Jak se spřátelit s maminkou s dítětem

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
Anonymní
16.5.22 10:46

Jak se spřátelit s maminkou s dítětem

Dobrý den, mám takový problém a taky bych se potřebovala trochu vypovídat.

Moc bych si přála aby měla dcera (9 měsíců) nějakou socializaci i s malými dětmi. Jsem ale úplně neschopná, co se navazování vztahů týče. Nemám žádné kamarádky a když jsem měla, tak jsem stejně cítila, že jsem já ta co se snaží to kamarádství udržet, vždy jsem byla ta co třeba napíše, pozve na kafe atd. a když jsem se neozvala já, tak jsem o kamošce i rok neslyšela nebo jsem měla pocit, že se ke mne chovají hnusně. Mně osobně to nevadí, stačí mi rodina. Ale když jswm byla malá, tak máma měla spoustu kamarádek s dětmi a já jsem s nimi mohla trávit čas. Přijde mi, že děti to potřebuji. Říkám si, jak by to bylo pěkný, kdyby třeba 2× do týdne přišla nějaká maminka s podobně starým dítětem, já ji udělala kafe, upekla něco dobrého, děti se plácaly na puzzlich a hrály si, chodila bysme na oslavy narozenin, později třeba jezdily na výlety atd.

Ale dcera má jen rodiče a prarodiče. Je docela zvyklá na dědu a mého tátu, moji mámu nemusí a manželivu mámu nemůže ani vidět. Manželovu sestru taky nemusí a moje osmi letá sestra ji docela zajímá. Jenže to už je moc velký věkový rozdíl, navíc je sestra dost rozjívené dite a miminko zase nezajímá ji. Ještě občas navstevujeme moje prarodiče, ty ma docela rada, hlavně pradedu, asi protože taky nemá zuby :D Jinak nikoho.

S malou proto alespoň chodím na plavání, kde jsem si naivně myslela, že se seznámíme s nějakou maminkou s dítětem. Asi hodinu po plavání je cvičení s kojenci, kam jsme chodily předtim, tam jsem cvicitelce říkala, že bych moc rada se seznámila s nějakou maminkou, tak mi i doporučila to plavání, ze tam se maminky vždycky seznámí. Jenže jsem neschopná, přijde mi, že nikdo nemá extra zájem se bavit. Hned druhou lekci jsem se zeptala jedné maminky, jestli by nechtěla jet společně na procházku kocarkem, ze nikoho neznáme s dítětem, aby měla dcera kamose. Na to mi řekla, hm, možná mužem. Čímž jsem ztratila chuť se nějak dál domlouvat. Od te doby mám pocit, ze se mi trochu vyhýbá. Říkala jsem si, jestli se nezeptat i ostatních, ale mám strach, že budu za podivínku, co nahání všechny maminky. V šatně a v bazénu kdykoliv je možnost, tak se snažím aby měla dcera trochu interakce s dětmi. Třeba rikam, hele, tady chlapeček taky pase koniky nebo třeba když dcerce uplave míček, tak ho nenapadne pošlu k jinému miminku, abysme tam pro nej musely. Mám pocit, že ostatní maminky v bazénu se spolu baví, smějou a my jsme odstřižené. Chvíli je občas pozoruji a rikam si, co musím dělat stejně. Nepřijde mi, že dělají něco jinak. Jenom proste tlachají, tak se to snažím dělat taky. Jee holcicka má míček, no ten je sikovny, to je smíšek,… Asi na to moc tlačím. :nevim: Jenže mi přijde, že už se tam začínají dost seznamovat. Zdraví se ahoj, baví se jak kdyby se znaly roky. A když se občas stane, že na nás někdo promluví, tak si hned vycitam, ze jsem to nějak víc nerozvinula. Třeba dneska jedna maminka na nás, jeee my jsme tady jenom dvě holky (všechny ostatní děti jsou kluci) a já se jen zasmala a rikam jee ajooo :D a to bylo všechno. Jenze já nevím co dál říct, hned jen myslím na to, ze toho musím využít a pozvat třeba na kocarkovaní, že jsou tu dvě holcicky tak se spolu musí přece kamarádit. Jenže by to asi vypadalo blbě. Mně se pak vždycky po cestě domů chce brečet, že jsem zase nedokázala dcerce sehnat kamaráda, že bude bez přátel, izolovaná, na narozeniny bude mít jen rodinu. :,( Už máme za sebou 7 lekcí a čekají nás jen 3. Říkám si co všechno jsem zas udělala špatně, co je na mne špatně, ze se se mnou nikdo nechce bavit a odnese to jen moje dcerka. Říkám si jak jsem moc tohle a tohle a moc málo to a tamto… Rikam si jak kdyby se mně někdo zeptal, hele nechcete jít třeba zítra ven s kocarkem na hodinku, dáme děti na deku budou si hrát. Hned bych dala mamince kontakt a domluvila se. Říkala jsem si, že třeba budeme chodit ještě někam. Jenze to cvičení, kam jsme chodily predtim, je hodinu po plavání, to by uz malá nedala. Ve čtvrtek je pak ještě něco, ale u toho děti sedí a malá to ještě neumí. Tenhle týden ale mám v plánu to i tak zkusit, aby byla co nejčastěji mezi dětma. Co myslíte, že mám udělat jinak? Mám se zeptat všech ostatních maminek taky tak narovinu? Děkuji za všechny rady, názory atd. Jsem prostě v těhle mezilidských věcech nemehlo.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
1239
16.5.22 11:08

Z tebe neskutecne cisi to zoufalstvi. Ostatni se bavi nejspis proto ze postaci to obycejne nenucene-ty fakt tlacis na pilu. I me by to odrazovalo. Prece nemuzes u cizi zensky ktery nenapadne posles micek v bazenu aby sis tam musela dojit hned vymyslet jak nastrcis kontakt a hned ji reknes ze pujdete s kocarkem.
Prestan se litovat-tvoje dite bude mit k seznamovani az az casu a zvladne to samo. Dal chodte mezi lidi, plavani, cviceni, pak hriste…a chovej se jako pricetny clovek co umi pozdravit, pochvalit, pujcit babovky a neocekavej ze kazda zenska musi chtit travit cas s vami. Asi aniz by jsi chtela tak davas jako prvni najevo nestesti a zoufalost a tim jsi hned odepsana.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
27647
16.5.22 11:09
@Anonymní píše:
Dobrý den, mám takový problém a taky bych se potřebovala trochu vypovídat.

Moc bych si přála aby měla dcera (9 měsíců) nějakou socializaci i s malými dětmi. Jsem ale úplně neschopná, co se navazování vztahů týče. Nemám žádné kamarádky a když jsem měla, tak jsem stejně cítila, že jsem já ta co se snaží to kamarádství udržet, vždy jsem byla ta co třeba napíše, pozve na kafe atd. a když jsem se neozvala já, tak jsem o kamošce i rok neslyšela nebo jsem měla pocit, že se ke mne chovají hnusně. Mně osobně to nevadí, stačí mi rodina. Ale když jswm byla malá, tak máma měla spoustu kamarádek s dětmi a já jsem s nimi mohla trávit čas. Přijde mi, že děti to potřebuji. Říkám si, jak by to bylo pěkný, kdyby třeba 2× do týdne přišla nějaká maminka s podobně starým dítětem, já ji udělala kafe, upekla něco dobrého, děti se plácaly na puzzlich a hrály si, chodila bysme na oslavy narozenin, později třeba jezdily na výlety atd.

Ale dcera má jen rodiče a prarodiče. Je docela zvyklá na dědu a mého tátu, moji mámu nemusí a manželivu mámu nemůže ani vidět. Manželovu sestru taky nemusí a moje osmi letá sestra ji docela zajímá. Jenže to už je moc velký věkový rozdíl, navíc je sestra dost rozjívené dite a miminko zase nezajímá ji. Ještě občas navstevujeme moje prarodiče, ty ma docela rada, hlavně pradedu, asi protože taky nemá zuby :D Jinak nikoho.

S malou proto alespoň chodím na plavání, kde jsem si naivně myslela, že se seznámíme s nějakou maminkou s dítětem. Asi hodinu po plavání je cvičení s kojenci, kam jsme chodily předtim, tam jsem cvicitelce říkala, že bych moc rada se seznámila s nějakou maminkou, tak mi i doporučila to plavání, ze tam se maminky vždycky seznámí. Jenže jsem neschopná, přijde mi, že nikdo nemá extra zájem se bavit. Hned druhou lekci jsem se zeptala jedné maminky, jestli by nechtěla jet společně na procházku kocarkem, ze nikoho neznáme s dítětem, aby měla dcera kamose. Na to mi řekla, hm, možná mužem. Čímž jsem ztratila chuť se nějak dál domlouvat. Od te doby mám pocit, ze se mi trochu vyhýbá. Říkala jsem si, jestli se nezeptat i ostatních, ale mám strach, že budu za podivínku, co nahání všechny maminky. V šatně a v bazénu kdykoliv je možnost, tak se snažím aby měla dcera trochu interakce s dětmi. Třeba rikam, hele, tady chlapeček taky pase koniky nebo třeba když dcerce uplave míček, tak ho nenapadne pošlu k jinému miminku, abysme tam pro nej musely. Mám pocit, že ostatní maminky v bazénu se spolu baví, smějou a my jsme odstřižené. Chvíli je občas pozoruji a rikam si, co musím dělat stejně. Nepřijde mi, že dělají něco jinak. Jenom proste tlachají, tak se to snažím dělat taky. Jee holcicka má míček, no ten je sikovny, to je smíšek,… Asi na to moc tlačím. :nevim: Jenže mi přijde, že už se tam začínají dost seznamovat. Zdraví se ahoj, baví se jak kdyby se znaly roky. A když se občas stane, že na nás někdo promluví, tak si hned vycitam, ze jsem to nějak víc nerozvinula. Třeba dneska jedna maminka na nás, jeee my jsme tady jenom dvě holky (všechny ostatní děti jsou kluci) a já se jen zasmala a rikam jee ajooo :D a to bylo všechno. Jenze já nevím co dál říct, hned jen myslím na to, ze toho musím využít a pozvat třeba na kocarkovaní, že jsou tu dvě holcicky tak se spolu musí přece kamarádit. Jenže by to asi vypadalo blbě. Mně se pak vždycky po cestě domů chce brečet, že jsem zase nedokázala dcerce sehnat kamaráda, že bude bez přátel, izolovaná, na narozeniny bude mít jen rodinu. :,( Už máme za sebou 7 lekcí a čekají nás jen 3. Říkám si co všechno jsem zas udělala špatně, co je na mne špatně, ze se se mnou nikdo nechce bavit a odnese to jen moje dcerka. Říkám si jak jsem moc tohle a tohle a moc málo to a tamto… Rikam si jak kdyby se mně někdo zeptal, hele nechcete jít třeba zítra ven s kocarkem na hodinku, dáme děti na deku budou si hrát. Hned bych dala mamince kontakt a domluvila se. Říkala jsem si, že třeba budeme chodit ještě někam. Jenze to cvičení, kam jsme chodily predtim, je hodinu po plavání, to by uz malá nedala. Ve čtvrtek je pak ještě něco, ale u toho děti sedí a malá to ještě neumí. Tenhle týden ale mám v plánu to i tak zkusit, aby byla co nejčastěji mezi dětma. Co myslíte, že mám udělat jinak? Mám se zeptat všech ostatních maminek taky tak narovinu? Děkuji za všechny rady, názory atd. Jsem prostě v těhle mezilidských věcech nemehlo.

Nechci zlehčovat tvé pocity, ale vážně píšeš o 9 měsíčním miminu??? :mrgreen: :mrgreen: V tomto věku jí opravdu žádné kamarády hledat nemusíš, bohatě jí stačí socializace s rodinou, to, že na tom plavču kouká po dětech atd. Za půl roku, rok budete obrážet dětská hřiště. Nemusíš být nutně nejka s matkou, stačí, když si ty děti budou vedle sebe hrát. Nedokážu posoudit, kde je problém, že jsi nikdy neměla žádné kamarády, ale dcera nemusí být stejná, i když ty nebudeš v chumlu kamarádek. Netlač na pilu, užívej si malou a ono to přijde. A jinak, já jsem hodně sociání člověk, ale vybafnout na mě nějaká maminka na plavání po zdvořilostním „ahoj“ jestli půjdeme na procházku, tak se taky spíš leknu :P Tohle musí spíš nějak vyplynout samo.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5303
16.5.22 11:12

Devitimesicni mimino nepotřebuje kamose :lol: až půjde do školky, seznámí se. Ty si dej normálně inzerat, ze hledas kamarádku :lol: nebo se zkus dat do řeči s nějakou ženou, co taky není úplně ve středu dění na tom cvičení. Ne s temi, co jsou hodně akční a seznamují se bez potíží, to asi nebude tvá skupina.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1373
16.5.22 11:12

Moc tlačíte na pilu. Hledat si kamarádky kvůli tomu, aby se dítě socializovalo? Kamarádství vznikají, protože si lidé v něčem rozumějí, ne kvůli tomu, že se ve stejném období narodilo někomu dítě (a popravdě - s holkama, ač jsme vyrážely i s kočárky, jsme fakt zas tak moc děti neprobíraly. Když se mám potkávat s další dospělou osobou, nechci se bavit jen o dětech - abych se skamarádila, musím vědět, že je schopná se bavit jen o něčem jiném a společný čas nebude jen o těch dětech). Roční dítě se až tak socializovat chtít nebude, i kdybyste trávila čas v celý partě matek. Pro začátek bude stačit, když budete chodit na hřiště a dítě prostě vypustíte mezi ostatní děti. Taky ta představa, že mít kamarádku se stejně starým dítětem nutně znamená, že si děti budou rozumět, může být mylná. To je spíš o štěstí. Děti mají svoji osobnost a kamarády si vybírají podle svého. Paradoxně - s mojí nej kamarádkou, ač občas jsme nějaký aktivity s dětmi měly i pak, jsme se domluvily, že v rámci zachování přátelství se budeme potkávat převážně bez dětí - naše si prostě moc nesedly a navíc jsme měly každá totálně odlišný přístup. Prostě netlačte na to. Chcete socializovat dítě? Berte ho na hřiště. Chcete kamarádku vy? Necpěte před sebou vaše dítě jako hlavní důvod, proč se sblížit.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
16.5.22 11:15

Já to mám zas opačně. Mám jednu kamarádku, se kterou jsem se viděla třeba 2× ročně. Sem spíš introvert, nebavilo mne za mlada oblézat obchoďáky, zkoušet si věci, které si stejně nekoupím, kafe nepiju, v klubu sem nebyla ani jednou. Syna beru na hřiště, tam si vždy s dětma hraje a vesměs jsou tam furt ty stejné děti. V kočárku už nejezdí, ale když jezdil, šli jsme na procházku sami popř. s přítelem a společnost nikoho dalšího mi nechyběla. Do školky jde příští rok, tam se určitě taky seznámí. A narozeninové oslavy s dětma jsem já sama měla až na prvním stupni, pozvala jsem tam kamarády ze školy. Já bych na to netlačila, je ještě malá a časem určitě mít nějaké kamarádky bude. Kde se seznámit nevím, já sama kamarádku mám jednu. S tím ti neporadím, ale já sem ráda sama a kdyby mě někdo zval 2× týdně k sobě, tak by mě to spíš obtěžovalo.
U nás tatínek funguje na 110%, je to přítel i můj nejlepší kamarád, tak mi ani společnost nikoho jiného nechybí :nevim:

  • Citovat
  • Nahlásit
1592
16.5.22 11:19

Trošku se v tom poznávám :mrgreen: Neboj, seznámíte se určitě nejpozději ve školce. Tak jsem se těšila, jak si najdu nějakou kamarádku s mimčem a nedopadlo to. Ve školce to šlo samo, děti jsou dnes v 5. třídě a setkáváme se vzájemně včetně celých rodin.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
70
16.5.22 11:19
@Anonymní píše:
Dobrý den, mám takový problém a taky bych se potřebovala trochu vypovídat.

Moc bych si přála aby měla dcera (9 měsíců) nějakou socializaci i s malými dětmi. Jsem ale úplně neschopná, co se navazování vztahů týče. Nemám žádné kamarádky a když jsem měla, tak jsem stejně cítila, že jsem já ta co se snaží to kamarádství udržet, vždy jsem byla ta co třeba napíše, pozve na kafe atd. a když jsem se neozvala já, tak jsem o kamošce i rok neslyšela nebo jsem měla pocit, že se ke mne chovají hnusně. Mně osobně to nevadí, stačí mi rodina. Ale když jswm byla malá, tak máma měla spoustu kamarádek s dětmi a já jsem s nimi mohla trávit čas. Přijde mi, že děti to potřebuji. Říkám si, jak by to bylo pěkný, kdyby třeba 2× do týdne přišla nějaká maminka s podobně starým dítětem, já ji udělala kafe, upekla něco dobrého, děti se plácaly na puzzlich a hrály si, chodila bysme na oslavy narozenin, později třeba jezdily na výlety atd.

Ale dcera má jen rodiče a prarodiče. Je docela zvyklá na dědu a mého tátu, moji mámu nemusí a manželivu mámu nemůže ani vidět. Manželovu sestru taky nemusí a moje osmi letá sestra ji docela zajímá. Jenže to už je moc velký věkový rozdíl, navíc je sestra dost rozjívené dite a miminko zase nezajímá ji. Ještě občas navstevujeme moje prarodiče, ty ma docela rada, hlavně pradedu, asi protože taky nemá zuby :D Jinak nikoho.

S malou proto alespoň chodím na plavání, kde jsem si naivně myslela, že se seznámíme s nějakou maminkou s dítětem. Asi hodinu po plavání je cvičení s kojenci, kam jsme chodily předtim, tam jsem cvicitelce říkala, že bych moc rada se seznámila s nějakou maminkou, tak mi i doporučila to plavání, ze tam se maminky vždycky seznámí. Jenže jsem neschopná, přijde mi, že nikdo nemá extra zájem se bavit. Hned druhou lekci jsem se zeptala jedné maminky, jestli by nechtěla jet společně na procházku kocarkem, ze nikoho neznáme s dítětem, aby měla dcera kamose. Na to mi řekla, hm, možná mužem. Čímž jsem ztratila chuť se nějak dál domlouvat. Od te doby mám pocit, ze se mi trochu vyhýbá. Říkala jsem si, jestli se nezeptat i ostatních, ale mám strach, že budu za podivínku, co nahání všechny maminky. V šatně a v bazénu kdykoliv je možnost, tak se snažím aby měla dcera trochu interakce s dětmi. Třeba rikam, hele, tady chlapeček taky pase koniky nebo třeba když dcerce uplave míček, tak ho nenapadne pošlu k jinému miminku, abysme tam pro nej musely. Mám pocit, že ostatní maminky v bazénu se spolu baví, smějou a my jsme odstřižené. Chvíli je občas pozoruji a rikam si, co musím dělat stejně. Nepřijde mi, že dělají něco jinak. Jenom proste tlachají, tak se to snažím dělat taky. Jee holcicka má míček, no ten je sikovny, to je smíšek,… Asi na to moc tlačím. :nevim: Jenže mi přijde, že už se tam začínají dost seznamovat. Zdraví se ahoj, baví se jak kdyby se znaly roky. A když se občas stane, že na nás někdo promluví, tak si hned vycitam, ze jsem to nějak víc nerozvinula. Třeba dneska jedna maminka na nás, jeee my jsme tady jenom dvě holky (všechny ostatní děti jsou kluci) a já se jen zasmala a rikam jee ajooo :D a to bylo všechno. Jenze já nevím co dál říct, hned jen myslím na to, ze toho musím využít a pozvat třeba na kocarkovaní, že jsou tu dvě holcicky tak se spolu musí přece kamarádit. Jenže by to asi vypadalo blbě. Mně se pak vždycky po cestě domů chce brečet, že jsem zase nedokázala dcerce sehnat kamaráda, že bude bez přátel, izolovaná, na narozeniny bude mít jen rodinu. :,( Už máme za sebou 7 lekcí a čekají nás jen 3. Říkám si co všechno jsem zas udělala špatně, co je na mne špatně, ze se se mnou nikdo nechce bavit a odnese to jen moje dcerka. Říkám si jak jsem moc tohle a tohle a moc málo to a tamto… Rikam si jak kdyby se mně někdo zeptal, hele nechcete jít třeba zítra ven s kocarkem na hodinku, dáme děti na deku budou si hrát. Hned bych dala mamince kontakt a domluvila se. Říkala jsem si, že třeba budeme chodit ještě někam. Jenze to cvičení, kam jsme chodily predtim, je hodinu po plavání, to by uz malá nedala. Ve čtvrtek je pak ještě něco, ale u toho děti sedí a malá to ještě neumí. Tenhle týden ale mám v plánu to i tak zkusit, aby byla co nejčastěji mezi dětma. Co myslíte, že mám udělat jinak? Mám se zeptat všech ostatních maminek taky tak narovinu? Děkuji za všechny rady, názory atd. Jsem prostě v těhle mezilidských věcech nemehlo.

Nijak

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
10188
16.5.22 11:20

Z vlastní zkušenosti vím, že takhle malé děti žádnou další socializaci mimo rodinu nepotřebují. Až bude v MŠ užije si až až. A pokud hledáš kamarádky ty, doporučuji například nějakou fb skupinku určenou přímo k seznamování. Já na seznamování také moc nejsem, vždy se nějak zaseknu, ale pokud se mám seznámit s někým cíleně, to mi problém nedělá. Popravdě, to co popisuješ mi přijde takové dost trapné a spíš někoho můžeš odradit :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
16.5.22 11:30

Taky bych na to netlačila, nechala to plynout, jestli si s nějakou ženskou porozumíš nebo ne. Ale pokud jo, přesně jak už tu někdo psal, to neznamená, že se později děti budou kamarádit. Já třeba byla dost introvert a tohle nucené kamarádění jsem nesnášela. Když se mnou máma oblézala kamarádky a automaticky předpokládala, že si budu hrát s jejich dětmi, pro mě to byl protrpěný čas, protože ty děti jsem kromě jedné jediné holčičky, kde to sedlo i u maminek i u nás, vyloženě neměla ráda, nerozuměla si s nimi, nesedly jsme si, ony neměly rády mě. A ještě se čekalo, že z těch návštěv budu nadšená :roll:. Vzala bych to naopak, jestli ty vyloženě kamarádky nemáš a nepotřebuješ, aby se dalo zkoušet, kde si sednou i ty děti, počkala bych, až si tvoje dcera kamarády začne nacházet. Chodila bych určitě na aktivity, kde další děti jsou, to děláš určitě správně, a pak ty vztahy podporovala. Pokud si děti budou rozumět a cíleně se vyhledávat, klidně bych se pak maminky zeptala, když si děti spolu chtějí hrát, jestli se nesejdete třeba ještě někdy na hřišti nebo tak. Buď zůstane jen u kamarádů pro dceru, nebo se někde ten vztah vytvoří i mezi dospělými. Nebo bude dcera introvertní po tobě a nebude o to moc stát, a co, vždyť to nevadí. Mě stačila vždycky jen jedna kamarádka, za celou školku jsem se neskamarádila s nikým, měla jsem tu jednu dceru máminy kamarádky. Ve škole jsem to zkoušela ale moc mi to nešlo a nemělo to dlouhého trvání, pořád jsem měla jen tu jednu jedinou pořádnou kamarádku. Až na střední jsem se trochu změnila já a dostala se mezi partu stejně nastavených, takže jsem měla kamarádů partu, a k tomu už jsem mámu fakt nepotřebovala :)

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
16.5.22 11:39

Taky mam stejny pocit, kamkoliv jsem kdy deti brala. Jsem spis introvert, staci mi rodina, ale taky by bylo fajn, mit nejakou maminku se stejne staryma detma na obcasne vylety nebo kafe (klidne jednou dvakrat za mesic, 2× tydne by bylo na mne moc). Ale kamkoliv deti beru (krouzky, ruzne herny, i ta skolka) tak mi prijde, ze ostatni lidi se bavi, jako by se znali roky, pritom se taky vidi poprve podruhe. Mne takova ta nenucena konverzace o nicem a o vsem nejde. Ale zily mi to netrha, venuju se tam diteti, a je to.

  • Citovat
  • Nahlásit
1152
16.5.22 12:03

Musim souhlasit s většinou holek nade mnou, za mě proste mimina,,kamose” nepotrebujou :D
To, ze ty potrbeujes kamarádky je věc druhá, ale netlacila bych to přes to, ze se 9 měsíční dítě musí socializovat ;) Oni jsou to fakt minimálně do toho roka spis takový přerostlý mimina a vážně se zajímat o další děti bude tak mezi 2-3 rokem.
Hele, za chvíli budete chodit na hřiště, klidně jestli ti už sedí ji někde dej na písek, sklouzni, pohoupej, tam těch děti a matek poznáš tolik :lol:

Jinak ja třeba taky neměla nikdy moc kamarádek s dětmi, vlastně když byla starší dcera mimino, tak dvě, ale ty už jsem znala dřív a nahodou rodily +/- dva měsíce ode me. Jinak další holky s detma jsem poznala právě až na hřišti, ve školce. Na žádný plavání / kojenecký cvičení jsem nechodila.

Přestala bych tak tlačit na pilu, s někým se pobav, vyměňujte si kontakty, třeba si nějakou dobu pište a pak uvidíš, jestli to vůbec stojí za to, tu maminku někam zvát ;) Ja bych taky byla asi zařazena, kdyby me někdo okamžitě tahal ven, pokud ho vidím v podstatě anonymně na plavání …

Klid a ono to přijde samo ;) Dítě zatím o nic nepřichází a ty si kamarádky určitě najdeš :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4336
16.5.22 12:21

Promiň, ale já bych se ti taky vyhýbala…úplně z tebe čiší ta zoufalá snaha někoho kontaktovat, hrozně na to tlačíš, jdeš na sílu, nepřirozeně. Je to děsivý. Pominu to, že 9mesicni kojenec kamarády fakt nepotřebuje… nech to plynout, ona nějaká situace sama prijde, kdy se prirozene s někým začneš bavit.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
438
16.5.22 12:48

Dej si pred plavanim tri panaky.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4275
16.5.22 12:50

Z tebe je fakt hrozně cítit zoufalá snaha někoho uhnat. Zvolni, netlač na to - dítě se nejlíp skámoší s někým samo, až bude chápat co „kámošení“ znamená. Se starší jsme taky byly hlavně mezi rodinou, tahala jsem ji mezi svoje bezdětné kamarády nebo mezi kamarády co měli děti starší. Ve školce si pak našla svoji smečku a postupně jsme se i my s manželem seznámili s rodiči dětí z tý dceřiný smečky.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat