Jak se vypořádat se ztrátou milované osoby

209
23.3.17 23:31

Jak se vypořádat se ztrátou milované osoby

Ahoj všem,

toto téma beru celkem vážně a hned ze začátku poprosím vtipálky, aby se zdrželi komentářů. Před 7 rokama jsem přišla o tatínka. Byla to nešťastná náhoda měl pouhých 43 let. Bylo mi 18 a musela jsem rychle dospět, měla jsem půl roku před maturitou a musela jsem se doma starat o maminku, která se složila. ( Ráno do škole, pak na nákup, uvařit, uklidit vyprat, učit se, stále být s mamkou). Musela jsem být ta dospělá a sama jsem si neprošla fází truchlení. Nevím zda to je těhotenstvím, ale myslím na tatínka každý den a je to čím dál horší, jen si vzpomenu tak hned brečím…Má někdo podobné zkušenosti? Chtěla bych na tatínka vzpomínat a usmívat se u toho a né truchlit… :( :(

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Reakce:

727
23.3.17 23:35

Je mi to líto… Určitě jsi ho moc milovala, teď budeš sama maminkou, tak si asi ještě víc uvědomuješ úlohu rodiče. Musela jsi být moc statečná. Mně pomohlo napsat dopis na rozloučenou, tam za vše poděkovat a nahlas to přečíst. Potoky slz, ale pak mi bylilo líp… Držím palce :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
79
23.3.17 23:40

@Matildapg myslím takhle na dědu… Teď to bylo 5let. šlo to všechno hrozně rychle(rakovina střeva a do toho dlouhodobě nemocné srdce)… Během týdne měl jít na operaci, to znamenalo že nesmí být nemocný a já v tu dobu měla zánět průdušek… Už jsem ho neviděla :,(… Srdíčko po operaci nevydržela… do teď jsem se s tím nesmirila… A popravdě taky nevím jak se s tím vyrovnat. Myslím si, že rada asi není, protože každý se s takovou věcí vyrovnává po svém :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
900
23.3.17 23:48

Ahoj, mně na podzim umřela mamka. Hodne mně pomohlo napsat rozloučení, které jsem přečetla na pohřbu. Myslim na ni denně a nikdy nezapomenu! Před ostatníma o ní mluvím normálně jako kdyby žila. Jen někdy mně to dostane, ze se rozbrecim, ale za slzy se nestydím. Plánují ještě napsat svoje vzpomínky na mamku, co jsme spolu prožily a celkově o jejím životě, aby i moje holky nezapomněly a věděly, jaká byla jejich babička :srdce:.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
209
23.3.17 23:55

@Terisos Dopis už jsem psala a pomodlila jsem se…ale zdá se mi, že se prostě od něj nemůžu odtrhnout :-/

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
23.3.17 23:58

Mám to podobně. Táta byl můj nejlepší kamarád, moje spřízněná duše. Máma je hodně jiná než já, s tátou jsme se sice víc hádali, ale víc jsme si rozuměli. Jsem hodně povahově po něm.
Umřel, když mi bylo 19, umřel pro mě nečekaně - dostal v noci infarkt. Taky jsem se musela starat o mámu, která se složila. Taky jsem neměla kdy truchlit a tehdy jsem uvažovala dost často o sebevraždě, ale nemohla jsem tu mámu nechat samotnou.
Je to 13 let, myslím na něj denně. Hodně mi pomohly moje děti. Staršímu synovi je 5 let a je to jeho věrná kopie - povahou i vzhledem. Hodně si spolu o dědečkovi povídáme a hodně mi to pomáhá. Syn o dědovi krásně mluví a dokonce prohlašuje, že má dva dědy, i když ten druhý už nežije. A s každým pohledem na syna a mluvením o tátovi je to lepší a lepší. Kruh se uzavírá. Vím, že mi bude chybět pořád a to beru jako normální, se synem si prohlížíme fotky a díváme se spolu na videa a zvládám to v pohodě. Prvních víc jak 5 let jsem to nezvládla.
No a těsně před ním umřel můj děda, kterého jsem měla ráda jak třetího rodiče.
PS: Ještě mi pomáhá jedna věc, našla jsem si na tom pozitivní věc, které se držím když to na mě doléhá. Pro mě je to to, že kdyby táta neumřel, nikdy bych nepotkala svého manžela a neměla své úžasné děti. Takže když na mě jde krize, pomazlím se s dětmi a je mi o hodně lépe.

  • Nahlásit
  • Citovat
209
23.3.17 23:59

Byla jsem i na jednom sezení u psycholožky minulý týden a spíš se mi přitížilo než ulevilo…Prostě furt čekám, že se někde objeví…je možné, že jsou to těhotenské hormony a lítost, že neuvidí své první vnouče :-/…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
461
24.3.17 00:20

Je to pet let, co mi umrela babicka, ktera me spolu s mamkou vychovala. Byla to moje spriznena duse. Tri roky po jeji smrti, skoro na den presne, se mi narodila dcera. Je hodna a jemna, jako byla babicka. Strasne me boli, ze se ji nedozila, zboznovala by ji… Pisu to a placu, nevim, jestli to nekdy preboli… :,(

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
24.3.17 00:23

Ahoj me umřel bratr, je to už 10 let, ale do teď s tím nejsem úplně smirena.. nedávno jsem viděla mu hodně podobného chlapce a od te doby se mi zase pritizilo. Zemřel na mozkové aneurysma ve dvanácti letech.. celou rodinu to zničilo.. ale musím říct, ze od te doby co mám dceru už v tom už tak neplacam, díky ní jsem zase šťastná :srdce: až bude miminko u Tebe, bude svět zase hezčí :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
209
24.3.17 00:31

Doufám, že to tak bude až bude malá na světě…Manžel je teda báječněj chlap, kterej mě pomáhá, ale taky ho to už nebaví, že věčně brečím.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4986
24.3.17 00:34
@Matildapg píše:
Byla jsem i na jednom sezení u psycholožky minulý týden a spíš se mi přitížilo než ulevilo…Prostě furt čekám, že se někde objeví…je možné, že jsou to těhotenské hormony a lítost, že neuvidí své první vnouče :-/…

Holka zlatá, nežij v minulosti, prostě my holky to tak máme, že jsme na táty!? :?
Nemusíš se od táty odtrhnout, to vůbec ne, mysli na něho a zároveň prcka koukej „hladit“ a „povídat prckovi o dědovi a dědovi o prckovi“, ani jeden tady není, tak až se mimčo narodí, bude vědět, že by měl možná úžasného dědu, ale má maminku, která měla sice úžasného tátu, ale mimčo ví, že stejně víc potřebuje maminku…a tátu :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
209
24.3.17 00:40

@Anturie Děkuji, prostě potřebuji od někoho nakopnout, abych se cítila lépe :-)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4986
24.3.17 00:43
@Matildapg píše:
@Anturie Děkuji, prostě potřebuji od někoho nakopnout, abych se cítila lépe :-)

Tě kopnu několikrát :cert: :cert: :cert:, je to 3 x :mavam:
Hodně štěstí a zdravé miminko :kytka:
Koukej jít do hajan, budeš tady ponocovat až po narození mimča. :)
Edit tak teď už vím, že čekáte cácorku :dance:

Příspěvek upraven 24.03.17 v 00:52

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
209
24.3.17 00:52

@Anturie No už se přesunu do ložnice a pokusím se usnout :-) Děkuji za nakopnutí :-)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4296
24.3.17 05:58

To je smutne tema.
Mozna ti pomuze, ze kdyz umre clovek, jeho duse se drzi v blizkosti svych milovanych, dokud to potrebuji. Tvuj tata je porad s tebou a neodejde, dokud ho budes potrebovat. Mluv s nim, jako by byl zivy. Jeho duse, energie neodejde, dokud se s tim nevyrovnas. Nekdy si staci vsimat malickosti, abys uverila, ze nikam neodesel.
Mozna ti pomuze kniha Andele v mych vlasech.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama