Nejraději mám vibrátory na klitoris, přiznává testérka erotických pomůcek

Platonická láska je náhodou fajn
Co všechno pro to děláš?
Řekni to jeho ženě tam dostaneš ránu mezi dveřmi a budeš
odmilovana ráz dva
No snažím se pořád zaměstnávat, abych na něj nemyslela… takže
sportuju, chodím mezi lidi, ale stejně to nepomáhá…už jsem zvažovala
i to, že budu chodit na psychoterapii..zda to třeba nesouvisí s tím, že
nejsem stástná, tak jsem se upla na někoho, koho nemůžu mit
@Anonymní píše:
No snažím se pořád zaměstnávat, abych na něj nemyslela… takže sportuju, chodím mezi lidi, ale stejně to nepomáhá…už jsem zvažovala i to, že budu chodit na psychoterapii..zda to třeba nesouvisí s tím, že nejsem stástná, tak jsem se upla na někoho, koho nemůžu mit
Ano, je možné, že si ho třeba nějak idealizuješ a že vlastně
toužíš po někom, kdo „neexistuje“, je to jen tvoje představa, kterou
jsi si připnula na něj - třeba i proto, že je nedostupný. Ta psychoterapie
by mohla být dobrá cesta
Upiras si pět let radost ze života pro někoho, kdo tě možná ani neregistruje a kde je skoro nulová šance na štěstí? Jdi na psychoterapii.
V tom muže byt zakopany pes ( ze nemůžeš mít to co chceš) moc si ho idealizujes… v tvých očích je on ten nejlepší a nejkrásnější apod. Žiješ věcech fantazii- otevri oči a koukni se vedle sebe… je tam? Není!!! Upla ses na něco a proto nejsi šťastná - ale tohle všechno je jen v hlavě… asi to tak mělo byt - nebo chceš aby opustil rodinu? Promiň ale zase takovýho chlapa bych nechtěla já ani smykem… někde na tebe čeká ten pro tebe, ale otevri oči
Já bych ti poradila že nejlepší lék na chlapa je jiný chlap. Jenže
píšeš pět let… To vypadá že žádné vztahy nebyly?.
Tak nevím jestli si to už takto nezkoušela.
Prosím tě, a to jsi za 5 let nepotkala nikoho, kdo by tě byť zaujal nebo se o tebe ucházel? Jsi jak zakletá princezna ve své touze, to už ti muselo z toho dávno hrábnout. Uvědomuješ si, že sis o tom člověku nafantazírovala tolik, že se mu nikdy nikdo nemůže vyrovnat, tím se ještě víc blokuješ vůči reálnému životu?
Asi teda ta oblíbená psychoterapie, ale sama v to moc nevěřím, tu práci člověk stejně musí udělat sám. Nedokážu bytostně pochopit každodenní zoufalé fanzazie o někom imaginárním, snad jen, kdyby to byl Ježíš. A to myslím naprosto vážně!
Jedinej chlap, ktetej stál za tohle utrpení byl Ježíš, uměl chodit po
vodě a měnil vodu na víno, jenže už je mrtvej
@PaníKadrnožková píše:
Prosím tě, a to jsi za 5 let nepotkala nikoho, kdo by tě byť zaujal nebo se o tebe ucházel? Jsi jak zakletá princezna ve své touze, to už ti muselo z toho dávno hrábnout. Uvědomuješ si, že sis o tom člověku nafantazírovala tolik, že se mu nikdy nikdo nemůže vyrovnat, tím se ještě víc blokuješ vůči reálnému životu?Asi teda ta oblíbená psychoterapie, ale sama v to moc nevěřím, tu práci člověk stejně musí udělat sám. Nedokážu bytostně pochopit každodenní zoufalé fanzazie o někom imaginárním, snad jen, kdyby to byl Ježíš. A to myslím naprosto vážně!
No ty vole … my jsme fakt dobře sladěný…
to je znamení pravdy
@růžový achát píše:
Jedinej chlap, ktetej stál za tohle utrpení byl Ježíš, uměl chodit po vodě a měnil vodu na víno, jenže už je mrtvej
jak pro koho
A neslo by to jej nevidat? Sejde z oci…
Hezký večer všem, je to už pět let, kdy mám v hlavě jenoho chlápka ( je ženatý), Od té doby, co ho znám, mám pocit, že nejsem šťastná - trápím se kvůli tomu, že nemůžu být sním a tím pádem moc neprožívám radost. Myslela jsem si, že mě to časem přejde, ale pořád nic-stále stejný stav, že po něm toužím. Snažim se dělat vše možné i nemožné, abych na něj nemyslela, ale opravdu už pět let na něj myslím denně a nevím jak z toho ven. Zažil to někdo? děkuji za každou radu…