Jak si zvyknout na hluk města?

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 26.10.18 11:51
Jak si zvyknout na hluk města?

Ahoj,

trochu očekávám, že mě teď tady „ukamenujete“. Já si sama uvědomuju, jaké mám štěstí a že se prostě nesmí darovanému koni koukat na zuby. Jenže…

Žiju sice celý život v paneláku v Praze, ale je to tichounká lokalita, obklopená přírodou. Kolem nás je spousta rodinných domků a celková atmosféra je tady spíše jak na maloměstě nebo větší vesnici. Slyšíme tady zpívat ptáčky a je opravdu mnoho možností na procházky přírodou. Jsem totiž klidnější typ a preferuji procházky do přírody. Tramvaje, dlažební kostky, turisty atp..v naší lokalitě nemáme. Centrum jsem nikdy nevyhledávala a čím jsem starší, tím víc se ruchu Prahy vyhýbám. S manželem máme ve stejné lokalitě, kde jsem se narodila, pronajatý byt. Máme 2 letou holčičku a chtěli bychom ještě další miminko. Miluju tady ten klid, zeleň, několik hřišť pro děti, mám tady 2 kamarádky také s dětmi…

Jeden náš rodinný příslušník mající svůj byt v osobním vlastnictví v něm žije sám a za pár týdnů odjíždí pracovně na min. 3 roky do zahraničí. Nechce byt pronajímat (s tím jsou spojené určité starosti a on sem kvuli tomu lítat nebude), tak manžela poprosil a zároveň nám to nabídnul jako možnost, že bychom mu ten byt zatím udržovali. Pro nás to znamená, že bychom nemuseli platit nájem, jenom klasické poplatky spojené s bydlením.

Je to úžasná příležitost, která se samozřejmě neodmítá. Ten byt je o mnoho větší, než náš pronajatý. Je v úplném centru a jedná sa o takový ten původní starý cihlový dům, kde jsou větší byty s vyššími stropy. Má ho krásně zařízený a je tady nádherná atmosféra. Vždy jsem si chtěla takové bydlení vyzkoušet a kdyby tady teď bylo moje mladší já, skákala bych nadšením až do stropu. Kdybychom tady měli platit nájem, nedoplatili bychom se. Navíc pro nás je to jediná příležitost, jak ušetřit peníze, abychom za pár let mohli požádat o hypotéku abychom si mohli poříditv budoucnu vlastního. Vlastně nám to vyřešilo mnoho problémů a jsem za to vděčná.

Zároveń se ale vnitřně na to zlobím a nemůžu si pomoct. Vím, že se to nedá odmítnout, ale nikdy bych si dobrovolně takové bydlení nevybrala (teď, co mám malou). Proto se cítím jak v pasti. Musím se přemáhat abych nebyla z toho smutná nebo otrávená, protože co by za to jiní dali. A vím, že nám to pomůže potom k našemu vysněnému bydlení. Ale mě až chytá úzkost z předstvy, že mi blízko domu budou jezdit tramvaje, vyjdu ven a budu chodit po dlažebních kostkách, budu potkávat spousty lidí a možná i davy turistů…Navíc kdyby se nám podařilo druhé miminko (a už se pár měsíců snažíme), tak bych jezdila s kočárkem po centru místo po klidné tiché čtvrti plné zeleně. Tři roky nejsou moc (možná to budou 4, ale víc by nemělo), jenže jsou to zároveń roky, kdy mám malé dítě (/děti). A to už se nikdy nevrátí.

Jak si mám na to zvyknout a jak se mám na naši situaci dívat pozitivně? Jak si to mám srovnat v hlavě a přijmout, že prostě budu mamka z centra? Napište prosím, jestli třeba taky žijete zatím někde, kde vám to až tak nesedí a prostě musíte to vydržet, nenž se vám podaří situaci zlepšit. Já zase nesním o ničem extra, nepotřebuju vilu na Ořechovce, ani baráček hned za Prahou. Stačí mi ten panelák, ale v dobré lokalitě, kde se člověk může cítit doma. Jenom teď budu mít něco, co se hodnotí jako lepší, ale pro mě je to opačně. Strašněmi je to líto, že jsem taková nevděčná a takhle to cítím, ale prostě nemůžu si pomoct a nevím, co s tím.

Stránka:  1 2 3 4 Další »
Reakce:
Russet
Extra třída :D 12163 příspěvků 26.10.18 11:58
@Anonymní píše:
Ahoj,

trochu očekávám, že mě teď tady „ukamenujete“. Já si sama uvědomuju, jaké mám štěstí a že se prostě nesmí darovanému koni koukat na zuby. Jenže…

Žiju sice celý život v paneláku v Praze, ale je to tichounká lokalita, obklopená přírodou. Kolem nás je spousta rodinných domků a celková atmosféra je tady spíše jak na maloměstě nebo větší vesnici. Slyšíme tady zpívat ptáčky a je opravdu mnoho možností na procházky přírodou. Jsem totiž klidnější typ a preferuji procházky do přírody. Tramvaje, dlažební kostky, turisty atp..v naší lokalitě nemáme. Centrum jsem nikdy nevyhledávala a čím jsem starší, tím víc se ruchu Prahy vyhýbám. S manželem máme ve stejné lokalitě, kde jsem se narodila, pronajatý byt. Máme 2 letou holčičku a chtěli bychom ještě další miminko. Miluju tady ten klid, zeleň, několik hřišť pro děti, mám tady 2 kamarádky také s dětmi…

Jeden náš rodinný příslušník mající svůj byt v osobním vlastnictví v něm žije sám a za pár týdnů odjíždí pracovně na min. 3 roky do zahraničí. Nechce byt pronajímat (s tím jsou spojené určité starosti a on sem kvuli tomu lítat nebude), tak manžela poprosil a zároveň nám to nabídnul jako možnost, že bychom mu ten byt zatím udržovali. Pro nás to znamená, že bychom nemuseli platit nájem, jenom klasické poplatky spojené s bydlením.

Je to úžasná příležitost, která se samozřejmě neodmítá. Ten byt je o mnoho větší, než náš pronajatý. Je v úplném centru a jedná sa o takový ten původní starý cihlový dům, kde jsou větší byty s vyššími stropy. Má ho krásně zařízený a je tady nádherná atmosféra. Vždy jsem si chtěla takové bydlení vyzkoušet a kdyby tady teď bylo moje mladší já, skákala bych nadšením až do stropu. Kdybychom tady měli platit nájem, nedoplatili bychom se. Navíc pro nás je to jediná příležitost, jak ušetřit peníze, abychom za pár let mohli požádat o hypotéku abychom si mohli poříditv budoucnu vlastního. Vlastně nám to vyřešilo mnoho problémů a jsem za to vděčná.

Zároveń se ale vnitřně na to zlobím a nemůžu si pomoct. Vím, že se to nedá odmítnout, ale nikdy bych si dobrovolně takové bydlení nevybrala (teď, co mám malou). Proto se cítím jak v pasti. Musím se přemáhat abych nebyla z toho smutná nebo otrávená, protože co by za to jiní dali. A vím, že nám to pomůže potom k našemu vysněnému bydlení. Ale mě až chytá úzkost z předstvy, že mi blízko domu budou jezdit tramvaje, vyjdu ven a budu chodit po dlažebních kostkách, budu potkávat spousty lidí a možná i davy turistů…Navíc kdyby se nám podařilo druhé miminko (a už se pár měsíců snažíme), tak bych jezdila s kočárkem po centru místo po klidné tiché čtvrti plné zeleně. Tři roky nejsou moc (možná to budou 4, ale víc by nemělo), jenže jsou to zároveń roky, kdy mám malé dítě (/děti). A to už se nikdy nevrátí.

Jak si mám na to zvyknout a jak se mám na naši situaci dívat pozitivně? Jak si to mám srovnat v hlavě a přijmout, že prostě budu mamka z centra? Napište prosím, jestli třeba taky žijete zatím někde, kde vám to až tak nesedí a prostě musíte to vydržet, nenž se vám podaří situaci zlepšit. Já zase nesním o ničem extra, nepotřebuju vilu na Ořechovce, ani baráček hned za Prahou. Stačí mi ten panelák, ale v dobré lokalitě, kde se člověk může cítit doma. Jenom teď budu mít něco, co se hodnotí jako lepší, ale pro mě je to opačně. Strašněmi je to líto, že jsem taková nevděčná a takhle to cítím, ale prostě nemůžu si pomoct a nevím, co s tím.

A po třech letech co? Já bych se na tak krátkou dobu asi stěhovat nechtěla. Zvlášť z klídku. Žiju v paneláku a takový klídek tu není, ale příroda je blízko. Stěhovala jsem se před rokem a jsem ráda, že dlouho nebudu.

Limi123
Závislačka 3669 příspěvků 26.10.18 12:00

A manzel tam chce? Byt vami, asi bych to odmitla. Nebudu bydlet nekde, kde se mi nelibi, zvlast na materske clovek v miste bydliste travi opravdu hodne casu. Za to mi zadne penize nestoji, abych byla nestastna. Ani bych se tam necitila dobre, bala bych se, ze znamemu neco ponicime a neudela to dobre v rodine. Pokud preci jen chcete jit (chapu to, preci jen penize jsou penize), tak si po nejakem case urcite zvyknes. Ale jak rikam, ja bych nekam, kde byt nechci, materskou travit nesla. Materska je dlooooouha.

Jar Jar
Ukecaná baba ;) 1402 příspěvků 26.10.18 12:12

Nijak, to se nedá. Na to musíš mít povahu. Jsou lidi, kteří milují hluk a když se pořád kolem něco neděje, cítí se špatně. Normální lidi mají raději ticho, já sama taky radši bydlím na okraji Prahy v rozumné vzdálenosti od dopravního ruchu a sousedů než někde v centru :-)

reny14
Ukecaná baba ;) 2424 příspěvků 26.10.18 12:15

Tak jak si to nastínila, tak já bych to asi odmítla. Co v centru s dětmi. Holku dáš možná ve 3letech do školky, zvykne si na děti a pak se budete stěhovat zpět? Pokud máte možnost na víkendy vypadnout z Prahy, dalo by se o tom uvažovat. Ale pokud s dětmi tam trávit celou mateřskou, tak to bych nedala. Davy, špína, nikde hřiště…nevim no. Nikdy jsem v centru nebydlela. Já bydlím taky v paneláku v klidné lokalitě Prahy a už s tím mám problém. Nejradši bych baráček se zahradou.

123straka321
Kecalka 162 příspěvků 26.10.18 12:17

Ahoj - já to vnímám tak,že spousta lidí bydlí někde, kde úplně být nechce. Že jsou prostě donuceni okolnostmi. Zvlášť teď v Praze víme všichni, jaké jsou ceny bytů. Je to o velkých kompromisech. Já bych také tu nabídku neodmítala. A chápu, že si to sama uvědomuješ a proto se cítíš v pasti. Ale ono se zvyknout dá téměř všude. Navíc zase ty starší cihlové domy bývají dobře odhlučněné - možná se tam budeš cítit dobře. U nás zase během mé mateřské hodně lidí v okolí rekonstruovalo (nemůžu nic říkat, my taky) a do toho se zateploval barák hned vedle nás. Nepotěší to, když se každou chvíli něco vrtá, bouchá, je z toho prach. Někdy jsem z toho byla dost na nervy, přiznám se. Ono když konečně dítě usne a najednou jenom to pronikavé…vrrrrr. Také mi bylo líto, že se to děje zrovna,dkyž jsem doma a když jsou děti malé. Ale zase teď se situace hodně zlepšila a my si děláme byt podle svých představ a prostě vidím, že to bude lepší. Když člověk má tu vidinu, že se to zlepší, tak se dá vydržet hodně. V centru je zase hodně hezkých míst na procházky - kolem Vltavy, nebo zahrady/parky. Praha je v tomhle právě dost velkorysá na bydlení. A jestli díky tomu ušetříte na hypotéku, tak by mě těšila ta představa, jak pak do bbudoucna vybíráte a předěláváte byt podle svých představ :hug: . A třeba se bude malé líbit, že je jak „staropražačka“ :D Ono to má své kouzlo tyhle staré byty, ale to píšeš sama.

Lidym
Ukecaná baba ;) 2280 příspěvků 3 inzeráty 26.10.18 12:21

Po svých zkušenostech bych do toho centra nešla. Taky jsem na začátku mateřské bydlela 2 roky na rušné ulici a byla z toho hrozně nervní. Pak jsme se přestěhovali, je tady klid a i já jsem klidnější.

amylon
Kecalka 260 příspěvků 26.10.18 12:22

Nestěhovala bych se na tři roky z místa,kde jsem spokojená,žádné peníze by mi za to nestály.Navíc-mám podezření-že nic není zadarmo a že byste mohli ještě koukat,jak se milý příbuzný vyvrbí.Aby to nedopadlo jako v Čapkově knížce Zahradníkův rok-jak se ten soused stará druhému o zahrádku …

Jitul.kaaa9
Ukecaná baba ;) 1699 příspěvků 26.10.18 12:26

já bych do toho tedy proti názoru většiny šla a vydržela to. Hlavně tedy z důvody úspory na vlastní bydlení, za ty 3-4 roky vám to udělá pěkných několik set tisíc a to se počítá. Lidi bydlí daleko hůř, aby si našetřili na něco vlastního, nebo když staví barák, tak se v rámci úspor třeba nastěhují k rodině do jednoho pokoje. Takže tohle mi přijde jedině rozumné a spíš bych pak litovala v budoucnu toho, že jsem do toho nešla a že jsme si díky tomu mohli pořídit dřív/lepší vlastní bydlení. Dítě si tam zvykne a do těch klidnějších lokalit to z toho centra není zas tak daleko ;)

Leenvecka
Kecalka 374 příspěvků 26.10.18 12:32
@Russet píše:
A po třech letech co? Já bych se na tak krátkou dobu asi stěhovat nechtěla. Zvlášť z klídku. Žiju v paneláku a takový klídek tu není, ale příroda je blízko. Stěhovala jsem se před rokem a jsem ráda, že dlouho nebudu.

sim te tri roky to zas tak kratka doba neni a pokud za tu dobu nasetri na hypo tak jsou pak do konce zivota vysmaty..ja se ted stehovala trikrat behem roku a ctrt a taky jsem to nakonec nejak dala.

zakladatelko:
prestehuj se a zacni objevovat okoli…nevim kde presne ten byt je, ale urcite tam najdes i nejaky klidnejsi misto na prochazku…kousek mhd urco bude nejaky vetsi priroda apod.

vem to jako vyzvu a jako zivotni prilezitost a ono to pujde :)

amylon
Kecalka 260 příspěvků 26.10.18 12:34

Podle mě je lepší si peníze normálně vydělat prací,než si narušit kvalitu života.Tři roky není málo…

123straka321
Kecalka 162 příspěvků 26.10.18 12:35

@Russet @Limi123 @Jar Jar @reny14 @Lidym @amylon Holky vy byste to vážně odmítly? Kdybyste 3 roky neusely platit nájem a mohly díky tomu našetřit na hypotéku? Kdyby do toho nešli, sama zakladatelka píše, že by na to nenašetřili a tak by byli pořád v nájmu? Ono se za ty 3 roky na nájmu ušetří víc jak půl milionu. Já vím, že vše není o penězích, ale člověk bydlet potřebuje. Já mám kolem sebe rodiny, které třeba bydlí v bytě ještě s někým dalším, jenom aby něco ušetřily a mohly vzít do budoucna hypotéku. Kamarádky dokonce bydlí v 3 pokojovém bytě tak, že jsou tam 2 rodiny spolu. Každá má 1 pokoj a obývák, kuchyň,koupelna a záchod to je všechno společné. Neodsuzuju to, protože vím, že se snaží prostě jenom dostat do budoucna někam výš. Ono ani pronajatá garsonka s miminkem není kdo ví co. Také jsou mladí, kteří zůstávají i s partnery a dětmi u rodičů, právě z toho stejného důvodu, že musí našetřit na hypotéku. Já myslím, že jít bydlet do centra není až tak velký kompromis, jaký dělá spousta jiných.

Spíš bych si na místě zakladatelky pořádně domluvila podmínky s tém příbuzným případně sepsala i nějakou smlouvu o tom,právě aby pak nenastal problém, že něco se používáním opotřebuje a bude z toho problém. Ale já bych to tedy neodmítla na jejich místě a v jejich situaci.

123straka321
Kecalka 162 příspěvků 26.10.18 12:38

@Leenvecka Přesně, já to vidím úplně stejně. A když člověk bydlí v nájmu, také to není na furt. Může jim to z jakéhokoliv důvodu vypovědět a budou se stěhovat tak či tak…stěhovat se někam na rok a víc neberu jako příliš krátkou dobu. Na míň jak rok bych nešla…

Lidym
Ukecaná baba ;) 2280 příspěvků 3 inzeráty 26.10.18 12:40

@123straka321 Já třeba ano, asi bych to nedala. Záleží na zakladatelce, jak velký problém by to pro ni byl. A z mého pohledu ještě cizí nábytek. Moji kluci mi likvidují náš nový nábytek, je mi k pláči. Nedokázala bych si to představit u cizích.

Anny A
Kecalka 139 příspěvků 26.10.18 12:41

Chapu ze to neni podle predstav ale taky jsem se stěhovala z vesnice do centra prahy (bez deti tedy) ale clovek si po par tydnech zvykne… na ten ruch. 3 roky utecou jak voda a budes se mit na co tesit. A vzdycky se da utect nekam do klidu ne?? Kvuli tem penezum a představě lepsi budoucnosti bych to vydrzela…

Stránka:  1 2 3 4 Další »
Váš příspěvek
Reklama

Poslední články

Diskuze s tatínkem Janem: O hraní i péči o nemocné dítě

Pojďte si popovídat do diskuze na eMiminu s tatínkem, který po narození... číst dále >

Vánoční úklid: Hlavně zůstat v klidu

Vánoce a úklid. Každý rok je to pořád dokola. Víte, že to musíte udělat, ale... číst dále >

Články z Expres.cz

Jan Tuna hledá svědky napadení v SaSaZu: Byl holohlavý a mlátil mi hlavou o zeď!

Hodně živo je v posledních dnech kolem moderátora Jana Tuny (45). Bývalý... číst dále >

Smutné výročí Jana Tuny: Před 10 lety dostal „na budku“ po cestě z baru

To je pech! Jan Tuna (45), který tvrdí, že ho na firemním večírku v pražském... číst dále >

Články z Ona Dnes

Vyrostla v dětském domově, stará se o bratra i syna. Poprvé má svůj pokoj

Kristýna vyrůstala od tří let po dětských domovech, v jednadvaceti... číst dále >

Svoje tělo mám čím dál radši, říká Alena Mihulová

Ve filmu Chvilky herečka Alena Mihulová na adresu svého dítěte často trousí... číst dále >