Když vám vlastní děti hledají nového manžela: Komický román Muž u kormidla

Proč jsi ve vztahu, kterému nevěříš a nevidíš ho jakou svou
budoucnost?! (Usuzuji, že děti vás u sebe nedrží), to je teda padlý na
hlavu. Jak v tom může být láska, když si nesednou vaše povahy?! Kolik Ti
je a jemu?! Neotravujte si život
@Kies píše:
Proč jsi ve vztahu, kterému nevěříš a nevidíš ho jakou svou budoucnost?! (Usuzuji, že děti vás u sebe nedrží), to je teda padlý na hlavu. Jak v tom může být láska, když si nesednou vaše povahy?! Kolik Ti je a jemu?! Neotravujte si život
No proč? Protože ho mám ráda a prostě nevím.. 26,29 let
@Anonymní píše:
Ahoj,
ráda bych si přečetla rady, zkušenosti a zda jste toho konečného rozhodnutí litovaly? Co bylo poslední kapkou a co nejste ochotné tolerovat?
Jsme s přítelem přes tři roky, milujeme se ale spíše se v tom plácáme. On nesnese mou povahu a já jeho. Pořád tam je ale láska a určité vlastnosti, které nás spojují. Ale…být bez něho mě děsí, ale už toho mám všeho i dost. Dlouho jsme spolu bydleli, ted bydlíme každý sám. Když jsme spolu za dobře, je to jako být v ráji. Pak stačí nějaká jeho věta nebo reakce na mou větu a už si říkám, že to nedám.
Začarovaný kruh
mne nejvice v minulosti pomohlo sepsat si (ve chvili kdy chces sama sebe
ujistit ze rozchod je spravna vec) co delal spatne nebo je na nem spatneho (ne
podle tvych predstav) a pak co hezke jste spolu delali a prozili a vinou jeho
chovani uz prozivat nebudete…asi to zni hnusne, ale pomohlo mi to hodne rychle
prekonat rozchod kvuli nevere i po 7 letech super vztahu kdy jsem si
nedokazala predstavit jak budu sama
No já nevím… Ráda, ale i ti leze na nervy?! Po třech letech?! Co budeš dělat po dětech, 10 letech… 15 letech
Moje mamka má takového manžela. Oba jsou odlišné povahy, dost se hádají (on je i dost sprostý, i pije, je agresivní,…), ale chvílemi se mají strašně rádi. Takhle spolu byli 7 let, pak se vzali. Mamka čekala, že až ji bude mít „jistou“, bude mít větší klid. Omyl… Rozvádět se chtěli týden po svatbě. Teď je to rok a půl od svatby a „Itálii“ mají pořád stejnou. Mamka je psychicky vyčerpaná, ale on ji už tak zdeptal, že nemůže žít bez něj. My už jsme naštěstí dospělí, ale mít děti a být pro ně takovým vzorem, aby pak sami měli pokřivené vnímání úcty k partnerovi i sami k sobě… Nikdy.
Mně v podobné situaci pomohlo představit si naší budoucnost, svatbu,
děti. Když jsem z toho měla osypky, tak jsem začala balit Bolelo to, ale s odstupem času to bylo
nejlepší možné řešení.
Pokud ti leze na nervy po tak krátké době, tak je něco špatně
Láska je ve společném životě k ničemu, pokud nejde ruku v ruce
s úctou, společnými hodnotami a schopností spolu vycházet.
Toť můj názor, ale jsou jiní lidé, kteří k životu potřebují to
vzrušení z hádek, ti pak celý život trápí společné děti.
@Sany80s píše:
Láska je ve společném životě k ničemu, pokud nejde ruku v ruce s úctou, společnými hodnotami a schopností spolu vycházet.
Toť můj názor, ale jsou jiní lidé, kteří k životu potřebují to vzrušení z hádek, ti pak celý život trápí společné děti.
Asi to tak mám
Vychováváme společně mé dítě, ta tím naštěstní netrpí
@Anonymní píše:
Ahoj,
ráda bych si přečetla rady, zkušenosti a zda jste toho konečného rozhodnutí litovaly? Co bylo poslední kapkou a co nejste ochotné tolerovat?
Jsme s přítelem přes tři roky, milujeme se ale spíše se v tom plácáme. On nesnese mou povahu a já jeho. Pořád tam je ale láska a určité vlastnosti, které nás spojují. Ale…být bez něho mě děsí, ale už toho mám všeho i dost. Dlouho jsme spolu bydleli, ted bydlíme každý sám. Když jsme spolu za dobře, je to jako být v ráji. Pak stačí nějaká jeho věta nebo reakce na mou větu a už si říkám, že to nedám.
Začarovaný kruh
Nikdy jsem svého rozhodnutí nelitovala, poslední kapkou bylo, když na mě
dělal pěsti před mým tátou, který se mě zastal a vyhodil ho z baráku
Taky jsem ho v té době měla dost ráda,
jestli to byla ještě láska, nevím
Položila jsem si otázku: Vzala bych si ho za muže? Umím si představit, mít s ním dítě a prožít s ním CELÝ ŽIVOT?
Odpověď bylo BOHUDÍK ne. Odpověz si ty a možná ti to ulehčí
rozhodování a následně i život
@celipipka54 píše:
Nikdy jsem svého rozhodnutí nelitovala, poslední kapkou bylo, když na mě dělal pěsti před mým tátou, který se mě zastal a vyhodil ho z barákuTaky jsem ho v té době měla dost ráda, jestli to byla ještě láska, nevím
![]()
Položila jsem si otázku: Vzala bych si ho za muže? Umím si představit, mít s ním dítě a prožít s ním CELÝ ŽIVOT?
Odpověď bylo BOHUDÍK ne. Odpověz si ty a možná ti to ulehčí rozhodování a následně i život
Na jednu stranu si říkám, že ano a chci..na druhou, že mě snad čeká něco lepšího..Jsem nejistá
Asi je to těžký, ale já bych si zkusila najít nějakou jinou činnost.
Taky jsem se dříve rozcházela protože to nešlo. Láska jako trám, ale fakt
to nemělo smysl. Rozešla jsem se, týden jsem probrečela a pak mi došlo, že
nemám čas to tak prožívat, a hodila to za hlavu. Proč bych se měla
trápit? On už o tom ani neví a pravděpodobně je mu to jedno.
A sebepoškozováním fakt netrpím. Měla jsem ale hodně práce, brigádu
8h/denně a studovala vysokou. Hodně mi to ulehčilo.. proto říkám, asi
najít činnost. Držím palce, ať to dopadne jakkoliv, hlavně dobře
@Anonymní píše:
Na jednu stranu si říkám, že ano a chci..na druhou, že mě snad čeká něco lepšího..Jsem nejistá
Pokud si nejsi jistá, vykašli se na něj Zaslepuje tě láska, o ničem jiný to podle
mě nebude. Taky jsem dlouho váhala, ale rozešla jsem se s ním a teď jsem
ráda. Se svým nynějším manželem jsem 5 let, máme 2 děti a nikdy jsem
s ním nezaváhala. Je to chlap, se kterým budu celý život a tečka
Myslím, že takový vztah nemá budoucnost. Po třech letech tohle. Ano nejspíš každý pár má nějakou krizi a ne jednu. Jen tohle je nejspíš o zvyku a každý k sobě potřebuje uplně jiného člověka. Vypadá to, že z Tvé strany to nebude ten, který tě i po 20ti letech dokáže rozesmát a pochválit. Myslím, že člověk potká v životě jen jednu jedinou opravdovou lásku. A mnohdy je to až třeba ve 40ti.. a když už máš teď takové pochybnosti. Dala bych ruce pryč..
Ahoj,
ráda bych si přečetla rady, zkušenosti a zda jste toho konečného rozhodnutí litovaly? Co bylo poslední kapkou a co nejste ochotné tolerovat?
Jsme s přítelem přes tři roky, milujeme se ale spíše se v tom plácáme. On nesnese mou povahu a já jeho. Pořád tam je ale láska a určité vlastnosti, které nás spojují. Ale…být bez něho mě děsí, ale už toho mám všeho i dost. Dlouho jsme spolu bydleli, ted bydlíme každý sám. Když jsme spolu za dobře, je to jako být v ráji. Pak stačí nějaká jeho věta nebo reakce na mou větu a už si říkám, že to nedám.
Začarovaný kruh