Jak se vyrovnat s tím, že nebudu mít nikdy dceru?

Anonymní
5.12.20 09:23

Jak se vyrovnat s tím, že nebudu mít nikdy dceru?

Ani nevím, jak začít…Tento týden nám na utz potvrdili, že čekáme kluka. Jednoho kluka už doma máme, má určitý druh autismu, takže je to s ním složité, ale i přesto ho moc milujeme. Minulý rok jsem otěhotněla, čekala jsem svoji vytouženou holčičku, bohužel se nekonal porod se šťastným koncem, holčička nám umřela :( Když jsem letos otěhotněla, tak jsem si byla jistá, že čekám holku, že dostala novou šanci a tentokrát to dopadne dobře. A teď, když vím, že to bude kluk, tak mě to hrozně vzalo. Mám pocit, že je definitivně pryč, že mi ji někdo vzal, zlobím se na celý svět…

Navíc je celá rodina zklamaná. U manžela v rodině jsou jen samí kluci, takže reagovali slovy: Hmm, zase jen kluk, jak jinak. V okolí vládne těžký kult holčiček a já pořád jen poslouchám: „To se vám nepovedlo, určitě jste chtěli páreček.“ „To ti nezávidím, hodila bych si mašli mít dva kluky.“ „Jen aby to nebyl zase autista, kluci k tomu mají větší sklony.“ A nejvíc mě dorazila sestřenice, která měla jen uštěpačnou poznámku: „No jo, na holku se nikdy nezmůžete, to se musí umět.“

A já teď celé noci jen sedím a brečím, nejím, nespím. Když vidím venku holčičku, brečím, když vidím růžové oblečení v obchodě, brečím. Hrozně se to ve mě pere, na jednu stranu vím, že i druhého kluka budu milovat, ale ta díra v srdci po holčičce zůstane. Nikdy nezažiju ten vztah mezi matkou a dcerou, nikdy nebudu dceru učit vařit, nebudu mít s kým probírat holčičí záležitosti :( Omlouvám se za román, asi je to zmatečné, potřebovala jsem se jen vypsat. Nějak to na mě spadlo…

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
6011
5.12.20 09:28

Teda tvoje rodina je banda debilu co by zasloužili proplesknout. Obrat se na odbornika aby ti pomohl tvůj stav zvladnout.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3758
5.12.20 09:30

Tak tobě teda vůbec nerozumím. Prožila sis ztrátu dítěte a přesto takhle premyslis? Co kdybys to zažila znovu? Teď s tím zdravým chlapeckem, co cekas? Ocividne si neměla v sobě uzavřenou předchozí zkušenost a být tebou, tak se obrátím na terapeuta, protože jinak budes trpět ty a hlavně ten kluk.

Tady ten kult holčiček s totální idealizaci proste nechápu. Já jsem s matkou nikdy žádný hezky vztah neměla. Vařit mě neucila. A nevím, proč bys se synem nemohla mít krásný vztah. Kluky mám dva a jsem rada, ze si spolu vyhrajou… třetí dítě neplanuju a neprijdu si nijak ochuzena, naopak se cítím jako vítěz, protože mít dvě zdrave děti je luxus.

Navíc přece, když si tehotnela, tak si musela počítat přece s tím, ze to muže být kluk. V tomhle ti fakt vůbec nerozumím. A na kecy lidi v okolí bych se vykaslala 100×…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
106
5.12.20 09:31

Tak si to tak neber :hug: důležité je, aby byl chlapeček zdravý. Třeba jednou budeš mít plno vnuček :srdce:. No a ty kecy od příbuzných raději ani komentovat nebudu 8o

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
283
5.12.20 09:32

Ahoj. moc mě to mrzú, ale trochu mi příjde, že jsi se úplně nevyrovnala se ztrátou holčičky a brala tohle miminko jako,,náhradu,, té, co nepřežila. musí to být těžké. ale každý človíček je originál, tenhle co bude už se tvoří a už vznikl. s prominutím jsi obklopena neempatickými blby a úplně bych se na ně vykašlala. stýkala se s jinými lidmi - buď ty, kteří tě chápou nebo aspoň jsou taktní. a není přeci dáno, že k vám holčička nepřijde. pokid tak moc chceš. tak do třetice? :-) držím palce a mysli na toho malého. je to jen šok, vysnila sis holku. to si sedne :-) nejhorší je teď tvé okolí. v tom vidím většó problém než v tom, že bude kluk jako buk :kytka: :-) :-)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
250
5.12.20 09:35

Ahoj, bohuzel nemam radu, ale svym zpusobem ti rozumim.mam malou holcicku, nyni jsem velice cerstve tehotna. pokud toto tehotenstvi klapne a bude prosperovat, jsem odhodlana nenechat si rict pohlavi.vim,ze partner touzi po synovi, vzdy chtel parecek.ja si vzdy myslela, ze kdyz deti, tak syny.nyni si tajne moc preji dalsi holcicku. samozrejme budu miminko milovat, ale je pravda, ze vztah matka-dcera je velice specificky.vim,ze to neni utecha, ale do budoucna muze mit chlapec fajn pritelkyni/zenu, ktera ti muze dceru suplovat! sama jsem mela takovy vztah k jedne z “tchyni”, ma dva kluky, brala me jako dceru, doted si velice rozumime, i kdyz s jejim synem uz 12 let nejsem! Myslim, ze az budes chlapecka drzet v naruci, ty myslenky se budou postupne vytracet, az uplne vyvanou… :hug: :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2368
5.12.20 09:36

Rodinu nechapu, zakovy reci. tobe bych jen poradila, bud rada za zdrave dite. a mozna je to lepsi, nez brat holcicku za ztratu te prvni, to neni totiz uplne dobre

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1282
5.12.20 09:37

Kasli na kecy okoli, a ze to kecy jsou. Spousta maminek potrebuje treba chvilku, aby se srovnala s tim, ze vysnena holcicka nebo chlapecek proste nebude. O jedno dite jsi prisla, vis, jak to boli, tak si vaz toho, ze ted je tu zdravy chlapecek. Sama rikas, ze ho budes milovat, takze bych to nevidela tak zle. Je to tvuj syn, mel prijit a je to tak v poradku ;)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1789
5.12.20 09:40

Mam 2 kluky, treti nejspíš na cestě. U druheho syna mi to bylo chvili lito, ale neměnila bych. Ted je mi to úplně jedno. Hlavně ať jsou všichni zdraví a okoli at si říká co chce. Budu mit doma 4 chlapy, tak doufám, že mě budou hýčkat :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
436
5.12.20 09:45

To je mi líto, máš to moc těžký. Rodina a okolí neví, že jste přišli o holčičku? Nechápu, že by někdo mohl být tak zlý a bezohledný a říkat takové komentáře. Každé dítě je dar a pohlaví si nikdo vybírat nemůže.
Moc bych ti doporučovala, abys šla za dobrým psychologem, aby ses se ztrátou i zklamáním z pohlaví miminka vyrovnala, není to lehká situace a pomoc v této chvíli oceníš ty a i to dítě. Nejhorší by bylo, kdybyste si do něj potom projektovali, že „ta holčička by byla lepší“. Chudák dítě potom, můžete to s ním pak táhnout celý život (že není dost dobrej).

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1413
5.12.20 09:46

Spis to trapeni souvisi s tou ztratou :( protoze jinak je to proste zivot..ja zas nikdy nebudu mit chlapecka..muzes si vzdy zkusit promluvit s odbornikem, myslim si, ze tvuj smutek saha dal nez na pohlavi cekaneho miminka..navic, jestli manzelova rodina jsou sami kluci, tak k tomu jsou jiste dispozice…a k te rodine, to nemam slov, vim, ze je to rodina, ale z toho popisu, banda neempatickych, netaktnich blbcu, kteri si vidi tak max na spicku nosu a meli by drzet klapacky…chapu, ze je to o to tezsi, kdyz prvni syn neni zcela zdrav, ale ver, ze druhy kluk urcite bude a budou mit i krasny vztah spolu a budes i treba rada, ze mas dva kluky jednou a treba i ta holcicka prijde, nikdy nerikej nikdy

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
5.12.20 09:47
@Anonymní píše:
Ani nevím, jak začít…Tento týden nám na utz potvrdili, že čekáme kluka. Jednoho kluka už doma máme, má určitý druh autismu, takže je to s ním složité, ale i přesto ho moc milujeme. Minulý rok jsem otěhotněla, čekala jsem svoji vytouženou holčičku, bohužel se nekonal porod se šťastným koncem, holčička nám umřela :( Když jsem letos otěhotněla, tak jsem si byla jistá, že čekám holku, že dostala novou šanci a tentokrát to dopadne dobře. A teď, když vím, že to bude kluk, tak mě to hrozně vzalo. Mám pocit, že je definitivně pryč, že mi ji někdo vzal, zlobím se na celý svět…

Navíc je celá rodina zklamaná. U manžela v rodině jsou jen samí kluci, takže reagovali slovy: Hmm, zase jen kluk, jak jinak. V okolí vládne těžký kult holčiček a já pořád jen poslouchám: „To se vám nepovedlo, určitě jste chtěli páreček.“ „To ti nezávidím, hodila bych si mašli mít dva kluky.“ „Jen aby to nebyl zase autista, kluci k tomu mají větší sklony.“ A nejvíc mě dorazila sestřenice, která měla jen uštěpačnou poznámku: „No jo, na holku se nikdy nezmůžete, to se musí umět.“

A já teď celé noci jen sedím a brečím, nejím, nespím. Když vidím venku holčičku, brečím, když vidím růžové oblečení v obchodě, brečím. Hrozně se to ve mě pere, na jednu stranu vím, že i druhého kluka budu milovat, ale ta díra v srdci po holčičce zůstane. Nikdy nezažiju ten vztah mezi matkou a dcerou, nikdy nebudu dceru učit vařit, nebudu mít s kým probírat holčičí záležitosti :( Omlouvám se za román, asi je to zmatečné, potřebovala jsem se jen vypsat. Nějak to na mě spadlo…

Nechápu vůbec, jsi *******i. Záležet by ti mělo především na zdraví dítěte, pohlaví je bezpředmětná záležitost. Nevěřím, že máš doma dítě s autismem. To by ses nechovala jako povrchní idiot. Mimochodem my tu vytouženou holčičku máme a má Aspergera.

  • Citovat
  • Nahlásit
24660
5.12.20 09:48
@Anonymní píše:
Ani nevím, jak začít…Tento týden nám na utz potvrdili, že čekáme kluka. Jednoho kluka už doma máme, má určitý druh autismu, takže je to s ním složité, ale i přesto ho moc milujeme. Minulý rok jsem otěhotněla, čekala jsem svoji vytouženou holčičku, bohužel se nekonal porod se šťastným koncem, holčička nám umřela :( Když jsem letos otěhotněla, tak jsem si byla jistá, že čekám holku, že dostala novou šanci a tentokrát to dopadne dobře. A teď, když vím, že to bude kluk, tak mě to hrozně vzalo. Mám pocit, že je definitivně pryč, že mi ji někdo vzal, zlobím se na celý svět…

Navíc je celá rodina zklamaná. U manžela v rodině jsou jen samí kluci, takže reagovali slovy: Hmm, zase jen kluk, jak jinak. V okolí vládne těžký kult holčiček a já pořád jen poslouchám: „To se vám nepovedlo, určitě jste chtěli páreček.“ „To ti nezávidím, hodila bych si mašli mít dva kluky.“ „Jen aby to nebyl zase autista, kluci k tomu mají větší sklony.“ A nejvíc mě dorazila sestřenice, která měla jen uštěpačnou poznámku: „No jo, na holku se nikdy nezmůžete, to se musí umět.“

A já teď celé noci jen sedím a brečím, nejím, nespím. Když vidím venku holčičku, brečím, když vidím růžové oblečení v obchodě, brečím. Hrozně se to ve mě pere, na jednu stranu vím, že i druhého kluka budu milovat, ale ta díra v srdci po holčičce zůstane. Nikdy nezažiju ten vztah mezi matkou a dcerou, nikdy nebudu dceru učit vařit, nebudu mít s kým probírat holčičí záležitosti :( Omlouvám se za román, asi je to zmatečné, potřebovala jsem se jen vypsat. Nějak to na mě spadlo…

Víš co? Naučíš se s tím žít a toho druhého kluka budeš taky milovat. Věř, že ti to vynahradí.
Já vždycky veřejně přiznávám, že jsem chtěla taky druhý dítě holku a oplakala jsem to, že je to kluk. Prostě jsem měla svoje přání mít kluka a holku. Nestydím se za to. Někdo si přeje auto, někdo dům a já si vždycky přála holku.
Na druhou stranu. Staršímu synovi je 11 a pořád si hraje s mladším bráchou, kterému je 6. Vytáhnou si krabici lega a celý odpoledne o nich nevím. S holkou by si asi takhle nevyhrál a měla bych tu 2 zpruzelý děti.
Co se týká vztahu matka - dcera taky to nemusí být vždycky růžový a super. Taky uhlídat holku po 15. narozeninách, aby ti domů nepřišla z outěžkem…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3677
5.12.20 09:50
  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
5.12.20 09:54

Já tě chápu. Taky jsem samozřejmě chtěla po potratu/porodu hlavně aby bylo miminko zdravé a všechno dobře dopadlo, ale té představě, že to miminko „nahrazuje“ to, které umřelo, jsem se taky neubránila. Takže chápu, že když se potvrdil kluk, tak se ti ta představa rozplynula a znovu to jitří ránu. Nevyčítej si ty emoce, pobreč si jak potřebuješ, ale neutápěj se v tom dlouho, začni se těšit na to co přijde. Holky nejsou zárukou „holčičích chvilek“ s mámou. Já jsem nikdy nebyla svěřovací, dlouho jsem nesnášela sukně a šaty, nemám ráda nakupování, nikdy mě nebavilo debatovat o líčení a takových věcech, nebavilo mě pomáhat v kuchyni. Naopak bratr je více svěřovací, bavilo ho to s mamkou v kuchyni, teď se s ní vídá několikrát týdně, kdežto já žiji daleko. Nikdy prostě nevíš jaké to bude. Můžeš mít s klukem krásný a blízký vztah a třeba jednou na holčičí chvilky budeš mít bezva snachu ;)

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat