Jak se smířit s tím, že musím na umělé oplodnění?

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 10.03.19 05:32
Jak se smířit s tím, že musím na umělé oplodnění?

Ahoj, je to pár dní, co jsme s přítelem zjistili, že přirozeně asi neotěhotním, problém je u něho, u mě zatím nevím, jestli bude všechno v pořádku. Přítel to chce nechat a řešit vše až na podzim a já vůbec nevím, jak zvládnu tak dlouho čekat ve strachu, aby se to vše povedlo a já nakonec konečně taky měla miminko. Hrozně se bojím píchat si hormony, jaké to na mě zanechá následky. Jsem nešťastná z toho, že by to u mě třeba mohlo jít přirozeně a přesto tohle všechno budu muset podstoupit a ještě s nejasným výsledkem. Je to opravdu tak hrozné? Omlouvám se, že se ptám tak hloupě, prostě vím, že to vše musím zvládnout, jinak bych si to vyčítala celý život, ale vůbec si neumím představit, jak to udělám. Zajímalo by mě, jak jste to zvládaly psychicky, jestli jste si prostě řekly, je to nutné a víc to neřešily? Co Vás v té hrozné situaci podpořilo, abyste se cítily lépe? Asi prostě potřebuju povzbudit, že to taky zvládneme..

Stránka:  1 2 Další »
Reakce:
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 10.03.19 05:43

Urcite. Znám par co mel stejný problém. Nakonec jeli vrátit právě koupené preparaty pač se jim to podařilo přirozeně.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 10.03.19 06:20

Tušili jsme od počátku, že nás umělé oplodnění asi nemine (nemoc partnera v dětství).
Prvně jsem musela dát čas partnerovi, aby přistoupil na dárcovské spermie. Naštěstí mu stačil tak měsíc.
Pak jsme zkoušeli dárcovské inseminace, po x-tém pokusu teprve začali zjišťovat jestli mám průchodné vejcovody (měla jsem kompl.zánět slepého střeva ve 20-ti letech).
Pak tedy schválili IVF. Z diskusí jsem raději počítala s neúspěchem, některá děvčata v té době byla třeba i na šestém pokusu, na první se tenkrát nezadařilo skoro nikomu.
Podařilo se na první i druhý pokus v rozestupu 2,5let. Pak jsme to zkoušeli ještě jednou a to už dobře nedopadlo.
Určitě je potřeba počítat s delším časem, takže já byla ráda, že jsme to neodkládali. U nás od prvního objednání po první početí vše trvalo 12 měsíců.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 10.03.19 07:18

My jsme se pripravovali na umele oplodnenj rok, respektive partner, nez si to v hlave vsechno prehodnotil a sam prisel s tim, ze je pripraveny. Ten rok jsme si dali pauzu od doktoru a planovali svatbu. Po svatbe se tedy rozhodl, ze na to umele oplodneni pujdeme na jare, protoze jinak se toho ditete opravdu nedockame. No a minuly tyden jsem si byla pro injekce na stimulaci. Taky to cekani bylo hrozne, ale to vedomi, ze uz je to na dobre ceste to prece jenom trosku ulehcilo… H.

Mončik911
Nováček 3 příspěvky 10.03.19 07:35

Niceho se nebojte, určitě to zvladnete. Jsme na tom s manželem stejně jako vy. Manžel taky potřeboval trochu času to vstřebat, takže bych na přítele netlacila na Vašem místě. Trvalo nám to dva roky než se zadarilo ale nyní jsem v 17. Týdnu a trpělivost se, troufám si říci, vyplatila. Taky jsem na tom nebyla psychicky dobře ale říkala jsem si ze manžela musím podpořit, protože to nesl špatně, ze je chyba u nej. Taky jsem si říkala jestli to zvládneme ale jelikož se máme opravdu radi, dali jsme to. Ničeho se nebojte! Hlavně v klidu, vím ze vám to bude říkat každý ale opravdu je to potřeba! Injekce jsem zvládla v pohodě, ano ta první byla hrozná, bála jsem se ale pak už jsem si píchala jako profik. Neměla jsem ani velké vedlejší účinky, opravdu se to dá všechno vydržet když člověk chce. Držím palce a nebojte se.

Maminanamatersky
Kecalka 440 příspěvků 10.03.19 07:38

Ale prosimte, to prece neni zadna ostuda ani zivotni prohra mit dite z umeleho. To ma dneska uz kde kdo. A kdyz uz ma clovek to miminko u sebe, tak je uplne jedno, jak k nemu prisel ;) Ani chvilkove uzivani hormonu neni zadna hruza. Kdo ti to napovidal? Samozrejme to muze mit nejake neprijemne vedlejsi ucinky, ale po skonceni lecby zase rychle odezni.. Ja jsem to brala asi jako nutne zlo. Nekdy mi to prislo lito, ze nekdo si uplete dite doma pod perinou, ani nevi jak. Ale kdo rikal, ze svet je spravedlivy, ze?

Čičorečka
Ukecaná baba ;) 1878 příspěvků 10.03.19 07:39

Naopak. Taky jsme na jaře měli debatu o IVF. Řekli jsme si, že si užijeme ještě léto naplno, s drinkem u bazénu a v září do toho hned naskočíme. Už jsme měli všechna vyšetření za sebou. A nestresovala jsem se, ani jsem nehloubala nad tím, že je to nějaký trest, že to musím podstoupit. Hrozně jsem si léto užila a moc jsem se těšila na září. Šlo to rychle, bezproblémově. Injekce se píchat naučíš, co ti zbývá, když chceš mimino :D ? Na konci září už jsem byla na transferu a vyšlo to. Takže ne, není to vůbec strašný. Je to minimum toho, co je průměrná žena ochotná podstoupit pro dítě.

Kikulele
Ukecaná baba ;) 1047 příspěvků 10.03.19 07:49

Ja po sesti letech co jsme se nechranili,otehotnela jednou prirozene radost obrovska nicmene netrvala dlouho potratila jsem kolem 9tt. Potom jsme zacli resit kde je chyba,teda byla to spis moje iniciativa. Domluvila jsem konzultaci v CARu,bohuzel nam nesedlo prostredi,dtrasne dlouhe cekaci lhuty,odebraly krev a ze si mam za 14 dni zavolat a obednat se a sestra me obednala az za tri mesice coz me prislo silene. Prestoupili jsme jinam, tam se nam na prvni pokus podarila dcerka.A vse slo kupodivu velice rychle. Pritel mel hooodne spatny spermiogram (2%morfologicky zdravych spermii) ale nastesti to vyslo. Ja jsem byla rozhodnuta po tom potratu jit pomalu do cehokoliv,a sla jsem do toho po hlave i kdyz po tom co jsem precetla ruzne zkusenosti tak jsem neverila ze to vyjde,ale doufala jsem v to. Psychicky je to narocne,pichnout do sebe prvnich par injekci je tady des…Ale stalo to za to. Kazdy to ma jinak. Ja jsem zacala zjistovat jak to funguje v CARech a do roku od potratu jsem byla tehotna pomoci IVF. Ale je to individualni. Kazdy to ma jinak,nekdo o tom mluvi nekdo o tom mluvite nechce,nase rodiny a kamaradi vedi ze jsme to podstupovali. A sli jsme do toho hnedka jak to slo,nekdo potrebuje rok. Ja uz dalsi roky cekat nechtela. Preji hodne stesti :kytka: verim ze vse dopadne jak si prejete. :srdce:

ugluk
Hvězda diskuse 45764 příspěvků 10.03.19 08:14

Pokud ti netáhne na 40, dej tomu čas. Ten půlrok nic není a třeba jednoho dne zjistíš, že to dítko chceš tak moc, že nějaký hormony bereš jako skvělou pomoc tomu ho mét. Že strach případné bezdětnosti je mnohem větší než z celého procesu IVF. Mluv o tom s partnerem , jestli chce čekat do podzimu, dej ten čas i jemu, není to pro něj o nic snazší. A kdo ví, třeba se to vážně stát může, že už na ten podzim IVF potřebovat nebudete. Nebo jo, ale buete vědět, že jste tomu tu šanci dali a udělali maximum.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 10.03.19 09:12
@Anonymní píše:
Urcite. Znám par co mel stejný problém. Nakonec jeli vrátit právě koupené preparaty pač se jim to podařilo přirozeně.

aha a muzu se zeptat, co konkretne meli za problem? U nás spermiogram dopadl opravdu spatne, myslim, ze hure uz to ani nejde :roll:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 10.03.19 09:28
@Mončik911 píše:
Niceho se nebojte, určitě to zvladnete. Jsme na tom s manželem stejně jako vy. Manžel taky potřeboval trochu času to vstřebat, takže bych na přítele netlacila na Vašem místě. Trvalo nám to dva roky než se zadarilo ale nyní jsem v 17. Týdnu a trpělivost se, troufám si říci, vyplatila. Taky jsem na tom nebyla psychicky dobře ale říkala jsem si ze manžela musím podpořit, protože to nesl špatně, ze je chyba u nej. Taky jsem si říkala jestli to zvládneme ale jelikož se máme opravdu radi, dali jsme to. Ničeho se nebojte! Hlavně v klidu, vím ze vám to bude říkat každý ale opravdu je to potřeba! Injekce jsem zvládla v pohodě, ano ta první byla hrozná, bála jsem se ale pak už jsem si píchala jako profik. Neměla jsem ani velké vedlejší účinky, opravdu se to dá všechno vydržet když člověk chce. Držím palce a nebojte se.

Děkuji za podporu :hug: přítel říká, že musíme nejprve dostavět a nastěhovat se do novho, ať se tím teď zbytečně nestresuju a není toho na mě tak moc. On je zlatý, na spermiogram chtěl jít už dávno a já jsem ho přemlouvala, ať tomu dá ještě šanci. Je rozhodnutý udělat vše, co půjde, abysme měli svoje dítě a dokonce říkal, že pokud budeme muset využít spermie dárce, že je to v pohodě, že bude aspoň biologicky moje a budeme ho spolu vychovávat. Já se ani tak nebojím těch injekcí, jako toho, abych si nezničila ještě k tomu všemu zdraví, člověk pořád slyší, že to má spoustu vedlejších účinků, ale člověk stejně nemá na výběr, pokud chce mít vlastní dítě..

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 10.03.19 09:31
@Maminanamatersky píše:
Ale prosimte, to prece neni zadna ostuda ani zivotni prohra mit dite z umeleho. To ma dneska uz kde kdo. A kdyz uz ma clovek to miminko u sebe, tak je uplne jedno, jak k nemu prisel ;) Ani chvilkove uzivani hormonu neni zadna hruza. Kdo ti to napovidal? Samozrejme to muze mit nejake neprijemne vedlejsi ucinky, ale po skonceni lecby zase rychle odezni.. Ja jsem to brala asi jako nutne zlo. Nekdy mi to prislo lito, ze nekdo si uplete dite doma pod perinou, ani nevi jak. Ale kdo rikal, ze svet je spravedlivy, ze?

To já vím neberu to jako ostudu ani prohru, ale mám strach ze všech těch vyšetření a zákroků, abysme to zvládli, nikdy jsem neměla narkózu ani nebyla na operaci a byla v podstatě zdravá, tak mám prostě strach. No a k těm hormonům jsem slyšela, že třeba Anna K. z toho měla pak později rakovinu prsu, možná to nesouvisí, nevím.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 10.03.19 09:36
@ugluk píše:
Pokud ti netáhne na 40, dej tomu čas. Ten půlrok nic není a třeba jednoho dne zjistíš, že to dítko chceš tak moc, že nějaký hormony bereš jako skvělou pomoc tomu ho mét. Že strach případné bezdětnosti je mnohem větší než z celého procesu IVF. Mluv o tom s partnerem , jestli chce čekat do podzimu, dej ten čas i jemu, není to pro něj o nic snazší. A kdo ví, třeba se to vážně stát může, že už na ten podzim IVF potřebovat nebudete. Nebo jo, ale buete vědět, že jste tomu tu šanci dali a udělali maximum.

Děkuji:) My už se o miminko snažíme rok, vím, že v porovnání s ostatními to zas tak dlouho není, právě chci zajít nejdříve ke své gynekoložce, ať mi poradí, jestli má u nás význam nějaká změna životního stylu nebo něco nebo jít přímo do IVF, já jsem pro to rozhodnutná, že samozřejmě dítě mi za to stojí, jen mám z toho strach, ale zvládlo to tolik lidí před námi, tak doufám, že my to zvládneme taky :srdce:

Pandulka
Zasloužilá kecalka 770 příspěvků 10.03.19 10:26
@Anonymní píše:
aha a muzu se zeptat, co konkretne meli za problem? U nás spermiogram dopadl opravdu spatne, myslim, ze hure uz to ani nejde :roll:

a má to jen z jednoho spermiogramu? Já jim upřímně moc nevěřím. V červenci měl chlap 0 ks- azoospermie po roce neúspěchu. Horší to být opravdu nemohlo, dr mi řekla, ať se smířím s IVF (pokud mu při operaci nějaké najdou) nebo spíš s dárcem. Za 2 měsíce měl 3,75 mil a za další měsíc 65 mil.
Doporučuju primárně najít si dobrého androloga (Turčan, Kočí) a zkusit zjistit příčinu, než půjdete do IVF. Ten můj bral nakonec 19 tablet s vitamíny, i když jim ty zázračné účinky moc nepřipisuju.
Dost těžce jsem to rozdýchávala, že budu muset na IVF, jak mi dr předhazovala. Hodně jsem si načetla a nakonec jsem dospěla k tomu, že spermiogram je dost proměnlivý během života, takže IVF zvolím až jako opravdu poslední možnost a nejdřív po 30 letech. Do té doby jsem chtěla zkusit pár inseminací a pak si dát nějakou dobu oraz od všeho. Na první inseminaci jsem nedošla, otěhotněla jsem po roce a 4 měs. přirozeně…

Mončik911
Nováček 3 příspěvky 10.03.19 10:30

My jsme si taky nejdřív dali velkou dovolenou a stihli i svatbu než jsme to začali řešit :D

Příspěvek upraven 10.03.19 v 10:36

Stránka:  1 2 Další »
Váš příspěvek
Reklama