Jak se vyrovnat s vlastní nedostatečností

Anonymní
13.6.20 01:09

Jak se vyrovnat s vlastní nedostatečností

Prosím o jakoukoli radu od někoho, kdo je v podobné situaci. Takových žen moc není, ale možná se najde i někdo, kdo nebude jen odsuzovat, ale pomůže. Je mi 42 let, jsem sama se třemi dětmi cca 5 let. Nikdy jsem se nevdala, každé dítě má svého otce. S jejich otci jsem žila vždy dva roky. Jejich otce jsem živila, byť jeden byl zubař. Mám 2 vysoké školy, vydělávám slušně, mám svou firmu. Se všemi jsem se rozešla já. Můžu konstatovat, že asi oprávněně, všichni tři mě využívali. Já byla vždy podle stejného scénáře. Zamilovaná, hned jsem si je nastěhovala a zahrnula láskou, péčí, a nemyslela jsem vůbec na to, zda je ten vztah vyvážený. Všichni nechápali, co mi nakonec vadí, vždyť jsem nezávislá, zvyklá řešit vše sama, tak proč chci, aby se účastnili i oni, vždyť mám být vděčná, že se mnou chce být. Ano, vím, že mám problém já. Zdravá žena si opakovaně nevybere stejný problém… Co hůř, stalo se mi to před rokem znovu. Čtyři roky jsem byla sama, smířená, že šanci na rodinu jsem propásla. Tři děti každé s jiným, to je už hodně second hand. Vypadám hodně dobře, ale to nic nemění na faktu, že do vážného vztahu se mnou nikdo nepůjde. Přesto jsem uvěřila o 11 let mladšímu klukovi, tedy tricetjednaletemu muži, že nechce mít své děti a že chce se mnou mít vážný vztah. Ve výsledku jsem mu zařídila spoustu výhod, platila za něj, po hádkách, že tohle už tak dál nejde, zaplatil něco i on, ale celkově jsem to zase byla já, kdo vše zařizoval, obstaral, a většinu i platil… Po zkušenostech už jsem věděla, že musí pryč. Proč mě ale tak bolí, že jsem ho ztratila? Že jsem zase dala všechno a k ničemu. Nechtěl se mnou být na vážno, jen to hrál a získal mnoho výhod. Většího losera než já těžko hledat. Nejsem v pořádku a mám celoživotní výčitky, co jsem to dětem udělala. Dva ze tří otců mají o ně nulový zájem, otec nejmladší se snaží, i když mnohdy spíš na škodu. Není mezi vámi někdo, kdo umí pojmenovat, co mám za poruchu? A jsk se s tím vyrovnat, zda vůbec lze mít hlavu vzhůru? Já si všechno řídila sama a sama taky pěkně pokazila, nemůžu nikoho vinit. Mám být navždy sama… I s tím posledním jsem byla těhotná, nakonec tvrdil, že se mnou dítě chce, ale zamlklé těhotenství… Můžu si zatleskat za královnu naivity… Závěrem jen, že na děti mám dost času, věnuji se jim, sportujeme a cestujeme, máme pěkné vztahy mezi sebou a moji rodiče mi rádi pohlidaji, abych mohla pracovat, takže v tomto funguje má zvláštní rodina dobře. Asi mi někteří nějak fandí, že jsem to dokázala i bez chlapa, ale člověk je jinak stvořen… Stále hledám muže. Asi se mám na to vybodnout a vážný vztah vzdát… Cítím, že jsem divná a bolí mě moje vnitřní samota. I když to zvládám, jsem celý život vlastně úplně sama… Odsudky můžete dávat, jsem zvyklá… Ale kdyby někdo znal podobný případ nebo měl dobrou radu, jak dál, jak se vyrovnat se samotou, budu moc vděčná.

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

8658
13.6.20 05:14

Tak za prvé. Nejsi sama, máš 3 děti.
A za druhé, proč úporně hledáš chlapa?
Nejlépe se má s mužem vždy žena, která je tak trošku potvora. Proč za někoho okmažitě vše zařizuješ?
Urči si, co od vztahu očekáváš, a nepřekračuj hranici.
Nechceš další dítě? Nebude, pokud on chce, rozejděte se. I když jsi zamilovaná, nepřekračuj hranici, kterou si určíš.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
11120
13.6.20 05:23

Prosla jsem necim podobnym, jen bez tech deti. Pak jsem byla asi 4 roky uplne sama a pochopila jsem, co v zivote chci. Naucila jsem se mit rada sebe samou, a to takovou jaka jsem. Pochopila jsem, ze otevrena naruc je fajn, ale az v dobe, kdy uz toho muze znam a kdy uz mame stanovena pravidla fungovani ve vztahu. Prijala jsem strategii, ze nez se vdat spatne, radeji se nevdat vubec. Pak jsem byla seznamena s manzelem. Do toho vztahu jsem vstupovala uz jako jina, ne naivni, ale zrala zena, ktera vi co od toho muze chce. No a dopadlo to tak, ze v zari oslavime 15. vyroci svatby :*

Ty vstupujes do vztahu s ruzovymi brylemi. Davas do toho vsechno (a ono by to tak opravdu melo byt, ale vzdy z obou stran), jenze takhle to bohuzel nefunguje. Musis zapracovat sama na sobe. Musis se naucit mit se rada a musis umet dat najevo, co od partnera ocekavas a co od neho opravdu chces.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
5150
13.6.20 06:36

Znis hrozně zoufale, asi chlapa moc chceš i za cenu, že se pro něj úplně obětujes, takove typy žen přitahují vždy neschopné blbecky.. V dalším vztahu se nech dobývat, obskakovat, nech chlapa ať tě zve na rande, na výlety, ať ti pomáhá, třeba zařídí opravu auta, něco ti doma opraví atd. Rozhodně si ho hned nestehuj domu a v žádném případě do něj neinvestuj peníze.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
102
13.6.20 07:15
@Alušáček píše:
Znis hrozně zoufale, asi chlapa moc chceš i za cenu, že se pro něj úplně obětujes, takove typy žen přitahují vždy neschopné blbecky.. V dalším vztahu se nech dobývat, obskakovat, nech chlapa ať tě zve na rande, na výlety, ať ti pomáhá, třeba zařídí opravu auta, něco ti doma opraví atd. Rozhodně si ho hned nestehuj domu a v žádném případě do něj neinvestuj peníze.

Z části souhlasím, ale je otázka, jestli se zakladatelka dokáže nechat obskakovat? :think:
Podle popisu bych řekla, že bude - byť je jinak citlivá a láskyplná, to se nevylučuje - celkem dominantní a ve vztahu zástavá roli „chlapa“, tj. vyhledává submisivnejší a pasivnejší typy mužů a oni ji. „Silní“ chlapi to z ní vycítí a instinktivně do ní nejdou (stejně jako si ona instinktivně vybírá ty „slabší“). Každopádně s tím nic neudělá, taková prostě je. Pozitivum je, že už je ve věku, kdy je hodně hran obroušených, všichni máme nějaké šrámy, tak člověk už tolik neřeší balast a i ta ochota přizpůsobit se může být o něco větší…
Asi by na místě zakladatelky chtělo přestat hledat „cokoliv za každou cenu“ a bylo by spíš lepší dát tomu čas a poohlédnout po někom vyzrálém, v danou chvíli nezávislém, s dostatečným (ne však nadbytečným) sebevědomím, který by zakladatelku dokázal respektovat jako partnerku, ale byl současné dominantní o něco víc než ona, aby ona k němu mohla vzhližet a mohla vypustit i trochu své ženské stránky :)
(což pro ní teď není vůbec snadné, když má zodpovědnost za děti, firmu, rozpočet, atd atd)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
712
13.6.20 07:20

1. Nehledej!!! Máš tři úžasné děti a ony mají tebe!!! Užívejte si spolu.
2. Pokud někoho potkáš, sestav si list a drž se pravidel - neplatit, nesestehovat, nepomáhat. Chlapi jsou soběstační! Nech ho projevit a nevrhej se do všeho po hlavě
3. Psychoterapie, sama víš co je špatně a přes to to děláš stále dokola

Držím palce :srdce:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
9826
13.6.20 08:09

Ahoj, ja bych to asi nenapsala lepe nez holky prede mnou. Drzim palce :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Ou
13648
13.6.20 09:23

No začni se učit mít dobrý vztah sama se sebou. Mít ráda sebe samu i s nedokonalostmi, chybami a stínem. To neznamená se jim poddat, ale přijmout je a pracovat s nimi bez toho, abys musela sama se sebou bojovat. Fakt to dost změní věci, to jak se k tobě lidi chovají, to jak se ti bude dařit vychovávat děti a co se jim bude dařit předávat.

Jsi někde v psychoterapii? Dost to věci usnadní. Hledej spíš nějakou co pracuje s hlubšími věcim - např. gestalt a nebo biosyntéza, fungovat by na tebe mohla i narativní psychoterapie. Spíš se vyhni KBT a nebo klasické psychoanalýze.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2128
13.6.20 10:13

Mám stejnou kamarádku, stojí o ní i super chlapi, že i já leckdy závidím, ale ona si radši vybere šmejda. Teď zrovna se s jedním už pár roků rozchází a zase schází. Přitom rozhodně má, co nabídnout. Ale poradit si nenechá. :( Tobě bych asi radila nebýt tak hrrrr. Hned se k sobě nestěhovat, nikoho neživit a hlavně už si s nikým nedělat dítě. Je to blbý, ale většina lidí, když má možnost někoho využít ke svému prospěchu, tak to udělá.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
650
13.6.20 11:01
@niko999 píše:
Z části souhlasím, ale je otázka, jestli se zakladatelka dokáže nechat obskakovat? :think:
Podle popisu bych řekla, že bude - byť je jinak citlivá a láskyplná, to se nevylučuje - celkem dominantní a ve vztahu zástavá roli „chlapa“, tj. vyhledává submisivnejší a pasivnejší typy mužů a oni ji. „Silní“ chlapi to z ní vycítí a instinktivně do ní nejdou (stejně jako si ona instinktivně vybírá ty „slabší“). Každopádně s tím nic neudělá, taková prostě je. Pozitivum je, že už je ve věku, kdy je hodně hran obroušených, všichni máme nějaké šrámy, tak člověk už tolik neřeší balast a i ta ochota přizpůsobit se může být o něco větší…
Asi by na místě zakladatelky chtělo přestat hledat „cokoliv za každou cenu“ a bylo by spíš lepší dát tomu čas a poohlédnout po někom vyzrálém, v danou chvíli nezávislém, s dostatečným (ne však nadbytečným) sebevědomím, který by zakladatelku dokázal respektovat jako partnerku, ale byl současné dominantní o něco víc než ona, aby ona k němu mohla vzhližet a mohla vypustit i trochu své ženské stránky :)
(což pro ní teď není vůbec snadné, když má zodpovědnost za děti, firmu, rozpočet, atd atd)

Ona nepritahuje slabsi kusy, ale vychcanky, co ji vyuzivaji.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
650
13.6.20 11:04

Ty rozhodne nejsi nijak nedostatecna.
Tvoje diagnoza je nizke sebevedomi a nedostatek sebelasky.
Zkus si precist knihu Why women love too much od Robyn Norwood. To je presne o zenach jako ty.
A partnera si ted nejakou dobu nehledej.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
102
13.6.20 11:46
@Leni_2019 píše:
Ona nepritahuje slabsi kusy, ale vychcanky, co ji vyuzivaji.

Může být.. Ale taky k tomu ty dotyční mohou jen snadno sklouznout…sama píše, že je aktivní, samostatná, finančně soběstačná a vše si zařídí sama. V podstatě má ve vztahu pozici, jakou mívá chlap. Zvlášť v začátcích vztahů to bývá hodně znát - chlap často zve, vymýšlí, platí.. Jakou pozici v tom jejich vztahu má mít/mívá ten chlap? Vůbec bych se nedivila, kdyby to bylo jen o tom, že se jí přizpůsobili, přistoupili na její hru a jí to po čase začalo štvát a začala se cítit zneužívaná… :think:

Vždyť obráceně se to děje běžně! Chlap si najde aktivní společenskou partnerku, kterou si svými nároky upraví do pozice méně aktivní domácí hospodyňky a pro „jejich“ pohodlí jí doporučí být v domácnosti… A po nějaké době si začne stěžovat kámošům a milenkám, jak ta jeho, která nic nedělá a jen se válí doma, z něj jen tahá prachy a řve nanej, že je furt někde v tahu…

Zakladatelka to tak mít nemusí, ale klidně může. My se to tu ovšem nedozvíme, protože to známe jen z jedné strany.

Vůbec jí nějak nesoudím, to ani náhodou!! Jsem si jistá, že tím, jak se musí o všechno postarat (a být v pohodě před dětmi!!) musí být „tvrdá“ a že přitom někde uvnitř to jemné stvoření plně citu a s (o to větší) potřebou obejmout je.. Spíš to bylo hozeno do placu zakladatelce k zamyšlení, jestli to třeba nemůže být její případ…? :)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
13.6.20 23:22

Zkusit psychoterapii je dobrý nápad.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
14.6.20 20:23

Myslim, ze ti rozumim. Mam to velmi podobne. Dospela jsem k zaveru, ze proste jsem silna, dominantni a sobestacna, nerada se prizpusobuju (nikdy me nikdo nezivil, nezahrnoval veceremi, darky, dokonce i v manzelstvi jsem byla zivitel ja - a zaroven jsem i vzdycky plnila tu maminkovskou roli, takze zaprah jako blazen), nevyhovuje mi, aby mi nekdo neco rikal, abych byla neco nekomu dluzna, k muzum jsem velkorysa, taky bych je rada rozmazlovala, ale krotim se, abych se nedostavala do role jejich matky… Proste to tak je a tak to beru. Kvuli tomu bych se s nikym nerozchazela, nedohadovala, proste bych davala, kolik bych chtela, aniz bych si vedla ucty, kdo co udelal, zaplatil, kdo kolikrat navrhl sex atd. Rozesla bych se jen v pripade, ze by se mi nekdo za zady treba vysmival, jak jsem blba a naivni, ze se pro nej tolik angazuju, ale prislo by mi ok davat vic, pokud by to ocenoval a vracel zpusobem, ktery ocenuju zase ja (treba skvelym milostnym zivotem, zabavnosti, co ja vim).
Ale hlavne mi pomaha, kdyz se oprostim od tech sablon a klise: nejsem ok, protoze sama s detma, chlap ma prece zivit me, kdyz ja davam tolik, on musi davat totez a ve stejne mene, nesmim byt naivni, musim se s nim rozejit z tech a tech racionalnich duvodu, prestoze mi pak bude bidne a ty duvody mi mozna vetknula obecna moralka a zvyklosti, nez abych jim opravdu verila…
Proste zkoumat, co delas, protoze sama chces nebo potrebujes nebo momentalne je to to nejlepsi, co zvladnes, a co delas, abys splnila spolecenske normy (napr se stydis, ze deti maji ruzne tatinky, nejsi vdana atp atp). Na spolecenskych normach tohohle typu nezalezi, na tvych potrebach, pranich a chtenich zalezi na tisic procent.
Uplne nerozumim tem rozchodum. Opravdu ty vztahy byly v takovem rozporu s tebou samou?
Drz se. Taky bojuju, jak se da, i kdyz jsem si nikdy nemyslela, ze budu mit nekdy za sebou to, co mam za sebou.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
38
22.6.20 07:53

Tomuto se říká syndom hladového srdce. Chceš hodně lásky a tak ji rozdáváš lidem, kteří ale tolik energie do toho nevkládají jako ty.
Jestli se s tím dá něco dělat netuším, sám vždy taky doufám naivně, že i ona to cítí stejně. A tak se v tom plácám jako ty.
Nejsi ale sama, máš děti a to je tvoje největší štěstí.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama