Jak udělat první krok?

Anonymní
26.8.20 00:59

Jak udělat první krok?

Ahoj, v 17 letech jsem se bezhlavě zamilovala. No dnes mi je 20 a opravdu tohoto zamilovaní lituji.
Abych upřesnila svou situaci - tehdy jsem se zamilovala do kluka, který byl po 2 vztazích, kde ho bývalé přítelkyně podvedly. Ze začátku neměl důvěru ani ke mě - žarlil, ale ještě to bylo v rámci možností. Mě tehdy bylo stejně jak jemu (17),byla jsem zamilovaná a jeho žárlivost mi přišla milá. Milovala jsem toho kluka celým srdcem, proto bych tehdy pro něj udělala vše. Chtěl moje heslo na fb, dala jsem mu ho, když nechtěl abych někam šla tak jsem nešla.
No je o 3 roky později a stále s tímto klukem jsem. Stále ho miluju snad nejvíce na světě, ale vztah s ním mě ubiji. Žárlí fakt strašně moc, když jsem v práci stále mi píše nebo volá, když to nezvednu hned je problém. Stále poslouchám přednášky o tom, že se oblékám schválně vyzyvave (i když mám leginy a tílko). Abych šla někam s kamaradkou nepřipadá v úvahu, do toho mi v noci když spím kontroluje i telefon. Sama nemůžu prakticky nikde a on se mnou nikam nejde, protože se prý chci jen ukazovat.
Minule, když jsme měli naplánovaný víkend u mého otce na horách (můj otec žije s mým o 5 let starším bratrem, který má jinou mamku než já) mu v práci přehodili směny, chtěla jsem tudíž odjet sama za taťkou. Jenže nastal kravál a scény, že tam jedu jen abych se vyspala se svým bratrem.
Tolikrát jsem se s ním už o tom bavila, vždycky jen slibuje že se změní. Chodil půl roku i k psychologovi, dostal i prášky, ale bez výsledku.
Ubiji mě ten vztah. Nemám žádné soukromí a volnost. S kamaradkou jsem už o samotě nebyla od doby, co jsme spolu. Tak samo s rodiči. Opravdu jsem s nikým 3 roky nebyla o samotě.
Chtěla jsem mu pomoci, asi i proto jsem ještě stale s ním, nechtěla jsem mu ublížit ale už to nezvládám. Problém je ale i to, co k němu cítím. Opravdu k němu i přes to všechno cítím strašně moc, je to snad můj první vážný vztah.
Ale už to dal nejde. Proto jsem se rozhodla tady napsat. Jak mám udělat ten první důležity krok a odpoutat se od něj i přes to, co k němu cítím? Vím, že asi znim jako úplná slepice. Kdybych toto jen četla a nezažila taky bych si o te holce myslela, že je prostě jen hloupá a ma se sebrat a odejít. Jenže to, co k němu cítím je opravdu silné.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
179
26.8.20 04:34

kde ho bývalé přítelkyně podvedly.

Kde ho bývalé přítelkyně podvedly… Prdlajs ho podvedly došly tam, kde jste momentálně vy!! Ono nestačí že člověk žije ve fízlokraciji ještě být, ničen takovýmto monstrem. První krok už jste udělala dobré rozhodnutí, ovšem máte kam jít?? Hlavně vytrvat, to bude složité se ho zbavit.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
855
26.8.20 06:08

Ty musíš pomoct sobě, né jemu.
Jeho byvalky došly k tomu co ty! Byly omezovány, nikam nesměly tak se na vola vyprdli.
Udělej to samé. Nic dobrého tě další 3 roky nečeká.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
997
26.8.20 06:14

Dej si na YouTube „to všechno z lásky“, tam najdeš rozhovory s ženami které prožily tohle, co prožíváš teď. Myslím to kontrolování mobilu, Facebooku, jestli nejseš moc vyzývavě oblečená a vůbec všechno, co popisuješ. Je to kratičký dokument, asi půl hodiny. A tam taky najdeš odpověď na to, co tě čeká a co v budoucnu prožiješ, jakási předpověď budoucnosti. Teď je jenom otázka, jestli tohle chceš. Já bych to teda nechtěl.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
11778
26.8.20 07:12

V 17 letech mel za sebou 2 VZTAHY!!! kde ho UDAJNE holky PODVEDLY. Tomu fakt veris? :zed: :zed: :zed: Pravda bude takova, ze jim vadilo jeho DIKTATORSTVI, tak proc si kazit mladi s debilem, ze jo? :nevim:

A ty holka se rychle „odmiluj“ a prchej od neho pryc, jinak te to semele :nevim: Bohuzel asi nemas dobre zazemi ve vlastni rodine, proto se upinas k tomuto individuu :pocitac:

Tady je jedna z poslednich diskusi, kam to postupne smeruje https://www.emimino.cz/…iste-403848/

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
11778
26.8.20 07:16

Jeste dodam, ze ve 20 mas resit cestovani, vyletovani, outfity, liceni, pokecy s holkama… proste ty skvele holcici veci, ktere k mladi patri. Ty se o ne takto ochuzujes :think:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1249
26.8.20 07:18

Zazila jsem v mladi neco podobneho. Rozesla jsem se, protoze se to pro me stalo nesnesitelne, tez to bylo nemoznost nekam s kamaradkami, povinnost brat telefon hned, jak zavola, moje hesla neznal, ale jak jsem zjistila pozdeji, hacknul se mi do mailu a nechal si preposilat mou prichozi a odchozi postu 8o…jako musim rict, ze rozchod byla uzasna uleva, kazdopadne bylo vcelku tezky se ho zbavit, porad me kontaktoval…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
11778
26.8.20 07:27
@kalie píše:
Zazila jsem v mladi neco podobneho. Rozesla jsem se, protoze se to pro me stalo nesnesitelne, tez to bylo nemoznost nekam s kamaradkami, povinnost brat telefon hned, jak zavola, moje hesla neznal, ale jak jsem zjistila pozdeji, hacknul se mi do mailu a nechal si preposilat mou prichozi a odchozi postu 8o…jako musim rict, ze rozchod byla uzasna uleva, kazdopadne bylo vcelku tezky se ho zbavit, porad me kontaktoval…

Dokud si nenasel novou obet, tak jsi se ho nemohla zbavit, ze?
Tihle lide jsou „nemocni“. Museji si to ale sami uvedomit a chtit to zmenit.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
26.8.20 07:44

U nás ovšem nejde o žádné násilí, nikdy na mě ruku nevztahl, ani žáden náznak násilí.
Spíš si myslím, že to bude nějaká porucha psychická. Například, když má na veřejnosti pocit, že se usmívám na nějakého jiného muže (opravdu je to čistě jeho pocit) počká až na doma, doma mi to vyčte, ale jeho reakce není násilí či agresivita. Místo toho začíná brečet a ma pocit, že mi není moc dobrý. Takhle je to se vším. Vždycky, když je něco podle něj špatně, nikdy to není agresivita (možná sem tam někdy málo zvýší hlas, ale nic extra) ale vždycky je to pláč a nějaké úzkostlive stavy.
Ještě před koronakrizi jsme byli společně na svatbě jeho staršího bratra. Já jsem si dala možná 2 skleničky vína, více jsem za celou svatbu opravdu nevypila. On zas alkohol nemá moc v lásce, tak si dal akorát 1 pivo a 2 půlky, zbytek svatby pil nealko, takže bych opravdu neřekla, že byl opilý a že jeho reakce byla způsobena alkoholem.
V jeden moment prostě odešel kouřit ven společně se svým otcem i matkou. Zůstala jsem teda sama, protože jsem nikoho z ostatních (krom jeho bratra a nevěsty) neznala lépe jak z vidění. Přišel za mnou jeho bratr i se svou nevěstou a zapojili mě do rozhovoru.
Přítel přišel, viděl že se na jeho bratra (ALE I NA NEVĚSTU, což už asi neviděl) usmívám - nebudu se přece na svatbě mračit. V tu chvíli z přítele vylezlo, že už chce jít domů. Prisuzovala jsem to spíše tomu, že už stejně bylo moc hodin. Odvoz ze svatby nás tedy odvezl domu. A tam to začalo. Hysterický brek, že prý jsem flirtovala s jeho starším bratrem a že ho určitě chci opustit, protože jsem na bratra házela úsměvy. Asi po půlhodině jsem teda snahu něco vysvětlovat vzdala, a šla spát. On ale ne. Když jsem ráno vstala seděl v obýváku na stejném místě, kde byl předtím než jsem šla spát, a stále v obleku, který měl na svatbě předtím a brečel. Nevím jestli brečel pořád, nebo znova ale brečel. Spát určitě nešel. Samozřejmě zase začaly výčitky, že mi prý není dost dobrý, a že bych raději byla s jeho bratrem, protože on přece ma vlastní dům a je vysoko postavený v práci.
Psychologa jsme zkoušeli, dokonce bere nějaké prášky už asi 3/4 roku. Jenže bez úspěchu. Přijde mi, že to žáden výsledek nemá.

  • Citovat
  • Nahlásit
1268
26.8.20 07:48

„hrozně ho miluju“ je evergreen všech těchhle story. Proč, proboha? Já prostě nevěřím, že je to láska. Že je to silné, o tom nepochybuju - takový manipulátor tě k sobě přiváže, jen abys zbytek světa ztratil z obzoru… A když ti on, On jediný, vyplňuje svět, jak ho „nemilovat“? Nevím, měla by říct nějaká, která tím prošla, ale mě to vždycky připomíná víc Stockholmský syndrom než lásku, cosi z podstaty nemocného. Nebo jsem z nějakého divného kraje, kde škodnou nemilujeme :nevim:

Jiný lék, než odejít, neexistuje. A pak se z toho posbírat. Celkem věřím, že až se zbavíš jeho nohy na krku, tak ta velká láska taky vyvane…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
11778
26.8.20 07:52

To, co popisujes, je domaci nasili. Psychicke domaci nasili. Pokud chces takto prozit svuj zivot (a bude se to zhorsovat), tak OK. Ted mas sanci se z toho vymanit. Pozdeji, az budete mit deti, se ho uz NIKDY nezbavis. I kdyby jsi ho opustila, porad to bude otec vasich deti.
Pokud nejsi masochistka a mas se opravdu rada, prestan ho omlouvat a mysli v prve rade na sve dusevni zdravi. Uz ted ses kvuli nemu izolovala od okolniho sveta i vlastni rodiny (co to jako je, ze sama NESMIS za svym otcem?). Opravdu ti to prijde normalni? Asi ne, jinak by jsi sem nepsala :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1745
26.8.20 08:02
@Anonymní píše:
Ahoj, v 17 letech jsem se bezhlavě zamilovala. No dnes mi je 20 a opravdu tohoto zamilovaní lituji.
Abych upřesnila svou situaci - tehdy jsem se zamilovala do kluka, který byl po 2 vztazích, kde ho bývalé přítelkyně podvedly. Ze začátku neměl důvěru ani ke mě - žarlil, ale ještě to bylo v rámci možností. Mě tehdy bylo stejně jak jemu (17),byla jsem zamilovaná a jeho žárlivost mi přišla milá. Milovala jsem toho kluka celým srdcem, proto bych tehdy pro něj udělala vše. Chtěl moje heslo na fb, dala jsem mu ho, když nechtěl abych někam šla tak jsem nešla.
No je o 3 roky později a stále s tímto klukem jsem. Stále ho miluju snad nejvíce na světě, ale vztah s ním mě ubiji. Žárlí fakt strašně moc, když jsem v práci stále mi píše nebo volá, když to nezvednu hned je problém. Stále poslouchám přednášky o tom, že se oblékám schválně vyzyvave (i když mám leginy a tílko). Abych šla někam s kamaradkou nepřipadá v úvahu, do toho mi v noci když spím kontroluje i telefon. Sama nemůžu prakticky nikde a on se mnou nikam nejde, protože se prý chci jen ukazovat.
Minule, když jsme měli naplánovaný víkend u mého otce na horách (můj otec žije s mým o 5 let starším bratrem, který má jinou mamku než já) mu v práci přehodili směny, chtěla jsem tudíž odjet sama za taťkou. Jenže nastal kravál a scény, že tam jedu jen abych se vyspala se svým bratrem.
Tolikrát jsem se s ním už o tom bavila, vždycky jen slibuje že se změní. Chodil půl roku i k psychologovi, dostal i prášky, ale bez výsledku.
Ubiji mě ten vztah. Nemám žádné soukromí a volnost. S kamaradkou jsem už o samotě nebyla od doby, co jsme spolu. Tak samo s rodiči. Opravdu jsem s nikým 3 roky nebyla o samotě.
Chtěla jsem mu pomoci, asi i proto jsem ještě stale s ním, nechtěla jsem mu ublížit ale už to nezvládám. Problém je ale i to, co k němu cítím. Opravdu k němu i přes to všechno cítím strašně moc, je to snad můj první vážný vztah.
Ale už to dal nejde. Proto jsem se rozhodla tady napsat. Jak mám udělat ten první důležity krok a odpoutat se od něj i přes to, co k němu cítím? Vím, že asi znim jako úplná slepice. Kdybych toto jen četla a nezažila taky bych si o te holce myslela, že je prostě jen hloupá a ma se sebrat a odejít. Jenže to, co k němu cítím je opravdu silné.

Se svým bratrem? 8o Tak to je dobré psycho. Já bych být tebou navštívila odborníka, co ti pomůže se na odchod psychicky připravit. Ona to totiž nebude žádná sranda, tenhle psychopat tě jen tak nedá a pokud ty v těch projevech uvidíš lásku a ne patologické chování, tak do toho spadnes znova. Nejjednodušší by pro tebe bylo zpretrhat všechny vazby, ale to bude předpokládám hodně těžké i prakticky. Máš kam jít?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1745
26.8.20 08:08
@Anonymní píše:
U nás ovšem nejde o žádné násilí, nikdy na mě ruku nevztahl, ani žáden náznak násilí.
Spíš si myslím, že to bude nějaká porucha psychická. Například, když má na veřejnosti pocit, že se usmívám na nějakého jiného muže (opravdu je to čistě jeho pocit) počká až na doma, doma mi to vyčte, ale jeho reakce není násilí či agresivita. Místo toho začíná brečet a ma pocit, že mi není moc dobrý. Takhle je to se vším. Vždycky, když je něco podle něj špatně, nikdy to není agresivita (možná sem tam někdy málo zvýší hlas, ale nic extra) ale vždycky je to pláč a nějaké úzkostlive stavy.
Ještě před koronakrizi jsme byli společně na svatbě jeho staršího bratra. Já jsem si dala možná 2 skleničky vína, více jsem za celou svatbu opravdu nevypila. On zas alkohol nemá moc v lásce, tak si dal akorát 1 pivo a 2 půlky, zbytek svatby pil nealko, takže bych opravdu neřekla, že byl opilý a že jeho reakce byla způsobena alkoholem.
V jeden moment prostě odešel kouřit ven společně se svým otcem i matkou. Zůstala jsem teda sama, protože jsem nikoho z ostatních (krom jeho bratra a nevěsty) neznala lépe jak z vidění. Přišel za mnou jeho bratr i se svou nevěstou a zapojili mě do rozhovoru.
Přítel přišel, viděl že se na jeho bratra (ALE I NA NEVĚSTU, což už asi neviděl) usmívám - nebudu se přece na svatbě mračit. V tu chvíli z přítele vylezlo, že už chce jít domů. Prisuzovala jsem to spíše tomu, že už stejně bylo moc hodin. Odvoz ze svatby nás tedy odvezl domu. A tam to začalo. Hysterický brek, že prý jsem flirtovala s jeho starším bratrem a že ho určitě chci opustit, protože jsem na bratra házela úsměvy. Asi po půlhodině jsem teda snahu něco vysvětlovat vzdala, a šla spát. On ale ne. Když jsem ráno vstala seděl v obýváku na stejném místě, kde byl předtím než jsem šla spát, a stále v obleku, který měl na svatbě předtím a brečel. Nevím jestli brečel pořád, nebo znova ale brečel. Spát určitě nešel. Samozřejmě zase začaly výčitky, že mi prý není dost dobrý, a že bych raději byla s jeho bratrem, protože on přece ma vlastní dům a je vysoko postavený v práci.
Psychologa jsme zkoušeli, dokonce bere nějaké prášky už asi 3/4 roku. Jenže bez úspěchu. Přijde mi, že to žáden výsledek nemá.

Ježíš to je strašné, vždyť to je psychické násilí jak vysite, kdybych byla na tvém místě, tak bych možná radši tu facku než toto, vždyť to je normální teror! Holka prosím tě utec! :,( :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1249
26.8.20 08:21

@cecetka ano, mas pravdu, bylo tezky se ho zbavit, nejprve rozchod nebral vazne, pak me i stalkoval, nakonec si nasel dalsi obet, jak to nazyvasd :lol: tu si asi po roce vztahu vzal :?…chudak holka si rikam, byla o dodt mladsi nez on, sotva plnoleta…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
997
26.8.20 08:35

Jasně že na tebe ruku nevztáhl. Zatím. Ale začíná to vždy stejně. Lustrování mobilu, žárlivé scény, že ses na někoho usmála, nebo že máš moc krátkou sukni… U nich to vždy začalo úplně stejně, proto jsem ti výše psal že je to takové okénko do budoucnosti. A to stupňování, to jak tě postupně začne ovládat přichází tak pozvolna, že si to ani neuvědomíš. Příjdeš o všechny kamarády. Zbyde ti jen on a od něho bude těžké odejít, protože bude jediný koho budeš mít a ty budeš mít strach že budeš sama. Tohle se už stalo milionkrát a ty ženy kterých se to týká vždycky říkají, že tohle je něco jiného a že on je přece miluje a bla, bla, bla. No je to na tobě, máš to jen ve svých rukách.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama