Jak se vyrovnat se smrti pejska?

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
korunkapx
Povídálka 18 příspěvků 29.03.19 17:49
Jak se vyrovnat se smrti pejska?

Ahoj, potrebuju se vypsat. Mám dogu je mu 6 a půl. V lednu mu našli nádor osteosarkom na přední noze. Byl na biopsii. Už se nedá nic dělat. Mám ho teď doma vzala jsem si dovolenou ale vím ze ho budu muset nechat uspat každým dnem. Pořídila jsem si ho v 17 letech. Prožil se mnou vysokou všechny rozchody byl vždy u mě. Mám ho opravdu jako moje dítě. Nemohu se s tím smířit :,( každý den jenom brecim dělám mu to hezky užívám si poslední chvíle s nim ale nevím jak budu fungovat až to přijde :,( noveho pejska nechci :(

Stránka:  1 2 3 Další »
Reakce:
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 29.03.19 17:55

S tím se nejde nijak vyrovnat, děsím se až se to jednou stane mě. Vůbec si to nepřipouštím. Budeš se s tím muset nějak naučit žít, časem to snad přeboli natolik, že půjde fungovat. Nový pejsek prý dost pomáhá, ale chápu, že na to teď nemáš pomyšlení. Drž se :hug:

Annabela11
Závislačka 3650 příspěvků 29.03.19 17:56

@korunkapx Mela jsem psa jezevčíci byla jsem s ni venku sla jsem s ni pres silnici ona šla napřed prejelo mi ji auto byl to mžik!porad jsem jen rvala a rvala voastne cela rodina.Dalsi muj pes umrel mel nemocne srdce je to uz radu let…nikdy nezaponenu.Neporadim ti je to těžké. :,(

Ba-stet
Ukecaná baba ;) 1147 příspěvků 29.03.19 17:59

Mně nedávno zemřel kocour a úplně jsem se složila, bylo to mnohem horší, než jsem čekala. Poradit moc neumím, trochu pomůže čas. Já se začala sbírat po třech měsích.

janina74
Povídálka 38 příspěvků 29.03.19 18:03

Je to těžké, také jsem zažila. Ale určitě to zvládnete. Každému to trvá jinou dobu. :hug: A mně teda pomohlo, že jsme pořídili hned jiného.

DangerousIzzi
Stálice 55 příspěvků 29.03.19 18:06

Ahoj, to me mrzi. Ja sama se na to taky pomalu pripravuju, i kdyz fakt nechci. Mame filu, bude ji za pár měsíců 13, ale už přes rok má „bouli“ na boku na krku a pořád se zvětšuje. Nejhorsi je, že je prirostla, takže to je špatný, má to velký jako velky grep… ani nechceme už vědět co to je, protoze ne jednou ji operovali kvůli tukovym vackum velikosti pomeranče, nebo malému nadorku. Už bychom to nedovolili, naštěstí ji to aspoň nebolí. Nejhorsi je, že já se musela odstěhovat na druhej konec republiky a nerada bych, aby mi někdo jeden den zavolal a… jezdím tam každý měsíc a půl s malou teď, předtím i častěji. A vidím jak se to horší, chodí na kratší trasy, prý má slabší srdce… přemýšlela jsem nad tím ne jednou co bych dělala… pokaždé i teď jsem začala brečet jak malá holka, protoze ona byla jak píšeš ty u všeho. Byla moje nejlepší kámoška spolu s babičkou která už taky není. Tolik jsem toho s ni prozila a probrecela od 12. A ona vzdycky dala hlavu na rameno a drzela nalepena na me… Asi bych chtěla jiného, ale už to nebude ono, nebude jako ona :) :(. Možná tím, že se vidíme min mi to trochu pomáhá i když je mi to líto. Já bych na to neměla, uspat ji, a ani to dovolit i kdybych věděla, že ji bude dobře. Hlavne od doby co mi u vet na stole umřel kocour jako male… časem to bude lepší, hlavně bych teď byla jen s ním, bude stastnej:).

J.O.V
Kecalka 308 příspěvků 29.03.19 18:13

S tím se vyrovnat nedá,nejlepší lék je čas. To nejhorší přejde,ale člověk nikdy nezapomene. Taky jsem měla zlatého retrívra. Několik let jsem bez psa. Jsem rozhodnuta,že si opět podřídíme stejně plemeno.

Kriss Tina
Extra třída :D 10159 příspěvků 29.03.19 18:19

Taky jsem měla dogu, nejlepší pes co sem měla, potom sme měli ještě 2 ale už to nebylo ono. Chce to čas, já třeba musela vyhodit všechny její věci, hračky, pelech, obojky… Abych to neměla na očích a nepřipomínalo mi to. Jinak to chce čas, stejně jako když ztratí někoho blízkého, tak to bolí ale nejde to lámat přes koleno. Spousta lidí to řeší tím že si pořídí nového psa okamžitě, já musela počkat aspoň pár měsíců a truchlit, brala sem to jako takovou úctu k tomu pejskovi, že je nenahraditelný a že sem prostě nešla hned druhý den a nekoupila nového. Když prostě máš psa musíš počítat s tím, že se nedozije věčnost.

iPodPrd
Kecalka 315 příspěvků 29.03.19 18:19

Mou dobrmanku jsem musela nechat uspat vloni na podzim, kostni nador…byla jsem ve tretim trimestru a kratce po pohřbu babičky. Bylo to příšerné období, i když jsem si ho měla užívat…přeju hodně sil. Mně pomohla nově narozená dcerka a dvě kočky. A vidina, že jak se dostaví dům, tak přijde nový dobrmánek :srdce:

Ruzenin4
Povídálka 29 příspěvků 29.03.19 18:31
@korunkapx píše:
Ahoj, potrebuju se vypsat. Mám dogu je mu 6 a půl. V lednu mu našli nádor osteosarkom na přední noze. Byl na biopsii. Už se nedá nic dělat. Mám ho teď doma vzala jsem si dovolenou ale vím ze ho budu muset nechat uspat každým dnem. Pořídila jsem si ho v 17 letech. Prožil se mnou vysokou všechny rozchody byl vždy u mě. Mám ho opravdu jako moje dítě. Nemohu se s tím smířit :,( každý den jenom brecim dělám mu to hezky užívám si poslední chvíle s nim ale nevím jak budu fungovat až to přijde :,( noveho pejska nechci :(

Také jsem se s tím nemohla smířit… Jednoho mazla jsem našla na chodníku ráno. jdu na kontrolu těsně před porodem psovi házím rohlík, ať mě neposlintá… 80 kg mazel :srdce: jak jsem se vracela zpět byl na chodníku mrtvý… infarkt. Druhého jsme museli nechat uspat - celkový rozvrat organizmu otevřené skvrny na kůži. Bylo jaro, všude mouchy, představa jak trpí… nechali jsme ho za včasu uspat. Ale bylo to těžké. Musíš si říct, že pro psíka děláš to nejlepší… Stejně jsem si vždycky ihned pořídila další štěně. Já to bez toho psa nedávala. Tolik mi chyběl, všude kam jsem po zahradě koukala, za dveřma nikdo neležel, pořád jsem ho hledala. A to štěně je dobrá terapie a v podstatě připomínka těch předchozích :srdce: Myslím na ty předchozí když vidím toho našeho .Byli to teda všechno psi stejné rasy +- nachlup stejní.

Venetia
Hvězda diskuse 42347 příspěvků 29.03.19 18:32

mne uz umrely dve kocky a pes . pomohlo mi , ze jsem mela zvirat vic , tak s tim co zustalo se to prece jen snasi o neco lepe .Ted mam skoro 14leteho psa … takze to opet prijde .

elibro
Zasloužilá kecalka 756 příspěvků 29.03.19 18:34

Prostě

kryha
Kecalka 139 příspěvků 29.03.19 18:39

Museli jsme nechat uspat madarku, když jí bylo 4,5 roku. Pořád na ní vzpomínáme. Říkali jsme, že jinýho psa už nechceme. No a za měsíc jsme měli doma stěně. Prostě nám bylo doma smutno. :dog:

dalmatinka 123
Hvězda diskuse 48550 příspěvků 29.03.19 18:40

Ja se s tim nevyrovnala ani po 2 letech..jenom sem si na psa vzpomnela a uz sem brecela..pomohlo mi poridit si dalsiho

M-A
Kecalka 287 příspěvků 29.03.19 18:45

Ja v prosinci prisla o moje „dite“, bylo mu 10 a pul a mela jsem ho od 16 let :,( :,( boli to, ale clovek si musi pretrpet… muj nastesti zemrel ve spanku a ja byla akorat se synem v nemocnici, asi ze jsem ho nevidela mrtveho, nejak verim ze se to nestalo jen je nekde jinde kde mu je lip… :hug:

Stránka:  1 2 3 Další »
Váš příspěvek
Reklama