Jak zapomenout na milence

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 23.06.19 00:34
Jak zapomenout na milence

Pred tremi lety jsme s manzelem meli hlubokou krizi, ja se v te dobe zamilovala a prerostlo to v trilety vztah. Manzel take nekoho mel. Domluvili jsme se, ze spolu zustaneme kvuli detem a vicemene to funguje. Muj milenec byl o hodne mladsi a nechtel se mnou byt, mel strach i vychovavat cizi deti. Trvalo to tri roky a ja pak nemela uz silu takto zit, nemela jsem uz tolik casu a sily za nim jezdit. Mou vinou me prestal milovat a opustil me, ja ho miluji porad a nemuzu se s tim smirit. Jsme kamaradi, ale nevidame se, obcas si napiseme, ale ja od toho cekam vic a trapim se, kdyz vidim jak jsem mu volna. Kdyz ho nekam pozvu, tak to nejak tak slibi. A ja nevim co delat, strasne se chci odstrihnout, ale nevim jak. Rikam si, ze musim udelat radikalni rez, zablokovat ho vsude. Ale pak si rikam: co kdyz napise, co kdyz nekam bude chtit jit, co kdyz bude neco potrebovat. A porad cekam a trapim se. Nemuzu se nikam posunout. Prosim nereste muj vztah s manzelem, jsme dobri pratele, nase deti jsou velmi citlive a rozvod by je zabil. Chovame se doma k sobe hezky a nehadame se. Ale nejsem stastna, ale moje deti ano a to je ted pro me hlavni. Tohle nechci resit, nevim jak zapomenout a odstrihnout se a porad nedoufat a necekat.

Stránka:  1 2 Další »
Reakce:
ontar
Ukecaná baba ;) 1928 příspěvků 23.06.19 01:00

V lásce se ženská blbost hvězd dotýká…

vitalis
Stálice 64 příspěvků 23.06.19 01:01

To vyrieši len čas a ešte raz veľa času. A ešte komunikácia. Musíš si vykomunikovať to čo chceš.
Moja exmanželka sa zamilovala a napriek tomu, že ju ten chlap odmietol… tak sa rozhodla sa somnou rozviesť a začať „nový život“ Nedokázala sa odmilovať. A rozviedla sa somnou.

free333
Nadpozemská drbna 25672 příspěvků 23.06.19 04:49

Myslím, že to opravdu vyřeší až čas… ;)

Dobré by bylo snažit se zabavit, jak Ti sklouznou myšlenky k němu, tak jít něco dělat, zbytečně to „neživit“, najít si nové koníčky, přátele…

Samozřejmě zablokování a nesledovat ho na soc. sítích…

terien
Extra třída :D 11739 příspěvků 23.06.19 06:19

Odstřihni ho, vymaž si číslo, smaž všechno, co ti ho připomíná, změň si vyzvánění, tón na zprávy, prostě všechno. Zapomeň na to, že budete kamarádi nebo se utrápíš, to prostě nefunguje. Máš nějaké koníčky? Tak se na ně zaměř nebo si najdi nový, dělej si radost, rozmazluj se a hlavně tomu dej čas, bude to dobrý :hug:

katintheBOx63
Zasloužilá kecalka 576 příspěvků 23.06.19 06:57
@Anonymní píše:
Pred tremi lety jsme s manzelem meli hlubokou krizi, ja se v te dobe zamilovala a prerostlo to v trilety vztah. Manzel take nekoho mel. Domluvili jsme se, ze spolu zustaneme kvuli detem a vicemene to funguje. Muj milenec byl o hodne mladsi a nechtel se mnou byt, mel strach i vychovavat cizi deti. Trvalo to tri roky a ja pak nemela uz silu takto zit, nemela jsem uz tolik casu a sily za nim jezdit. Mou vinou me prestal milovat a opustil me, ja ho miluji porad a nemuzu se s tim smirit. Jsme kamaradi, ale nevidame se, obcas si napiseme, ale ja od toho cekam vic a trapim se, kdyz vidim jak jsem mu volna. Kdyz ho nekam pozvu, tak to nejak tak slibi. A ja nevim co delat, strasne se chci odstrihnout, ale nevim jak. Rikam si, ze musim udelat radikalni rez, zablokovat ho vsude. Ale pak si rikam: co kdyz napise, co kdyz nekam bude chtit jit, co kdyz bude neco potrebovat. A porad cekam a trapim se. Nemuzu se nikam posunout. Prosim nereste muj vztah s manzelem, jsme dobri pratele, nase deti jsou velmi citlive a rozvod by je zabil. Chovame se doma k sobe hezky a nehadame se. Ale nejsem stastna, ale moje deti ano a to je ted pro me hlavni. Tohle nechci resit, nevim jak zapomenout a odstrihnout se a porad nedoufat a necekat.

Takový dotaz - do kdy plánujete s manželem takhle „jakože“ spolu žit? Než děti budou mít 18? A je to vůbec život? :? Popravdě to, že se pak rozvedete jim nemusí nijak míň ublížit, než kdyby jste to udělali hned. Manželovi rodiče taky čekali do doby než děti odešli z domu a popravdě, udělali by lépe kdyby se rozvedli rovnou. Nehádali se ani nic podobného ale evidentně to děti cítili. Výsledkem je, že se rozvedli když bylo manželovi 27 let jeho sestře 22 let, oba se s tím doteď nesmířili. Nejsou schopní přijmout nové partnery svých rodičů - i když ty nebyli důvodem rozvodu, a celkově vztahy v rámci rodiny hodně ochladli. Manžel nemůže vnitrně své matce odpustit, že to byla ona kdo nakonec podal žádost o rozvod a svému otci zase nemůže odpustit, že si cca půl roku po rozvodu našel přítelkyni - i když s manželkou spolu nežili 2 roky předtím, vždy přišla jen na víkend domů když měli přijít na návštěvu děti. Prostě to bere jako zradu od obou, neboť do rozvodu si hráli na bezproblémovou rodinku - jen aby děti netrpěli. Nechce o tom mluvit ale vidím jak ho to i po letech šíleně žere. Až do doby, než jsem tohle s ním začala prožívat jsem taky byla názoru, že je potřeba vydržet s rozvodem než děti vyrostou, ale popravdě teď si říkám, že lepší je to udělat co nejdřív, pač ty menší děti se s tím vyrovnají lépe než dospělé.

Lucius08
Zasloužilá kecalka 898 příspěvků 23.06.19 07:22

Pro milence už jsi tabu, smiř se s tím. Psala jsi, že jsi byla starší. Neznám žádný vztah jaký fungoval více let, kde byla ona starší než on. Už si našel nebo si určitě najde ženskou mladou a bez děti a založí rodinu. :nevim:. Tohle musíš první pochopit. Pak ho přestaň kontaktovat. Nemusíš si ho hned blokovat ale na insta, na face, se už dneska dá skrýt obsah od konkrétního člověka, sejde s očí, sejde s mysli.

azaleila
Zasloužilá kecalka 564 příspěvků 23.06.19 07:27

Sama sobě ubližuješ tím, že to v sobě moc probíráš. Co bylo, bylo, nech to spát. Rozhodla ses zůstat s manželem, tak s ním buď. A milenci dej šanci být někde jinde s někým jiným, nečekej, že se vše najednou změní.

sediza
Závislačka 2581 příspěvků 23.06.19 08:06

Podle mě je řešení jasné. Měla by sis najít jiného milence. Zkusila bych nějaké seznamky, chodila víc ven, kde je možnoat se seznámit. Člověk líp zapomene v náručí někoho jiného. No a jinak s manželem jste to podle mě vyřešili dobře. Když dokážete v pohodě fungovat bez hádek a doma je dobrá atmosféra, tak palec nahoru. :palec:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 23.06.19 08:22

Radu nemám, ale jestli budete s rozvodem čekat, až děti vyrostou, tak to je taky podle mě špatně. Mě se rodiče rozvedli, když mi bylo 20 a snášela jsem to taky špatně, celý život žiješ v rodině a najednou šok, to že je člověk dospělý neznamená že to není rána a ztráta jistoty domova tě rozhodí možná ještě víc, protože k tobě každej přistupuje jako k dospělýmu ale člověk tím neumí naložit.
Moje rodiče si každý rychle našli jiného partnera s dětmi, v nasich pokojích s bráchou byli najednou cizí děti a my byli vpodstate i doma vetřelci, šílený když na to teď vzpomínám. Myslím si, že když se rozvod a děti jsou malé, rodiče jsou ohleduplnejsi.

lilith1
Ukecaná baba ;) 2158 příspěvků 23.06.19 08:54
@katintheBOx63 píše:
Takový dotaz - do kdy plánujete s manželem takhle „jakože“ spolu žit? Než děti budou mít 18? A je to vůbec život? :? Popravdě to, že se pak rozvedete jim nemusí nijak míň ublížit, než kdyby jste to udělali hned. Manželovi rodiče taky čekali do doby než děti odešli z domu a popravdě, udělali by lépe kdyby se rozvedli rovnou. Nehádali se ani nic podobného ale evidentně to děti cítili. Výsledkem je, že se rozvedli když bylo manželovi 27 let jeho sestře 22 let, oba se s tím doteď nesmířili. Nejsou schopní přijmout nové partnery svých rodičů - i když ty nebyli důvodem rozvodu, a celkově vztahy v rámci rodiny hodně ochladli. Manžel nemůže vnitrně své matce odpustit, že to byla ona kdo nakonec podal žádost o rozvod a svému otci zase nemůže odpustit, že si cca půl roku po rozvodu našel přítelkyni - i když s manželkou spolu nežili 2 roky předtím, vždy přišla jen na víkend domů když měli přijít na návštěvu děti. Prostě to bere jako zradu od obou, neboť do rozvodu si hráli na bezproblémovou rodinku - jen aby děti netrpěli. Nechce o tom mluvit ale vidím jak ho to i po letech šíleně žere. Až do doby, než jsem tohle s ním začala prožívat jsem taky byla názoru, že je potřeba vydržet s rozvodem než děti vyrostou, ale popravdě teď si říkám, že lepší je to udělat co nejdřív, pač ty menší děti se s tím vyrovnají lépe než dospělé.

Presne nazor, nebudu se rozvadet mam male deti, starsi to prijmou lepe je zcela mylny ba naopak, cim je vetsi dite tak nese rozchod rodicu hure..

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 23.06.19 09:06

K tomu rozvodu. Vidím to úplně stejně jako většina tady. Naši se rozvadeli taky, až my jsme byli „rozumní“ a až jsme to měli „pochopit“. Já už měla svého partnera a bratr stále žije u mamky. Zastávám názoru, že je lepší to udělat hned a ne čekat, než děti vyletí z hnízda. S bratrem jsme odjakživa věděli že to rodičům neklapne. A vlastně jsme jej čekali na ten den, kdy přijdou s tím že se budou rozvádět. A čím víc rodiče čekali, tím víc se v nich budila nenávist vůči tomu druhému. A tím ten rozvod byl bokestivejsi, jak pro nás tak i pro ně. Bylo mi 18 a abych nemusela být doma a poslouchat věcné hádky, jsem chodila radši popíjet z kamarády a od mamky se odstěhovala. Oba teď mají nové rodiny i s dětmi. A pro mě je neskutečně těžké se na ně dívat. Dívat se, jak mají novou rodinu. My už jsme přece ti rozumní a už to pochopíme. Ale spíš je to těžší, že nás takhle dokázali odstrihnout. Kdyby jsme byli malý, tak by jsme s nemi mohli vyrůstat a patřili by jsme k nim. Ale teď jsme jen už dospělí děti. Teď jen cítím strašnou zradu vůči oboum. Teď beru už jen partnera jako svou nejbližší osobu. Protože podle nich, my už jsme dospělí a rozumní. A všechno zvládneme sami. Určitě bych na rozvod nečekala. Já trpěla jak pes.

katintheBOx63
Zasloužilá kecalka 576 příspěvků 23.06.19 09:29
@Anonymní píše:
K tomu rozvodu. Vidím to úplně stejně jako většina tady. Naši se rozvadeli taky, až my jsme byli „rozumní“ a až jsme to měli „pochopit“. Já už měla svého partnera a bratr stále žije u mamky. Zastávám názoru, že je lepší to udělat hned a ne čekat, než děti vyletí z hnízda. S bratrem jsme odjakživa věděli že to rodičům neklapne. A vlastně jsme jej čekali na ten den, kdy přijdou s tím že se budou rozvádět. A čím víc rodiče čekali, tím víc se v nich budila nenávist vůči tomu druhému. A tím ten rozvod byl bokestivejsi, jak pro nás tak i pro ně. Bylo mi 18 a abych nemusela být doma a poslouchat věcné hádky, jsem chodila radši popíjet z kamarády a od mamky se odstěhovala. Oba teď mají nové rodiny i s dětmi. A pro mě je neskutečně těžké se na ně dívat. Dívat se, jak mají novou rodinu. My už jsme přece ti rozumní a už to pochopíme. Ale spíš je to těžší, že nás takhle dokázali odstrihnout. Kdyby jsme byli malý, tak by jsme s nemi mohli vyrůstat a patřili by jsme k nim. Ale teď jsme jen už dospělí děti. Teď jen cítím strašnou zradu vůči oboum. Teď beru už jen partnera jako svou nejbližší osobu. Protože podle nich, my už jsme dospělí a rozumní. A všechno zvládneme sami. Určitě bych na rozvod nečekala. Já trpěla jak pes.

Přesně jak můj manžel :,( Taky se s tím nemůže smířit a to už je mu 30+. Někdo řekne, že už je velký chlap a měl by být v pohodě, ale není to tak jednoduché. Sice jeho rodiče nemají nové partneři s dětmi, ale například barák ve kterém vyrostl jeho otec hned po rozvodu dal pro pronájmu a žije v garsonce. Matka si koupila byt ve vedlejším městě. Ale manžel odmítá k ní jít na návštěvu, občas zajde jen za otcem. Reálně ale úplně ztratil jakékoli zázemí a známe prostředí - je to jako přírodní katastrofa, která ti vezme domov a vytrhne tě z kořenů a ty pak už nemáš kam se vracet. Hrozně mi je ho líto. Když si pomyslím, že by se rozvedli moji rodiče a já bych takhle přišla o svůj první domov - hrůza pomyslet. Navíc on je velice rodinně založen, i když jsme spolu začínali chodit tak pravidelně chodil domů, když tam déle nemohl tak byl z toho špatný. Pro něho Praha byla jen město kde žiju já, a já vím že tady je jen kvůli mně. Kdyby jsme spolu nebyli tak by se obratem vrátil domů, kam ho to neustále tahalo a táhne.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 23.06.19 09:55

Mám podobný osud. Jen já bych přesto od manžela odejít chtěla. Jak zapomenout neporadím, sama nevím…

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 23.06.19 10:12

@katintheBOx63 tak tak, dům kde jsem vyrůstala chce prodat a nebo ho dát dětem jejího přítele. Já taky nemám kam zalezt opravdu trpím a někdy nevím co s tím. Protože se nemám kam vrátit. Taťka má novou přítelkyni s 5 roční holčičkou a mě se už ani neozve. Takže jsem závislá na partnerovi. A jeho rodiče vždycky říkají, že on to dosáhl tak daleko jen díky nim, protože jsou kompletní rodina. Takže mi to hodně predhazuji. A když vidím, jak se oba rodiče chovají k dětem svých partnerů. Tak mi je z toho popravdě na zvraceni. Protože mi trpěli a viděli jak se rodiče nenávidí. Na nás neměli čas a ani sílu. A teď mají nove rodiny a děti partnerů zboznuji. A ať je teď už manžel jaký chce, jsem ráda, že si mě vzal pod své křídlo a staral se o mě. Hkavne po psychické stránce.

Stránka:  1 2 Další »
Váš příspěvek
Reklama