Jak se vlastně hledá vztah?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Příběhy, které napsal sám život. Podělte se o ně v Deníčcích
Zajímavé zážitky z hledání lásky? Podělte se o ně v Deníčcích
Reakce:
Ahoj, mne to vlastně taky nejak nejde,. Tak se přidávám.. Dítě mam
jedno 2 roky je synovi ale jsem sama. Je mi 21 no a vztahy jsem mela 2 který proste
nedopadli… Chtela bych byt šťastná a mit milujícího chlapa ale jak tak
koukám tak vsichni chteji nekoho jen do postele nic víc
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
@Anonymní píše:
Ahoj, mne to vlastně taky nejak nejde,. Tak se přidávám.. Dítě mam jedno 2 roky je synovi ale jsem sama. Je mi 21no a vztahy jsem mela 2 který proste nedopadli… Chtela bych byt šťastná a mit milujícího chlapa ale jak tak koukám tak vsichni chteji nekoho jen do postele nic víc
Ahoj, díky za příspěvek. Obdivuju tě, že to s dítkem v tomhle věku
sama zvládáš Přesně, do postele a nic vic
ale někde ten jeden přece musí
existovat!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Já jsem toho pravého potkala když mě bylo 31 a čekáme druhé mimi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Anonymní píše:
Zdravím všechny, řěším teď něco, s čím mi asi nikdo nepomůže, píšu spíš proto, abych se vypovídala a přečetla si zkušenosti vás, kteří jste řešili něco podobného. Sem s nimi prosím, že v tom nejsem sama?![]()
je mi 22 a nemám přítele. Reálný vztah jsem měla jen 1 (trval 2roky) a od té doby nic. Od té doby (cca 2 roky) s pár klukama neproběhlo víc, než seznámení, abysme po pár hodinách konverzace zjistili, že to nikam nevede… dělám něco špatně? Cítím se kvůli tomu fakt špatně, připadá mi, že za nic nestojím. Vím, že se to může zdát jako banalita, sama jsem to vlastně nikdy moc neřešila, říkala jsem si, že to přijde, až bude čas. Jenže ono pořád nic a přeci jen čas letí…
Sním o velké rodině, chci mít děti. Jenže co když nikdy nenajdu toho pravého? (Bože, tohle je jak řádek z červené knihovny) anebo najdu, ale pozdě a pak, až budeme oba vědět, že chceme založit rodinu, to už kvůli biogickým hodinám prostě nepůjde?
Nějaké rady, jak se seznámit?
Do společnost chodím, i když je to kvůli mé škole a rozvrhu problematické (studuju na divadelní fakultě-škola od rána do večera, pak zkouška nebo představení, víkend nebo týden, nutnost účastnit se různých setkání se stále stejnou skupinou lidí…)
Možná to může souviset i s rodinným zázemím- vychovávala mě jen máma, otce vídám jen u soudu, když se handrkujem o alimenty a já nechci, aby můj vztah dopadl stejně
Achjo…za chvíli jdu navštívit o rok starší kamarádku v porodnici- mateřské pudy jak blázen a je mi z toho smutno.
Jak a v kolika letech jste se seznámili vy?
Nějaké tipy, co můžu udělat pro to, aby se to podařilo i mě? Díky
Ve 22 máš čas. Stejně ještě studuješ, po škole budeš chtít chvilku pracovat, cestovat. Můžeš toho pravého najít třeba ve 30 a můžete mít spolu klidně 5 děti. Něžné, že když budeš s někým od 18 že s ním vydržíš celý život. Užívej si seznamování, volné chvíle a on se ten pravý určitě objeví.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Toho pravého jsem potkala v 30 letech, teď v 35 se oba snažíme
o dítě, svatba na jaře příštího roku.
Jde o to si s tím člověkem sednout, mít stejné názory, aspoň jeden
stejný koníček.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
První vztah v 28,ženu, se kterou mám dceru jsem potkal ve 30 letech. Ta
ale, když měla dcera necelé dva roky, zemřela… Současnou přítelkyni
mám ze seznamky - oba máme jednu dceru. Je potřeba vyzkoušet vše,
i seznamku bych nezatracoval.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Ve 32 letech jsem potkala svého muže. Máme dvě děti a je to super
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Mně je o skoro tři roky víc než tobě. A jsem na tom stejně. Seznamuju
se těžko, dost se stydím a jsem introvertni povaha. Navíc ani moc není
s kým se seznamovat. Ve škole jsme jen holky, v práci z větší části
taky a ti chlapi, co v práci jsou, jsou buď ženatí s dětmi a nebo už
v pokročilých letech. Koníčky mám takové holčičí, vaření atd., přes
známé to nejde, s příbuznými se nestykáme. Zkoušela jsem tinder, byla na
několika schůzkách, nešťastně se do jednoho zamilovala a to bylo vše.
Ostatní na jedno brdo - jen postel a hlavně se nevázat. Přijde mi, že
v tomto věku ti chlapi, co vztah chtějí, jsou už zadaní a nebo jsou to ty
typy, co si chtějí užívat (nejlépe každý týden s jinou), cestovat,
pařit, sportovat, pít. Občas z toho mám taky depku. Ty jsi alespoň
mladší.
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Nejdřív našetři tři miliony-no dobře, tak dva a pak hledej partnera.
S holou zadnicí tě nikdo nebude chtít. Mnoho štěstí!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Ahoj zakladatelko,
myslim, ze se nemas ceho bat. Lobi se mi, ze nechces partnera jen proto, abys
nejakeho mela, ale hledas neco, co bude mit smysl.
Pises jako chytra, normalni holka, takze je jen otazkou casu, kdy na sebe
narazite s nejakym normalnim chlapem. Delej, co te bavi, neboj se chodit mezi
lidi, uzivej vyhody single zivota a mej pri tom oci otevrene, abys ho treba
neprehledla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Tak v 22 letech máš ještě spoustu času, třeba se někdo fajn objeví.
Ale upřímně najít normálního chlapa mi
začíná připadat jako nadlidský úkol. Než se ze mě definitivně stane
matka samoživitelka (zatím děti nemám), tak ještě zkouším, jestli by
nešlo mít normální rodinu, fajn chlapa, na kterého je spoleh… ale asi ne,
tento rok jsem vážně hledala a zkoušela, ale normální chlapi asi vymřeli.
Poslední špatná zkušenost stála za to a docela mě odradila od dalšího
seznamování.
Nicméně ať nezním jenom negativně -
v okolí mám dost párů, kterým to vyšlo a vypadají spokojeně, tak asi to
jde, jen to není samozřejmost. A seznámit se dá nejspíš kdekoli -
známá, co se teď bude vdávat, se třeba seznámila v autobuse, to mi
přišlo zajímavé.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Neboj se. Jakmile se přestaneš bát a tímhle trápit a řešit to, jakmile
se naučíš být trochu sama a být s tím v pohodě, tak se někdo ukáže.
Někdy to může být později než ostatní, ale tak co je později… Kde je
napsáno, v kolika se co má stát .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@annelisa píše:
Tak v 22 letech máš ještě spoustu času, třeba se někdo fajn objeví.Ale upřímně najít normálního chlapa mi začíná připadat jako nadlidský úkol. Než se ze mě definitivně stane matka samoživitelka (zatím děti nemám), tak ještě zkouším, jestli by nešlo mít normální rodinu, fajn chlapa, na kterého je spoleh… ale asi ne, tento rok jsem vážně hledala a zkoušela, ale normální chlapi asi vymřeli. Poslední špatná zkušenost stála za to a docela mě odradila od dalšího seznamování.
![]()
Nicméně ať nezním jenom negativně - v okolí mám dost párů, kterým to vyšlo a vypadají spokojeně, tak asi to jde, jen to není samozřejmost. A seznámit se dá nejspíš kdekoli - známá, co se teď bude vdávat, se třeba seznámila v autobuse, to mi přišlo zajímavé.
Já ve vlaku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@annelisa píše:
Tak v 22 letech máš ještě spoustu času, třeba se někdo fajn objeví.Ale upřímně najít normálního chlapa mi začíná připadat jako nadlidský úkol. Než se ze mě definitivně stane matka samoživitelka (zatím děti nemám), tak ještě zkouším, jestli by nešlo mít normální rodinu, fajn chlapa, na kterého je spoleh… ale asi ne, tento rok jsem vážně hledala a zkoušela, ale normální chlapi asi vymřeli. Poslední špatná zkušenost stála za to a docela mě odradila od dalšího seznamování.
![]()
Nicméně ať nezním jenom negativně - v okolí mám dost párů, kterým to vyšlo a vypadají spokojeně, tak asi to jde, jen to není samozřejmost. A seznámit se dá nejspíš kdekoli - známá, co se teď bude vdávat, se třeba seznámila v autobuse, to mi přišlo zajímavé.
Hele mám asi 3 kamarády kluky, kteří zase tvrdí, že najít dneska
normální holky, která by chtěla rodinu a takový ten běžný rodinný
život je nemožné. Tak nějak nevím, kde je pravda. Ty kamarádi jsou fajn,
víceméně za vodou, pracovití, je s nima zábava a pořád nemůžou
žádnou najít.
Příspěvek upraven 23.12.19 v 12:31
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Další podobná témata podle názvu
- Sex v dlouhodobém vztahu - připadám si nedoceněná
- Hleda se partacka
- Vztah s člověkem s poruchou osobnosti
- Povolili byste ve vztahu milenku při problémech se sexem?
- Mám z toho vztahu odejít a být s jiným?
- Skřípající vztah
- Vztahy s manželovou rodinou
- Skvělý vztah, zamilovaná jinde
Zdravím všechny, řěším teď něco, s čím mi asi nikdo nepomůže, píšu spíš proto, abych se vypovídala a přečetla si zkušenosti vás, kteří jste řešili něco podobného. Sem s nimi prosím, že v tom nejsem sama?

je mi 22 a nemám přítele. Reálný vztah jsem měla jen 1 (trval 2roky) a od té doby nic. Od té doby (cca 2 roky) s pár klukama neproběhlo víc, než seznámení, abysme po pár hodinách konverzace zjistili, že to nikam nevede… dělám něco špatně? Cítím se kvůli tomu fakt špatně, připadá mi, že za nic nestojím. Vím, že se to může zdát jako banalita, sama jsem to vlastně nikdy moc neřešila, říkala jsem si, že to přijde, až bude čas. Jenže ono pořád nic a přeci jen čas letí…
) anebo najdu, ale pozdě a pak, až budeme oba
vědět, že chceme založit rodinu, to už kvůli biogickým hodinám prostě
nepůjde? 


Sním o velké rodině, chci mít děti. Jenže co když nikdy nenajdu toho pravého? (Bože, tohle je jak řádek z červené knihovny
Nějaké rady, jak se seznámit?
Do společnost chodím, i když je to kvůli mé škole a rozvrhu problematické (studuju na divadelní fakultě-škola od rána do večera, pak zkouška nebo představení, víkend nebo týden, nutnost účastnit se různých setkání se stále stejnou skupinou lidí…)
Možná to může souviset i s rodinným zázemím- vychovávala mě jen máma, otce vídám jen u soudu, když se handrkujem o alimenty a já nechci, aby můj vztah dopadl stejně
Achjo…za chvíli jdu navštívit o rok starší kamarádku v porodnici- mateřské pudy jak blázen a je mi z toho smutno.
Jak a v kolika letech jste se seznámili vy?
Nějaké tipy, co můžu udělat pro to, aby se to podařilo i mě? Díky