Jak se nezbláznit z dětí a najít v sobě trpělivost a klid?

Napsat příspěvek
Velikost písma:
10047
25.10.19 08:15

Zakladatelko nečetla jsem komentáře, tak nevim, jestli ti už někdo něco podobného nenapsal. Období vzdoru u rok a půl starého dítěte je pravděpodobně jen začátek. Zažiješ (zvlášť s dětmi blízko věkově u sebe) občas takovej masakr, že si to teď neumíš ani představit. Mě hrozně pomohlo se s tím smířit. Pořád jsem hledala, proč to dělá, proč se tak vzteká, proč se hezky se mnou nehraje atd…odpověď je, protože děti takový jsou. Potřebujou se naučit zvládat svoje emoce, potřebujou zkoušet hranice. Když jsem se smířila s tím, že to tak prostě teď pár let bude - že se bude kolem mě furt jen vřískat, vztekat, mlátit s něčím atd. tak mi to apk přestalo tak vadit, protože jsem neměl už z rána žádná lepší očekávání. Ony jsou ty děti stejně všechny stejný v tomto - mám tři, každá je osobitá a svá, povhově si moc podobné nejsou, ale tyhle věci jsou přítomny u všech. Ten vzdor, ten vztek, ta závislost. Je to normální - závilost na mamince je potřeba přečkat, věř že moje nejstarší čtyřletá, která na mě před pár lety visela 24/7, mi nedávno na nabídku, zdali spolu půjdem do cukrárny, řekla, že kdy se vrátí tatínek domů, že by šla radši s ním… :mrgreen: vzdor a vztek se musí naučit oni zvládat a budou tě kopírovat, jak budeš regovat ty, tak začnou reagovat oni. takže se snž zchvoávat klid a vysvětlovat. ono to někdy nejde, my máme vztekací chodbu, řvát posílám do chodby, až se vyřve a je ochotna k diskuzi, tak si to pak spolu povíme, co bylo špatně a pomazlíme a vyřešíme. tak vydrž, ono se nám to všechno vrátí - když si řpedstavím jaký mám krásný holky a jaký z nich jednou vyrostou perfektní ženský a parŤačky i pro mě :) určitě ty nervy za to stály :mrgreen:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
18468
25.10.19 09:19

@MartinaIrena Marťana mám taky ráda a ted vyšla nová kniha, chci si jí koupit : Jsi tam, brácho?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
206
25.10.19 10:14
@pet p píše:
@MartinaIrena
@MartinPP
Já teda z knížky Malý tyran vůbec nadšená nebyla, přestože ji hodně lidí doporučuje včetně jedné mé kamarádky učitelky na prvním stupni. Obecně souhlasím spíš s jinými koncepty výchovy, které říkají, že hranice rodiče vytyčovat mají a musí, ale že to lze dělat i jinou cestou než cestou zakazování a nevyhovování dítěti.
Autorka ale hodně vycházela ze zkušeností s problémovými resp. psychicky nemocnými dětmi a u těchto je asi potřeba zaujímat jiné, speciální postoje. Myslím si, že pro běžné rodiče běžných dětí není nutné tuto knihu číst, pouze je podpoří v autoritativním stylu výchovy.

Ty případy jsou opravdu jiného charakteru a taky je dobré si uvědomit, kdy autorka knihu napsala, když se odkazuje na stav společnosti… :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
13291
25.10.19 11:02
@MartinPP píše:
nechodíte náhodou do mé knihovny?? :) Mám v ní mimo jiné i Dítě na vlastní pohon od Williame Stixruda a Neda Johnsona, která mi přijde zajímavá

Díky za tip zkusím prohledat
To s tou jednou botou je přesný. A takhle se plíživě dětem ustupuje, dohodami, aby se hlavně cítily dobře a výsledek této výchovy už dnes a denně vidíme kolem sebe.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
13291
25.10.19 11:19
@pet p píše:
@MartinaIrena
@MartinPP
Já teda z knížky Malý tyran vůbec nadšená nebyla, přestože ji hodně lidí doporučuje včetně jedné mé kamarádky učitelky na prvním stupni. Obecně souhlasím spíš s jinými koncepty výchovy, které říkají, že hranice rodiče vytyčovat mají a musí, ale že to lze dělat i jinou cestou než cestou zakazování a nevyhovování dítěti.
Autorka ale hodně vycházela ze zkušeností s problémovými resp. psychicky nemocnými dětmi a u těchto je asi potřeba zaujímat jiné, speciální postoje. Myslím si, že pro běžné rodiče běžných dětí není nutné tuto knihu číst, pouze je podpoří v autoritativním stylu výchovy.

No vidíš a já ti teď hezky můžu vrátit, to co jsi mi řekla u nevychovy. Že jsi tuhle knihu zase nepochopila ty. Protože tam je nejzásadnější poselství, že děti prostě potřebují vidět jasně dané mantinely, jinak se to může zvrhnout až do tyranství rodičů. Což bohužel často kolem sebe vídám. A autorka se věnuje zčásti dětem s diagnózami, protože ty patří k nejohroženějším skupinám. Ovšem spolu s jedináčky, kterých je dnes taky dost, s prvorozenými dětmi a dětmi s různými zdravotními komplikacemi typu atopický exem, s dětmi z rozvedených rodin, s adoptovanými. Takže vlastně ta skupina "běžných dětí je zoufale malá.
A jinak bez urážky, ale mám větší důvěru k psycholožce s téměř padesátiletou praxí uznávané i ve světě, jejíž knihy jsou vydávány jako bestsellery, než k nějaké mladé mamince, která si postavila živobytí na tom, že bude hlásat svá moudra.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
13291
25.10.19 11:19
@Káťa19 píše:
@MartinaIrena Marťana mám taky ráda a ted vyšla nová kniha, chci si jí koupit : Jsi tam, brácho?

Faaakt? Jdu googlit.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1240
25.10.19 13:30

@MartinaIrena Jo, autorka tvrdí s naprostou jistotou, že pokud rodiče dítěti vždy vyhoví, přeroste jim přes hlavu, vyhodnotí je jako slabochy a získá pocit, že musí ono vést rodiče, když nevedou oni jeho a nevytyčují mu hranice. S tímhle názorem se opravdu neztotožňuju (určitě jsou případy, kdy to tak dopadá, ale považovat to za obecné pravidlo je to podle mě nesmysl).
Jinak co se týká renomé autorky, pro mě ta věrohodnost s délkou praxe až tak nesouvisí. Nehledě na to, že mladice Králová stejně vychází z dřívější literatury. Podle mě by si to měl každý přebrat podle sebe, zapojit intiuici, svou zkušenost a ne brát jako alfu a omegu něco, co napíše odbornice s 50 letou praxí.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
13291
26.10.19 10:51

@pet p Každopádně, když jsem o tom přemýšlela, tak je vlastně dobře, že se tu setkalo více lidí s více názory. Zakladatelka si aspoň může vybrat, co je bližší jejímu srdci a zařídit se podle toho
Měj se pěkně :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1240
28.11.19 21:43

@MartinaIrena Tak jsem přečetla tu knížku Chytrá výchova…a teda nevím… motivovat dítě trestem? Mně se to nelíbí. Zajímavé je, že ohledně odměn autor píše, že by měly být spontánní a nikoli plánované (typu „jestli tohle uděláš, tak za to dostaneš čokoládku“). Ale plánované tresty mu přijdou naprosto v pořádku (typu „jestli tohle ne/uděláš, tak nebudeš moct jít v pátek do kina“) a postavil na tom celý princip své chytré výchovy.
Ta knížka je z roku 2004 a asi jde všechno kupředu, i trendy ve výchově :-)
Zajímavá část byla o nadání dětí (a vlastně i rodičů) a občas nějaké dobré tipy ohledně toho, jak lépe zvládat domácí úkoly. Ale suma sumárum ta stěžejní myšlenka - fungovat to nejspíš i může, neříkám, že ne. Ale je mi to proti srsti.
Nedávno jsem dočetla knížku Uvolněné rodičovství (česká autorka, rok myslím 2017) a bylo zajímavé, jak byly některé rady v těchto dvou knížkách naprosto protichůdné.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
12
28.11.19 22:46

Je to období vzdoru. A můžu říct, že u malé to trvá už několik měsíců… má dva roky a dva měsíce a už z toho taky psychatim… Když má záchvaty vzteku a zuřivosti, tak odcházím z místnosti a nechám ji ať se sama uklidní… Jinak to nejde! Pak mne začne volat a když přijdu, je jak vyměněna, hladí mě, říká hodná takže chápe, že takto u mě nepochodí. Je zase jak milius. Maminky je to boj ale vše se musí zvládnout. Přeji všem pevné nervy :mavam:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
206
29.11.19 05:56
@Mishule FM píše:
Je to období vzdoru. A můžu říct, že u malé to trvá už několik měsíců… má dva roky a dva měsíce a už z toho taky psychatim… Když má záchvaty vzteku a zuřivosti, tak odcházím z místnosti a nechám ji ať se sama uklidní… Jinak to nejde! Pak mne začne volat a když přijdu, je jak vyměněna, hladí mě, říká hodná takže chápe, že takto u mě nepochodí. Je zase jak milius. Maminky je to boj ale vše se musí zvládnout. Přeji všem pevné nervy :mavam:

Spíš než vzdor bych použil odpoutávání (od matky). Období mezi druhým a třetím rokem dítěte je je období, kdy si dítě začne uvědomovat samo sebe a mimo jiné i to, že existují nějaká pravidla, které by mělo dodržovat. A protože dítě začíná mít potřebu se seberealizovat, je každé takové prušení pravidel pro něj malým vítězstvím, i když kvůli tomu se právě maminka zlobí. Tak jako první dva roky dítě potřebuje a vyžaduje maximální péči, tak následně naopak začíná poznávat okolní svět, ostatní členy rodiny/domácnosti a chce uniknout z péče maminky.
Považuji za hodně důležité to dítěti umožnit, protože v opačném případě může být zaděláno na dlouhodobý boj mezi dítětem a mámou, která nedokázala včas nechat dítě se odpoutat. Přitom není třeba se bát, že by dítě už nechtělo mámu vidět. Naopak, máma pro něj díky předchozí zkušenosti představuje jistotu a bezpečí.
Vypadá to, že u Vás, @Mishule FM, jste si s tím nějak poradila. Nicméně se chci zeptat, proč dostává ty záchvaty vzteku? Chce něco udělat a Vy jí to nedovolíte a naopak? Nebo jen tak zničehonic? Samozřejmě, že nemusíte odpovídat, jen mě to prostě napadlo a zajímá mne to… :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
25.9.20 22:46

Ozivuji. Cele jsem to ted necetla, neni cas, ale zakladatelka mela mladsi dite. Mam dceru 5,5 roku a potrebuju se nejak obrnit trpelivosti, snesu toho asi hodne, ale pak se uz neudrzim a jen po ni rvu, i sproste, i kdyz vubec nechci a mrzi me to. Ale drzim se drzim a pak se najednou uz neudrzim, bouchnu uplne a pak zase dobry. Narocna byla vzdy, zachvaty vzteku hodinove, hazeni vecma, trhani vlasu, mlaceni do topeni, valeni na ulici mame vse za sebou, z toho vyrostla, posledni takovy zachvat na ulici pred vice nez rokem (ted jen zajeci, sedne si na zem a vzapeti jde a to fakt navic zcela vyjimecne). Ale momentalne je strasne drza, odmlouva, vse musim opakovat minimalne 20× (treba at si uklidi pyzamo) a stejne to neudela, nebo udela, ale proste po pulhodinovem dohadovani. Odchod ven katastrofa, jakykoli, ona se zacnd oblekat, pak na to zapomene co ma delat a zacne si hrat! Anebo se ji proste nechce a odchod trva pulhodinu az hodinu, pripadne rychleji samozrejme, ale proste musim zacit byt drsna a zacit rvat, nechci. I placnu, nechci. Po dobrem to nejde vubec nebo jen vyjimecne. Snazim se zustat v klidu, slusne se s ni dohodnout, poprosit, motivovat a stejne nakonec sjedeme do stejneho rezimu - hadka. Jsem z toho uz vystavena. Nejhorsi ty odchody ven proste nebo si po sobe neco uklidit. Nonstop mluvi, od rana do vecera, o vsem se mnou neustale diskutuje, je to tak unavujici. Ale hledam proste neco, cim se mam udrzet v klidu. Pocitani, prodychavani na me prestava fungovat.

Jinak ma jeste mladsiho sourozence, rok, momentalne na nej zarli, to vim. Tatinka mame, ale ten nefunguje, takze jsem na vse sama a nemam na ni cas jako driv, to proste nejde. Ale ja bych ji i s tim oblikanim klidne pomohla, ale to ona nechce, zdrhne a nahanet ji nebudu. Brzy z ni ale zesilim. Mladsi uz zacina mit taky zachvaty vzteku, ale u nej mi to prijde usmevne, jsem ze starsi naprosto vycvicena, takze me to nemuze rozhodit.

Spis jsem se potrebovala vypovidat, jak tak vidim.

  • Citovat
  • Nahlásit
27629
25.9.20 22:54

Potřebuješ oraz. Zapoj tatínka. Místo sprostého řvaní na dceru vyzvi občas otce, aby si to vaše zlatíčko taky užil. Možná se pak zklidníš a nebude tě tolik vytáčet. Holce je skoro šest, půjde do školy. Není možné nechat sebou tak velkou holkou orat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
25.9.20 22:57

Nebo dalsi priklad, ma ted fazi tuleni, chce se tulit porad. Ja proti tomu nic nemam, samozrejme jsem rada. Je mi jasne, ze proto, ze zavidi, ze mladsiho nechodiciho sourozence porad nosim v ruce. Ale reknu ji, at po mne prosim neskace a nevesi se mi na krk a na zada, proste je fakt uz tezka a boli me to. Rikam ji, ze si vedle sebe sedneme/lehneme a muzeme se potulit vedle sebe. Ne, vysvetlim ji to a vzapeti mi skoci na zada/krk zezadu, takze ji musim sjet. Coz mi je ji lito, je to chudak, ale vysvetluju ji, ze je tezka a musi byt vedle. Ne, vzapeti znovu to same. Porad dokola to same. Ke konci dne uz toho mam pak plne zuby proste, ze se s ni neda absolutne na nicem dohodnout. Ale ma samozrejme i svetle stranky a je nekdy moc hodna. Je mi to lito proste.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
25.9.20 23:00

@Russet tatinek nefunguje vubec proste. Dojde domu a sedne k pocitaci nebo jde spat. Dneska ani domu nedorazil jeste, je u kamarada… ja mu to uz rikala, at si vezme mladsiho aspon na hodinu ven a at stravim s dcerou hodinu sama a muzu se ji venovat. Doted to neklaplo, mozna zitra. Nevim teda, jestli ho mam poslat s mladsim ven anebo ho poslat s obema a mit hodinu klid (ten jsem nemela ani nepamatuju). Jenze si pak rikam, ze se ji nevenuju no :(

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama