Jak se vyrovnat s nemocí a životem?

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
57
2.7.22 21:34

Jak se vyrovnat s nemoci a zivotem

Hezky vecer,

potrebuji se asi jen sverit. Omlouvam se, pokud to nekoho bude otravovat.

Je mi strasne smutno.

Jak se srovnat s tim, ze vam nemoc ovlivnuje

Prave ode me odesel blizky kamarad. Vystudovali jsme stejnou skolu. On pracuje v oboru, je velmi, velmi uspesny. Ma navic dlouhodoby laskyplny vztah, vlastni byt, vsechno, co si kdy pral, rodice stale spolu. Je ve velmi dobrem zdravotnim stavu.

Vyjma nej mam kolem sebe dalsi nejblizsi kamarady, kteri to maji identicky. Nemaji dokonaly zivot, vsude jsou vetsi ci mensi problemy, ale maji ho velmi, velmi hezky. A maji naplneny vsechny ty vyse zminene zivotni potreby. Tim, ze si rikame vse, tak nejak vim, ze nemusi prede mnou nic pribarvovat a neni to pretvarka do eteru.

Moje milovana sestra ma uzasneho muze, ktery by pro ni dychal, ostatni podobne, jako vyse, jen bohuzel nema zdravi.

Za mesic mame sraz 5 kamaradek ze ZS. Moc rada je uvidim, vsechny jsou vdane, maji deti, karieru, pokud vim, tak zdrave.

Vsech svych kamaradu a sestry si nesmirne vazim a moc jim preji, z celeho srdce, at se jim nadale dari.

Me je po vsech tech navstevach ale strasne, opravdu silene smutno, neumim ani popsat, jak hrozne se citim. Chci jen poznamenat, ze nejsem zadna obet, snazim se nesrovnavat, ale nejde mi to.

Je mi 30+, kvuli onemocneni stitne zlazy a vrozenemu neurologickemu onemocneni se cca 20 let se lecim na stredne tezke az tezke deprese, endogenni, plus od malicka dalsi nemoci. Studium VS a prace v oboru me stalo obrovske mnozstvi sil.

Poslednich ale cca 7 let jsou to ale takove stavy, ze chci umrit, nefunguji vubec, je mi strasne zle a nezabira mi zadna lecba, ani alternativni. Jsem farmakorezistentni, byla jsem opakovane hospitalizovana. Z me strany jsem vyzkousela vse, co lze. ECT mi zatim nebyly doporuceny kvuli mnozstvi vedlejsich ucinku, na ketamin me kvuli momentalniho spatneho stavu take nevzali

Nechci zde prosim radu ohledne nemoci a lecby. To snad ani neni mozne.

Prosim ale o radu, jak se smirit s tim, jak to je? Co ma clovek delat, aby se netrapil?

Racionalne jsem se s tim snazila smirit, ale pocitove mi to vubec nejde. Ja ze sve vule uz pro to nic vic udelat nemuzu, mysleno ke zlepseni toho zdraviAle jak se netrapit, ze kvuli toho nemam ani praci, ani vztah, nikdy jsem kvuli te nemoci nemela ani normalni vazny vztah

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
2302
2.7.22 21:51

Mnoho lidí je v rozličných těžkých problémech. A i ti, kteří vypadají dnes šťastně, naplněně, nemají to do konce života pojištěné.

Chybí v těch těžkých situacích životní síla, životní perspektiva, a tak každá rada je těžko použitelná. Napadlo mě ale, že člověku pomáhá, když sám může někomu pomoci, kdo je na tom ještě hůř. A tak jsem si vzpomněla na jednu modlitbu Matky Terezy, je to inspirace:

Pane, když mám hlad, sešli mi někoho, kdo potřebuje nasytit.

Když mám žízeň, sešli mi někoho, kdo potřebuje utišit žízeň.

Když je mi zima, sešli mi někoho, kdo potřebuje zahřát.

Když jsem smutná, sešli mi někoho, kdo potřebuje potěšit.

Když jsem chudá, sešli mi někoho, kdo je chudší než-li já sama.

Když nemám čas, sešli mi někoho, kdo potřebuje vyslechnout.

Když jsem potupená, sešli mi někoho, koho bych mohla chválit.

Když ztrácím odvahu, sešli mi někoho, kdo potřebuje povzbudit.

Když cítím nepochopení, sešli mi někoho, kdo potřebuje obejmout.

Když se necítím milována, sešli mi někoho, kdo potřebuje lásku.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
206
2.7.22 22:05

Ahoj, já asi nenapíšu nic extra rozumného a nebo zajímavého k zamyšlení ale já mám bych řekla všechno co jde manžela 3 děti dům auto žijeme si krásně… Ale pořád mi přijde že je mi to málo. Závidím pořád lidem okolo sebe co mají víc samozřejmě jim to přeji nezazlivam jim to ale závidím a jsem z toho otrávená. Závist je špatná věc ale až tehdy když to někomu nepřejes. Tvuj smutek si myslím že je naprosto v pořádku neděláš nic špatně a věřím že te to v životě musí strašně otravovat že se cítíš takhle. A kéž by na tohle byla nějaká rada jak se s tím vypořádat. Ale myslím že prostě není. A chápu že ve 30 letech už to tíží na srdci. Strašně mě mrzí že ti tu vlastně píšu ale nemám odpověď.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
57
2.7.22 22:06
@poučená píše:
Mnoho lidí je v rozličných těžkých problémech. A i ti, kteří vypadají dnes šťastně, naplněně, nemají to do konce života pojištěné.

Chybí v těch těžkých situacích životní síla, životní perspektiva, a tak každá rada je těžko použitelná. Napadlo mě ale, že člověku pomáhá, když sám může někomu pomoci, kdo je na tom ještě hůř. A tak jsem si vzpomněla na jednu modlitbu Matky Terezy, je to inspirace:

Pane, když mám hlad, sešli mi někoho, kdo potřebuje nasytit.

Když mám žízeň, sešli mi někoho, kdo potřebuje utišit žízeň.

Když je mi zima, sešli mi někoho, kdo potřebuje zahřát.

Když jsem smutná, sešli mi někoho, kdo potřebuje potěšit.

Když jsem chudá, sešli mi někoho, kdo je chudší než-li já sama.

Když nemám čas, sešli mi někoho, kdo potřebuje vyslechnout.

Když jsem potupená, sešli mi někoho, koho bych mohla chválit.

Když ztrácím odvahu, sešli mi někoho, kdo potřebuje povzbudit.

Když cítím nepochopení, sešli mi někoho, kdo potřebuje obejmout.

Když se necítím milována, sešli mi někoho, kdo potřebuje lásku.

Dekuji moc. Modlitba je velmi hezka❤️, neco podobneho jsem slysela.

Mne se ten puvodni prispevek odklikl drive, nez byl dopsan.

Ja se prave snazim pomahat, vsude, kde je to mozne, cely zivot, pokud na to mam silu, mj. jsem doucovala jako dobrovolnik postizene deti. Problem je ale v tom, ze me to vubec nepomaha. Ja nevim, jak to popsat. I kdyz se snazim byt uzitecna a jsem za to hodne okolim chvalena, muj stav je nemenny. Citim se porad stejne.

Jak se ale nesrovnavat? Ja se s temi lidmi nemohu prestat stykat a ani nechci. A asi to zni ze statistickeho hlediska divne, ale mam kolem sebe opravdu velmi uspesne lidi, profesne. I vztahove. Vim, ze nic neni v zivote stale. Moc jim ale preji, aby to tak bylo.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
206
2.7.22 22:10

@elfenlied jestli se můžu zeptat všechno co děláš nebo si dělala a pomáhala je opravdu chválihodne ale moje otázka z ní dělala jsi to pro sebe?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
20798
2.7.22 22:15

Tezko rict, jestli lze s tezkymi depresemi „normalne“ uvazovat, takze tezko cokoliv radit, mozna by to ani nefungovalo.

Tak jen dve veci. I ti sebestastnejsi lidi jsou ve finale na svuj zivot sami. Na smrtelnou postel s nami nikdo dalsi nemuze. A i v tech situacich, kdy zdanlive pomuze okoli, je na to clovek taky ve finale sam. Ve sve hlave a ve svem tele, logicky.

A druha vec, jsou situace, kdy pomuze zcela zmenit prostredi. Vypadnout ze stresujici prace, odriznout lidi, co cloveka stahuji dolu, zrusit stavajici stereotypy a udelat proste zmenu.
Proto funguji ruzne poute pro verici, zivot se proste smrskne na rano vstat, najist se, jit, najist se, jit, odpocivat, najist se a jit spat
Dnesni doba s jejimi slozitostmi psychice urcite nenahrava.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5044
2.7.22 22:16

Já osobně si myslím, že ve vašem případě je prostě nemožné nesrovnávat. Prostě se váš život v určitém bodu zastavil a nedospěl do fází, kterých dosáhli vaši přátelé. To že jste nikdy neměla pořádný vážný vztah a jste limitovaná svým zdravotním stavem tu prostě bude vždy… Jestliže se tedy nestane nějaký obrat (což vám velmi přeji) a podaří se vám získat opět kontrolu nad svým zdravím a tím i sebevědomí do toho, abyste se pokusila navázat nějaký vztah či získala práci, kterou chcete. Já bych se za to jak se cítíte nepranýřovala. Myslím, že to berete za správný konec, racionalizujete si to a snažíte se potlačit tu pocitovou stránku. Nikdy to ale nevytěsníte úplně a není to nijak špatně. Jste člověk co má srdce a tak je to v pořádku… :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
20798
2.7.22 22:30

Omyl.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2302
2.7.22 23:01

@elfenlied Prý Matka Tereza se 8 let trápila, podle mne, ze stejného důvodu. Myslím, že hodně lidí se trápí ze stejného důvodu, ač by v porovnání s jinými lidmi se neměli proč trápit, protože v porovnání s jinými lidmi mají tak nějak všechno, přesto se trápí, ale raději o tom nemluví. Žijeme na takové planetě, kde je hodně trápení a utrpení. Záleží také na povaze, jak to své trápení si lidé zpracovávají. Někdo se směje, někdo pláče, a je to často na střídačku. Já jsem si to své zpracovala odpuštěním. Pomáhala mi k tomu hudba. Je to prostě situace, jak se zvednout ze dna a jak na dno už nepadat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
92
2.7.22 23:51

Vím si představit, jak strašně se cítíš a je mi to moc líto, co prožíváš. Rady nemám, jen zájem a soucit.

Závist jako emoci potřebujeme proto, že pomocí ní se můžeme dostat ke svým vnitřním potřebám - a naplnit si je. Proto nás závistí příroda obdařila. Situace, kdy vím, po čem toužím, ale kvůli nemoci se mi to těžko naplňuje a závist mě jen zbytečně rozechvívá, musí být náročná…
Netrestej se za závist. Nech ji proudit svým vědomím, i se svými nenaplněnými potřebami. Vybreč ji. Běžně pak mohou přijít jiné emoce, ale problém je, že v depresi přicházejí jenom ty těžké, bolavé… Je mi moc líto, že v současnosti psychiatrie, ani psychoterapie, zdaleka neumí vyléčit všechny pacienty.
ECT a ketamin se lékaři nejspíš bojí použít kvůli somatickému stavu, že?
Moc držím pěsti. Jste vnitřně velmi krásná žena. Je mi moc líto, že Vás žití bolí.
Jen málokoho utrpení šlechtí, ale Vás ano. Obdivuji, v co jste se pod vlivem vnitřní bolesti rozvinula.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2302
3.7.22 00:11

@elfenlied Pak máme třeba příklady lidí, kteří to nevzdali a zabojovali proti nepřízni osudu: ohluchlý B. Smetana složil Má vlast, J. A. Komenský přišel o vlast, pak o celou rodinu a také o celé své sepsané dílo, ale pokračoval v životě a práci, Andrea Bocelli, italský nevidomý od 12 let, výjimečný pěvec. Lze si vyhledat, kdo všechno v nepřízni osudu svůj život nevzdal a pro lidi mnoho hezkého vytvořil.

Tady ještě pro povzbuzení, co dokázal Demosthenes. Koktal, ale měl tolik dobrých myšlenek, které potřeboval lidem říci, a tak se kvůli tomu zbavil koktání a stal se výjimečným řečníkem. https://cs.psychologyinstructor.com/…nik-koktani/

A také vím, že jsou lidé, kteří jako invalidní vyhráli závody.

Lidi to nevzdávají ani ve stáří, např. zde: https://magazin.aktualne.cz/…025900fea04/

Tak přeji inspiraci, síly s nadějí a vírou se určitě dostaví :srdce:

Je to moc dobře, že máš kolem sebe úspěšné lidi a lidi, kteří tě obdivují. Bez takových lidí člověk nemůže udělat přesah sama sebe, a o ten přesah vlastně v životě jde. Věřím, že se ti to podaří :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1138
3.7.22 08:06

Mám to podobně, nesrovnavat je občas velmi těžké, porad se budeš tak trochu ptát proč já?
Moji sourozenci jsou zdraví a úspěšní, kamarádky totéž, všichni mají rodiny a zdrave děti.

Já mam také rodinu, ale starší syn ma mentální retardaci a mně po druhem porodu diagnostikovali roztroušenou sklerózu, ve třiceti trcim v najmu a vysněný dům v nedohlednu… nezávidím, jen Mám občas strašný vztek na život, protože to co mají ostatní,,zadarmo” já mam těžce vydrene. V těchto chvílích mi hrozne pomáhá se zastavit a hledat jen ty věci, které jsou v mem životě dobre a dělají mi radost (partner, mladší syn… ). Občas se sejdu s někým kdo je na tom hůř než já, ne někdo kdo je víc nemocný, spis někdo kdo se placa ve srackach vlastní hlouposti a lenosti nakopne me to k tomu makat víc a co si budem můžu se poplacat po rameni jak jsem dobra ;) (je to hnusny, ale pomáhá mi to :nevim: )

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2302
3.7.22 11:25

Pěkný život člověku dělá láskou naplněné srdce.

K tomu ale člověk musí dozrát,
skrze své bolesti.
Je to takové „přes překážky ke hvězdám“.

Tedy snadné to není, ale o to je to hodnotnější.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
55
3.7.22 11:32

@elfenlied Mohu se prosím zeptat jak máte vyřešené finance a bydlení v tomto stavu? Někdo Vás živí? Nebo jste dostala invalidní důchod? Jak jste na něj dosáhla? Jak jste řešila finance mezi koncem nemocenské a invalidním důchodem? Omlouvám se za dotěrné otázky, je to pro mě velice důležité.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2302
3.7.22 13:59
@Will05 píše:
@elfenlied Mohu se prosím zeptat jak máte vyřešené finance a bydlení v tomto stavu? Někdo Vás živí? Nebo jste dostala invalidní důchod? Jak jste na něj dosáhla? Jak jste řešila finance mezi koncem nemocenské a invalidním důchodem? Omlouvám se za dotěrné otázky, je to pro mě velice důležité.

Toto vidím na samostatné téma, velmi důležité téma.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat