Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
Zdravím maminky, potřebovala bych radu, jak své mamce vysvětlit, že každé dítě je a bude jiné. Tedy teď umí a bude umět jiné věci…
Máme dvojčata 8,5 měsíce a moje mamka mi vyčítá, že se jednomu věnují více, než druhému, protože lépe žvatlá a je větší mazel..
Nejdřív napíšu, co umí oba.. Letou po čtyřech, sedí, předávají hračku z ruky do ruky, dělají papa, umí udělat plác, „prohlíží“ knížky se zvířátky, klečí v nízkém kleku, umí se s pomocí napít z hrnečku, sní sami krupku, kousek zeleniny, ovoce… Oba říkají mama, tata, mňam, brm, ne…
A teď k věci. první (kterému se dle matky věnují více) umí říkat ještě bac, bum celkové žvatlá srozumitelněji, sám stojí a obchází nábytek, umí se vykakat do nočníku když má náladu… To je dle mě matky to hlavní… Ale druhý zase umí posílat míček, sice do všech stran, ale ví že ho má poslat, míček s dirkami umí i hodit, když se mi řekne hop, zas esice na všechny strany, i za hlavu, ale baví ho to…
Jak mám matce vysvětlit, že to není o tom, že bych se jednomu věnovala víc ale že s každým dělám to, co ho baví? Že každý je a bude jiný? Nechce to pochopit a pořád si mele svou…
A co po tobě chce? Tak jí odkývej, že ses dnes věnovala víc tomu -z jejího pohledu- pomalejšímu dítěti a je to ne? Mamka je fakt trubka, jsem zvědavá, jak ona zvládá naprosto přesně rozložit svou lásku a energii mezi dvě děti ![]()
Říct ji, že jsem se věnovala víc tomu dle ní „pomalejšímu“ nepomůže, jelikož ten dle jejího uvážení „šikovnější“ je děsný mazel a kdzy někdo přijde, i táta z práce, tak mi visí na noze, zatímco ten druhý si v klidu hraje dál a od všech se nechá pochovat… Takže to že každý má jinou i povahu je zapříčinědo dle matky tím, že se prostě tomu jednomu více věnuji… A to že je celou její návštěvu u mě, je přeci jasný důkaz… ![]()
@unuděná jinak rozložit svou lásku rovně mezi své děti nezvládá ani teď ![]()
Normálně jí odpovídej tak, jak jsi to napsala sem. Buď pochopí a nebo nepochopí, co můžeš dělat? Já to mám u naší dvojky zrovna tak. S holčičkou jsem pořád v kontaktu - mluvíme, zpíváme, prohlížíme knížky. Vlastně to vypadá, že jsem v kontaktu jen s ní. Jenže chlapeček chce něco jiného. Chce lítat, šplhat, má v oblibě zvukové hračky, hodně řádí se staršími sourozenci. Nebo přijde a přitulí se, jenže to, že mi leží na břiše a nechá se hladit, to se (z pohledu okolí) za věnování se moc nepočítá. Takže už jsem také slyšela, že holčička je mi evidentně bližší. Když se s chlapečkem kočkuju a hrajeme na honěnou, tak to je časově omezená činnost. S holčičkou jsem vlastně v kontaktu přes tu komunikaci pořád. A mám si synka přidržet a hučet do něj říkadla, když ho to vůbec nebere?
@Anonymní píše: Říct ji, že jsem se věnovala víc tomu dle ní „pomalejšímu“ nepomůže, jelikož ten dle jejího uvážení „šikovnější“ je děsný mazel a kdzy někdo přijde, i táta z práce, tak mi visí na noze, zatímco ten druhý si v klidu hraje dál a od všech se nechá pochovat… Takže to že každý má jinou i povahu je zapříčinědo dle matky tím, že se prostě tomu jednomu více věnuji… A to že je celou její návštěvu u mě, je přeci jasný důkaz…
Počkej a vy s ní bydlíte nebo co? Jak může vědět, že na tobě pořád visí?
Hele, já bych s ní vůbec nediskutovala. Prostě se věnuješ dětem tak, jak nejlíp umíš a jestli s tím má problém, ať si ho nechá pro sebe.
No jestli to máma pochopit nechce, tak to stejně nepochopí
Já bych ji neřešila a jela si dál svou.
Pro příklad ti můžu napsat, jak to bylo s našimi extra rozdílnými dvojčaty. Kluk začal chodit ve 14 měsících, od 2 let na nočník a začínal celkem pěkně mluvit, naopak na noc měl plenu až skoro do 4. Holka začala chodit až ve 2 letech, nočník byl do 2,5 úplné tabu, ale pak to šlo ráz naráz i na spaní a stejně tak mluvení, nemluvila do těch 2,5 let a pak najednou začala mluvit rovnou ve větách.
Teď už chodí do 2.třídy a co se učení týče, klukovi stačí, když zkontroluju a podepíšu DÚ, kdežto s holkou fakt musím denně sedět a trénovat, to co ve škole dělají ji nestačí. Sice to jsou dvojčata, sdíleli spolu stejnou dělohu
ale prostě to jsou dva samostatní jedinci s jinými povahovými rysy, talenty, inteligencí atd.atd.
@Masina píše:
Normálně jí odpovídej tak, jak jsi to napsala sem. Buď pochopí a nebo nepochopí, co můžeš dělat? Já to mám u naší dvojky zrovna tak. S holčičkou jsem pořád v kontaktu - mluvíme, zpíváme, prohlížíme knížky. Vlastně to vypadá, že jsem v kontaktu jen s ní. Jenže chlapeček chce něco jiného. Chce lítat, šplhat, má v oblibě zvukové hračky, hodně řádí se staršími sourozenci. Nebo přijde a přitulí se, jenže to, že mi leží na břiše a nechá se hladit, to se (z pohledu okolí) za věnování se moc nepočítá. Takže už jsem také slyšela, že holčička je mi evidentně bližší. Když se s chlapečkem kočkuju a hrajeme na honěnou, tak to je časově omezená činnost. S holčičkou jsem vlastně v kontaktu přes tu komunikaci pořád. A mám si synka přidržet a hučet do něj říkadla, když ho to vůbec nebere?
Takto si to má matka asi představuje… Že ho budu násilím tahat, když nechce, že ho budu násilím držet na nočníku, atd… Jinka nočníky jsme sehnali, aby se s tím seznámili a věděli, že to je… Občas jsme je posadili a jeden už nechce kakat do té plíny prostě… To je dle matky největší úspěch…
Pochopila jsem teda, že jsou to dvojčata holka a kluk.. to je i logické přeci, že každý tíhne k jiným aktivitám, baví ho jiné věci a navíc se i říká, že holčičky jsou rychlejší.. jinak já osobně bych ji to řekla takhle a pokud to nepochopí, tak dal bych nic nevysvětlovala a jen bych ji požádala, aby si nevyžádané řady nechala pro sebe ![]()
@murkyf praveze jsou to dva kluci, pardon nedošlo i, že to jsem nenapsala
Mámu nezměníš, i kdybys jí to vysvětlovala tak, jako nám tady, tak se obávám, že ona to prostě bude vidět tak, jak to vidět chce a jak to vidí, takže s tím bohužel asi nic nezmůžeš
. Udivuje mě, jak mají lidi, kteří vždy vidí jen nějaký výsek dne, tendenci hodnotit to, co viděli, a zobecňovat to na celou výchovu
. U nás je takovým expertem tchán, přitom on sám se na výchově svého syna nepodílel, byl na vojně, chodil do práce, nebylo to tehdy tolik zvykem. O péči o nejmenší děti nic neví, ale vždy dokáže skvěle poradit z pozice experta
.
Teď jde o to, jestli chceš, aby máma uznala, že pravdu máš Ty, pak se budeš bránit, vymlouvat jí to po dobrém, později se třeba i chytnete… Anebo jestli chceš raději mít klid a dělat si to po svém. Pak bych jí něco odkývala, aby byla spokojená, a myslela si své. Nicméně se nemusíš zpovídat nikomu, Ty jsi máma, Ty jsi s dětmi v kontaktu nejvíc, Ty jim nejvíc rozumíš
. Pokud vidíš, že jednomu sedí něco a druhému něco jiného, nemá cenu je za každou cenu oba vychovávat stejně. Ono to ani dost dobře nejde
.
Držím palce, ať Tě máma svými komentáři nenervuje, ať Ti děti rostou a jsou hlavně zdravé a v pořádku
.
Řekla bych matce, že miluji oba stejně, že jsou oba moje děti. Dál nic. Vysvětlovat - to už jsi dělala, tak se zbytečně nenamáhej ![]()
Takovým lidem to nevysvětlíš, ty si budou mlet pořád tu svou pravdu. Mám něco podobnyho v tchyni. Máme 3 dítě, ale stejně děláme všechno pořád špatně. Ze začátku mě to štvalo, teď už se bavím tím co zase příště vymysli.
Jé já budu asi, rýpavá, a le mě to přijde strašně takové malicherné,.. Asi to moc prožíváte obě.. Jak máma tak ty..
Vlastně co jsi popsala jsou uplně normální věci u dětí, čekala jsem nějaké závažné věci,,,
Hod se do klidu, děti máš šikovné, mámě řekni, že každýmá na to sůvj čas a nebo at procvičuje i ona,,
Když to neni ted, tak ti bude za xx měsíců kecat do příkrmu, pak nočníku, pak sladkosti.. Spíš bych radila, obrnit se od řečí…
Zdravím maminky, potřebovala bych radu, jak své mamce vysvětlit, že každé dítě je a bude jiné. Tedy teď umí a bude umět jiné věci…
Máme dvojčata 8,5 měsíce a moje mamka mi vyčítá, že se jednomu věnují více, než druhému, protože lépe žvatlá a je větší mazel..
Nejdřív napíšu, co umí oba.. Letou po čtyřech, sedí, předávají hračku z ruky do ruky, dělají papa, umí udělat plác, „prohlíží“ knížky se zvířátky, klečí v nízkém kleku, umí se s pomocí napít z hrnečku, sní sami krupku, kousek zeleniny, ovoce… Oba říkají mama, tata, mňam, brm, ne…
A teď k věci. první (kterému se dle matky věnují více) umí říkat ještě bac, bum celkové žvatlá srozumitelněji, sám stojí a obchází nábytek, umí se vykakat do nočníku když má náladu… To je dle mě matky to hlavní… Ale druhý zase umí posílat míček, sice do všech stran, ale ví že ho má poslat, míček s dirkami umí i hodit, když se mi řekne hop, zas esice na všechny strany, i za hlavu, ale baví ho to…
Jak mám matce vysvětlit, že to není o tom, že bych se jednomu věnovala víc ale že s každým dělám to, co ho baví? Že každý je a bude jiný? Nechce to pochopit a pořád si mele svou…