Jak se s tím vyrovnat - nejde mi to

Anonymní
15.9.21 18:03

Jak se s tím vyrovnat - nejde mi to

Ahoj holky, píšu sem protože se nemám s kým to probrat. Nedokážu se nějak vyrovnat s tím že syn přišel na svět císařským řezem.
Byl koncem pánevním a doktoři v porodnici mi dali vybrat mezi přirozeným porodem a císařem. Váhala jsem, pořád jsem doufala že se otočí hlavičkou dolů. Bohužel se tak nestalo a začal se mi pomalu rozjíždět porod. Musela jsem se rychle rozhodnout.
Měla jsem strach, že se malej zasekne hlavičkou, protože doktor na posledním ultrazvuku říkal že je poměrně velkej. Zvolila jsem teda císaře.
Ještě jsem chtěla jít na otočení vnejsimi hmaty, jenomže mi to v porodnici sami nenabídli a já se na to zeptala pozdě, že by se to muselo provést nejpozději za 2 dny.
Jenomže přítelovi nedali volno v práci a pro starší dítě jsme nesehnali takhle narychlo hlídání. Doteď mě to mrzí, že jsem nezkusila všechno, abych mohla porodit přirozeně.
Syna miluju, citové pouto je silné, aby jste si nemysleli že mu zazlívám, že se netočil nebo něco podobného.
Svého rozhodnutí jsem litovala okamžitě po tom co mi malého donesli na kojení, byl malinkej, myslím že bych ho zvládla porodit nebo alespoň jsem se mohla pokusit, případně by mě vzali na toho císaře.
Horší bolest jsem snad necítila, dávali mi jednu kapačku za druhou proti bolesti ale stejně to bylo jen na chvilku. Ale to je jedno, hlavně mě trápí že jsem o všechno přišla, o tu chvíli kdy jsme s přítelem na porodním sále a on mě podporuje. O úplně první kontakt s miminkem, o bonding, o povídání si s přítelem atd.

Přítele ke mě na pokoj nepustili ani přesto že měl negativní test i respirátor. Těžce jsem to nesla, že jsme spolu nestravili ani pár minut. Malého měl na bondingu ale spolu jsme se neviděli ani před ani po císaři.
Myslela jsem že to dělají hormony a po šestinedělí to přejde ale bohužel, jsou to 2 měsíce a pořád mě to trápí.
Když to řeknu přítelovi tak ten mi řekne ať to neřeším, že už se stalo a změnit to stejně nejde. To samozřejmě vím, ale nějak mi nejde se s tím vyrovnat.
Jsem opravdu vděčná za to že mám zdravé dítě, sama sobě bych nafackovala ale prostě to tak mám a nevim co s tím dělat.
Dneska ráno mě málem rozbrečelo, když kamarád napsal příteli že se jim v noci narodila dcera. Jeho partnerce to přeju, nepřála jsem jí žádné komplikace u porodu, natož aby musela na císaře ale zároveň jí hrozně závidím.
Asi mi napíšete že jsem pitomá, to jsem. Ale bohužel to nemůžu vyhnat z hlavy.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
Ou
17997
15.9.21 18:06

Hele asi nejlíp v psychoterapii, ty témata budou spíš důsledek, než příčina, někde se po porodu něco děje.

Klidně jen on-line, nemusí to být dlouodobé, prostě jen mít bezpečný prostor kde dočistit emoce co v tobě jsou a jsou silné.

Pracuje s tím třeba Michaela Killarová, když bude mít plno, nech si od ní někoho doporučit. Nedoporučí pitomce.

http://killarova.cz/

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1013
15.9.21 18:06

Zakladatelko
Máš dvě zdravé děti
Milujícího partnera

Zaměř svou pozornost na to co je, než na to co není

Máš strašně moc za co být vděčná

Také se mohlo stát, že by jsi trvala na přirozeném porodu, něco by se zvrtlo a do teď byste byly v nemocnici s nejistou prognózou

To by sis zas pak zase vyčítala, že jsi měla rodit císařem..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
15.9.21 18:08

@Ou děkuju

  • Citovat
  • Nahlásit
22473
15.9.21 18:08

Podívej, že řešíš úplnou ptákovinu asi víš sama. Bohužel v dnešní době jsme zmasírovaný internetama, že jedině přirozenej porod je správnej, protože to zažíváš jen duhu a jednorožce… Blbost. Nejsi o nic míň máma, ani žena jen proto, že jsi neporodila klasicky. I kdyby ti to dítě vytáhli nosem, nic se na tom nezmění. Jestli se z toho takhle hroutíš, tak si zajdi na kineziologii, pomůžou ti to zpracovat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
15.9.21 18:10

@sarah1618 ja vím, psala jsem že bych si nejraději nafackovala. Samozřejmě jsem za to všechno vděčná ale nemůžu se prostě zbavit těchto myšlenek a bohužel i závisti vůči kamarádově přítelkyně :oops: ale v dobrém, nikdy bych jí nepřála nic špatného, opravdu.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
15.9.21 18:16

@Janli já se,,obhajuju'' tím že v tu chvíli jsem se rozhodla jak nejlíp jsem uměla, myslela jsem hlavně na zdraví miminka.
Trvala jsem si na císaři, ikdyž mi doktor říkal že jako druhorodička porodím koncem pánevním úplně v pohodě, měla jsem strach, že se malej zasekne a udusí se. Možná mě to přejde časem, teď se totiž pořád řešila ta kamarádova přítelkyně, že jejich malá se otočila hlavou dolů brzo, že už má posličky, že se začíná otevírat atd. Když už se to teď uklidní, tak mě to třeba přejde, protože na to nebudu tolik myslet.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
15.9.21 18:21
@Anonymní píše:
@Janli já se,,obhajuju'' tím že v tu chvíli jsem se rozhodla jak nejlíp jsem uměla, myslela jsem hlavně na zdraví miminka.
Trvala jsem si na císaři, ikdyž mi doktor říkal že jako druhorodička porodím koncem pánevním úplně v pohodě, měla jsem strach, že se malej zasekne a udusí se. Možná mě to přejde časem, teď se totiž pořád řešila ta kamarádova přítelkyně, že jejich malá se otočila hlavou dolů brzo, že už má posličky, že se začíná otevírat atd. Když už se to teď uklidní, tak mě to třeba přejde, protože na to nebudu tolik myslet.

Tak si přečti nejake diskuze o detech pridusenych pri klasickem porodu a rekni jsi, jake jsi mela stesti.
Budu rodit cisarem, kvuli veku, ale nijak se z toho nehroutim, mam kolem sebe prave pripady tech komplikací a dam na doporuceni lekaru.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
15.9.21 18:29
@Anonymní píše:
Tak si přečti nejake diskuze o detech pridusenych pri klasickem porodu a rekni jsi, jake jsi mela stesti.
Budu rodit cisarem, kvuli veku, ale nijak se z toho nehroutim, mam kolem sebe prave pripady tech komplikací a dam na doporuceni lekaru.

Ale mě lékaři doporučovali přirozený porod. Já se předtím taky nehroutila, to až potom. Když jsem cítila ty bolesti, když jsem malého nemohla mít u sebe na pokoji, když jsem nebyla schopná si pomalu dojít ani sama na záchod, když jsem přijela domů a nemohla jsem přes ty blbý bolesti pomazlit dceru, na kterou jsem se tak strašně těšila a ona na mě…

  • Citovat
  • Nahlásit
452
15.9.21 19:01

Udělala jsi spravne rozhodnutí. Teď by jsi tu nedejboze mohla řešit, ze jsi si postavila hlavu a rodila prirozene a syn má následky.
Hele já čekala 4. dítě a po 3 naprosto šílených porodech prirozene jsem měla domluveneho císaře. A o dítě jsem v 5. mesici přišla. Raduj se ze zdravého miminka. Stačí ti to takhle?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3258
15.9.21 19:02

Rodila jsem akutním císařem a tohle jsem tedy vůbec neřešila :nevim:
Přijde mi, že dneska je na matky strašný tlak, přirozený porod, bonding, kojení a jak z toho něco neproběhne tak je konec světa :roll:
Je mi líto, že to takhle cítíš, ale je fakt kravina, řešit co by kdyby.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
19105
15.9.21 19:04

Řešíš s prominutím blbosti. Buď ráda, že máš zdravé miminko. Prober se!!

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
112
15.9.21 19:11

Vyhledej odbornou pomoc, nekoho ti doporuci tvoje doktorka nebo detska. Tady dostanes babskou radu, nebo te odbiji stejne jako tvuj partner, ze resis ptakoviny. Muze se ti(nemusi) rozvinout pekna poporodni deprese.
Mela jse 2 cisare, ani jedno z deti jsem nevidela prvni 3 dny, jedno jsem si vezla domu az po 1,5mes a videla ho pouze 2 hod denne, na nasem vztahu se to nijak nepodepsalo.
Ale treba jsem dostala hystericky zachvat, ze vsichni umreme na ptaci chripku. Priserny strach o dite, ze se mu neco stane. Vsechno jsem resila, jako posedla. Po 7 mesicich jsem se postupne dostavala do normalu a s odstupem se vetsine myslenek zasmala.
Ale svagrova nic neresila, my jsme si jeji uzkosti nevsimali a bagatelizovali je, a do ted bere antidepresiva. Zanedbana poporodni deprese se ji rozvinula do poradne.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
64594
15.9.21 19:31

Psychologa? Ať se to nerozjede v poporodní depresi..Máš se radovat, že máš zdravé dítě a že to dobře dopadlo.. nechápu tyto pocity zklamání.. to bys raději nějaký brutal? Já se modlila u druhého, aby šel císařem.. ale Dr se rozhodl, že to zvládnu a můžu ti říct, že 100× raději císař jak to, co jsme zažili

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
310
15.9.21 19:32

Zkusila bych najít odbornou pomoc - psychoterapeut či psycholog. Pomůže ti zpracovat informace, to, co se stalo, a tak:)

Měla by sis užívat mateřství, a ne bloumat nad minulostí. Popovídat si o tom ti jen prospěje, ale tady na emiminu dostaneš bohužel jen babske rady nebo slova typu “prober se.”

Držím palce, ať se to zlepší. Nikdo ti do hlavy nevidíme.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat