Jak se zbavit závistí

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
fontainat
Nováček 1 příspěvek 26.01.17 15:26
Jak se zbavit závistí

Ahoj a dobrý den, předem se omlouvám že píši anonymně, ale je to pro mě dost citlivé téma..Mám docela velký problém a to že jsem závistivá. závidím kamarádkám, sourozenci nebo prostě lidem na ulici,,,Ale abch nějak začala od začátku…ono to vlastně začalo už v dětství. Když my bylo 5 let, moje starší sestra vážně onemocněla…doktoři i přes veškerou snahu ji dávaly rok života..naštěstí sestra neumřela, žije doted, ale je ochrnutá..Sama nikam nedojde je odkázaná na pomoc jiných. jako dítě jsem to těžce nesla..Děti se mi smály, vykřikovaly na nás že je mrzáček a dokonce to došlo i k šikaně, která vyvrcholila tím, že jsem musela přejít na školu, ke mě nikdo nezná..Tak strašně jsem začala závidět všem, kdo mají zdravého sourozence. Naši se pak strašně upnuly na tuto sestru a na moji mladší sestru a já jsem byla odstrkovaná, neměli na mě čas a byla jsem skoro pořád sama..Bohužel jsme neměli a nemáme žádnou babičku dědu ani tety a tak jsem ani neměla za kým chodit…Začala jsem závidět ostatním, jaký mají skvělý rodiče…Moje závidění ale teprve začalo..v patnácti my umřela moje nejlepší kamarádka a já jsem se uzavřela do sebe a byla na tom psychicky špatně..Ptala jsem se sama sebe proč všichni kamarádku mají, jen tu moji my prostě nemoc vzala…záviděla jsem kamarádkám na ulici, jak si povídají, svěřují si svoje sny, lásky…Těsně před mojí plnoletostí nám tatínka zavřely do vězení za udajný finanční podvod…Rodina byla v troskách..mamka se zhroutila, povídala si se sestrami a se mnou se nějak nepočítalo…začala jsem si dělat co se mi zlíbilo…vracívala jsem se pozdě večer, pařila jsem každý víkend, ale nikdy jsem se nedotkla tvrdých drog..na kluky jsem štěstí neměla, všichni chtěly jenom jedno, pak jsem dokonce byla znásilněna…kluky jsem už nechtěla vidět..A zase jsem záviděla…holkám kluky..Nicméně na vysněnou školu jsem se nedostala, tak jsem nastoupila do práce..oklepala jsem se a žila normální život..pak jsem potkala kluka…po čtyřech měsících jsme si našli podnájem, kde jsem konečně měla klid od svých rodičů a nemusela se dívat, jak moji mladší sestře zamětají cestičku..byl jsem docela spokojeni, ale po roce ztratil práci a i několik let ji hledal..neměli jsem nikdy ani na jídlo, ale říkala jsem ji, že láska všechno překoná..po několika letech si našel práci, dali jsme se finančně trochu dohromady a měli se rádi..po pětiletém vztahu mě požádal o ruku a my se vzaly…jen vytoužené miminko ne a ne přijít..Jaká byla radost, když jsem otěhotněla, byla jsem ta nejštastnější holka pod sluncem..moji radost ale manžel nesdílel..když se to dozvěděl, řekl že už mě nemiluje a opustil mě..Celý těhotenství jsem probrečela..psychic­ký stav se na tom podepsal a miminko se i narodilo na hranici života a smrti ve 25 týdnu těhotenství s váhou 510 g.To období bylo náročný, pomoc rodiny jsem neměla, manžela taky ne, ale nakonec jsem to nějak dala..Dnes mám skoro dvouletou holčičku a až na pár drobností je naštěstí zdravá,,.já jsem sama, s malou bydlím v malém bytečku, s rodinou se stýkám, ale moc si nerozumíme, pár kamarádek mám..ale to je ten zádrhel..závidím jim..závidím jim partnera, krásné bydlení, peníze, zdravý děti, normální porod, bezva rodiče…prosstě všechno..Chodím k psychiatrovi, beru antidepresiva a psycholog mi říkal, že musím být ráda za každou maličkost co mám..jsem ráda, za moji holčičku která je mým vším, za to že jsme zdravý..ale nějak to pořád nedokážu, pořád hlavně myslím na to, co nemám..jsem tady pořád sama je mi smutno a tak člověk přemýšlí o všem možném..Komplikuje mi to život, snažím se ovládat, ale v hlouby duše se tím užírám..Vím že je to strašná vlastnost, ale prosím neodsuzujte mě, neurážejte mě, hledám spíše radu, pomoc, jak se téhle vlastnosti zbavit a nebo ji aspon zmírnit a jak se radovat z toho co mám a aspon z toho mála štěstí..Děkuji

Stránka:  1 2 Další »
Reakce:
 
Rakosnicek1983
Závislačka 2883 příspěvků 26.01.17 15:30

Zkus si zacit cist blog Krkavci matka, jednak uvidíš, ze na tom vlastne nijak špatne nejsi (teda ne, ze by ona byla, bere veci, co se staly jako vyzvu),ale mozna te inspiruje, z čeho všeho jde mit radost a jak byt pozitivní apod.

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 26.01.17 15:34
@fontainat píše:
Ahoj a dobrý den, předem se omlouvám že píši anonymně, ale je to pro mě dost citlivé téma..Mám docela velký problém a to že jsem závistivá. závidím kamarádkám, sourozenci nebo prostě lidem na ulici,,,Ale abch nějak začala od začátku…ono to vlastně začalo už v dětství. Když my bylo 5 let, moje starší sestra vážně onemocněla…doktoři i přes veškerou snahu ji dávaly rok života..naštěstí sestra neumřela, žije doted, ale je ochrnutá..Sama nikam nedojde je odkázaná na pomoc jiných. jako dítě jsem to těžce nesla..Děti se mi smály, vykřikovaly na nás že je mrzáček a dokonce to došlo i k šikaně, která vyvrcholila tím, že jsem musela přejít na školu, ke mě nikdo nezná..Tak strašně jsem začala závidět všem, kdo mají zdravého sourozence. Naši se pak strašně upnuly na tuto sestru a na moji mladší sestru a já jsem byla odstrkovaná, neměli na mě čas a byla jsem skoro pořád sama..Bohužel jsme neměli a nemáme žádnou babičku dědu ani tety a tak jsem ani neměla za kým chodit…Začala jsem závidět ostatním, jaký mají skvělý rodiče…Moje závidění ale teprve začalo..v patnácti my umřela moje nejlepší kamarádka a já jsem se uzavřela do sebe a byla na tom psychicky špatně..Ptala jsem se sama sebe proč všichni kamarádku mají, jen tu moji my prostě nemoc vzala…záviděla jsem kamarádkám na ulici, jak si povídají, svěřují si svoje sny, lásky…Těsně před mojí plnoletostí nám tatínka zavřely do vězení za udajný finanční podvod…Rodina byla v troskách..mamka se zhroutila, povídala si se sestrami a se mnou se nějak nepočítalo…začala jsem si dělat co se mi zlíbilo…vracívala jsem se pozdě večer, pařila jsem každý víkend, ale nikdy jsem se nedotkla tvrdých drog..na kluky jsem štěstí neměla, všichni chtěly jenom jedno, pak jsem dokonce byla znásilněna…kluky jsem už nechtěla vidět..A zase jsem záviděla…holkám kluky..Nicméně na vysněnou školu jsem se nedostala, tak jsem nastoupila do práce..oklepala jsem se a žila normální život..pak jsem potkala kluka…po čtyřech měsících jsme si našli podnájem, kde jsem konečně měla klid od svých rodičů a nemusela se dívat, jak moji mladší sestře zamětají cestičku..byl jsem docela spokojeni, ale po roce ztratil práci a i několik let ji hledal..neměli jsem nikdy ani na jídlo, ale říkala jsem ji, že láska všechno překoná..po několika letech si našel práci, dali jsme se finančně trochu dohromady a měli se rádi..po pětiletém vztahu mě požádal o ruku a my se vzaly…jen vytoužené miminko ne a ne přijít..Jaká byla radost, když jsem otěhotněla, byla jsem ta nejštastnější holka pod sluncem..moji radost ale manžel nesdílel..když se to dozvěděl, řekl že už mě nemiluje a opustil mě..Celý těhotenství jsem probrečela..psychic­ký stav se na tom podepsal a miminko se i narodilo na hranici života a smrti ve 25 týdnu těhotenství s váhou 510 g.To období bylo náročný, pomoc rodiny jsem neměla, manžela taky ne, ale nakonec jsem to nějak dala..Dnes mám skoro dvouletou holčičku a až na pár drobností je naštěstí zdravá,,.já jsem sama, s malou bydlím v malém bytečku, s rodinou se stýkám, ale moc si nerozumíme, pár kamarádek mám..ale to je ten zádrhel..závidím jim..závidím jim partnera, krásné bydlení, peníze, zdravý děti, normální porod, bezva rodiče…prosstě všechno..Chodím k psychiatrovi, beru antidepresiva a psycholog mi říkal, že musím být ráda za každou maličkost co mám..jsem ráda, za moji holčičku která je mým vším, za to že jsme zdravý..ale nějak to pořád nedokážu, pořád hlavně myslím na to, co nemám..jsem tady pořád sama je mi smutno a tak člověk přemýšlí o všem možném..Komplikuje mi to život, snažím se ovládat, ale v hlouby duše se tím užírám..Vím že je to strašná vlastnost, ale prosím neodsuzujte mě, neurážejte mě, hledám spíše radu, pomoc, jak se téhle vlastnosti zbavit a nebo ji aspon zmírnit a jak se radovat z toho co mám a aspon z toho mála štěstí..Děkuji

nikdo z nás to nemá v životě jednoduché, to si řekni. každý koho potkáš na ulici má nějaké starosti, jen to nedává najevo.ty jsi dobrá a to si říkej, že se staráš uplně sama bez pomoci o holčičku. na to mysli, žij pro ni a na ostatní věci se vykšli, je to k ničemu. ty jsi na světe sama za sebe!!! nikomu nezávid, je to k ničemu, život rychle utíká, tak přeci se nebudeš zabývat závistí. co ty víš, co na tebe v životě kde čeká, nejsme tu náhodou a věci se dějí, tak jak se mají dít. :kytka:

 
nostress
Extra třída :D 13473 příspěvků 26.01.17 15:38

Rozumím ti. Celý život vlastně toužíš po přijetí a po lásce. Cítíš se nemilovaná a odstrčená. A právem. Je dobře, že chodíš k odborníkovi. Bude to sice nějakou dobu trvat, ale potřebuješ se vnitřně zahojit. Změna musí nastat u tebe. Až si uvědomíš, že jsi vzácný člověk, který si zaslouží lásku a všechno co k tomu patří, pak to budeš i vyzařovat na svoje okolí. Na druhou stranu, nemáš toho tak málo. Nedívej se na ostatní, nikdy nevíš, jaké trápení mají oni, jenom o tom nevíš. Ty máš díky Bohu zdravé dítě, a to je hodně velký dar, máš kde bydlet, máš co jíst, a dítě taky. Dej ji všechnu lásku, jaké jsi jenom schopna, a uvidíš, za čas, až vyroste, se ti to vrátí. Začni třeba tím, že se budeš na lidi usmívat, buď příjemná a přej jim všem dobro, a uvidíš, jak se to všechno otočí i ve tvém životě. Držím palce. :hug:

 
Simonečka37
Kecalka 359 příspěvků 26.01.17 15:40
@nostress píše:
Rozumím ti. Celý život vlastně toužíš po přijetí a po lásce. Cítíš se nemilovaná a odstrčená. A právem. Je dobře, že chodíš k odborníkovi. Bude to sice nějakou dobu trvat, ale potřebuješ se vnitřně zahojit. Změna musí nastat u tebe. Až si uvědomíš, že jsi vzácný člověk, který si zaslouží lásku a všechno co k tomu patří, pak to budeš i vyzařovat na svoje okolí. Na druhou stranu, nemáš toho tak málo. Nedívej se na ostatní, nikdy nevíš, jaké trápení mají oni, jenom o tom nevíš. Ty máš díky Bohu zdravé dítě, a to je hodně velký dar, máš kde bydlet, máš co jíst, a dítě taky. Dej ji všechnu lásku, jaké jsi jenom schopna, a uvidíš, za čas, až vyroste, se ti to vrátí. Začni třeba tím, že se budeš na lidi usmívat, buď příjemná a přej jim všem dobro, a uvidíš, jak se to všechno otočí i ve tvém životě. Držím palce. :hug:

naprostý souhlas :srdce:

 
Gosi
Kelišová 5697 příspěvků 26.01.17 15:43

Vyměň psychologa, nebo zkus nějákýho alternativnější terapeuta… i když tam je potřeba vybírat víc pečlivě… no a jinak, ono nikde se toho asi nesešlo tolik, jak popisuješ, ale taky to nikde nebude tak zalitý sluncem, jak to vnímáš… ještě k těm alternativám, tak co ti určitě neuškodí, jsou aromaterapie(o­lejíček, pro dobrou náladu, klidně bez svíčky, já je kapu do hrníčku na topení a taky to docela provoní), nějáké bachovy esence(ale o těch vím jen, že se doporučují, nemám osobní zkušenost, ani jsem je niják zvlášt nezkoumala) různé bylinné čaje( pozor na případné indikace s léky), nějákej pohyb(joga zkliďnuje a uvolňuje, běhání prej čistí hlavu, možností je taky dost)… ono ani ty toho dobrýho nemáš úplně málo… a ty antidepresiva bereš na nějákou diagnozu, nebo na závist?

 
Uživatel je onlinealisekR
Kelišová 5181 příspěvků 26.01.17 15:47

Nebudu soudit ani náhodou, lidé kteří to neměli v životě jednoduché, tak potom, kdy vidí někoho, kdo se má opravdu dobře…nemohou za svou závist. Každej někdy závidíme těm druhým a kdo tvrdí že ne, tak lže. :kytka:
Já se mám velmi dobře a taky někdy mírně někomu něco závidím, asi jako každej, ale ne nějak zle a zákeřně, to ne. Pak ale vždycky sama sobě řeknu, že moje největší výhra je moje zdraví, o které musím urputně bojovat se svou nemocí. A v poslední době mě u jednoho z mých nejbližších potkal obrovský zázrak, který nikdo nečekal, že se může vůbec z lékařského hlediska stát a za to jsem tak vděčná a tím žiju a nezávidím nikomu vůbec nic. Protože to je strašně pomíjivé.
Takže vždy, když budeš mít pocit, že někdo se má líp…tak si vzpomeň, že tvoje holčička se narodila na rozhraní života a smrti a že to je ten nejcenější zázrak, co tě potkal. A ještě něco, zdaleka né všichni, co se mají movitě opravdu dobře, se opravdu dobře mají, do jejich života nevidíš a nevíš, co je trápí…často to mohou být velké daně za cenu těch krásných aut a domů. ;)

 
Simonečka37
Kecalka 359 příspěvků 26.01.17 15:51
@alisekR píše:
Nebudu soudit ani náhodou, lidé kteří to neměli v životě jednoduché, tak potom, kdy vidí někoho, kdo se má opravdu dobře…nemohou za svou závist. Každej někdy závidíme těm druhým a kdo tvrdí že ne, tak lže. :kytka:
Já se mám velmi dobře a taky někdy mírně někomu něco závidím, asi jako každej, ale ne nějak zle a zákeřně, to ne. Pak ale vždycky sama sobě řeknu, že moje největší výhra je moje zdraví, o které musím urputně bojovat se svou nemocí. A v poslední době mě u jednoho z mých nejbližších potkal obrovský zázrak, který nikdo nečekal, že se může vůbec z lékařského hlediska stát a za to jsem tak vděčná a tím žiju a nezávidím nikomu vůbec nic. Protože to je strašně pomíjivé.
Takže vždy, když budeš mít pocit, že někdo se má líp…tak si vzpomeň, že tvoje holčička se narodila na rozhraní života a smrti a že to je ten nejcenější zázrak, co tě potkal. A ještě něco, zdaleka né všichni, co se mají movitě opravdu dobře, se opravdu dobře mají, do jejich života nevidíš a nevíš, co je trápí…často to mohou být velké daně za cenu těch krásných aut a domů. ;)

Ališku, krásně napsáné. Zdraví nadevše… :*

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 26.01.17 15:54

O závisti něco vím. Máme v rodině strýčka multimilionáře, my jsme byli obyčejná chudá rodina. Trvalo dost dlouho, v podstatě až do dospělosti, než jsem se s tím skutečně vyrovnala. A víš co? Ono to zbytečně otravuje život, když se ti podaří hodit zlou závist za hlavu, bude se ti skutečně lépe dýchat i žít. Sebelítost dokáže být hodně zničující. Bojuj :hug:

Anonym z důvodů informací o rodině.

 
Editte
Kecalka 486 příspěvků 26.01.17 16:05

@nostress Krásně napsáno :kytka:

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 26.01.17 16:17

Ty si absolutne neuvedomujes, ze temer kazdy clovek ma nejake trapeni. Ze to, co kolem sebe vidis, je casto jen to lepsi, ne kazdy je zvykly si hned stezovat a sverovat se. Rozdelila sis svet, ze vse v tvem zivote je hrozne a vse v zivote druhych je nadherne. Tak to neni. Spousta lidi ma trapeni, ale pristupuji k nemu jinak nez ty. Prisli na to, ze sebelitost a zavist jim v nicem nepomaha.
Dokud na to neprijdes i ty, tak tvuj zivot bude stat stale za prd, protoze ty v te predstave zijes, ty si ji vykrmujes a ty se v tom rochnis. Takovi lide pak sami pritahuji to nejhorsi v zivote. Zkus se podivat na vse, co se ti v zivote stalo, uplne z jine strany, zkus na tom hledat pozitiva, kazda vec, cloveka nekam posouva, kazda vec v zivote ma svuj vyznam. Mas zdrave dite, kdybych nebydlela tak daleko, tak bych te pozvala k sobe, aby jsi videla, co to je, kdyz mas opravdu nemocne dite a cekas, jestli bude zit rok nebo pet.
Vzpamatuj se, mej se rada, delej si kazdy den drobne radosti ( pekny film, vana, ja nevim, cokoliv.) Uvidis, ze pak se zacne vracet i do tveho zivota radost. Mysli i na druhe, kdyz vyjdes ze dveri, usmej se na dalsi lidi…
A kdyz je ti zle, tak se vybrec, to je uplne normalni ocistna reakce tela, ale nezavid, to si jenom ublizujes.
Zij pritomnosti, neres minulost a ani prilis budoucnost, vychutnavej prave probihajici okamzik, ten se totiz uz nikdy nevrati!

 
Simonečka37
Kecalka 359 příspěvků 26.01.17 16:26
@Anonymní píše:
Ty si absolutne neuvedomujes, ze temer kazdy clovek ma nejake trapeni. Ze to, co kolem sebe vidis, je casto jen to lepsi, ne kazdy je zvykly si hned stezovat a sverovat se. Rozdelila sis svet, ze vse v tvem zivote je hrozne a vse v zivote druhych je nadherne. Tak to neni. Spousta lidi ma trapeni, ale pristupuji k nemu jinak nez ty. Prisli na to, ze sebelitost a zavist jim v nicem nepomaha.
Dokud na to neprijdes i ty, tak tvuj zivot bude stat stale za prd, protoze ty v te predstave zijes, ty si ji vykrmujes a ty se v tom rochnis. Takovi lide pak sami pritahuji to nejhorsi v zivote. Zkus se podivat na vse, co se ti v zivote stalo, uplne z jine strany, zkus na tom hledat pozitiva, kazda vec, cloveka nekam posouva, kazda vec v zivote ma svuj vyznam. Mas zdrave dite, kdybych nebydlela tak daleko, tak bych te pozvala k sobe, aby jsi videla, co to je, kdyz mas opravdu nemocne dite a cekas, jestli bude zit rok nebo pet.
Vzpamatuj se, mej se rada, delej si kazdy den drobne radosti ( pekny film, vana, ja nevim, cokoliv.) Uvidis, ze pak se zacne vracet i do tveho zivota radost. Mysli i na druhe, kdyz vyjdes ze dveri, usmej se na dalsi lidi…
A kdyz je ti zle, tak se vybrec, to je uplne normalni ocistna reakce tela, ale nezavid, to si jenom ublizujes.
Zij pritomnosti, neres minulost a ani prilis budoucnost, vychutnavej prave probihajici okamzik, ten se totiz uz nikdy nevrati!

tedy ty jsi mě ted málem rozbrečela, to ti povím, moc krásně napsáno. :srdce: :srdce:

 
lauraka
Závislačka 2842 příspěvků 26.01.17 16:40
@Anonymní píše:
nikdo z nás to nemá v životě jednoduché, to si řekni. každý koho potkáš na ulici má nějaké starosti, jen to nedává najevo.ty jsi dobrá a to si říkej, že se staráš uplně sama bez pomoci o holčičku. na to mysli, žij pro ni a na ostatní věci se vykšli, je to k ničemu. ty jsi na světe sama za sebe!!! nikomu nezávid, je to k ničemu, život rychle utíká, tak přeci se nebudeš zabývat závistí. co ty víš, co na tebe v životě kde čeká, nejsme tu náhodou a věci se dějí, tak jak se mají dít. :kytka:

A proc tohle moudro pises pod anonymem, ty se za nej stydis?

 
lauraka
Závislačka 2842 příspěvků 26.01.17 16:42

.

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 26.01.17 16:45

@lauraka pokud sis nevsimla, tak pisi, docela zavazne zdravotni informace o svem diteti.
Ty asi k tematu nic nemas, vid? Nebo, ze by preci, pri tvem deleni lidi na ty bohate a uspesne a na ty ostatni pitomce, podle tvych prispevku v jinych diskuzich? Mozna se te tahle diskuze dotyka vic, nez si myslis :think: proto jsi sem asi prisla prudit

Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
Reklama

Poslední články

Seriál o motorickém vývoji: Co se děje ve třetím roce?

Děti ve třetím roce života své okolí baví rozpustilostí. Rády tančí, zpívají... číst dále >

Video: Vlastnoručně vyrobeným adventním kalendářem zpříjemníte dětem čekání na Ježíška

Děti začínají být natěšené na vánoční dárky, tak jim to netrpělivé čekání... číst dále >

Články z Expres.cz

Podpora od táty! Tereza po soudu mluvila s otcem, slíbila mu brzký návrat

Vše nasvědčuje tomu, že se případ heroinové pašeračky Terezy žene do finální... číst dále >

Máme sníh, heč! culí se Vondráčková z Kanady. O návratu do Česka ale mlčí

Zatímco Tomáš Plekanec (35) odpočívá na rodné hroudě a doufá ve Vánoce se... číst dále >

Články z Ona Dnes

Dcera má Patauův syndrom. I když měla zemřít brzy po porodu, je tu s námi

Když jsem počtvrté otěhotněla, bylo mi 39 let. Dítě už jsme neplánovali.... číst dále >

RETRO: Jak se cvičilo za socialismu. Televizní hopsání i spartakiády

Sexy vykrojené trikoty, pletené návleky, čelenky a nadšené poskakování... číst dále >