Jak se vyrovnat s odchodem příbuzného?

2371
12.1.20 22:58

Jak se vyrovnat s odchodem příbuzného?

Dobrý večer, jsem dost na dně. Totiž, jedná se o mého dědečka, v srpnu mu našli nádor v žaludku. V říjnu šel na operaci, kde mu celý žaludek vzali a řekli mu, že je to za ním. Ovšem teď v pátek nám lékař oznámil krutou pravdu. Má porostla celá střeva a bohužel už se s tím nedá nic dělat. Dávají mu pár měsíců života. Nevím, jak se s tím vyrovnat, je to nejdůležitější člen mě rodiny, byl u všech zásadních věci v mém životě, naučil mě chodit, mluvit, byl se mnou a stal za mnou vždycky. A najednou má odejít :,( :,( Přála bych si pro něj mnohem víc dnů, než kolik jich dostal. Má někdo podobnou zkušenost? Při jednom z posledních rozhovoru mi řekl, ať si s tím nelamu hlavu, že je s tím srovnany. Já ale ne.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

Anonymní
12.1.20 23:04

Bud co nejvic s nim. Bud mu oporou.
Me pred rokem odesel tatinek. Byl nemocny, ale porad bojoval. Najednou prisel zvrat a behem par dni byl pryc. :,(
Ma rada zni, bud s nim co nejvic muzes, rozluc se a podekuj. Ac to zni divne me “tesil” pocit, ze jsme vse uzavreli.
Dobry portal je umirani.cz najdes tam hodne informaci.
Preju hodne sil :srdce:

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
12.1.20 23:06

Mně před 3 lety umřela milovaná babička. Byla jsem u ní do poslední chvilky. Byla moje druhá maminka. Bolí to doteď, nemůžu stále zapomenout. Ale čas mi pomohl se s tím trochu vyrovnat. Přijmout to. Jednou se potkáme. Mám děti, rodinu, teď žiju pro ně. Vím, je to těžké, nejtěžší na světě, buď s ním do poslední minuty, vyprávěj mu, hlad ho, užívejte si sebe. Ale musíš ho nechat jít, nemoc je šílená, bolestivá. Musí to tak být. :srdce: :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
12.1.20 23:08

Ano mám. Můj milovaný dědeček umřel v červnu v nemocnici. Vše mě naučil lyžovat. Jezdit na kole. Jeho odchod bolel a bolí. Ale teď budeš mít čas to trochu vstřebat. On čas to spraví. Hodně sil.
Můj dědeček čekal na mou návštěvu a umřel do hodiny po ní. Já blbá nevěděla, že už to bude a odešla sem. Dodnes si to vyčitám. Říkal mi ať nechodím několikrát, tak sem poslechla, ale pak už sem šla za dětmi :(

  • Nahlásit
  • Citovat
12.1.20 23:08

Kupodivu všichni máme zkušenost s odchodem blízkého nebo ji mít zaručeně budeme, nic nenaděláš, bolí to a bolet bude

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2371
12.1.20 23:12

Já od něj bydlím moc daleko, a povinnosti mi nedovolí s ním být častěji než 1 měsíčně. On ani nechce aby tam s ním někdo byl. Zatím je doma, užívá léky na bolest. Lékař nám řekl, že je otázka času, kdy se to zhorší a nástup do nemocnice bude nutný. Vím, že smrt je v tomhle případě řešení, ale alespoň jednou chci být sobecká, protože to je to, co nechci.. Je to chlap, co by měl teď žít a užívat si, sotva nastoupil do důchodu, není mu ani 70 let.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
12.1.20 23:12

3 dny před svatbou mi umřel dědeček a moc mě mrzí, že jsme se nevzali dřív, aby u toho mohl být.
Jediná rada, mít dobrého doktora, který mu i s touto diagnózou dokáže ulevit.
A chodit za ním. Vzpomínat na to hezké co jste zažili. Časem se s tím člověk vyrovná

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
12.1.20 23:26

@kissi zije sam? Nemocnice neni vzdy nutna. My meli nemocneho doma, naucila jsem se o nej pecovat. S pomoci jeste jednoho cloveka a mobilniho hospicu se to zvladnout da.
Vubec toho nelituji, naopak. Ono i na to umirani ten clovek potrebuje klid (ac to zni hrozne, je to tak)

  • Nahlásit
  • Citovat
2371
12.1.20 23:28
@Anonymní píše:
@kissi zije sam? Nemocnice neni vzdy nutna. My meli nemocneho doma, naucila jsem se o nej pecovat. S pomoci jeste jednoho cloveka a mobilniho hospicu se to zvladnout da.
Vubec toho nelituji, naopak. Ono i na to umirani ten clovek potrebuje klid (ac to zni hrozne, je to tak)
Žije s mojí babičkou. Oni se obávají toho že bude mít obrovské bolesti a že nezvládnu péči
  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
22173
12.1.20 23:31
@kissi píše:
Dobrý večer, jsem dost na dně. Totiž, jedná se o mého dědečka, v srpnu mu našli nádor v žaludku. V říjnu šel na operaci, kde mu celý žaludek vzali a řekli mu, že je to za ním. Ovšem teď v pátek nám lékař oznámil krutou pravdu. Má porostla celá střeva a bohužel už se s tím nedá nic dělat. Dávají mu pár měsíců života. Nevím, jak se s tím vyrovnat, je to nejdůležitější člen mě rodiny, byl u všech zásadních věci v mém životě, naučil mě chodit, mluvit, byl se mnou a stal za mnou vždycky. A najednou má odejít :,( :,( Přála bych si pro něj mnohem víc dnů, než kolik jich dostal. Má někdo podobnou zkušenost? Při jednom z posledních rozhovoru mi řekl, ať si s tím nelamu hlavu, že je s tím srovnany. Já ale ne.

Mně odešel děda náhle v mých 17. Vzpomínám na něj dodnes. V rodině jsme podobný případ měli, jen bez operace. Od verdiktu do konce to bylo asi 2 roky. Buď s ním co nejčastěji. Vyrovnávat se s tím nějakou dobu budeš.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
22173
12.1.20 23:33
@kissi píše: Žije s mojí babičkou. Oni se obávají toho že bude mít obrovské bolesti a že nezvládnu péči

Na bolest existují třeba náplasti. Spíš bych se obávala komplikací s tím spojených. Může se stát, že skončí na ARO. Třeba s vývodem.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
110
12.1.20 23:36

Prožívám něco podobného, jsem pragmatik, takže nakupuji vybavení a potřeby, aby měl co nejpříjemnější zbytek života. Zarizuji, navstevuji a jsem s ním.

V rodině se stala oblíbená moje věta, že odmítám smutek za to co už nemůže, mám radost že se s ním dá bavit třeba o kaktusech a budu, dokud tu bude.

Není to hezké, pomalé umírání není fér. Kašlu na to, jdu se bavit o kaktusech.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
13.1.20 00:20

Je mi moc líto, co právě prozivas :hug: Jak už bylo zmíněno, buď s ním co nejvíce. Povídejte si, nech ho vyprávět. V ideálním případě jej nech/te v posledních chvílích doma. U mého milovaného dědečka se mi to bohužel nepodařilo. Neodpustim si, že umřel v nomocnici, přestože jsem lékaře prosila, aby mi, až bude jasné, že se blíží konec, dali včas vědět, abych zařídila mobilní hospic. Přeju ti hodně sil. Největší bolest otupí jen čas. Ten, co vám zbývá, užijte společně :srdce: Zažila jsem umírání tchána v „přímém přenosu“ a svým způsobem to bylo krásné. Umřel obklopen milující rodinou.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Ou
11374
13.1.20 10:16

1. buď s ním a mluvte spolu. Překonej svůj strach a obavy, jestli neřekneš něco špatného.

2. nech si od něj vyprávět o jeho životě a třeba ty vzpomínky nahraj. Bývá to jednodušší, než to zapisovat. Možná nebudeš mít sílu to poslouchat, tale třeba tvoje děti to pak někdy v budoucnu bude zajímat a najednou najdeš poklad.

Postupně ho nech vyprávět příběh od jeho dětství a vzpomínky na jeho příbuzné až do současnosti. Ty se od něj dozvíš spoustu věcí, na které dosud třeba nebyl čas si říct, jemu to pomůže uzavřít životní příběh.

A projdi tenhle web, je tam spoustu praktických i užitečných věcí právě k tomu, jak usnadnit závěr života pro blízké a jak ošetřit vlastní smutek a ztrátu.

https://www.umirani.cz/

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2371
22.2.20 17:04

Děkuji Vám všem za podporu. Dědu dnes odvezli do nemocnice, přestal úplně přijímat potravu i vodu. Stihla jsem se s ním sejít jen jednou, poté už nás nikoho vidět nechtěl. :,( :,( :,(

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama