Jak se radovat z okamžiku a nebýt negativní?

Anonymní
7.7.20 11:05

Jak se radovat z okamžiku a nebýt negativní

Ahoj, chtěla bych od vás nějaké tipy, jak se pokusit alespoň částečně změnit svou povahu. Od malička jsem introvertní, ale hlavně pesimistická a nějak se neumím extrémně radovat z věcí, ani být spontánní. ¨
Příkladem jsou výlety, hrozně se na ně vždy těším, a když tam jsem, jela bych domů. Včera mě vytáhl partner na hrady do Českého ráje, nádhera, ale mně ráno začalo bolet z MS břicho a doslova celý výlet jsem byla negativní, remcala jsem jako malá holka, přítel se snažil mě vzít i do skal, ale já řekla, že to je dobrý a jela bych domů. Hrozně mě to na mě štve a nevím, co s tím. Neřekla bych, že mám deprese, ale asi taková pesimistická a melancholická povaha. Rok jsem se tedy léčila s úzkostmi. Po příjezdu mě to vždy pak hrozně mrzí, že jsem se to snažila „přežít“ a ne užít.
Nebo minulý víkend jsem byla u našich, mamka se na mě těšila, ale já si poslechla hodinové zprávy, kde se mluvilo o koronaviru, takže jsem si radši zalezla k sobě do starého pokoje a byla tam zavřená jako pecka s pocitem, že už nic nemá smysl :lol:
Vím, že je to strašné a chci ten pesimismus nějak zvrátit, ale nevím, jak.

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

239
7.7.20 11:08

Mám to stejně, taky jsem strašný pesimista povahově a takové ze se proste nastvu a mám blbou náladu a němužu to ovládat, je to strašně těžké, uvědomuji si to, chci to změnit když třeba někde jsme jak píšeš a já jsem negativní; ale je to silnější než já no.. chudáci partneři, ze musí tohle pořad zažívat s nama, taky jsem zvědavá na nějaké rady 8o

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
28816
7.7.20 11:13

Stačí počkat, až ti život rozbije hubu a nebudeš si pak vymyslet hlouposti. Budeš ráda za každý den. Co ti chybí? Máš střechu nad hlavou, vlastní postel, denně třikrát jídlo, kolem plno milujících lidí, jsi fyzicky zdravá, tak co chceš víc? Možná by ti prospělo víc fyzické práce, pohybu. Až si sáhneš na dno a život té o tyhle luxusní počitky připraví, tak budeš spokojenější i s málem.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
39860
7.7.20 11:15
@Anonymní píše:
Ahoj, chtěla bych od vás nějaké tipy, jak se pokusit alespoň částečně změnit svou povahu. Od malička jsem introvertní, ale hlavně pesimistická a nějak se neumím extrémně radovat z věcí, ani být spontánní. ¨
Příkladem jsou výlety, hrozně se na ně vždy těším, a když tam jsem, jela bych domů. Včera mě vytáhl partner na hrady do Českého ráje, nádhera, ale mně ráno začalo bolet z MS břicho a doslova celý výlet jsem byla negativní, remcala jsem jako malá holka, přítel se snažil mě vzít i do skal, ale já řekla, že to je dobrý a jela bych domů. Hrozně mě to na mě štve a nevím, co s tím. Neřekla bych, že mám deprese, ale asi taková pesimistická a melancholická povaha. Rok jsem se tedy léčila s úzkostmi. Po příjezdu mě to vždy pak hrozně mrzí, že jsem se to snažila „přežít“ a ne užít.
Nebo minulý víkend jsem byla u našich, mamka se na mě těšila, ale já si poslechla hodinové zprávy, kde se mluvilo o koronaviru, takže jsem si radši zalezla k sobě do starého pokoje a byla tam zavřená jako pecka s pocitem, že už nic nemá smysl :lol:
Vím, že je to strašné a chci ten pesimismus nějak zvrátit, ale nevím, jak.

Vedome pestovat bdelou pozornost.
https://www.databazeknih.cz/…olada-289362

Ta knizka je prima, staci si vybrat jen neco. Nejsem ezo a knihy o seberozvoji nesnasim :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
14675
7.7.20 11:17
@Anonymní píše:
Ahoj, chtěla bych od vás nějaké tipy, jak se pokusit alespoň částečně změnit svou povahu. Od malička jsem introvertní, ale hlavně pesimistická a nějak se neumím extrémně radovat z věcí, ani být spontánní. ¨
Příkladem jsou výlety, hrozně se na ně vždy těším, a když tam jsem, jela bych domů. Včera mě vytáhl partner na hrady do Českého ráje, nádhera, ale mně ráno začalo bolet z MS břicho a doslova celý výlet jsem byla negativní, remcala jsem jako malá holka, přítel se snažil mě vzít i do skal, ale já řekla, že to je dobrý a jela bych domů. Hrozně mě to na mě štve a nevím, co s tím. Neřekla bych, že mám deprese, ale asi taková pesimistická a melancholická povaha. Rok jsem se tedy léčila s úzkostmi. Po příjezdu mě to vždy pak hrozně mrzí, že jsem se to snažila „přežít“ a ne užít.
Nebo minulý víkend jsem byla u našich, mamka se na mě těšila, ale já si poslechla hodinové zprávy, kde se mluvilo o koronaviru, takže jsem si radši zalezla k sobě do starého pokoje a byla tam zavřená jako pecka s pocitem, že už nic nemá smysl :lol:
Vím, že je to strašné a chci ten pesimismus nějak zvrátit, ale nevím, jak.

řeknu ti to asi takhle…úzkosti, blbý nálady, stavy… není to příjemný, musí se s tím bojovat, je to opravdu pracný, únavný, vyčerpávající a nejblbější je, že tomu neporučíš…jasný…ale to, že tě přítel vytáhne ven a chce ti udělat radost a ty celou dobu vymrzuješ jak blbka, je věc jiná, tohle vůlí ovládnout jde… dle mých zkušeností, když ovládneš vůlí to, co ovládnout jde a díky tomu uděláš někomu lepší den, zlepší se i to, co vůlí ovládnout nejde

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
28816
7.7.20 11:19

Přihlaš se do programu Dobrý anděl, ať vidíš, co je trápení. A na výletě si místo vymezování nahod bagl a přidej do kroku. A všimni si jak je modrá obloha a voní vzduch.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1094
7.7.20 11:26
@Anonymní píše:
Ahoj, chtěla bych od vás nějaké tipy, jak se pokusit alespoň částečně změnit svou povahu. Od malička jsem introvertní, ale hlavně pesimistická a nějak se neumím extrémně radovat z věcí, ani být spontánní. ¨
Příkladem jsou výlety, hrozně se na ně vždy těším, a když tam jsem, jela bych domů. Včera mě vytáhl partner na hrady do Českého ráje, nádhera, ale mně ráno začalo bolet z MS břicho a doslova celý výlet jsem byla negativní, remcala jsem jako malá holka, přítel se snažil mě vzít i do skal, ale já řekla, že to je dobrý a jela bych domů. Hrozně mě to na mě štve a nevím, co s tím. Neřekla bych, že mám deprese, ale asi taková pesimistická a melancholická povaha. Rok jsem se tedy léčila s úzkostmi. Po příjezdu mě to vždy pak hrozně mrzí, že jsem se to snažila „přežít“ a ne užít.
Nebo minulý víkend jsem byla u našich, mamka se na mě těšila, ale já si poslechla hodinové zprávy, kde se mluvilo o koronaviru, takže jsem si radši zalezla k sobě do starého pokoje a byla tam zavřená jako pecka s pocitem, že už nic nemá smysl :lol:
Vím, že je to strašné a chci ten pesimismus nějak zvrátit, ale nevím, jak.

Chudak kluk :lol: a promin, ze to jakoby odklanim, ale takovehle stavy nejsou moc normalni uholky, ktera je s pritelem co ji vytahne na vylety. Soustred se na veci, ktere te delaji stastnou :lol: a nechtel bych byt tvuj pritel a precist si po tobe zpravu, ze uz nic nema smysl.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3453
7.7.20 11:49
@inkakřivák píše:
Stačí počkat, až ti život rozbije hubu a nebudeš si pak vymyslet hlouposti. Budeš ráda za každý den. Co ti chybí? Máš střechu nad hlavou, vlastní postel, denně třikrát jídlo, kolem plno milujících lidí, jsi fyzicky zdravá, tak co chceš víc? Možná by ti prospělo víc fyzické práce, pohybu. Až si sáhneš na dno a život té o tyhle luxusní počitky připraví, tak budeš spokojenější i s málem.

Naprosto souhlasím. Uvědom si, co máš, jak žiješ, a začni k tomu přistupovat trochu s pokorou. Lidem jako jsi ty se vyhýbám co to jde, je fajn že s tím chceš něco dělat, protože fakt je to otravný.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
13600
7.7.20 11:54
@Anonymní píše:
Ahoj, chtěla bych od vás nějaké tipy, jak se pokusit alespoň částečně změnit svou povahu. Od malička jsem introvertní, ale hlavně pesimistická a nějak se neumím extrémně radovat z věcí, ani být spontánní. ¨
Příkladem jsou výlety, hrozně se na ně vždy těším, a když tam jsem, jela bych domů. Včera mě vytáhl partner na hrady do Českého ráje, nádhera, ale mně ráno začalo bolet z MS břicho a doslova celý výlet jsem byla negativní, remcala jsem jako malá holka, přítel se snažil mě vzít i do skal, ale já řekla, že to je dobrý a jela bych domů. Hrozně mě to na mě štve a nevím, co s tím. Neřekla bych, že mám deprese, ale asi taková pesimistická a melancholická povaha. Rok jsem se tedy léčila s úzkostmi. Po příjezdu mě to vždy pak hrozně mrzí, že jsem se to snažila „přežít“ a ne užít.
Nebo minulý víkend jsem byla u našich, mamka se na mě těšila, ale já si poslechla hodinové zprávy, kde se mluvilo o koronaviru, takže jsem si radši zalezla k sobě do starého pokoje a byla tam zavřená jako pecka s pocitem, že už nic nemá smysl :lol:
Vím, že je to strašné a chci ten pesimismus nějak zvrátit, ale nevím, jak.

Kup si knihu Naučený optimismus, Martin E. P. Seligman. Třeba tam najdeš, co se sebou udělat. :palec:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
7.7.20 12:02

Pokud se sebou nezacnes něco dělat, je to cesta do pekel! :cert: mluvím z vlastní zkušenosti, byla jsem na tom úplně stejně. V uzkostech jsem se placala pěkně dlouho (vždy jsem se tedy dokázala ovládat natolik, abych nebyla prudérní na své nejbližší, to se rozhodne ovládat dá!) a furt čekala, že mi někdo pomůžeš, až jsem díky bohu zjistila, že pomoct si můžu jedině já sama. A jak je psáno výše, zkus si popremyslet o tom, jaky život máš ty a jaký život mají ti, kterym se štěstí i zdraví vyhýbá. Možná zjistíš, že důvod být šťastná opravdu máš.

  • Nahlásit
  • Citovat
12156
7.7.20 12:06
@Anonymní píše:
Ahoj, chtěla bych od vás nějaké tipy, jak se pokusit alespoň částečně změnit svou povahu. Od malička jsem introvertní, ale hlavně pesimistická a nějak se neumím extrémně radovat z věcí, ani být spontánní. ¨
Příkladem jsou výlety, hrozně se na ně vždy těším, a když tam jsem, jela bych domů. Včera mě vytáhl partner na hrady do Českého ráje, nádhera, ale mně ráno začalo bolet z MS břicho a doslova celý výlet jsem byla negativní, remcala jsem jako malá holka, přítel se snažil mě vzít i do skal, ale já řekla, že to je dobrý a jela bych domů. Hrozně mě to na mě štve a nevím, co s tím. Neřekla bych, že mám deprese, ale asi taková pesimistická a melancholická povaha. Rok jsem se tedy léčila s úzkostmi. Po příjezdu mě to vždy pak hrozně mrzí, že jsem se to snažila „přežít“ a ne užít.
Nebo minulý víkend jsem byla u našich, mamka se na mě těšila, ale já si poslechla hodinové zprávy, kde se mluvilo o koronaviru, takže jsem si radši zalezla k sobě do starého pokoje a byla tam zavřená jako pecka s pocitem, že už nic nemá smysl :lol:
Vím, že je to strašné a chci ten pesimismus nějak zvrátit, ale nevím, jak.

Ahoj,

je třeba si to uvědomit v tu chvíli a ne až x hodin po a pak z toho být smutná…

Za sebe bych řekla, že by jsi měla více žít přítomností - být tady a teď. Nesledovat zprávy, pokutd tě tak rozrušují, nečíst a nesledovat horory a krváky, žádné drama a obklopovat se hezkými věcmi.

Nicméně pokud jsi introvert, tak se nesnaž za každou cenu být ke všem přátelská a extrovertní, když nejsi. Na co se přetvařovat? Pak tě to akorát stresuje. :nevim:

Zkus se objednat k psychologovi - hradí to i pojištovna (myslím, že 5 sezení ročně? Nejsem si jistá). A mluv o tom. Nikdo nechce mít vedle sebe reptala, který neustále na vše kafrá a fnuká a kazí zábavu. To se taky muže pak stát, že budeš sama a do deprese se propadneš.

Život je strašně krásný, barevný a plný překvapení. ;) i pro uzavřeného introverta.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
19
8.7.20 19:18
@inkakřivák píše:
Stačí počkat, až ti život rozbije hubu a nebudeš si pak vymyslet hlouposti. Budeš ráda za každý den. Co ti chybí? Máš střechu nad hlavou, vlastní postel, denně třikrát jídlo, kolem plno milujících lidí, jsi fyzicky zdravá, tak co chceš víc? Možná by ti prospělo víc fyzické práce, pohybu. Až si sáhneš na dno a život té o tyhle luxusní počitky připraví, tak budeš spokojenější i s málem.

Přesně :potlesk: :palec:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
8.7.20 19:38

Mám takovou maminku a musím říct, že se s ní vždycky cítím vyždímaná jako citrón. Na vše brblá, je negativistická, krásnou procházku si nechává zkazit vším, co je po ruce -moc komárů, kaluže, moc zima, moc horko…má to už od mládí, štvalo to i tátu, dokud žil. Je v tom hodně sobectví -já, já, já. Nikdy ji nic nechybělo, ale přesto se vším nespokojená. Je v tom velká lidská nezralost, neumí se spokojit s tím, co má, ale hledá, to co nemá, tak je to zamotaný kruh. Jde to naučit, být vděčný -třeba si to psát na papír, každý den 10 věcí, za co jsem vděčná (za to, že vidím, že jsem mohla jít do lesa na borůvky, že mám jídlo, přátele, práci, že jsem viděla labutě…). Myslím, že tyhle negativní programy se táhnou z nedostatku lásky v dětství, nečetla jsi knihu Miluj svůj život?

  • Nahlásit
  • Citovat

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama