Jak se změnil váš vztah s maminkou (babičkou) po porodu?

12819
15.5.17 17:01

Jak se změnil váš vztah s maminkou (babičkou) po porodu?

Milé maminky,

chystám nový článek na eMimino.cz a zajímalo by mě, jak se změnil vztah s maminkou po narození vašeho dítěte.

Sblížilo vás to, nebo jste se naopak musely vůči maminčiným názorům vymezit? A jak se novopečená babička k vnoučeti a případným povinnostem postavila?

Nebojte se napsat svou zkušenosti i anonymně. Těším se na vaše příběhy!

za eMimino,

Josefina

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

15.5.17 17:09

Mamka měla radost z vnučky. Vztah máme pořád stejný, jsme spíš jako kamarádky. Co se týče některých názorů, vše jsem odkývala a stejně jsem si to udělala podle svého.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
14317
15.5.17 17:20

U nas byli vztahy driv trochu vyhrocene, rodice me nikdy nebrali jako dospelou, s prichodem syna se to uplne obratilo. S mamkou sme ted spis rovnocenne osoby, kamaradky. Asi pochopila, ze jsem dospela, ze jsem matka, s vlastnimi zkusenostmi a je to fajn. Jako babicka je nadsena, maleho zboznuje, kolikrat mi ve srande rikala ze by ho ode me nejradsi odkoupila :D V nekterych nazorech se lisime, ona je hodne starostliva, ja nechavam malyho at je sobestacny, takze kdyz nevim tak se poradim, ale neridim se vsemi radami co dostanu a kdyz ona hlida tak si jede podle sveho (vim ze by malymu nedovolila nebo nedala neco spatneho).

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
6354
15.5.17 17:27

Od porodu prvního dítěte/vnoučete mám teprve necelých pět měsíců a zatím si troufám říct, že se náš vztah zlepšil a máme k sobě blíž. K malému se chová úžasně, chlubí se vnoučkem všude, kudy chodí :D V mnoha věcech mi radí a pomáhá. V některých názorech a praktikách se lišíme, ale akceptuje mě jako matku dítěte a nevymlouvá mi to.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
15.5.17 17:46

Moje mamka mě ve vztahu k mým dětem, jejím vnoučatům zklamala. Náš doposud dobrý vztah se po příchodu dětí změnil. Jsem zklamaná jejím přístupem, má svůj život a naši společnost nevyhledává, vidíme se 1× do roka a stejně děti ani na chvíli sama od sebe nepohlídá. Vždy se musím zeptat já, ona s návrhem nepříjde nikdy. Asi mám příliš velké nároky a měla jsem velké očekávání, protože jako mamka mi pomohla vždy. Dřív mě to dost mrzelo, teď už míň, smířila jsem se s tím

  • Nahlásit
  • Citovat
Doe_Jane
15.5.17 17:48

Nic zásadního se nezměnilo, moje mamka byla vždycky i kamarádka a byl to první člověk, který viděl ty dvě čárky na testu. Dalo se čekat že bude úžasná babička a přesně taková ona je. Sice někdy máme problém s tím vysvětlovat, že je opravdu babička a né maminka (je jí 48 let, je krásná, štíhlá) :mrgreen:
Občas si říkám, že to asi neměla jednoduché vychovávat sama tři děti a klobouk dolů za to, to jsem si třeba uvědomila až teď když sama mám rodinu.
Nejlepší na tom všem pro mě je vědomí, že i kdyby se se mnou a manželem cokoliv stalo, tak moje mamka bude okamžitě ta, která se o všechno postará a moje děti s ní budou v pořádku. :srdce:

  • Nahlásit
  • Citovat
661
15.5.17 17:58

S mamkou se náš vztah nijak nezměnil, vždy byl super jsme spíš kamarádky. Když jsem rodila druhou dceru, ona byla ta kdo v 1 ráno přišel hlídat starší - partner byl u porodu ;-) jako babička je k nezaplacení, rozmazluje, ale to já taky :-) dcerky ji milují. I partner ji má rád.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
15.5.17 18:26

Vztah mé matky a mne se po porodu naší dcery změnil akorát v tom, že teď ji dvakrát ročně snesu ve své rodině. Jenom k vůli dceři.
Nicméně ani tak o větší kontakt jako babička nestojí a to bydlíme v jednom městě. já k nim nechodím, jsou to kuřáci - silní, kouří v bytě a vždy kouřili - moc jim děkuju za své problémy s průduškama.
Matka mně i mým 2 sestrám dávala celý život znát, že jsme ty zmetky při pokusu o syna - bráchu, kterého miluje a narodil se, když mi bylo 17 let.
Díky její touze po synovi, jsme si prošly všechny tři sestry jak psychickým, tak fyzickým týráním a to nejenom od ní, ale i od jejího druhého manžela (já např. zlomený nos po ráně, sestra pokus o sexuální zneužití) a nakonec jsme to byly my, kdo prý mohl za rozvod s ním. Až její třetí manžel se stal našim vychovatelem a člověkem, který nás aspoň trochu bránil před vlastní matkou.
Dlouho mi trvalo, že jsem stála v pozici oběti a nedokázala jsem to zpracovat. je to asi dva roky, co jsem se dostala do role, kdy s ní při setkání v obchodě dokážu prohodit pár zdvořilostních vět. Jsme známé, ne matka s dcerou, ale konečně nemám průjem vždy, když se nahlásí na návštěvu (jak jsem psala dvakrát ročně), už to neřeším.

  • Nahlásit
  • Citovat
963
15.5.17 18:40

Nas vztah se zmenil v tom, ze jsem trochu pochopila jak se citila jako. matka,protoze.jako matka matku jsem ji zpetne lepe pochopila-ji a jeji. chovani

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
6036
15.5.17 19:02

Děti jsem měla brzy a prakticky jsem dospěla až vedle nich. Můj vztah s maminkou je teď mnohem hlubší a otevřenější, láska, která mezi námi byla, se znásobila. Nikdy mi nemluvila do vztahu smým mužem ani do výchovy dětí, důvěřuje mi a nechává mě dělat své vlastní chyby.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
15.5.17 19:10

My jsme měly s mámou vždy pohodový vztah. Po narození synů máma hodně fungovala (a funguje) jako babička. Sice si někdy trochu lezeme na nervy, ale vztah máme skvělý, hodně důvěrný, oceňuju, že mi moc nekecá do výchovy, respektuje mě, je obětavá (když potřebuju pohlídat, pohlídá), umí odpustit, stojí při mě, ať udělám cokoliv. Mám jí ráda.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
15.5.17 19:18

Můj vztah s matkou se příliš nezměnil, ale získal další rozměr. Mě i okolí velice udivilo, jaká je skvělá babička. Dětem se věnuje, má s nimi trpělivost, je na ně hodná. Nepamatuju si, že by si se mnou v dětství takhle hrála. Občas se přistihnu, že tak trochu žárlím na vlastní děti :mrgreen: Náš vzájemný vztah není nic moc. Kdyby nebylo dětí a jejího skvělého přístupu k nim, tak spolu rozhodně tolik nemluvíme. Moje matka je ten typ, který má vždy pravdu a všechno ví líp. Musela jsem se hodně vymezit a stanovit nějaké hranice, vlastně až moje děti mě donutily se nějak aktivně vzepřít.
Velice si jí vážím za to, jaký má přístup k mým dětem, že si je vezme třeba na týden k sobě (bydlíme daleko) a já tam být nemusím. Ale kamarádky z nás nikdy nebudou.
E.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
15.5.17 20:27

Zmenil, bohuzel k horsimu.Moje mama je general a my jsme vzdycky ustupovali. A ja ve svych 31,kdyz jsem porodila sve prvni dite, jsem chtela kojit, coz jsem si hodne dovolila, protoze u nas v rodine nikdo nekojil. Takze tajne cpala diteti flasku s UM u nas doma, kdyz mi rekla, at se jdu natahnout do dalsiho kojeni, ja ji pristihla zrovna kdyz se dite zalklo, protoze bylo zvykle sat z prsu a natahlo az to vdechlo. Pokracovala tedy dudakem, kterej mu cpala, i kdyz nechtelo, rvalo, davilo a zvracelo.Kdyz mela dcera zastavy dechu a ja cestou z kardiologie ji volala, at k nam nechodi, kdyz ma uz druha ATB na zanet prudusek, tak se urazila a psala mi mejly, jak jsem nejhorsi. Pomlouvala me po cele rodine, posmivala se mi, proste hruza. Misto abych si uzivala dceru, tak jsem jen resila mamu a brecela, az me to konecne donutilo dospet a vykaslat se na to, co si ona mysli, ze ja jsem mama a ze mi na jejich nazorech nemusi zalezet.St
rasne jsem se osvobodila, i kdyz je mi nekdy smutno. Babicka tedy neni zadna, protoze kdyz vse neni podle ni, mysli si, ze nas tresta a nechodi k nam a nezve nas. Vsude vyklada, ze ji neuznavame jako babicku a proto nehlida.

  • Nahlásit
  • Citovat

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama