Jak se smířit s jedináčkem?

Anonymní
15.1.20 18:55

Jak se smířit s jedináčkem?

Ahoj, vy, které máte „jen“ jedno dítě, ale chtěly jste dvě, jak jste se smířily s tím, že druhé mít nemůžete a nebudete?

Nejde mi o klišé typu jsem vděčná za jedno, co by za to jiné daly, rozhodla jsem se víc věnovat svému dítěti apod. Ale jak se vám povedlo skutečně udělat ten krok ke smíření s tímhle? Jak dlouho to trvalo? Co vám pomohlo?

P. S.: Prosím o reakce jen ty, které tohle skutečně samy prožily.

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

Anonymní
15.1.20 18:59

Z pohledu jedináčka, mluvím za mámu: Od 15 věděla, že děti mít nemůže, nevzdala se, jsem z toho já, vymodlená, máma byla tak šťastná, že i přes to, že vždycky chtěla dvě, nikdy si nic nevyčítala a byla (je) opravdu šťastná i tak. Ale asi jsem nepomohla, promiň :(

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
15.1.20 19:03

Mám jen jedno, další bohužel nebude…věk
Nepodařilo se po všech možných pokusech…a stále jsou dny, kdy mi to je strašně líto
Dítěti je 10 a miminka ženským závidím…
Mrzí mě to a vždycky bude…jen už to není tak intenzivní, jako v době, kdy jsem to další ještě mít mohla…

  • Nahlásit
  • Citovat
48843
15.1.20 19:07

No, sranda to nebyla. Ono je něco jiného mít jedináčka z rozhodnutí a být s tím spokojená, a něco jiného chtít víc dětí a nemoct. I to první bylo dlouhá léta očekávané a vymodlené. I po letech mi bylo smutno, když jsem pomyslela na to, že jsme stvořili dokonalého človíčka a další už nebudou. Ale napřeli jsme energii do toho užívat si to, co se vzhledem k věku dalo - hodně cestování, výlety, finančně to bylo slušný, protože jsme oba pracovali a platili jenom za jedno dítě. Ale ta touhla nepřešla nikdy, to ne. Nakonec se teda druhé dítě navzdory všem prognózám po mnoha a mnoha dlouhých letech zadařilo, ale ještě den před pozitivním testem bych tomu ani za mák nevěřila.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
15.1.20 19:07

Ahoj taky mám jen jedno. A druhé nevím jestli bych chtěla. Jsme i Rh negativní takže to radši nechci zkoušet. Naštěstí má malý úplně stejnou krevní skupinu jako já.. Nezabyvej se furt druhým dítětem. Venuj se na 100%male nebo malýmu až to přijde tak to přijde :palec: :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
15.1.20 19:14

Ahoj, resim to same, bohuzel u nas to nejde z financnich duvodu, o to vic me to mrzi..mame holcicku a je hrozne spolecenska, kdyz vidim kamaradky, jak maji dve, je mi obcas do breku..muz mel uraz a ma invalidni dichod, ja prumerny plat, v najmu..sotva nasetrime neco, s druhym bychom fakt pocitali kazdou kacku a nic jim nedoprali, bohuzel nejsou v rodine zadne jine deti..moje sestra deti nema a je ji uz pres 40 a muz je jedinacek.. :(

  • Nahlásit
  • Citovat
21504
15.1.20 19:21

Předem se omlouvám, nepatřím sem. Ale pokud bych v takové situaci byla, smiřovala bych se velmi těžko. Bylo - li by to finančně průchodné, určitě bych situaci řešila adopcí či pěstounskou péčí.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
15.1.20 19:47

Hackuji se. U nás jedno dítě, u druhého je manžel zásadně proti. Já bych brala i 3 :,( finančně v pohodě, zvládli bychom to, manžel je starší a má už věk přes 50 a je to pro něj dost. Já to chápu, už po večerech nebreci, ale bolí to. Dlouho jsem přemýšlela i o rozvodu, ale jedno dítě máme a je to úžasný otec i manžel.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
15.1.20 20:43

Ja se s tim nesmířila a nesmířím. Uz jsem trikrat potratila, mam velke zdravotni problemy a pokud bych otehotnela, cekaji me denne injekce do břicha a riziko dalšího potratu, dalsi revize…Ted beru leky a nemuzu se snazit, ale jak je vysadim.., nedokážu si prostě říct, že to nejde. Kdyby to šlo, hledám nahradní matku, ale já nemuzu jít ani na odber vajicek. Adopci nechce manžel. Asi jsem ti mic nepomohla, ale pokud je aspon jednoprocentni sance, ze to dite mit muzes, tak to zkus a pak, kdyz to nepujde, tak uplyne ten cas,…bude ti 40 a treba si pak reknes, ze jsi udelala, co jsi mohla a proste to tak má být. Já mám limit 38 let. Pak uz se prestanu snažit. Teď je mi 33.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
15.1.20 23:09

Máme jedno, o druhé jsme se snažili několik let, bohužel neúspěšně, ale nechtěla jsem už jít do žádného zákroku (IUI, IVF), jsme zdraví. Ještě před půl rokem jsem plánovala další snažení, ale během podzimu mně to nějak už postupně přešlo, po těch letech neustálého počítání, plánování… už prostě dost. Máme jedno krásné zdravé dítě, v rodině jsou i jiné děti, tak to prostě tak zůstane.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
16.1.20 07:58

Já mám také jen jedno. Manžel druhé nechce aniž by mi řekl důvod svého rozhodnutí. První rok co mi to řekl jsem noci probrečela. Chvíli to u nás bylo na rozvod. Časem to trochu přestalo bolet, ale když vídám těhotné nebo maminy s kočárkem znovu to ožije. Kdo to nezažil - nechápe. Jednu dobu jsem z toho mívala deprese, jeden pohled na mimčo a já se rozbrečela. Našeho synáčka jedináčka manžel strašně rozmazlil. Vynahrazoval mu to, že je sám. Přitom ta láska a dárky kterými ho zahrnuje a zahrnoval by v pohodě vyšla na dvě až tři děti. Když potkám pochybnou existenci s více dětmi, vždy si říkám, když i tohle může mít děti, tak proč ne já?

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
19.1.20 11:53

Nebylo to zrovna potěšující čtení. Někde v koutku duše jsem doufala, že mi tu někdo napíše něco ve smyslu „za tolik a tolik času jsem se s tím smířila“.
Ale i tak děkuji všem. Aspoň si nebudu dělat iluze.

  • Nahlásit
  • Citovat
19.1.20 12:45

Nic si z toho nedělej, všechno jednou přebolí. Já v to taky doufám. Do manžela jsem hučela 9 let :zed:. Teď se snažím si to vymlouvat tím, že jsem na druhé dítě už stejně stará. Chce to čas. Nedá se říct přesný termín kdy to přejde. Bojují v nás mateřské touhy a každá to máme jinak. Když manžel sobecky rozhodl, že chce jedináčka, já si pořídila sobecky štěně. A mateřskou lásku předávám jemu. Není to ono, ale aspoň něco. Teď jsou hafanovi 3 roky a manžel který ho původně nechtěl si ho :srdce: Nepropadej smutku, nejsi sama kdo to prožívá a HLAVNĚ TI TO STEJNĚ NEPOMŮŽE. Já vím že se to lehce řekne, já už naději na druhé dávno pohřbila, ale život jde dál.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
19.1.20 19:59

Sice to vypadá blbě, ale neboj taková hrůza to není. Nejhorších bylo prvních pár let kdy jsem si myslela, že manžela přesvědčím. Sama jsem si dávala pláně naděje a to bylo nejhorší období. Pak jak jsem si to opravdu přiznala sama pro sebe a přestala doufat tak to šlo. Časem je to lepší a lepší. Jo mrzí mě to, že je maly sám, ale už pri každe konverzaci o dětech nebreci. Beru to tak jak to je.

  • Nahlásit
  • Citovat
3186
19.1.20 20:09
@Anonymní píše:
Ahoj, vy, které máte „jen“ jedno dítě, ale chtěly jste dvě, jak jste se smířily s tím, že druhé mít nemůžete a nebudete?

Nejde mi o klišé typu jsem vděčná za jedno, co by za to jiné daly, rozhodla jsem se víc věnovat svému dítěti apod. Ale jak se vám povedlo skutečně udělat ten krok ke smíření s tímhle? Jak dlouho to trvalo? Co vám pomohlo?

P. S.: Prosím o reakce jen ty, které tohle skutečně samy prožily.

Mam jedno dite..
O druhe jsem se s mym současným pritelem snažili dlouho, ale pres určitý muj zdravotni problem mi gynekolog 2.dite nedoporučoval jit pres věkovou hranici..
Sve jedine dcery si hodne vazim, ale ze nemam 2.dite jsem hodne probrecela a bylo mi to lito vůči memu příteli..
Jako ted me to porad mrzi, ale rekla bych, ze uz jsem se s tim smířila..
Je spoustu výhod mit jedinacka.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama