Jak si udržet pozitivní naladění?

Anonymní
5.2.21 11:58

Jak si udržet pozitivní naladění?

Dobrý den všem,
jsem máma 3 dětí (5 let, 3 roky a 8 měsíců) a potřebuju poradit.
Od října jsme spolu všichni doma, protože ve školce důrazně doporučili vzhledem ke koronaviru, kdo nemusí, ať jim tam dítě nedává. Mně to celkem vyhovuje, jsme spolu rádi a je to jednodušší než se ráno vypravit s celou bandou.
Ale dny si jsou podobné jako vejce vejci a mám tam i pár okamžiků, které mi nevyhovují. Největší stres je oblékání. Číslo jedna si nerado obléká ponožky a číslo dvě by nejradši celý den běhalo v pyžamu nebo lépe nahaté. Já potřebuju v životě řád a tak ho samozřejmně vyžaduji i po dětech a téměř při každém oblékání či svlékání (ať ráno, na ven či večer do pyžama) se pohádáme. Oni běhají a hrají si, takže jim to trvá hodinu, já bez efektu křičím a práskám dveřmi a do toho pláče mimino, protože už by potřebovalo usnou v kočáře.
Na jednu stranu mi to přijde jako naprostá prkotina, na druhou stranu vím, že se to opakuje téměř denně a ať vymýšlím cokoli, ta situace je téměř neměnná. A mě to kazí celé dny, když je seřvu, jsem pak na sebe naštvaná, že neumím jednat dospěle a když je neseřvu, tak se mi uřve miminko. Takže máme pak náladu zkaženou všichni. A když se k tomu přidá ještě nějaká další blbost (Nebudu si čistit zuby, Já měl tu hračku prví, Zase jsem se počůral, Vylilo se to…mami utři to, Ale já chci a chci a chci další pohádku, dobrůtku)…už z toho času s dětmi nemám radost a já ji chci mít.
Chci si to užít a ne přežít. Kde brát síly, co děláte Vy? V létě bych vyrazila na koupaliště a zmrzlinu. V normálním životě bych je nechala na dvě hodiny manželovi a šla si zacvičit, nakoupit, do kavárny, nebo si je i vzala s sebou. V korona světě jdu na procházku na hřistě a pohádám se u oblékání.
Stokrát nic umořilo osla, nebo jak je to přísloví. Tak já si připadám jako osel, nebo spíš kráva, co řve na své děti.
Nějaké nápady jak z toho ven? Mně už došly.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
3674
5.2.21 12:25

Ha! Stejné.. akorát že mám 3 letou a dítě povinné online výuce. Přijde mi, že jen se s 3letou vrátím z práce tak řvu, sem nepříjemná, pořád mi něco vadí. Nejhorší je, že se to cyklí a kvůli koroně nevidim východisko :roll:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
5.2.21 12:30

Taky když rvu na své děti, tak mam pak po náladě. Jenže ono se to někdy fakt nedá…, když ji něco v klidu řeknu 3× a u nich to je bez efektu, tak zarvu a teprve poslechnou. V pondělí jsem úplně bouchla, že jsem je servala a pak se sebrala a šla ven. No, od ty doby jsou jak beranci asi už vytusily, že to prehanely. Jen se hádaly o každý nic..
Syn 6 malou 3 pořád jen provokoval a ta i bez důvodné jen řvala a pistela a věř, že jsem si taky říkala, že už mě ani s nimi nebaví trávit čas a je mi. líp v prácinebo samotnou doma. Teď už je to zase lepší. Chodíme ven.

Zkus si se starsima promluvit o tom oblékání, že kvůli miminku musí zabrat. Jinak já bych je do školky dala, kor jestli je starší predskolak. Přijde mi to jako pohodlnost učitelek tyto jejich „doporučení“

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
5.2.21 12:59

Mám teda jenom 2, ale jinak všechno stejné. Nejvíc mě pozitivně nabije, když všichni vypadnou z baráku. :lol: Takový ty hádky o cokoliv prostě byly a budou, jak přejde oblečení, vynaleznou zas něco nového. A koronou to fakt není. Nebo myslíš, že když s něma půjdeš do kavárny, že to nebude stejný hukot u oblékání a pak atomovka v kavárně? Prostě děti, no. :nevim: Za mě je asi nejlepší nachystat si věci předem a co nejrychleji to na děti navléknout a jít ven, takové to pobíhání a chystání se zvrhne přesně, jak píšeš. Dej je večer všechny manželovi, ať si taky zlatíček užije a dělej si něco v klídku sama, aspoň na chvíli ti to pomůže. :mavam:

  • Citovat
  • Nahlásit
19429
5.2.21 13:26

Mame deti temer stejne stare, take vsechny doma. Take u nas zavladl neklid, ale snazim se to jednak ozvlastnovat detem, jednak sobe a docela pekne to ted jde. Ale snazim se k tomu pristupovat tak, ze nebudeme cekat, az bude zase vse pri starem, ale snazit se najit, co je pekne ted. Takze jsme se treba vykaslali na online vyuku krouzku, u ktere jsme se jen stresovali, a jo, klidne se vice koukame na pohadky. Odchody u nas jsou take komplikovane, vyhoda je, ze bydlime v dome, takze vypravim starsi deti, pustim je na zahradu a pak teprve klidu pripravim mimco a vsichni jdeme ven. Take jsem trochu upustila od toho, ze musi deti delat vse samy, klidne jim pomuzu s oblekanim, i kdyz vim, ze uz to umi a maji delat samy. A to same pro sebe, ok, nemuzu do bazenu, nedostaneme se na lyze, tak si holt zalezu nekolikrat tydne do vany, deti dam muzi, proste se to chce zamyslet, jak zit pekne v tech podminkach, co jsou ted a necekat, az bude po vsem.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
19429
5.2.21 13:43

A jeste k tem radostem, ok, nemuzeme s muzem do restaurace, tak vecer ulozim deti, muz zatim dojede do restaurace k okenku pro jidlo a dame si ho v klidu doma. To same s kinem, o vikendu koupime kbelik zmrzliny, popcorn do mw a vsichni si s detmi pustime delsi pohadku, dame si to k tomu. Prochazky si ozvlastnujeme, nekdy jedou na kole, nekdy na kolobezkach, jindy pesky, proste at to neni porad to same.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
359
5.2.21 15:17

Výprava ven u nás byla také oříšek, když bylo dětem kolem 3 - 4 let. U nás zabralo z oblékání udělat legraci. Řekla jsem jim, že si opravdu nepřeju, aby se oblékaly a že budu pekelně naštvaná, jestli nepůjdou ven nazí a nezmrznou tam. Hru si náramně oblíbily, vždycky před procházkou ji vyžadovaly a když náhodou zapomněly, stačilo si stoupnout do dveří a zahartusit: „Běda vám, uličníci, jestli se teď někdo začne oblékat!!! To oblečení, co je tady připravené, tady zůstane takhle ležet, ať ho pak nemusím prát a žehlit!!!“ Hra nám vydržela možná půl roku a kiksla na tom, že jsem pak už nevydržela dětem ještě venku dostatečně nadávat za to, že jsou oblečené. Ale ten půlrok byl dobrý :-). Teď, když se jim oblékat nechce (už je jim 5 a 6 let), tak jsou sice poslušní, ale trvá jim to. Takže když je chci popohnat, tak jim slíbím, že je před odchodem pochovám. Na to slyší skvěle. A 2 minuty chování mi ušetří třeba 10 minut zdlouhavé výpravy. A nebo že jim budu cestou vyprávět pohádku. Když na autobus poběžíme, vyprávění nezvládnu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1629
5.2.21 17:44

Když jsi zmínila to oblékání, tak jsem si vzpomněla na článek, který jsem nedávno četla :-)
https://www.nevychova.cz/…akujes-mami/
Jinak jak píše @Masina dobře taky funguje udělat z věcí legraci.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
5.2.21 20:27

Děkuji všem za reakce. Udělat si z oblékaní a vůbec z jakékoliv problémové situace legraci je výborná rada, může vyřešit problém a bude sranda a navíc to naučí i děti daleko lepší vzorec chování než je křik. Ono mi jen prospěje nebrat se tak vážně.
Asi mám na ty svoje děťátka často zbytečně vysoké nároky, když ono čerstvě pětileté i tříleté dítě vedle mimina prostě už nevypadá tak malinké…i když pořád malinkatí jsou.
A užívat si života a maličkostí i v současných omezeních je taky potřeba.
Ještě jednou Vám děkuji.
A čím se teď „nebíjite“?
Mně pomáhá jóga, film, kniha a vana. Chtěla bych ještě něco tvořivého, protože mne trochu ubíjí, že ženská práce je vidět jen když není udělaná, ale to je teď dost utopie :think:
Zakladatelka

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat