Jak se sebou praovat ?

Anonymní
12.3.21 09:09

Jak se sebou praovat ?

Přeji všem krásný den a doufám, že nebudu nikoho obtěžovat, ale potřebuji se asi zase jen vybrečet.
Mám 4letého syna se středně těžkou mentální retardací a chromozomální vadou, ADHD.
Kdybyste nás potkali venku, asi nic nepoznáte, ale nevím…
Hlavní problém je, že nemluví, vydává zuky, hejká. Ano, my doma se na všem domluvíme. Ale problém je v tom, že on nechápe, že zrovna v určitý čas má být ticho, že starší sourozenci mají online výuku.
Jsem unavená z neustálého mluvení na něj. Z toho, jak po mě všichni odbrníci chtějí hromadu věcí, ale já nejsem schopná ničeho :(
ADHD se u nás projevuje tak, že hlavně, když je unavený, tak lítá sem a tam, leze po všem, pak padá, skáče po nás, škrábe, tahá nás za vlasy a má z toho hroznou srandu, i když mu říkáme, že se to nesmí.

Já mám šílený deprese. Mám dvoje antidepresiva, léky na spaní. Přesto je mi zle.
Začínám i uvažovat, jestli nemám já sama určitou formu autismu nebo schizofrenie??
Ve škole jsem neměla žádné kamarády, nějak jsem si s nimi neměla co říct. Raději jem seděla v koutě a nechala si ze sebe dělat srandu, špatně jsem se učila, nedokázala jsem se na nic soustředit. To nedokážu ani teď :(
Pubertu jsem trávila doma, zavřená v pokoji. Nikdy jsem nešla s kamarádkou ven, do kina na diskotéku.
I teď mám problémy navazovat nové kontakty. Nějak nevím co si s nimi říct. Nechápu jejich humor. Většinou mám pocit, že jsou rýpavé a proti mě.
Když je toho na mě opravdu moc, jsem hodně agresivní. Ne, že bych děti mlátila, ale křičím a jsem hodně sprostá :(
Samotnou mě to trápí, ale být celý den ve křiku a pláči fakt nedávám :(

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
5507
12.3.21 09:41

No, opravdu nechápu, když sama uznáš, že máš problémy sama se sebou, že sis pořídila tolik dětí…
O té chromozomální vadě jste nevěděli během těhotenství?
Chudáci sourozenci. Jediná ráda je, zapojit co nejširší rodinu, aby ti odlehčili a brali si ho na pár hodin pravidelně pryč. :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4888
12.3.21 09:42

Nevím jaká je aktuální situace, ale nemůžeš si pro malého najít stacionář? To musí být hrozně náročné. :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4483
12.3.21 09:44

Já bych zkusila nějaká dechová cvičení. Zkus si najít něco o mindfulness. Jsi na děti úplně sama? Pokud máš partnera tak se mu svěř a ať se aspoň 3× do týdne na 1-2 hodiny o děti postará a ty se běž projít, dej si vanu, čti si nebo si pusť nějakou meditaci.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
12.3.21 10:03

Nejsem sama, mám partnera, který mi pomáhá.
Tyhle psychické problémy se rozjely po posledním porodu, kdy jsem málem umřela. Proto teď nechápu, co se to děje. Dřív by mě nenapadlo se zabývat tím, že jsem divná, protože jsem seděla doma na zadku a nikam nechodila. Až teď, když to vidím u svých dětí zjišťuji, které se učí výborně, s kamarády se krásně rozumí, že asi něco špatně bylo.
O chromozomální vadě jsem nic nevěděla. I když nevím, jestli by se na tom něco změnilo. Fakt do porodu 3 dítěte jsem byla úplně v pohodě.

  • Citovat
  • Nahlásit
4483
12.3.21 10:10

A chodíš k nějakému odborníkovi?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
16084
12.3.21 10:13

Krom toho, že bereš léky, chodíš pravidelně na sezení k psychiatrovi či psychologovi? Bylo by to hodně potřeba. Myslím, že tolik dětí by bylo v dnešní době moc i na psychicky zdravého člověka, naložila sis toho na sebe prostě zbytečně moc. Zapoj víc manžela, babičky, eventuelně nějaký ten stacionář pro mladšího a hlídačku pro starší.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
24082
12.3.21 10:18

Zapoj partnera, a to co nejdřív.
Ať už si (aspoň občas) vezme na některé ze starších dětí OČR, dovolenou, nebo, pokud mu to práce umožňuje, si některé děti vzít s sebou do práce - tam samozřejmě záleží, co dělá.
Jste na to dva, tak na to buďte dva. Tím, že se strhneš, rodině nepomůžeš, až se úplně sesypeš a bude to mít na hrbu partner všechno…
Zkusit se domluvit s nějakou babičkou, pokud se nebojí, kamarádkou, prostě někým, kdo ti pomůže aspoň k pár hodinám klidu.

V dnešní době šílíme všichni, i ti silnější, už je toho hodně. I já, s jedním dítětem ve střídavce, občas lezu po zdi :? Ale jen tunama prášků to nevyřešíš :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ou
16039
12.3.21 10:34

Hele nepotřebuješ se sebou pracovat spíš o sebe pečovat.

Je toho na tebe hodně a lidi pečující o jiné lidi, jsou hodně přetížení a dost zranitelný.

Nejjednodušší jak s tím začít je vstoupit do psychoterapie a učit se jak se starat sama o sebe, aby se ti dařilo zvládat náročné věci, co se zvládnout musí. Ono to navííc pomůže i stím zvládáním frustrace či vzteku a nebo zjednoduší navazování a udržování vztahů s okolím.

držím palce.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ou
16039
12.3.21 10:35
@Anonymní píše:
Fakt do porodu 3 dítěte jsem byla úplně v pohodě.

Pokud jsi byla v pohodě, tak rozhodně nemáš nějakou závažnou dědičnou poruchu. Ale kombunace hormonální nálože a zátěže a pak péče o tři děti a z toho jeden se závažnými problémy je fakt hodně.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
12.3.21 10:47

@Ou myslím, že jsem neměla deprese a úzkosti. To, že jsem neuměla a neumím komunikovat s lidmi mám fakt od té základky :( psychické problémy se přidaly tak nějak o dost později.

Jinak starším dětem je 10 a 15 let a naštěstí jsou hodně samostatný. Starší dcera hodně pomáhá s nejmladším. Ne protože musí, ale protože chce.

Přítel si OČR na starší děti vzít nemůže. Asi. Nejsou jeho. Manžel a táta starších zemřel…

  • Citovat
  • Nahlásit
17511
12.3.21 11:03
@truelly píše:
No, opravdu nechápu, když sama uznáš, že máš problémy sama se sebou, že sis pořídila tolik dětí…
O té chromozomální vadě jste nevěděli během těhotenství?

Zcela upřímně, s tímhle běž do (_._) :roll:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
17511
12.3.21 11:05

Neumím poradit, jen napsat, že je mi moc líto čím si procházíš a obdivuju, že to vůbec zvládáš.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
12.3.21 11:10

@Cattus děkuji, popravdě mě tenhle komentář dostal hodně do kolen :(
Vím, že čím teď procházím je moje chyba, ale stala se a já se s ní prostě musím poprat, byť je to neskutečně těžký.

  • Citovat
  • Nahlásit
2750
12.3.21 11:15

Takhle ti asi nikdo diagnozu nedá, odborníci tu nejspíš nejsou. Třeba nějaký Asperger máš, ale třeba jsi jen introvert, velkou roli hraje i výchova. Nepíšeš nic o rodičích, jestli jsou ti oporou, jestli ti pohlídají děti. Máš to opravdu těžké, dvě děti na distanční výuce, poslední dítě s autismem a mentální retardací, to by byl neuvěřielný záběr na kohokoliv. Je fajn, že máš antidepresiva, ale možná by to chtělo i nějakou psychoterapii. Hlavně si ale potřebuješ odpočinout, nejen ty, ale i starší děti. Manžel si asi psychicky odpočine v práci, ale i tak je to i pro něj náročné. Nějaký stacionář pro nejmladší dítě by byl fajn. Dost pomáhá nějaký relax, jít na cvičení, na masáž, popovídat s kamarádkou, ale to první není možné kvůli Covidu, a kamarádky bohužel nemáš.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat