Jak se vyrovnat s odloučením od dětí - nástup do práce

Anonymní
30.5.16 22:30

Jak se vyrovnat s odloučením od dětí - nástup do práce

Ahoj všem,

omlouvám se za anonym, ale je to pro mě citlivé téma.
Po více jak 6 letech na RD za pár dní nastupuji do práce, do toho jsem byla déle jak půl roku na ÚP v evidenci.
Chci se zeptat hlavně těch maminek, které nastoupily do práce po RD na plný úvazek (8,5 hod), jak se s tím vyrovnaly.
Zavádět budu děti do školky s manželem (oba pak jedeme autem stejným směrem), vyzvedávat odpol. bude jen manžel, já to vzhledem k standardní prac. době stíhat nikdy nebudu. :( On má prac. dobu kratší vzhledem ke svému povolání.

Budu dojíždět do práce cca 30-35 minut a to ještě dle toho, jestli nebudou plné silnice (jakože bývají). Takže dojížděním i celkem ztratím čas a ráno budou slušné fofry to stíhat.
Práce si vážím, je to to, čemu jsem se věnovala před RD, vím, jak je těžké po dlouhé RD s dvěmi dětmi najít solidní místo.
Ale nějak se zatím neumím vyrovnat s tím, že děti nebudu vyzvedávat a že s nimi budu trávit málo času.
Dojezd domů cca 16:30-16:45. Jeden den v týdnu cca o hodinu dýl.

Prosím pište jen ty, které máte stejnou zkušenost, vlastně bych chtěla jen uklidnit, že si to sedne, zvyknu si a já nevím co všechno. Z nástupu do práce po tak dlouhé době mám celkem obavy a strach, jak to ponese ta mladší, doteď se spoléhala na mě, starší už to chápe. Ale zase starší bude školák - první třída, nevím, dá se to časově zvládat? Učit se takto později?
Hlavou se mi honí různé myšlenky a převládá strach, jak to vše budeme dělat, jak si to vše srovnat v hlavě a vyrovnat se se změnou.

Děkuji za reakce.

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

3007
30.5.16 22:37

To víš, ze to zvladnes. Budeš muset. Naučíte se společný čas trávit intenzivněji spolu a máte přece ještě víkendy. Děti to zvladnou taky, dulezite je neprenaset na ne svuj strach, poznaji to. Drzim palce!

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
30.5.16 22:37

Oprava: na RD jsem byla 6 let, poté evidence na ÚP.

  • Nahlásit
  • Citovat
18075
30.5.16 22:40

Nemas moznost treba po zkusebce jit na zkraceny uvazek? Nebo treba za pul roku? Po nejake dobe - az se zapracujes, Zkusila bych o nej pozadat, za to nic nedas…
Ja se teda desila po navratu do prace nemoci, starsi dite byvalo zdrave, takze s nim jsem paragrafyskoro vubec neznala, ale mladsi od mala vsechno chytalo…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3288
30.5.16 22:42

Začala jsem chodit do práce když dceři byly dva roky.Jsem tam téměř každý den 7-17 a ještě skoro všechny soboty dopoledne. Ráno do jeslí a do práce ze začátku hroznej stres a fofr, vstávám v 4:45 a po šesté odcházíme z domu. Odpoledne většinou vyzvedávají manželovi rodiče. Přijdu domů kolem půl šesté až šesté. Myslela jsem že to budem obě těžko zvládat ale dcerka je v jeslích ráda, s babičkou také a já s ni mam doma větší trpělivost a víc si ty večery užíváme. O víkendu jsme všichni spolu a podnikáme výlety. Sice domácnost trochu pokulhává ale i to si časem snad sedne.(úklid a žehlení hlavně)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
30.5.16 22:49

Já jsem doma již také šest let (a ještě alespoň rok budu) a také bych se pak ráda vrátila na původní místo na plný úvazek. Už teď vím, že to bude fuška.
Myslím, že je důležité mít pořešené, kdo bude odpo a kdy vyzvedávat děti a pak když budou nemocné, kdo s nima bude doma.
Co se týče scházení dětí, na to si zvykneš, ony také. Právě jak někdo výše psal, využiješ pak zbylý čas intenzivněji a ty víkendy a svátky.
Je třeba si stanovit priority - pracovat na plný úvazek (kvůli penězům?) nebo pracovat kvůli kariéře? anebo pracovat na zkrácený úvazek a mít víc času na děti.

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
30.5.16 22:51

@Hanka1
Zkrácený není možný, možná tak o hodinu míň nebo půl hodinu míń, ale alespoň to by mi pomohlo - právě i kvůli dojezdu, kdyby něco, abych stíhala vyzvednout do 16 hod., kdyby manžel nemohl. Po nějaké době se zkusím zeptat, ale myslím si, že nepochodím.

Nemocí se taky obávám.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
30.5.16 23:02

@monrom
Kdyby byla možnost, jdu na zkrácený, jelikož nejsem ten typ, co obětuje čas práci a děti nechá někomu jinému.
Ale zase bych ráda dělala práci, která je podobná tomu, co jsem dělala dříve a to je celkem složité něco solidního na zkrác. úvazek najít.

Asi mám nereálné požadavky, že? :/

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
30.5.16 23:05

@ProfZav
Děkuji za vlídná slova :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
30.5.16 23:06

@pralinka2727
máš můj obdiv, myslím opravdu upřímně.
:kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
3165
31.5.16 06:09

Já jsem šla po RD na své první prácovni místo. A chodím od 6 do 15 hod. A můžu říct, že do dneška (7 měsíců) to pořád nemůžu rozdejchat. Když vidím jak nějaká matka nařeže dítěti tak je mi ouvej a nejradši bych byla doma s malým. On navíc nerad chodí do školky a je dost částo nemocný takže si nemá šanci ani pořádně zvyknout. ;( A víkendy nemám volné. Což mě štve nejvíc. :( A pořád doufám, že si to sedne

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1812
31.5.16 06:19

Z vlastní zkušenosti vím, že to odloučení bylo horší pro mě, než pro děti. Vždycky jsem utíkala domů i nákupy jsem odbývala, jen abych už byla doma u dětí a ony byly s tatínkem(který je vyzvedával) spokojené a tolik jsem jim zase nechyběla. Úkoly do školy se starším jsem dělala až večer. Pak jsem si změnila pracovní dobu a chodila jsem na šestou (vstávání 4:30, abych nachystala snídaně a svačiny), abych byla doma brzo. Zdá se mi, že to děti stejně moc neocenily. Chtěly si hrát s kamarády, maminku už tolik nepotřebovaly. Nedostatek našeho času jsme se jim snažili vynahradit o víkendech.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
250
31.5.16 06:44

Dobre rano :kytka:. Ja mam oboustr. zkusenost. Po RD jsem nastoupila hned na plny uvazek +40min dojizdeni (nekdy i vice). Vycitky svedomi jsem mela obrovske…i kdyz jsem vedela, ze se nic zleho nedeje. Chodit do prace je prece normalni. Vedela jsem, ze syna nemuzu drzet jen u sebe a je cas, aby se i on posunul dal.
Kazdopadne prvni tydny byly moc tezke-v praci jsem myslela jenom na to jestli syn ve skolce zvlada, co asi dela, jestli pil, spal atd. No trvalo mi asi 2mesice, nez jsem se uklidnila a zvykla si. Syn byl ve skolce spokojeny, ja jsem na sobe zacala pozorovat ze i mne prace a reseni i jinych veci nez jen deti a domacnosti prospiva a ted je nam fajn.
Domacnost resim v sobotu rano. Vecere varim rychlovky. Na nakupy jezdime spolecne v patek po praci.

No a z te druhe strany. Mamka sla do prace (+studovala Vs) kdyz mi byly 2roky. Byla jsem v jeslich a u prarodicu. Pamatuji si teda az skolku (jesle vubec) a vim, ze jsem byla stastne a spokojene dite:) a ze skolky, skoly, druziny mam jen dobre zazitky. Vikendy byly rodinne. Navic diky tomu ze mamka pracovala a studovala mela na tu dobu slusny prijem, takze si mohla dovolit me posilat na ruzne zajm. krouzky, kt se venuji doted. Takze pro me to byl jedine prinos a vazne si neuvedomuji jedinou negativni „emoci“ ci vzpominku :think:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
7032
31.5.16 06:59

Měla jsem to podobně, už pracuju přes rok na plný úvazek. Syn prvňák, dcera ve školce. Můj názor je, že plný úvazek s malými dětmi je pro mě prostě špatně a normální to není :), ale jinak to tu bohužel nejde. Hledala jsme částečný úvazek, ale nenašla, prostě nejsou, navíc když člověk bydlí v nějaké prdelce jako já.

Ze začátku jsem to nesla hodně těžce, ale pomalu si zvykám, ono zvykneš si na vše. ;) Prostě časem si to nějak sedne, syn je v družině, kde to moc nemusí, ale lepší než kdyby sděl doma někde u počítače. Dcera je ve školce spokojená. Střídáme se s manželem ve vodění a vyzvedávání podle situace, výjimečně jde pro děti tchýně. ze začátku jsem to moc nestíhala a vadilo mi, že jsem skoro ztratila s nimi ten kontakt a přehled co dělají. oni vždy vyprávějí nejvíc cestou ze školy/školky, pak už se toho moc nedovím. ůkolů má syn naštěstí jen málo a velmi krátké, takže to stíháme odpoledne i s tím, že jde ještě ven.

Mám doma binec, domácnost jsem prostě částečně vypustila, večer máme často topinky :)občas musí vypomoct babičky, hlavně když jsou děti nemocné, nebo když nestíháme vyzvednout, bez nich by to šlo ztuha.
nejhorší je splácat prázdniny, ale ono se to vše nějak poddá.

Kdybych měla možnost menšího úvazku, šla bych do toho okamžitě a na plný až budou děti tak v pubertě, vše by šlo v menším presu a honičce, ale člověk to musí brát tak jak to je.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
31.5.16 07:14

Čeká mě to za rok, taky po 6ti letech, a vůbec se na to netěším. :,( U nás ani na ty společné víkendy, strávené spolu. Protože to je sobota jedni prarodiče, v neděli druzí. Když vynecháme, jsou naštvaní, že děti dlouho neviděli.. :cert: A vynechávat stejně budeme.. protože je tolik akcí, které chceme navštěvovat. :nevim:

An. W.

  • Nahlásit
  • Citovat

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama