Jak se odrazit a začít žít?

Fotoalbum tématu (1) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 25.02.19 12:47
Jak se odrazit a začít žít?

Ahoj,
rozhodla jsem se založit tuto diskuzi, protože už si nevím rady sama se sebou a občas mě přepadají nejhorší myšlenky na téma bytí - nebytí.
Poslední dobou se mi sesypalo všechno.
Od začátku… v 6ti letech nás opustila matka, že mě prý nechce. Předtím mě strašila tak, že jsem se z toho začala počůrávat a když jsem se počurala podruhé třeba, vzala mě za pyžamo a odtáhla za babi do jiného bytu, že o tohle se se starat nebude, napriklad. Od odchodu mě vychovávala babička s otcem, o prázdninách jsem vždy ještě měsíc a půl chodila do německé školy, abych uměla dobře německy (dnes jsem za to ráda, mluvím plynule 4 jazyky + česky), ale jako dítě s traumatem, co mělo strach se seznamovat a vubec být v kolektivu jsem to nenáviděla. Měla jsem hodně přísnou výchovu, ale beru to jako krok do života. Nicméně jsem pak chodila na gympl plný bohatých dětí a bohužel jsme na rozhazování neměli, takže jsem byla i tak trochu obětním beránkem ve třídě. Babi s tátou si vysnili, že půjdu na medicinu, kam jsem nechtela a nevzali me a tak abych byla na Vš mi dozařídíli na odvolání fyzioterapii… Samozřejmě mi to nešlo, dělá se mi blbě z krve, ale bylo mi řečeno, že musím něco vydržet. Pak jsem si našla svého prvního vážného kluka a začala myslet i za sebe. Sekla jsem se školou, šla k němu a nastoupila na pozici finančního kontrolora, kam mě vzali díky jazykům. Můj otec mi řekl, že mě stejně vyhodí a budu pípat v Tescu. Povýšili mě. Táta si nikdy nešel pro ránu daleko. Má nevlastní matka mi schovávala třeba klíče (bála se, že by mě mohl táta mít radši než ji), protože věděla, že přijde výprask. Třeba kabelem. Ohnout přes linku, držet mě a už to jelo. Modřiny na stehnech a rukou z těch ran nebyly nic divného. Vždy jsem musela být k dispozici na pomoc doma 24/7 - řezat dříví, vytírat, luxovat, mýt koupelnu a záchod… to byla vše moje práce. Až pak byli kamarádi a zábava, ale na to jsem mnohdy neměla energii. A doprošovat se táty, jestli můžu jít ven v 19ti… Posledně mě táta zfackoval ve 23, kdy jsem jim oznamovala termín svatby a macecha řekla, že půl roku dopředu ten den zrovna nemá čas a ať si to změníme. Tak jsem ji skoro poslala do háje a táta se do mě pustil, kdyby ho přítel nedržel, asi bych dopadla hůř.
Bohužel i přítel mě zklamal, když jsem si přečetla jak psal kamarádovi, že takovou holku jako já by domů nikdy nepřivedl apod. Jiný přítel mi zase říkal, jak byla jeho ex krásná a chytrá… Spousta lidí mi řekne, že jsem pěkná, krásná… ale já se nenávidím. Vidím na sobě jen špatné věci, je mi ze sebe zle. Poslední dobou piju víno každý večer, alespon na chvíli otupit mozek a usnout. Včera jsem byla za rodiči, byla jsem celý minulý týden na služební cestě, kde pracuji 12 hodin v kanclu a pak do noci dělám ještě na notebooku z hotelu, prostě záhul. V pátek večer jsem přijela a napsala jim, že jsem ok doma. v sobotu jsem půl dne prospala a pak šla na oběd, protože jsem se potřebovala zrelaxovat. A včera? Jsem dostala sodu, že jsem se neozvala v sobotu a nepřišla a že se chovám k nim jako dobytek a táta mě poslal do pr… a ať vypadnu. Načež jsem já bouchla a začala tak plakat, až jsem z toho začala hyperventilovat a jak mě brněly ruce i nohy, tak se mi ty nohy podlomily a já upadla na zem a nevím jak dlouho jsem tam tak ležela, ale nikdo z nich mi nepomohl, nepodal vodu, ještě mi vynadali, že dělám scény a pak mě vyrazili.
Mám ze všeho strach, bojím se před lidmi třeba něco říct. Všeho se hrozně lekám, mám už dlouho rozházené zažívání, nic nepomáhá, trpím hrozně na průjmy…Mám v sobě hrozně bolesti, kterou cítím, nevím co s ní, mám pocit, že mě sežere. Někdy dostanu i sama v bytě záchvat, že se o sebe dost bojím…
Já dnes ani nemohla do práce, včera jsem opravdu přemýšlela už i nad tím odejít nějak prostě…
Dnes jsem nedokázala vylézt ani z postele a zataženého pokoje..
Pokud jste dočetly až sem, moc děkuji.
Anonymka Zakladatelka

Stránka:  1 2 Další »
Reakce:
pikola
Generální žvanilka 20507 příspěvků 25.02.19 12:51

Psycholog a psychiatr a vykašli se na rodiče.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 25.02.19 12:54

S rodinou se nestykat. Měla jsem to podobne jak ty a v 15 jsem odešla na intr a ani na víkendy jsem nejezdila domu,takže od těch 15 se starám sama o sebe za sebe. Měla jsi odejít hned v 18, nejsi povinna se s nimi stýkat. Já třeba jsem 10 tisíc mil daleko,takže taky plus, pokud by te třeba vyhledavali,tak se odstěhuj do zahraničí.

carola
Kelišová 7418 příspěvků 25.02.19 12:56

Holka,ty sis užila. Kdybych tě měla po ruce,ráda bych tě objala. :srdce: Tak hnusné dětství. Jsi chytrá a určitě i krásná holka. Objednej se hned k psychologovi. MOžná bude i nutné brát nějakou dobu léky. Terapie ti pomůže. Budeš na sobě pracovat a všechno se začne měnit. Strašně moc na tebe myslím a dej vědět. Zvládneš to. :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: :hug:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 25.02.19 12:58

Je mi Tě líto, prošla sis určitě peklem. Jak jsem to tak ale četla, tak základ všeho tkví v Tobě samé. Jsi chytrá holka, zkoušela jsi psychologa, psychiatra, nějakého terapeuta, regrese atp.? Možná by ti pomohli najít cestu k sobě samé, a pak i dostat se z těch všech prožitých traumat. Evidentně to sama nezvladaš. Byla by škoda, kdyby měl odejít ze světa mladý a chytrý člověk jen kvůli chybám svých rodičů při výchově. :hug: Držím moc pěsti, ať se Ti tu správnou cestu podaří najít :srdce:

Kokolina29
Kecalka 105 příspěvků 25.02.19 13:03

Terapie je cesta

sediza
Ukecaná baba ;) 2124 příspěvků 25.02.19 13:09

Ja bych se ba Vašem místě naprosto odstřihla od rodiny. To totiž neni rodina, ale …ani pro to snad není výraz. A hned teď bych si vygooglila nějakého psychologa nebo psychoterapeuta a objednala se tam. Život nemá být takový. Drzim palce.

Maminanamatersky
Kecalka 441 příspěvků 25.02.19 13:13

Proc se s rodici porad stykas, kdyz ti akorat ublizuji? Predpokladam, ze jsi sobestacna. Vykasli se na ne. Odstehovala bych se co nejdal a tipla vsechny kontakty.

malá_holka
Extra třída :D 10238 příspěvků 25.02.19 13:15

anonymko klidně zavolej i na krizovou linku. tam ti porozumí, poradí co dál. vím, že to je těžky ale zkus se objednat k psychologovi. bud na pojisťovnu, to potřebuješ doporucení od obvoďáka nebo platba hotově sama, nepotřebuješ nic a ani to nemáš v zdrav. zaznamech a je menší čekací doba. popřípadě se poinformuj jestli blízko nemaš krizovy centrum, kam bys mohla zajít bezplatně pro radu jak dál. když tak napiš jakej seš kraj :kytka: havu vzhůru, ono se to časem otupí, věř mi :hug: a jestli máš chuť ležet, tak lež. třeba pravě teď tohle potřebuješ. a nic si nevyčítej

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 25.02.19 13:19

Vlastně včera jsme se pohádali protože řekli, že oni se mi věnovali, když se na mě máma vykašlala a dali mi taky 100% času, tak teď bych to měla já vracet jim… :nevim: ale já mám přece právo žít a mít i svůj život, nebo?

zuzikka
Ukecaná baba ;) 1315 příspěvků 12 inzerátů 25.02.19 13:20

Já bych o takovou rodinu teda nestála. Taky bych zvolila nějaký typ terapie. Nemusí to být nutně psycholog. S rodinou bych se přestala stýkat a zaměřila se na budování nových vztahů. V práci, s kamarády, s přítelem. Utvořit si kolem sebe okruh lidí, kteří mě vždy podrží. Určitě za to stojíš :srdce:

řeřicha
Kecalka 381 příspěvků 25.02.19 13:21

Na rodiče se už vykasli, nečekej ani uznání, ani zástani či pomoc. Odstrihni se od rodiny, i když je to těžké. Jsi dal než oni. Oni to ale nejsou a nebudou schopni vidět, nečekej žádný pěkný slova, opravdu se na ně vykasli a nevyhledavej kontakt. Sama sebe pochvalu, ses dobrá, zvládla jsi nelehké dětství, umíš 4 jazyky, jsi úspěšná v práci. Na sebevědomí pracuj s pomocí terapie. Ale rodině už nic nedokazuj, opravdu se odstrihni, i když je to těžké.. Bude ti pak líp. Držím palce.

milktea
Kecalka 483 příspěvků 25.02.19 13:23

Svoje zázemí máš, máš dobrou práci a asi i dobrý plat, mluvíš 4 jazyky a jsi pracovitá, takže se neztratíš. Minulost máš šílenou ale o to víc bych se snažila ji utnout a nestýkat se s nikým. Výčitky typu: my jsme tě vychovali, jsi nevděčná by mě nechaly chladnou, protože to tak není.
:hug:

zuzikka
Ukecaná baba ;) 1315 příspěvků 12 inzerátů 25.02.19 13:24
@Anonymní píše:
Vlastně včera jsme se pohádali protože řekli, že oni se mi věnovali, když se na mě máma vykašlala a dali mi taky 100% času, tak teď bych to měla já vracet jim… :nevim: ale já mám přece právo žít a mít i svůj život, nebo?

A ty máš taky pocit, že jim to dlužíš? Já myslím, že si tě ani nezaslouží, když si tě neváží a chovaj se k tobě hnusně.

Maminanamatersky
Kecalka 441 příspěvků 25.02.19 13:26
@Anonymní píše:
Vlastně včera jsme se pohádali protože řekli, že oni se mi věnovali, když se na mě máma vykašlala a dali mi taky 100% času, tak teď bych to měla já vracet jim… :nevim: ale já mám přece právo žít a mít i svůj život, nebo?

Samozrejme, ze mas pravo na svuj zivot. Jenom te citove vydiraji.

Stránka:  1 2 Další »
Váš příspěvek
Reklama