Jak si odpustit vlastní nevěru?

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 17.06.19 10:56
Jak si odpustit vlastní nevěru

Ahoj. Moc nevím, jak takové téma začít, ale táhne se to už dlouhou dobu. S ex přítelem jsme spolu byli pár let, pro mě první opravdová láska. první roky byl vztah pohádkový, konečně muž, kterého jsem si přála. Po pár letech jsme spolu začali bydlet a tím se to nějak odstartovalo. Chyba byla asi na obou dvou stranách - nějak jsme se přestali snažit. A v té největší krizi to začalo. Po velkých hádkách, ignorací, pláči ve vaně, v posteli, po velkých depresích ze vztahu mi napsal jiný. Ze začátku to vypadalo nevině, dokonce jsem o tom příteli řekla a smáli jsme se tomu (byl to známý z dětství). Později mi nahrazoval to, co mi ve vztahu chybělo - oporu, zájem, byl milý, pozorný, vzbuzoval ve mě mou vlastní atraktivitu, cítila jsem se konečně zase jako žena. Zamilovala jsem se do něj. Klišé bylo v tom, že jsem ho nikdy ani osobně neviděla. Když jsme se poprvé potkali, tak pravdou je, že jsem se trochu z jeho vzhledu zhrozila. Přece jen o sobě můžu říct, že nejsem nějaká šereda, prostě vzhledově nadprůměr. Ale on byl opravdu o několik tříd níž, co se vzhledu týče. Je to sice hnusné to takhle napsat, ale po takové dlouhé době jdu prostě na férovku. Poprvé když jsem ho tedy viděla, ta „platonická zamilovanost“ opravdu přešla. Začali jsme se normálně bavit. Každopádně díky jeho chování po delší době jsem se do něj opravdu znova zamilovala a při dalších setkáních se mi i začal líbit. Psali jsme si, potají si volali, přítel mě dokonce jednou přistihl při volání, byl naštvaný, ale neřešil to. Jakoby si sám přál, abych udělala nějaký ten krok k rozchodu… po opravdu delší době, která se táhla přibližně rok, se stalo prostě to, že jsem přítele podvedla. Začalo to telefonickým sexem, skončilo to reálným (u toho reálného to pro mě byl v tu chvíli takový šok, že celý „akt“ trval pár sekund a pak jsem ho s brekem ukončila). Jde o to, že tyhle věci nastaly, kdy už jsem příteli řekla, že to mezi námi neklape, nemiluji ho a chci to ukončit. Přes to jsme spolu ale pořád oficiálně byli. Z počátku jsem se snažila ten druhý „vztah“ ukončit. Snažila jsem se přetrhat kontakt, ale neměla jsem v mém tehdejším příteli oporu. Sice mi pořád říkal, že to zvládneme, že mě miluje, ale skutek utek. Nebyl při mě, když bylo potřeba, radši se díval na tv, hrál na pc nebo prostě neměl čas. Tak jsem se uchylovala zase k psaní si s tím druhým. V tu dobu jsem si myslela, že jsem do něj opravdu zamilovaná, myslela jsem na něj každý den, když mi napsal, málem jsem se rozbrečela radostí. Teď už vím, že to bylo jen z opuštění a z marného pokusu si sama v sobě nahradit ty důležité pocity, které mi můj tehdejší přítel už nedával. Každopádně jsem to ukončila. Měla jsem z toho neskutečně velké psychické problémy. Ex příteli jsem vše řekla (samozřejmě až na detaily, které mě doteď zžírají). Vše to důležité se odehrávalo tedy už na konci vztahu. Teď je to asi přes půl rok, co se vše ukončilo s tím druhým, přesto mám do teď noční můry. Ráno deprese, které trvají třeba i celý den, pořád dokola. Hodně věcí okolo toho už mám vyřešených, třeba to, proč se to stalo, přesto si nedokážu odpustit. Svým způsobem jsem ráda, že se to stalo, je to zkušenost, která mě v životě posune dál. Kdybych to mohla napravit, neudělám to, i kdybych chtěla, protože už vím, že jsem toho byla schopná, a musím se z toho poučit. Přesto si nedokážu odpustit, že jsem byla schopná tak moc ublížit člověku, na kterém mi v životě nejvíc záleželo. I když poslední měsíce, kdy se to odehrávalo, tak jsem ho už nemilovala a opravdu jsem chtěla být s tím druhým. Když to vše skončilo, došlo mi, že byl jen „náhražka“ za to, co jsem prostě potřebovala tak dlouho, i když v tu chvíli jsem to tak prostě nebrala. Hodně jsem sama u sebe klesla, ať už tím, že jsem si našla opravdu někoho vzhledově tak ošklivého (omlouvám se, ale prostě to tak je) a dokázala jsem s ním něco mít, tak hlavně to, že jsem to vůbec dokázala udělat, i když jsem celý život neskutečně proti tomu a vždy jsem to odsuzovala. Do teď vím, že bych to partnerovi nedokázala odpustit, kdyby to bylo naopak (možná při úplně stejné situaci bych to dokázala, ale nedokážu být objektivní, beru to tak, že kdybych si řekla, že bych mu to odpustila, chci si vlastně jen sama sobě ulevit). Taky vím, že bych partnera nepodvedla, kdybych byla ve šťastném vztahu. Konec konců, to asi většina z nás…můj ex přítel byl můj první, já jeho taky. Máte nějaké rady nebo třeba i podobný příběh z vlastní zkušenosti? Jak sama sobě vlastně takovouhle věc odpustit…? Děkuji všem za každou radu a přeji všem jen to dobré do života. :hug:
PS: snad jsem to napsala aspoň trošku s hlavou a patou… :D mám v hlavě takový zmatek, že už si ani nejsem po přečtení jistá. Děkuji za pochopení.

Stránka:  1 2 3 4 Další »
Reakce:
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 17.06.19 11:35

Se kterým ma život větší smysl?

Ou
Echt Kelišová 8164 příspěvků 17.06.19 11:36

Jako reálně si neučilina nic strašného - s expartnerem jste holt oba zapomněli na to, že o vztah se musí pečovat, ty sis na neukojené potřeby blízkosti a ocenění našla někoho jiného a posléze jste zjistili, že je prostě lepší to ukončit. To je běžný příběh, sice s nepěkným a bolavým koncem, ale rozhodně to není nic, za co by ses objektivně měla trýznit, abys došla odpuštění. Ono to sebetrýnění nikdy k sebeodpuštění stejně nevede.

Ale - obávám se, že tak krize ti rozjíždí reálnější poruchy nálady - protože po půl roce od nepěkného rozchodu už by to mělo slábnout, ne se spíš zesilovat.

To nejlepší co bys pro sebe teď mohla udělat je vstoupit do psychoterapie a pročistit to s průvodcem.

Pokud se ti do toho opravdu nechce, tak si přečti tuhle knižku a nastav si denní režim tak, aby si neubližovala svému tělu, včetně neurochemické rovnováhy v mozku - pokud se o sebe budeš starat, i když ti pocit viny bude tvrdit, že za to nestojíš, tak minimálně zvýšíš šanci, že se současný stav nepřehoupne do regulérní poruchy, která bez prášků zvládnout nejde.

https://www.kosmas.cz/…-bez-lekaru/

A začni si vést deník vděčnosti.

https://www.zenysro.cz/…ik-vdecnosti
http://psychologicketipy.cz/…k-vdecnosti/

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 17.06.19 11:54

Děkuju za radu. Ono já si myslím, že je to hodně zapříčiněné i tím, že jsem s ex partnerem pořád v kontaktu a do teď jsme spolu bydleli, až teď se to nějak začíná někam posouvat, že se méně potkáváme, píšeme atd. Prostě je to těžké, udělali jsme oba hodně chyb, já větší, ale do teď jsme spolu bydleli a byli spolu, jakoby se nic moc nestalo. Samozřejmě jsme se k sobě chovali jinak než ve vztahu, ale pořád se mi to díky tomu připomíná, co jsem vlastně udělala. On sice taky udělal chyby a choval se špatně, ale ne tak rapidní, jako já, a proto se přes to nedokážu přenést. K psychologovi a podobně si asi zatím netroufnu, nedokázala bych ze sebe vydat snad ani jedinou větu bez toho, aniž bych se rozbrečela. Nevím tedy, jestli to, že se pořád scházíme má vliv na ty pocity nebo ne. Nejhorší je, že mám s ním a s ještě jedním společným kamarádem naplánovanou dovolenou. Vím, že by bylo lepší nikam s něma nejet, ale zase nechci rušit něco, co už je slíbené, aby ani oni nakonec nikam nejeli. Je to jak pořád začarovaný kolotoč a já nejsem odhodlaná z něj vyskočit…
Každopádně moc děkuji za reakci a pomoc! :)

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 17.06.19 12:08

Moc mě mrzí, že máš takový trápení. Zažila jsem něco podobnýho..
Bohužel ti asi neporadim nic jinýho než tu zmiňovanou psychoterapii. Já měla šílený výčitky svědomí, až jsem z toho ztrácela vůli žít, nedokázala jsem se na sebe podívat do zrcadla, hrozně jsem se za to co jsem provedla nenáviděla. Ale ve finále - neudělaly jsme přece nic tak zlyho - nikoho jsme nezabily, apod..
Zpětně mi díky psychoterapii došlo, že ty výčitky svědomí souvisely s úzkostnou poruchou, kterou mám. V kombinaci s mým proviněním to byl odpornej koktejl, kterej mi otravoval život.
Ber to tak, že to, co jsi udělala, sice hezký neni, ale určitě si nezasloužíš se za to takhle trestat. Odpusť si. :hug: A k tomu psychologovi zajdi, třeba to máš podobně jako já a pomůže ti to.
A na tu dovolenou nejezdi! Akorát ti to udělá v hlavě nepořádek :?
Držím palce :srdce:
(Prosím o anonym, díky za pochopení.)

TrueIsFalse
Ukecaná baba ;) 1312 příspěvků 17.06.19 12:13

Hezky se to srovnává: vzhledově nadprůměr, morálně podprůměr :potlesk:

Alžběta 12345
Povídálka 47 příspěvků 17.06.19 12:16
@TrueIsFalse píše:
Hezky se to srovnává: vzhledově nadprůměr, morálně podprůměr :potlesk:

Zbytečný komentář. Z příspěvku jasně vyplývá, že zakladatelka je ze svého chování i po půl roce pomalu na zhroucení, má noční můry atd. Nevidím důvod jí ještě přidávat.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 17.06.19 12:20
@Anonymní píše:
Moc mě mrzí, že máš takový trápení. Zažila jsem něco podobnýho..
Bohužel ti asi neporadim nic jinýho než tu zmiňovanou psychoterapii. Já měla šílený výčitky svědomí, až jsem z toho ztrácela vůli žít, nedokázala jsem se na sebe podívat do zrcadla, hrozně jsem se za to co jsem provedla nenáviděla. Ale ve finále - neudělaly jsme přece nic tak zlyho - nikoho jsme nezabily, apod..
Zpětně mi díky psychoterapii došlo, že ty výčitky svědomí souvisely s úzkostnou poruchou, kterou mám. V kombinaci s mým proviněním to byl odpornej koktejl, kterej mi otravoval život.
Ber to tak, že to, co jsi udělala, sice hezký neni, ale určitě si nezasloužíš se za to takhle trestat. Odpusť si. :hug: A k tomu psychologovi zajdi, třeba to máš podobně jako já a pomůže ti to.
A na tu dovolenou nejezdi! Akorát ti to udělá v hlavě nepořádek :?
Držím palce :srdce:
(Prosím o anonym, díky za pochopení.)

děkuju. Já se snažím vždy si připomenout, proč se to stalo a neustále si to opakovat, přece jsem to neudělala jen tak „z nudy“. No, někdy to pomůže, jindy zase ne. Chci mít hlavně už jen klid a neřešit to, odpustit si, ale to pro mě bylo vždy moc těžké, při jakékoliv věci, natož při tomhle..

salubriter
Kecalka 231 příspěvků 17.06.19 12:22

Každá kytička potřebuje a je ráda, když ji někdo zaleje, pohnojí a dá na sluníčko ;)
Nechápu, proč sama sebe tak trestáš. Je to chyba kytky, když nemá vodu a touží po ní a natáhne se za ní?
Tvoje tělo a duše něco potřebuje. Tvůj partner Ti to nedává. Ty máš v hlavě představu, že něco se nesmí. A proto sama sebe trestáš.
Respektuj realitu, nebo sama sebe zničíš.
Pokud je pro Tebe věrnost tak důležitá, tak vyměň partnera.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 17.06.19 12:24
@TrueIsFalse píše:
Hezky se to srovnává: vzhledově nadprůměr, morálně podprůměr :potlesk:

To má být každá žena bez sebevědomí, co se vzhledu týče, aby si někdo náhodou nerýpnul, že si o sobě žena myslí, že může být i pěkná? Dost dobře vím, jak na tom jsem a nepotřebuju psát, že jsem škaredá a dělat, že jsem v tomhle ohledu bez sebevědomí, jak je dnes zvykem. V tomhle ohledu jsem k sobě a k okolí upřímná, nejsem žádná miss, ale sama sobě se líbím a proto nebudu psát, že jsem ohyzda. Komentáře tohoto typu mě nechávají chladnou, chápu, že na to máte svůj názor, stejně jako já, i přes to jsem se ptala na něco úplně jiného, tudíž k Vašemu intelektu se zmiňovat nebudu.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 17.06.19 12:34
@salubriter píše:
Každá kytička potřebuje a je ráda, když ji někdo zaleje, pohnojí a dá na sluníčko ;)
Nechápu, proč sama sebe tak trestáš. Je to chyba kytky, když nemá vodu a touží po ní a natáhne se za ní?
Tvoje tělo a duše něco potřebuje. Tvůj partner Ti to nedává. Ty máš v hlavě představu, že něco se nesmí. A proto sama sebe trestáš.
Respektuj realitu, nebo sama sebe zničíš.
Pokud je pro Tebe věrnost tak důležitá, tak vyměň partnera.

Děkuji. Ano, tohle jsem si už taky říkala a díky tomu uvědomila, proč jsem udělala to, co jsem udělala. Pro mě je hodně důležité si najít fakta, proč se to stalo a jsem ráda, že jsem je našla, i přes to si ten čin nemůžu odpustit. Vždy říkám, že za každým problémem jsou dva, nikdy jenom jeden, v tomhle případě to taky tak beru, ale i přes to mě ta zkušenost zžírá. Prostě jakoby můj partner zůstal „čistý“, zatímco já jsem udělala něco, co mě navždy poznamená a když ho vidím, tak si to akorát připomínám, jak jsem pod jeho úroveň, i když jsme si byli rovnocenní atd.. Nevím moc jak to vysvětlit. Snažím se to vidět i z 3 osoby, kdyby to udělal někdo jiný a vyprávěl mi to, ale ani to moc nepomáhá. Proto se na to snažím co nejméně myslet a hlavně se z toho poučit, ale i po půl roce se to ve mě často ozve a špatně se toho pocitu zbavuje. :(

TrueIsFalse
Ukecaná baba ;) 1312 příspěvků 17.06.19 15:27
@Anonymní píše:
To má být každá žena bez sebevědomí, co se vzhledu týče, aby si někdo náhodou nerýpnul, že si o sobě žena myslí, že může být i pěkná? Dost dobře vím, jak na tom jsem a nepotřebuju psát, že jsem škaredá a dělat, že jsem v tomhle ohledu bez sebevědomí, jak je dnes zvykem. V tomhle ohledu jsem k sobě a k okolí upřímná, nejsem žádná miss, ale sama sobě se líbím a proto nebudu psát, že jsem ohyzda. Komentáře tohoto typu mě nechávají chladnou, chápu, že na to máte svůj názor, stejně jako já, i přes to jsem se ptala na něco úplně jiného, tudíž k Vašemu intelektu se zmiňovat nebudu.

Jasně, chladnou…to je vidět :jazyk: :mavam:

salubriter
Kecalka 231 příspěvků 17.06.19 15:49
@Anonymní píše:
Děkuji. Ano, tohle jsem si už taky říkala a díky tomu uvědomila, proč jsem udělala to, co jsem udělala. Pro mě je hodně důležité si najít fakta, proč se to stalo a jsem ráda, že jsem je našla, i přes to si ten čin nemůžu odpustit. Vždy říkám, že za každým problémem jsou dva, nikdy jenom jeden, v tomhle případě to taky tak beru, ale i přes to mě ta zkušenost zžírá. Prostě jakoby můj partner zůstal „čistý“, zatímco já jsem udělala něco, co mě navždy poznamená a když ho vidím, tak si to akorát připomínám, jak jsem pod jeho úroveň, i když jsme si byli rovnocenní atd.. Nevím moc jak to vysvětlit. Snažím se to vidět i z 3 osoby, kdyby to udělal někdo jiný a vyprávěl mi to, ale ani to moc nepomáhá. Proto se na to snažím co nejméně myslet a hlavně se z toho poučit, ale i po půl roce se to ve mě často ozve a špatně se toho pocitu zbavuje. :(

Chápu Tě, ale uvědom si, kde je problém.
Je spousta žen, které mají stejný problém jako ty, dokonce ho i stejně řešili, a vyrovnali se s tím a některé si to i užívají bez výčitek svědomí.
Jednoduše naše společnost do Tebe vložila určitý ideál/vzor, který jsi Ty přijala a snažíš se podle něho žít.
A reálný život způsobil, že jsi tento vzor/ideál porušila.
Já bych na Tvém místě zvážil, jestli je ten vzor/ideál pro tebe vhodný.

A jinak, jak si odpustit… je velmi složité Ti radit když Tě neznám, záleží na Tvém systému víry. Musíš to provést tak, aby jsi s ním byla v souladu. Ale prostá modlitba ještě nikomu neublížila. Tak zkus poprosit nebo se pomodlit o pomoc za to, aby jsi našla vnitřní klid a smíření.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 17.06.19 15:54
@TrueIsFalse píše:
Jasně, chladnou…to je vidět :jazyk: :mavam:

to, že člověk na něco zareaguje neznamená, že ho to nějak velmi poškodilo/zarmoutilo :) ale zajímalo by mě, co si Vy myslíte o sobě? Zatím to tedy vypadá, že moc velké sebevědomí o svém vzhledu a celkově o sobě, nemáte. Myslíte si, že žena o sobě nemůže říct to, co si o sobě skutečně myslí? Každý se hodnotí, i Vy jste se určitě někdy hodnotil/a, ale pokud máte zapotřebí psát takovéto komentáře, celkem se bojím více o Vaše sebevědomí, než o mé. Pokud nemáte co dodat k problému, kvůli kterému byla diskuze založena, radši jděte ven a popřemýšlejte nad tím, proč Vám vlastně urážení druhých na internetu dělá dobře. To je totiž dnešní fenomén lidí, kteří mají velké vnitřní problémy a je lepší si to sama sobě přiznat, ulehčí Vám to život. Klidně se můžete svěřit, mi to problém nedělá ;)
Sbohem :mavam:

salubriter
Kecalka 231 příspěvků 17.06.19 16:02

Ještě můžeš napsat list. Adresuj ho tomu, od koho chceš odpuštění (třeba sobě, nebo manželovi). Napiš v něm, co a proč jsi provedla, jak jsi tím ublížila, omluv se a popros o odpuštění. A pak ho spal. Nemusíš ho posílat. Pokud ho budeš psát upřimně, hodně Ti to pomůže.
Stejně jako upřimná modlitba (jak jsem psal výš).
Nebo jdi na terapii a vymluv se z toho nebo se svěř svojí kamarádce nebo kamarádovi (někomu, koho si vážíš).
I to co jsi napsala sem na forum by Ti mělo dost pomoct.

Stránka:  1 2 3 4 Další »
Váš příspěvek
Reklama