Cítim strach až v břiše, potom je mě špatne-jak se toho zbavit?

7780
11.7.13 13:27

jak se zbavit strachu a uzkozti a nevsugerovavat si pocity

Ahoj všem, jsem hrozna, mam hrozne stavy a uzkosti strašne se bojim, nemoci všeho a pokud neco je moc si to vsugerovavam, citim ten strach až v břiše, potom je mě špatne sem hrozna, nevim jaksetoho zbavit sice beru prášky achodim k psycholožce ale stejne me tonekdy přepadne, najde se tady nekod kod ma podobné pocity, jen tak na pokec, kdo rozumí, musím se z toho vypovýdat a navic tedka se snažime o miminko o druhe a ja ješte ani nejsem tehotna a už si vše vsugerovavám nevím co s tím

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
8325
11.7.13 13:42

Já myslím, že pokud je to takhle špatné, tak máš špatně naordinovanou léčbu. Ví o tom tvůj lékař, že i přes prášky máš takové stavy? Asi bych i odložila plánování miminka, dokud nebudeš stabilizovaná.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1749
11.7.13 13:46

Mě pomáhá, když začnu na něco takového myslet, tak zastavit ( myšlení ) a začít myslet na něco jiného. V klidu si sedni a řekni si, co uděláš, až tě zase ty myšlenky začnou přepadávat. Pár vzorců, co uděláš, a ty potom budeš dodržovat. Já si třeba začnu přehrávat pohádku Krtek a hadice :oops:. Znám jí nazpamět díky malému, takže jedu scénku po scénce. Nebo mi pomáhá fyzická dřina. Snad jsem to napsala srozumitelně :oops:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4430
11.7.13 13:49

Máš nějakou úzkostnou poruchu? Moje maminka je nemocná úzkostnou fóbickou poruchou a tyto stavy má..nemusí to mít příčinu, ale když je unavenější nebo je nějaký stres, něco mimo každodenní ritunu, tak je to téměř jisté. Pomůže jen prášek a nějakou chvíli to trvá než to přejde. Je to nemoc a je nutné podstoupit jako léčbu medikamenty tak ale podle mě i nějaký tip terapie (i mamce to doporučuju, ale ona je v oblasti, kde nic takového není, musela by daleko dojíždět a to zase není právě s tou nemocí schopna). Je to těžké..zkus vyhledat jiného psychiatra. Zkusit jich více, kdo se ti bude věnovat i jinak než léky…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1749
11.7.13 13:50

Když jsem s podobným problémem přišla u nás s psychologovi, tak mi řekl, že moc přemýšlím a poslal mě domů. K dalšímu už jsem se neodvážila. Co tobě Dr. poradil? Moc by mě to zajímalo. Občas se mi nedaří to přemýšlení ukočírovat. Klidně i SZ.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
73
11.7.13 13:51

JJ, to znám. V dubnu 2011 jsem měla na D1 autonehodu. Jela jsem sama a v neděli ve 2 odpoledne mikrospánek. Auto na hadry, já naštěstí ne, fyzicky, ale jak teď poznávám, tak duševně jsem pěkně na hadry. Od té doby při jakékoliv jízdě autem po silnici- i jako spolujezdec- trpím jako zvíře a fantazie pracuje na milion procent. V klidu můžu jezdit po Praze, ale třeba cesta do Plzně s manželem je peklo. Když muž nepřijede z práce tak jak má, mám depku, okamžitě dostanu průjem a to se třeba opozdí jen o půl hoďky, že se zastaví v obchoďáku. Nechci mu volat kde je, tyhle pocity se nechávám pro sebe, max je vykecám na netu, kamarádce a psycholožce( on neví, že tam chodím.
Teď je muž do pondělka mimo domov a já mám pozvání ke kamarádce na chalupu u Vlašimi. No jasně, že tam nepojedu, jen myšlenka na to, jak jedu 60km po D1 mě zmrtvuje. To radši budu doma čučet do bedny a na internet.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7780
11.7.13 14:36

@Dajdula kpsycholožce chodim dlouho, leky pomahají ale občas když se neco stane a začnu moc přemyšlet tak se to vráti zpet, mohu říci že před8 lety sem na tom byla huř, určite se to zlepšilo, snažim se taky nemyslet, nebyt v klidu a pustit hudbu nebo s malyým pohádku, mam pocit že už snad v pohode nikdy nebudu, chtěla bych tomu veřit že jo 8o ale vjetšinoumě říkají že nemám nato myslet ale človek ktery neproživa tyhle stavy to nepochopí, ja chci na to nemyslet ale myšlenky pluji samy

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7780
11.7.13 14:36

@Olinka2201 to je mělito ale naprosto te chápu

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7780
16.7.13 10:41

Je tady nekdo kdo ma uzkostlive stavy? nebo popřipade se lečí leky??

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
21.7.13 20:31

@j.borufka tohle přesně mám taky!!!je to hrůza! byla jsem s tím u psychiatra a dostala jsem nato AD..ale vyprdla jsem se na ně protože chci to mimčo, začla jsem meditovat a podobné věci..a docela dobrý:)ale někdy mě to přepadne že to hraničí až s panickou atakou:(ale už to docela kočíruju ale opravdu závidím lidem co v životě tohle nezažili, mě nikdy nic nebylo začlo to z ničeho nic..v lednu tohoto roku, a zrovna dnes jsem si opět s uzkostí užila:)ty hormony co jsou asi ten první den ms to rozvířej

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
21.7.13 20:38

@j.borufka jiank jsem i studovala psychologii jako nepovinej předmět na škole, a dost sem se o tyhle věci zajímala už jako malá a potom co se mi to stalo tak jeste víc, mám otom načeteno snad všechno tak pokud bys měla zájem si otom pokecat klidně můžem, taky se s tím furt peru, ale zaznamenávám úspěchy i bez léků, zjistila jsem kolik lidí v mém okolí to má a bere nato ad a já to ani netušila..a ted máme společné téma:/jinak já brala seropram a neurol v začátku

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
22.7.13 12:22

Prosim o radu

Dobrý den.Jak to tady čtu tak se podělím o svůj příběh Vše bylo ok žila až jednoho dne když mi umřel před očima tata a mněla jsem ho moc ráda ze začatku to bylo ok ale postupně se to začalo zhoršovat bojim se bejt sama doma bojim se chodit ven mám strach že se mi něco stane a nikdo mi nepomůže pořad mi je špatně a ted je to asi tak že musela jsem odejit z domu k mamě protože mama je pořád doma takže mám skym bejt tak mi je o něco líp přestal mě takhle bavit život a bojim se že i když půdu k psychiatrovi tak mi nepomůžou bude to pořád tak jak to je a ja takhle žít nechci poradte nějakyho dobreho psychiatra na Kladně kde nebudu muset čekat dlouho na objednani děkuji

  • Citovat
  • Nahlásit
23.7.13 12:11

Ahojky evidentně se jedná o uzkosti, prášky nato pomáhají, napíše ti je jakýkoli psychiatr které ho si najdeš, a vzdělíš mu své problémy a on ti podle toho vybere prášky, někdy stačí abys je brala 3-6měsícu a problém vymizí:)ale někdy jsou nutné až do konce života. Mnohem lepší než prášky je přímo tento druh terapie:Kognitivně behaviorální terapie. Bohužel je celkem drahá pokud ta chceš chodit sama, a ta skpinová je levnější ale stejne to celkem dost stojí:/ale lidi vyházejí peníze za buhví co,,a investice do zdraví a duševního k lidu je myslím k nezaplacení když je tady možnost že tě to vrátí do normálního života. Bd na ní docházíš a bereš léky nebo někdy stačí jen ta terapie i bez léku. Jinak pokud se někdy cítíš hrozně doporučila bych ti relaxační dýchání, přestane ti bušit sradíčko krásně se uvolníš a klesne tlak, můžeš to dělat jen tak kdykoli během dne nebo v případě když tě přepadne pocit uzkosti základ je že nádech provedeš do břicha! né zvedat hrudník, dýchej do břicha, zvedej břicho při nádechu a výdech puso ven:)no a když si k tomu na youtube pustiš třeba i vedenou meditaci nebo uklidnujicí hudba nebo relaxační hudba(zadáš to na youtube do vyhledávače-anglicky nejlépe) tak to tvůj stav určitě zlepší! před spaním doporčuji song for sleep. pošl ti odkaz na některé co používám já.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
23.7.13 12:16
  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
8002
23.7.13 12:41
@Olinka2201 píše:
JJ, to znám. V dubnu 2011 jsem měla na D1 autonehodu. Jela jsem sama a v neděli ve 2 odpoledne mikrospánek. Auto na hadry, já naštěstí ne, fyzicky, ale jak teď poznávám, tak duševně jsem pěkně na hadry. Od té doby při jakékoliv jízdě autem po silnici- i jako spolujezdec- trpím jako zvíře a fantazie pracuje na milion procent. V klidu můžu jezdit po Praze, ale třeba cesta do Plzně s manželem je peklo. Když muž nepřijede z práce tak jak má, mám depku, okamžitě dostanu průjem a to se třeba opozdí jen o půl hoďky, že se zastaví v obchoďáku. Nechci mu volat kde je, tyhle pocity se nechávám pro sebe, max je vykecám na netu, kamarádce a psycholožce( on neví, že tam chodím.
Teď je muž do pondělka mimo domov a já mám pozvání ke kamarádce na chalupu u Vlašimi. No jasně, že tam nepojedu, jen myšlenka na to, jak jedu 60km po D1 mě zmrtvuje. To radši budu doma čučet do bedny a na internet.

Také to znám. V roce 2004 jsem zažila nehodu jako spolujezdec na D1, viník byl řidič druhého vozu. Od té doby se bojím jezdit po dálnici, jsem doslova paralyzována strachy. Jako spolujezdec je to horší, když řídím, tak je to lepší, mám pocit, že to můžu aspoň trochu ovlivnit. Ale stejně kdykoliv tam může člověka kdokoliv smést, jako se to stalo nám. Jízda po Praze mi také absolutně nevadí. Ze začátku jsem to řešila tak, že jsem jezdila po okreskách a ne po dálnici, ale stejně jakmile se jede rychleji než třeba 70 km/hod, tak už se bojím. Časem se to trochu zlepšilo, přece jen už je to skoro 10 let a těm cestám po dálnici se nedá úplně vyhnout, ale bojím se pořád.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat