Jak se "odosobňujete" od rodičů a jejich hádek?

Anonymní
25.10.20 18:12

Jak se "odosobňujete" od rodičů a jejich hádek?

Ahoj, je mi skoro 30, mám muže a bydlím v jiném městě, a přesto nebo možná právě proto se nemohu zbavit uzkosti o své rodiče, respektive jakýsi strach z toho, jaké dusno/situaci doma mají a zda jsem tomu nějak mohla zabránit/přispět.
Týká se to hlavně mého otce, ale záleží jak kdy.
Udělala jsem pár rozhodnutí, které museli zkousnout, včetně odstěhování se do jiného města, ale myslím, že tím, že jsem šťastná bych já na jejich místě byla spokojená a neživila v sobě nějakou zášť nebo křivdy. Ne tak muj otec. Moc o tom nemluvíme, popřel by to, ale poznám to.

Přitom mám pocit, že mám daleko náročnější život než měl on, ale zvládám ho kupodivu líp než on.
Vztah s mámou nikdy nebyl ideální, bylo tam za našeho dětství hodně krizí a hádek a já jsem dost citlivá. Byli schopní se klasicky pohádat kvůli nepořádku, kvůli nedorozumění, kvůli dárku na Vánoce a čím důležitější období to bylo, tím víc stresu… bylo uplně fuk, že jsou zdraví, že se mají dobře..kazili si to sami, měli z mládí spoustu křivd (tátova nevěra, neshody s mojí babičkou - maminou tchyní, no prostě trapárny, který ale byly tabu a bolely.

A teď naštěstí u jejich hádek nejsem, ale spoustu svých frustrací oni svalují na nás, táta třeba straší mámu tím, že s ní nevydržím a proto jsem odjela, což není naprosto pravda. Někdy taky pije. Někdy jí říká hnusné věci a tak a já pak ani nevím co říct a co neříct, nevím kdy se urazí a kdy ne. Je to takové napjaté.

Když přijedeme, je hrozně, ale až teatrálně srdečný a protože vím a znám ho, tak mi to přijde strašně trapné, necítím se v tom, ale hraju teda že aby měl radost.

Přijedeme třeba na 3 hodiny na návštěvu, a mezi našima to třeba dvakrát během těch pár hodin „cukne“ tak, že kdybysme tam nebyli my, tak by se zhádali. Na druhou stranu si říkám, že by se možná nezhádali, kdybych tam nebyla. Že se možná přede mnou předvádějí a oba vzájemně to se..e, protože to na druhém poznají… atakdále.

Takže já jsem v naprosto nepříjemný situaci. Vídám je ráda a vidět je chci a POTŘEBUJU - taky proto, že se potřebuju ujistit že to je dobrý, ale asi moc není, na druhou stranu nejsem povinna jim to spravovat. Nicméně jsem přecitlivělá a strašně si to beru. Rozhodí mě to na celý zbytek víkendu, jen přemýšlím co jsem mohla udělat aby to bylo lepší a neudělala.

Když si voláme, táta to komentuje z obýváku, máma je naštvaná, že jí do toho mluví, táta se urazí… ale to je to nejmenší.
Já tohle ze vztahu vůbec neznám. Moje sestra to tak ale má taky s manželem. Tak zas asi čumí naši. Někdy mi připadá, že my s mužem tam přijedeme jako stabilní spokojený pár, a oni místo aby byli vděční, tak se před námi předvádí a div se nezhádají. :(

Z otcovy strany také čím dál častěji slyším vydírací „Přijeďte častěji“ Přijedte zase co nejdřív.

Už jsem mu jednou říkala, at to neříká, že je mi to hodně nepříjemné a jezdím moc ráda, ale staví mě to do pocitu viníka, který jezdí málo a měl by jezdit víc a mám z toho pak špatné pocity. ubezpečil mě, že to tak není, ale říká to dál a čím dál častěji. i před mámou.

Mám pocit, že ve mně tyhle pocity asi úmyslně vzbudit chce.

Prostě mi tyhle komedie štvou a štve mě na tom to, že kdybysme tam s mužem přijeli a 3× se před nima pohádali, že se nás budou snažit uklidňovat a nebudou mít čas na to se předvádět, ale bohužel to tak není a přijde mi že vlastně jen pykám za to, že jsem hodná, a „JEN“ jsem se odstěhovala, čímž jsem je velmi velmi zradila. Tedy otce.

S mamkou je všechno uplně v pohodě, s tátou dobře pokecáme o současném dění, novinkách, filmech a knížkách, ale má v sobě něco o čem ví asi jen máma. Jen já mohu tušit jak moc se přetvařuje a pak cellou dobu myslím na to, jak si vybíjí třeba vztek na maminu. :(

Jen se chci zeptat - jsou nějaké účinné techniky, jak si to nebrat k srdci? Protože já to nedávám.
Mám svých starostí dost, ale stresovat se ještě jim a a řešit je, to je vyčerpávající.

Poslední taková krize byla, když jsme se loučili a táta zase to svoje „a co nejdřív zase přijeďte“ tím svým teatrálním tonem. Jenže je korona, byli jsme tam jen díky tomu, že jsem měla špatné svědomí vůči tomu že pak už nebudeme vycházet a neuvidíme se, a on řekne takovýhle nesmysl…už jsem mu řekla něco ve stylu ale prosimtě, to je přece jasný. On nás furt nutí ať jezdíme za nima, přitom my jezdíme nejčastěji jak to jen jde, častěji to nejde a je to na palici. I máma mu řekla prosimtě, vždyt to je samozřejmost. Táta se urazil, přede mnou dělal jakoby nic, ale já to poznala a pak se po zbytek večera děsila jestli se pak nezhádal s mámou a nevylil si na ní vztek:(

Říkám se že jsem mu to měla odkývat a zahrát divadlo.

omlouvám se za elaborát, určitě tohle z rodiny někdo také znáte, já jen nevím jak si to nebrat. Neovlivním to. Říkám si že se určitě předvádí a uráží ti dva jen přede mnou a když tam nejsem, že jsou normální. Snad. A taky že kdyby to bylo k nesnesení, že by snad máma odešla… já nevím :/

Nebo třeba nějaké strategie v komunikaci s rodiči? Oni v naší přítomnosti se nehádají, před mnaželem to zkousnou, ale já samozřejmě poznám, že to vře.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
516
25.10.20 18:27
@Anonymní píše:
Poslední taková krize byla, když jsme se loučili a táta zase to svoje „a co nejdřív zase přijeďte“

Kdyz reknu takovou vetu me dceri a jejimu zatim jen priteli, vyjadruji tim jen me prani je oba zase co nejdriv videt, protoze je mam moc rad. Nejsou v tom zadne vycitky ani natlak, ale pouze vyjadreni touhy je zase co nejdriv videt a toho, ze jsou u nas (doma) vzdy vrele vitani.

Koukam, ze mam stesti, ze mne ma dcera a jeji pritel mne (nam) rozumi.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
781
25.10.20 18:29

Udělej si vlastní dítě ať se od nich odprostis, jinak se zblaznis, pak té to přejde řešit hádky rodičů, které stejně neovlivnis

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
21
25.10.20 18:41

Já každou návštěvu u našich pak doma obrečela a obviňovala se. Zmírnilo se to, když se narodil kluk a já měla vlastní rodinu. Z toho co popisuješ mi přijde, že za tvoje nejhorší pocity je zodpovědný tvůj táta. Dokonce mi přijde, že to moc dobře ví a dělá to schválně. Moc dobře ví, že ti ubližuje. Tvoje máma to asi taky nemá moc lehké nebo jí to tak vyhovuje? Měl by asi vědět, že v konečném důsledku vás ztrácí. Vůbec ti nezávidím. Máš fajn partnera, určitě ví jak ti pokaždé je.Co na to říká?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6875
25.10.20 18:52

Toxicke manzelstvi, ktere melo uz davno skoncit.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
25.10.20 19:14

Jako bych to psala ja..měla jsem to úplně stejně.. jsem nejmladsi takze jsem to brala tak ze to „bremeno“ zůstat. doma a uklidňovat. situaci je na mě.. jezdili jsme s manželem porad, 5× do týdne urcite.. jen abych mela pocit aby se naši nehadali ac s mamkou jsme se vždy byly schopné dohadst do krve..taťka byl na oko strasne hodný ale na druhou stranu stejny citový manipulator zřejmě jako tvůj…ono totiž z pozice rodiče je strašně důležité aby dospělým dětem nedávali pocit, že když odjedou a maji svůj život jinde, že je to špatně. Mamka vždycky rikala „sakra však jsou v pořádku, jsou dospělí, proč by nemohli jet na dovolenou…protože tatka se hroutil kdyz jsme nekam dlouho letěli protoze sam by do letadla nesedl prptoze urcite spadne…Mamka vždy rikala ze "kvůli tomu že máš strach neznamená že decka musi sedět svazany v obýváku a nic nedělat aby se jim nahodou něco nestalo“…Takže ani dovcu jsem si nedokázala užít protoze tatka mi dal jasne najevo že není rád že nekam jedeme a ze z toho bude tech 11 dni na prášky-a zapijel to chlastem, což znamenalo jediny-hádky s mamkou…a pořád dokola.. chtěla jsem tam být co nejčastěji abych to krotila…nakonec to dopadlo tak, ze tatka začal mít úzkosti, pojídal prášky, zapijel to alkoholem a nakonec to dopadlo tak, ze jsem již nějakou dobu bez taty…sobecky odesel a nevim, zdá budu schopna to jednou odpustit..beru to jako zradu vůči nam ačkoliv jsme se snažili mu všichni pomoct..bohuzel co se mu v te chvíli honilo hlavou nam uz rict nemuze. Takže tě naprosto chápu-jedine co to může zmírnit je založení vlastní rodiny.. ale ani to u mě moc nepomohlo..podle mě je to v povaze Tebe (Jak to citim i u sebe)..dost mi pomohl psycholog ktery mi vysvětlil ze nemuzu přebírat odpovědnost za problémy co si rodiče sami delali..ale vždycky mi to pomohlo na chvíli a jen v te chvíli co jsme o tom dokázala racionalne uvažovat…pocitove to ale stejně bylo jiné…pak bylo možná ještě horší to dokázat nechat mamu samotnou (bydleli jsme s ní cca rok a půl po smrti taty) ackoliv jsme měli svůj byt..zpětne bych to udělala jinak…ale taky jsou to možná jen plané řeči a bylo by to stejně stejne. Každopádně přeju, abys problému musela řešit co nejméně, dokážu se do té tvé situace vzit..

  • Citovat
  • Nahlásit
61
25.10.20 19:15
@Jana525 píše:
Toxicke manzelstvi, ktere melo uz davno skoncit.

Nevím proč by to melo byt toxické manzelstvi-moje mamka s taťkou se vzdycky hádali a meli to podobne a kdyz jsme řešili proc se nikdy nerozvedli tak oba shodně řekli že proc??? Ze se miluji a chtějí spolu byt…Takže tak:-)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6875
25.10.20 19:49
@NicknackEK píše:
Nevím proč by to melo byt toxické manzelstvi-moje mamka s taťkou se vzdycky hádali a meli to podobne a kdyz jsme řešili proc se nikdy nerozvedli tak oba shodně řekli že proc??? Ze se miluji a chtějí spolu byt…Takže tak:-)

Pro me tedy je. Dva lidi by urcite nemely spojovat jen deti, pak to takhle dopada, kdyz vyleti z hnizda.
Pritom ted by si meli konecne uzivat sami sebe a zivota. Neco je tam proste mezi nima spatne a kdyz to neumeji nebo dokonce nechteji vyresit, proc trpet? Zivot utika strasne rychle. Pokud nekdo v tomhle chce byt dobrovolne, jeho volba.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
61
25.10.20 19:53
@Jana525 píše:
Pro me tedy je. Dva lidi by urcite nemely spojovat jen deti, pak to takhle dopada, kdyz vyleti z hnizda.
Pritom ted by si meli konecne uzivat sami sebe a zivota. Neco je tam proste mezi nima spatne a kdyz to neumeji nebo dokonce nechteji vyresit, proc trpet? Zivot utika strasne rychle. Pokud nekdo v tomhle chce byt dobrovolne, jeho volba.

Pro vas:-) pro někoho je to způsob života. Resp vzdycky mate pocit, ze vy se s manzelem tk nehadate a kdyz si reknete neco skaredeho tak si to pak mezi sebou vyresite..ale ppr cloveka co to viid „z venci“ to vypada jinak:-).Zakladatelka nepíše, ze rodiče spojuji jen deti-ale to, jak ona sama vnímá vztah svých rodičů.. já to mám stejně…nedokážu si představit ze bych s manželem to mela stejne jako to maji mojí rodiče ačkoliv oni jsou takto spokojeni:-)..a moje babička? ta se s dedem i doliskala a ted řekne no jo my jsme se milovali, to jste tak viděli vy-my jsme se pak vecer usmirili, vsude je neco;-)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7838
26.10.20 09:54

Nedivím se, že jsi přecitlivělá a vše si bereš, když jsi vyrostla jako dítě rodičů, kteří se otevřeně nenávidí. Můj dojem z toho je, že by ses ozvat měla. Třeba až Tata z kuchyně bude komentovat to, jak mluvíš s matkou, nechala bych si ho dát k telefonu a zeptala se ho, zda se fakt ani trochu nestydí a že na to nejsem zvědavá. Obráceně také. A na žádost, kdy znovu přijedu, bych upřímně odpověděla, že jejich hádky mě ničí a proto se mi mezi ně moc nechce. Tím, že děláš, že jejich problém nevidíš, jim z jejich pohledu prikyvujes.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4011
26.10.20 12:33

Nejsi ta osoba, která má řešit rodinné potíže Tvých rodičů. Nenech se do toho vmanévrovat. Pokud chceš jezdit na návštěvu, přijeď, proberte novinky u kávy, případně pokud něco pomáháš a pápá těšíme se příště.
Prosím Tě, to jsou přece normální věty při loučení: Přijeďte zase, těšíme se na vás a pod. Co v tom jako hledáš? Co by jako měl říct táta u branky, tak čau a jít po svým jo?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
15935
26.10.20 12:43

Trochu to poznávám. „Zlepšilo“ se to po narození syna, teď mám opravdu svých skutečných starosti dost a kluk je na prvním místě. Oba moji rodiče mají šanci svůj problém řešit, ale nechtějí a ať se třeba po… Nevidím, neslyším. Tvoje rodiče to samý… Máma ať se rozvede atd…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
193
26.10.20 13:25

Jejich hádky, jejich boj. Neřeším. Kdyz je to baví, ať se hádají. Když začnou u nich na návštěvě, odjíždíme. Když začnou u nás rázně je napomenu a připomenu, že se můžou jet hádat domu, že o to nestojím.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1308
27.10.20 15:29

Tak bych řekla, že nejsi ani tak přecitlivělá, jako ztraumatizovaná a na to jejich vztahový násilíčko zcitlivělá. A ponořená v tom jejich marasmu za krk až po hlavu.

Na tvém místě bych si to vzala k psychologovi. A učila se chovat se vůči nim dospěle, brát ohled na svoje potřeby. Nehrát divadlo, když se ti nechce, umět se bránit… A hlavně nechat jejich boj jim.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama