Jak se Vám žije s autistickým dítětem?

  • Fotoalbum (1)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
Anonymní
17.1.22 11:16

Jak se Vám žije s autistickým dítětem?

Mě osobně děsně. Se vším je problém, diagnoza je čerstvá a tak, protože je tam i ADHD, snad jej uklidní léky. Dnes třeba jsem na něj zatlačila u svačiny, dostal vztek (výbuchy vzteku jsou časté) a praštil se o stul, o roh, měla jsem hrozné výčitky, že jsem mu chtěla dát jídlo, které ještě před nedávnem s chutí jedl. Když to čtu je mi z toho zle. Vše je s ním problém. Oblékání problém, jídlo problém, hraní „normální“ problém atd… Ráno se vzbudí, chce kakao, pak něco malého a pak už nejí a to hodně dlouho. Občas vezme na milost přesnídávky, zeleninové polévky, své kukuřičné chleby, křupky, nějaké sušenky (vše kupované, je zázrak, když něco upeču a on to sní. No a to ještě třeba ve 2letech snědl. Čím je starší, tím větší peklo to s ním je. Vím, že mě za to odsoudíte, ale chvílema uvažuji i o třeba částečném ústavním pohybu. Tohle je prostě na hlavu. Člověk nikam nemůže, prostě to nejde, navíc i doma trne hrůzou kvůli té nezvladatelnosti. Fakt nevím jak dál. A ano, občas vyjedu a jsem přísná a nervy mám „v kýblu“. Chut k jídlu je pryč tedy i u mě, chut k životu se pomalu vytrácí. K tomu mi 6.1. zemřel někdo, kdo byl pro mě psychická opora a to mě srazilo ještě na hlubsí dno. Omlouvám se za ten sloh, ale prostě jsem to musela ze sebe dostat a doufat, že se mi ozve někdo, kdo má doma podobné dítě, které dokáže x hodin listovat v knihách, trhá papírky na mikrokousky atd… a třeba mě nasměruje nebo nevím. Já prostě nevidím žádnou další cestu.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
Anonymní
17.1.22 11:34

Neboj, to půjde. Mate to čerstvý, to se všechno časem podda, najdeš podobné rodiče, kamarádky, co to pochopí.. my na diagnostiku teprve čekáme, zatím má „jen“ adhd a lehké mentální opozdeni, potravinové alergie, plinka na noc… Tak jeslti se přidá i PAS, bude legrace. Každopádně ten papír na jeho chování nic nezmění, že. Náš má 5 a je to šikula. Jo, občas na mašli, teď třeba řešíme zubaře, protože si ulomil kus zubu, když okusoval nábytek, ale ošetřit se moc nenechá, že.. někdy toho mam plný kecky, kdo by neměl. Ale je to miláček, je úplně jedno, jeslti a jakou má diagnozu. Jestli stěží projde speciální školou nebo zvládne klasickou s vyznamenáním… jsou mnohem horší zdravotní problémy, třeba i smrtelné, že. Nebo takové, kde to dítě opravdu doma mít nelze. U nás to nenibzadny extrém, děti se stejnou dg se často chovají mnohem hůř, než ten nas, máme v té smůle poradny kus štěstí. Na všem zlém je něco dobré. Chce to cas, to půjde, neboj :hug:

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
17.1.22 11:34

Achjo, to me mrzi. Je to strasne tezky a nic si nevycitej, snad te tu i ostatni podpori. Ja mam zatim “jen” atypicke ADHDe, dle ucitelek to vypada mozna i na Aspergera, a i to je mazec, ac to jiste neni takhle narocne jak pises ty, a chodi aspon na pul den do skolky… drz se :srdce:

  • Citovat
  • Nahlásit
9331
17.1.22 11:37

Kolik je mu? Hele ja mam ctrnactiletyho nemluviciho autistu, tezsi forma autismu, stredne tezka retardace, o adhd radsi ani nemluvim.
Kdyz mu byly 4, nedovedla jsem si predstavit budoucnost. Ted, o 10 let pozdeji musim rict, ze se to da.
Takze, za prve, je zbytecny ptat se, proc. Protoze valka, protoze leukemie.
Za druhe, problemy res po jednom.
Za treti, co je, to je a co bude, to bude. Budouci ted neres.
Za ctvrte, sehnat skolku. To je fakt dulezity.
Za pate, uz pouzivate VOKS?
Za seste, klid, jde s tim zit.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
17.1.22 11:38
@Anonymní píše:
Neboj, to půjde. Mate to čerstvý, to se všechno časem podda, najdeš podobné rodiče, kamarádky, co to pochopí.. my na diagnostiku teprve čekáme, zatím má „jen“ adhd a lehké mentální opozdeni, potravinové alergie, plinka na noc… Tak jeslti se přidá i PAS, bude legrace. Každopádně ten papír na jeho chování nic nezmění, že. Náš má 5 a je to šikula. Jo, občas na mašli, teď třeba řešíme zubaře, protože si ulomil kus zubu, když okusoval nábytek, ale ošetřit se moc nenechá, že.. někdy toho mam plný kecky, kdo by neměl. Ale je to miláček, je úplně jedno, jeslti a jakou má diagnozu. Jestli stěží projde speciální školou nebo zvládne klasickou s vyznamenáním… jsou mnohem horší zdravotní problémy, třeba i smrtelné, že. Nebo takové, kde to dítě opravdu doma mít nelze. U nás to nenibzadny extrém, děti se stejnou dg se často chovají mnohem hůř, než ten nas, máme v té smůle poradny kus štěstí. Na všem zlém je něco dobré. Chce to cas, to půjde, neboj :hug:

V první řadě děkuji. Nám je tedy 3,5, plinky už nemá ani na noc, jinak pokrok nic moc. Třeba, že by mluvil, o tom si můžeme nechat jen zdát, jinak ano, může to být horší, ale vždycky když mám kolem zdravé děti, ty běžné děti, tak je mi hodně ouzko :-(

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
17.1.22 11:42
@Anonymní píše:
Achjo, to me mrzi. Je to strasne tezky a nic si nevycitej, snad te tu i ostatni podpori. Ja mam zatim “jen” atypicke ADHDe, dle ucitelek to vypada mozna i na Aspergera, a i to je mazec, ac to jiste neni takhle narocne jak pises ty, a chodi aspon na pul den do skolky… drz se :srdce:

Do školky nechodí, mám ještě mladší dítě a většinou dostanou přednost, tedy u nás ty děti, kde máma pracuje:-(Navíc, ted to bylo fakt blbé období a všude, kde by musel mít třeba roušku, no já fakt nevím, jak bych mu jí dala… :-( Ptala jsem se v lesní školce, ale mají plno a já být doprovod prý nemohu. Žádná dětské skupina v okolí není, ted tedy máme soukromou psychiatričku a tak se nám snad povede sehnat mu místo ve speciálce, i kdybychom měli platit.

  • Citovat
  • Nahlásit
6270
17.1.22 11:53

Kamarádka má syna autistu. Manžel utekl a i když ona je krásná a super ženská, je sama. Syn už je věkově na střední škole…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
17.1.22 11:53
@Anonymní píše:
Do školky nechodí, mám ještě mladší dítě a většinou dostanou přednost, tedy u nás ty děti, kde máma pracuje:-(Navíc, ted to bylo fakt blbé období a všude, kde by musel mít třeba roušku, no já fakt nevím, jak bych mu jí dala… :-( Ptala jsem se v lesní školce, ale mají plno a já být doprovod prý nemohu. Žádná dětské skupina v okolí není, ted tedy máme soukromou psychiatričku a tak se nám snad povede sehnat mu místo ve speciálce, i kdybychom měli platit.

Však on nemusí mít roušku nikde.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
17.1.22 11:53
@Anonymní píše:
V první řadě děkuji. Nám je tedy 3,5, plinky už nemá ani na noc, jinak pokrok nic moc. Třeba, že by mluvil, o tom si můžeme nechat jen zdát, jinak ano, může to být horší, ale vždycky když mám kolem zdravé děti, ty běžné děti, tak je mi hodně ouzko :-(

My k němu máme dve zdravé děti, takze to srovnání mám dennodenně na očích. S o 3 roky mladší dcerou jsou na t občas podobně…mě po zkušenostech s ním její vývoj úplně fascinoval. Když začala v 8 měsících reagovat na jméno, v roce chápala spoustu pokynů a doteď miluje všechny říkanky, písničky, ukazovani atp.. nebo když si v roce 20 minut sama radostně prohlížela knížku, vydrží u kreslení, soustředí se na moje pokyny a splní je, chápe i ty složitější, a to má teprve 2 roky. Nějaký „máš to v batohu a ten je nahoře v loznici“ pochopili oba ve stejnou dobu, cca před půl rokem… fascinovat mě to nepřestává dal a dal. Je super, ze ma ty sourozence, spoustu věcí se od nich a na nich učí. To je nejlepší motivace. Určitě sezen školku, uvidíš ty pokroky. Byť malý, ale u těchto dětí je radost jakýkoliv posun kupředu.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
17.1.22 11:55
@Tarjei píše:
Kolik je mu? Hele ja mam ctrnactiletyho nemluviciho autistu, tezsi forma autismu, stredne tezka retardace, o adhd radsi ani nemluvim.
Kdyz mu byly 4, nedovedla jsem si predstavit budoucnost. Ted, o 10 let pozdeji musim rict, ze se to da.
Takze, za prve, je zbytecny ptat se, proc. Protoze valka, protoze leukemie.
Za druhe, problemy res po jednom.
Za treti, co je, to je a co bude, to bude. Budouci ted neres.
Za ctvrte, sehnat skolku. To je fakt dulezity.
Za pate, uz pouzivate VOKS?
Za seste, klid, jde s tim zit.

Jenže to „proč“člověka bude trápit celej život. Řešit problém po jednom, jenže nevím jak. Doufám aspon v ty léky, že bude utlumenej a ten den prostě přežiji, já prostě jsem dost skeptická, že ho něco naučím. Nic nemělo úspěch. Malování, skládání, jen listuje knihu, buší do stránek a pořad vydává skřeky, huláká atd… je to deprimující.
Za třetí, mám onko nález, takže to řeším.
Za čtvrté snažím se, chtěl jsem lesní, třeba s asistentem, ale tady je všude plno, takže nás čeká dojíždějí do Prahy, jinde jsem bez šance. Zdejší školka, to by bylahodně špatná volba.
VOKS?
A ano, žít s tím jde, mě jen děsí, co s ním bude pak, až já nebudu moct.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
17.1.22 11:59

@truelly Můj manžel by asi neutekl, ale už ted to ten vztah poškodilo. On se o tom nedokáže bavit, bavit se s ním o citovém vyhoření je prostě pasé, tak v souvislosti s ním, aby byl klid a on měl zachovanou představu klidné domácnosti, držím ústa a už mu nic neříkám a chovám se dle trojkombinace. Matka, Manželka, Milenka, ale z mé strany je to pouze předstírání. Snad se mi podaří najít aspon tu školku a budu se moci věnovat více mladšímu, takto to je hrozný.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
17.1.22 12:01
@Anonymní píše:
Jenže to „proč“člověka bude trápit celej život. Řešit problém po jednom, jenže nevím jak. Doufám aspon v ty léky, že bude utlumenej a ten den prostě přežiji, já prostě jsem dost skeptická, že ho něco naučím. Nic nemělo úspěch. Malování, skládání, jen listuje knihu, buší do stránek a pořad vydává skřeky, huláká atd… je to deprimující.
Za třetí, mám onko nález, takže to řeším.
Za čtvrté snažím se, chtěl jsem lesní, třeba s asistentem, ale tady je všude plno, takže nás čeká dojíždějí do Prahy, jinde jsem bez šance. Zdejší školka, to by bylahodně špatná volba.
VOKS?
A ano, žít s tím jde, mě jen děsí, co s ním bude pak, až já nebudu moct.

Fakt se neboj. Když nás byl v tom věku, měla jsem podobné pocity. Učitelky ve školce z něj byly na větvi úplně stejně, jak já. A teď, v těch 5 je to těžká pohoda oproti tomu, co bylo do těch cca 3 až 4 let. Taky jsem myslela, že se nikdy nic nenaučí, ale naučil se. Ve 4 a něco pochopil pexeso a domino, naučil se barvy, teď v 5 umí napočítat do 10, dokonce i jakože anglicky, umí pár písniček, dokáže obtahnout čáru a naučil se i hezky vybarvovat. Kresbě postavy se už dá i říkat postava.. toto všechno ještě před rokem a půl bylo úplný sci fi. Pro tyto děti je prý typicky vývoj ve skocích. Na toho našeho to teda sedí dokonale. I u vás určitě takový skok přijde.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
17.1.22 12:08
@Anonymní píše:
Fakt se neboj. Když nás byl v tom věku, měla jsem podobné pocity. Učitelky ve školce z něj byly na větvi úplně stejně, jak já. A teď, v těch 5 je to těžká pohoda oproti tomu, co bylo do těch cca 3 až 4 let. Taky jsem myslela, že se nikdy nic nenaučí, ale naučil se. Ve 4 a něco pochopil pexeso a domino, naučil se barvy, teď v 5 umí napočítat do 10, dokonce i jakože anglicky, umí pár písniček, dokáže obtahnout čáru a naučil se i hezky vybarvovat. Kresbě postavy se už dá i říkat postava.. toto všechno ještě před rokem a půl bylo úplný sci fi. Pro tyto děti je prý typicky vývoj ve skocích. Na toho našeho to teda sedí dokonale. I u vás určitě takový skok přijde.

Já se prostě nedokážu donutit k optimismu. Ve středu nás čeká další vyšetření, snad soukromá psychiatrička bude přeci jen lepší a aspon nás lépe nasměruje.

  • Citovat
  • Nahlásit
7251
17.1.22 12:13
@Anonymní píše:
@truelly Můj manžel by asi neutekl, ale už ted to ten vztah poškodilo. On se o tom nedokáže bavit, bavit se s ním o citovém vyhoření je prostě pasé, tak v souvislosti s ním, aby byl klid a on měl zachovanou představu klidné domácnosti, držím ústa a už mu nic neříkám a chovám se dle trojkombinace. Matka, Manželka, Milenka, ale z mé strany je to pouze předstírání. Snad se mi podaří najít aspon tu školku a budu se moci věnovat více mladšímu, takto to je hrozný.

Je mi to moc líto. Nemám zkušenosti, ale dokážu si to představit. Zareaguji na to zařízení. Pokud to potřebuješ, tak to udělej. Za to nelze se na tebe zlobit a odsuzovat. Dyť kdo by tohle zvládal jen tak? Pokud něco takového existuje, tak pozjišťuj. Potřebuješ si odpočinout a nabrat sílu. A to hlavně pro sebe.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
9331
17.1.22 12:19
@Anonymní píše:
Jenže to „proč“člověka bude trápit celej život. Řešit problém po jednom, jenže nevím jak. Doufám aspon v ty léky, že bude utlumenej a ten den prostě přežiji, já prostě jsem dost skeptická, že ho něco naučím. Nic nemělo úspěch. Malování, skládání, jen listuje knihu, buší do stránek a pořad vydává skřeky, huláká atd… je to deprimující.
Za třetí, mám onko nález, takže to řeším.
Za čtvrté snažím se, chtěl jsem lesní, třeba s asistentem, ale tady je všude plno, takže nás čeká dojíždějí do Prahy, jinde jsem bez šance. Zdejší školka, to by bylahodně špatná volba.
VOKS?
A ano, žít s tím jde, mě jen děsí, co s ním bude pak, až já nebudu moct.

Jses ve fazi, kdy se zlobis a odmitas realitu. To prejde. Hele jestli mas fb, prijd do skupiny Rodice deti s autismem na pohodu.
Tyhle deti jsou vzdelavatelny. Vis, co umi to nase zvire? Nalozi, pusti, pak vypne a vyklidi mycku napriklad.ted mi nachystal veci na obalovani smazaku. Nebo si nakraji jablko. Drobnosti, ale pro nej je to hodne.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat