Jak získat zpět své sebevědomí

Napsat příspěvek
Velikost písma:
5.7.20 11:16

A myslíte že je snazší přesvědčit osobu co za nic nestojí, že za něco stojí. Nebo je snazší udělat z osoby co za nic nestojí osobu co za něco stojí? Podle mě to druhý, protože to první je lež a ještě bude těžší o tom přesvědčit ostatní. Ou má pravdu, dělej s sebou něco.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
13768
5.7.20 12:17
@Ještěceknešamašji píše:
Tohle neni sebevědomí. Tohle je jen hloupost. Jen hlupák si myslí, že se nemůže zmýlit. Čím jste chytřejší, tím si víc uvědomujete, že je možná všechno jinak. Proto asi nemám zapotřebí urážet ostatní lidi. A nebo je to právě naopak, potřeba šikanovat vychází většinou z velmi nejistých jedinců. Takže i ropucha má problémy se sebevědomím, jinak by mě neurážela. Nicméně pokud člověk něco v životě dokázal, tak by o sobě neměl pochybovat, protože není zbytečný.

Možná by sis netroufl urazit muže, ale tady jsi v klidu hned prvním příspěvkem urazil ženu.
A kdybys tomu náhodou nerozuměl, tak je to tato věta:

@Ještěceknešamašji píše:
Jak ti může někdo vzít sebevědomí? To buď máš nebo nestojís za nic a víš to. Staň se hodnotným člověkem a budeš ho mít. Tyhle ženský problémy.Příspěvek upraven 05.07.20 v 07:18

Myslíš si, že když je žena, tak má menší problémy než muž?

Myslíš si o sobě, že ses tedy zmýlil, když píšeš, že neurážíš a přitom urážíš? :palec:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
13768
5.7.20 12:20
@Ještěceknešamašji píše:
A myslíte že je snazší přesvědčit osobu co za nic nestojí, že za něco stojí. Nebo je snazší udělat z osoby co za nic nestojí osobu co za něco stojí? Podle mě to druhý, protože to první je lež a ještě bude těžší o tom přesvědčit ostatní. Ou má pravdu, dělej s sebou něco.

Kdo posuzuje, že někdo za něco stojí? Ty? Nebo někdo jiný?
Přesvědčit někoho o něčem může být nemožné. A udělat z někoho někoho jiného také, pokud to on sám nebude chtít. Lidi se nechtějí nechat předělávat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5.7.20 13:04

Opět narážím na věčný problém chápání textu, nebo komunikace obecně. Čím víc toho napíšu, tím míň mě budou určité osoby chápat. Ale tenhle problém je dycky chyba chytřejšího. A mě to nebaví psát pro jednobunky.

Ženy nemají menší problémy, jen jiný. A tohle je typicky ženský problém. Kluci jsou od školky trénování uspět v konkurenci a mají to i v genech. Takže se tam problémy se sebevědomím tak nevyskytují.

Stejně si nemyslím, že jsem někoho mohl urazit, tím, že jsem vyřkl hypotézu, že buď hodnotu máte a tím máte i sebevědomí, nebo ji nemáte a pak nemáte ani sebevědomí. Pak se staňte hodnotným člověkem a sebevědomí přijde.

Jen odmítám základní premisu, že každý za něco stojí. To platí u dětí. Ty se můžou něčím stát. Ale u lidí kolem 40 let se často stává, že neumí pořádně nic a najednou jim dojde, že nic nemají a ničeho nedosáhli. Pak je asi pocit méněcennosti na místě a je to jen mechanismus jak se probrat a něčeho dosáhnout. Rozhodně není v pořádku takovýho člověka přesvědčovat, že za něco stojí, když sám sebe hodnotí negativně. Za prvé se to nepovede a jen to oddaluje novej elán se sebou začít něco dělat.

Může se stát, že by člověk byl v životě úspěšným a neviděl to? To se mi teda nezdá. Porodit dítě a starat se o jeho fyzicky potřeby mi nepřijde jako životní úspěch. Výchova dětí, který uspěly už mi jako životní úspěch přijde. Zvlášť když je jich víc.

Lidi se předělat nedají, oni mají už všech o v sobě. Jako tlusťoch může zhubnout, tak flákač může začít pracovat, když najde motivaci. A pracovat na sobě je základ od základní školy. Někdo na to kašle ve škole, pak v zaměstnání a ve 40 letech není mistr v ničem. Ani na výběru partnera nepracoval, takže je třeba i sám, nebo v toxickým vztahu. A místo řešení se v tom jen plácá. To je špatně, chce to aktivně pracovat na svým životě. A ten pak bude za něco stát a člověk získá sebevědomí překonáváním překážek. Protože už vi, že něco dokázal.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
311
5.7.20 17:57
@Ještěceknešamašji píše:
Opět narážím na věčný problém chápání textu, nebo komunikace obecně. Čím víc toho napíšu, tím míň mě budou určité osoby chápat. Ale tenhle problém je dycky chyba chytřejšího. A mě to nebaví psát pro jednobunky.

Ženy nemají menší problémy, jen jiný. A tohle je typicky ženský problém. Kluci jsou od školky trénování uspět v konkurenci a mají to i v genech. Takže se tam problémy se sebevědomím tak nevyskytují.

Stejně si nemyslím, že jsem někoho mohl urazit, tím, že jsem vyřkl hypotézu, že buď hodnotu máte a tím máte i sebevědomí, nebo ji nemáte a pak nemáte ani sebevědomí. Pak se staňte hodnotným člověkem a sebevědomí přijde.

Jen odmítám základní premisu, že každý za něco stojí. To platí u dětí. Ty se můžou něčím stát. Ale u lidí kolem 40 let se často stává, že neumí pořádně nic a najednou jim dojde, že nic nemají a ničeho nedosáhli. Pak je asi pocit méněcennosti na místě a je to jen mechanismus jak se probrat a něčeho dosáhnout. Rozhodně není v pořádku takovýho člověka přesvědčovat, že za něco stojí, když sám sebe hodnotí negativně. Za prvé se to nepovede a jen to oddaluje novej elán se sebou začít něco dělat.

Může se stát, že by člověk byl v životě úspěšným a neviděl to? To se mi teda nezdá. Porodit dítě a starat se o jeho fyzicky potřeby mi nepřijde jako životní úspěch. Výchova dětí, který uspěly už mi jako životní úspěch přijde. Zvlášť když je jich víc.

Lidi se předělat nedají, oni mají už všech o v sobě. Jako tlusťoch může zhubnout, tak flákač může začít pracovat, když najde motivaci. A pracovat na sobě je základ od základní školy. Někdo na to kašle ve škole, pak v zaměstnání a ve 40 letech není mistr v ničem. Ani na výběru partnera nepracoval, takže je třeba i sám, nebo v toxickým vztahu. A místo řešení se v tom jen plácá. To je špatně, chce to aktivně pracovat na svým životě. A ten pak bude za něco stát a člověk získá sebevědomí překonáváním překážek. Protože už vi, že něco dokázal.

A kdo stanovil, ze neco dokazat v zivote znamena vychovat deti, byt uspesny v praci, mit barak pred nim dve auta a na konte hromadu penez. Zij si svuj zivot tak aby jsi byl stastny a jestli to bude v baraku za 10 milionu nebo v chatrci na konci sveta je uz jenom na tobe. Do hrobu si nic ze sveho uspechu nevezmes a tvoje prapravnoucata ti na hrbitov zapalovat svicku taky chodit nebudou. Neskutecny problem hlavne milenialu a maldsich generaci, pokud nemas prachy a karieru - jsi nula, se potom neni cemu divit, kdyz navsteva psychologa je pro vetsinu populace dnes uz beznou zalezitosti.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
13768
5.7.20 18:18
@Ještěceknešamašji píše:
Opět narážím na věčný problém chápání textu, nebo komunikace obecně. Čím víc toho napíšu, tím míň mě budou určité osoby chápat. Ale tenhle problém je dycky chyba chytřejšího. A mě to nebaví psát pro jednobunky.

Ženy nemají menší problémy, jen jiný. A tohle je typicky ženský problém. Kluci jsou od školky trénování uspět v konkurenci a mají to i v genech. Takže se tam problémy se sebevědomím tak nevyskytují.

Stejně si nemyslím, že jsem někoho mohl urazit, tím, že jsem vyřkl hypotézu, že buď hodnotu máte a tím máte i sebevědomí, nebo ji nemáte a pak nemáte ani sebevědomí. Pak se staňte hodnotným člověkem a sebevědomí přijde.

Jen odmítám základní premisu, že každý za něco stojí. To platí u dětí. Ty se můžou něčím stát. Ale u lidí kolem 40 let se často stává, že neumí pořádně nic a najednou jim dojde, že nic nemají a ničeho nedosáhli. Pak je asi pocit méněcennosti na místě a je to jen mechanismus jak se probrat a něčeho dosáhnout. Rozhodně není v pořádku takovýho člověka přesvědčovat, že za něco stojí, když sám sebe hodnotí negativně. Za prvé se to nepovede a jen to oddaluje novej elán se sebou začít něco dělat.

Může se stát, že by člověk byl v životě úspěšným a neviděl to? To se mi teda nezdá. Porodit dítě a starat se o jeho fyzicky potřeby mi nepřijde jako životní úspěch. Výchova dětí, který uspěly už mi jako životní úspěch přijde. Zvlášť když je jich víc.

Lidi se předělat nedají, oni mají už všech o v sobě. Jako tlusťoch může zhubnout, tak flákač může začít pracovat, když najde motivaci. A pracovat na sobě je základ od základní školy. Někdo na to kašle ve škole, pak v zaměstnání a ve 40 letech není mistr v ničem. Ani na výběru partnera nepracoval, takže je třeba i sám, nebo v toxickým vztahu. A místo řešení se v tom jen plácá. To je špatně, chce to aktivně pracovat na svým životě. A ten pak bude za něco stát a člověk získá sebevědomí překonáváním překážek. Protože už vi, že něco dokázal.

Odpovím Ti citátem:

„Pokud to neumíš vysvětlit jednoduše, nerozumíš tomu dostatečně dobře“.
Albert Einstein

Jinak Tě určitě nikdo nenutí, abys tady plýtval svou moudrostí. ;) )

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5.7.20 18:41

Já to dělám z čiré dobrosrdečnosti.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
6.8.20 11:46

Obnovuji diskuzi.
Potrebovala bych poradit, co delat - vzit silu nekde v sobe? Na co se zamerit?
Strucny popis - jsem stredni vek, vdana, mam ve deti. Mam VS, pred detmi jsem byla ve svem oboru vcelku dobra a mela dobrou praci.
Od detstvi mam jednu nemoc - pokud se sama sobe venuji, tak je mi dobre ( dodrzuji leky, pohyb, vahu, nevystavuju se zbytecnym jedum).
Od detstvi/mladi jsem porad slychala - to musis/nesmis ( i diky te nemoci). Moc hubnes, víc jez nebo naopak, nejez - jsi moc tlusta, není to pro Tebe dobre.
Kdyz jsem byla na VS a potom zacala delat, tak jsem se nejak dala vcelku dohromady, pravidelne jsem chodila cvicit, vse dodrzovala, chodial na kontroly, brala leky atd.
A i se sama sobe libila.
Pak jsem se vdala a mam deti, Manzel mi nepomaha, kdyz si postezuji, ze bych potrebovala pomoct nebo ze mi neni dobre, ze bych potrebovala zase mit rezim, at je mi dobre - tak me odbyde, ze ma dost prace a jemu neni dobre. Ja vim, ze jse mozna mela zvazit, mit s nim dalsi dite ( pri prvnim tehotenstvi mi napriklad nebylo dobre, a tak jsem ho prosila, at mi jde pomoct, rekl mi, ze je unavenej a nemam to daleko, ze to zvladnu sama).
No - ja sama jsem dost silna, dost veci zvladnu. Ale jedu navic - mam problem s jidlem, bud jim moc nebo malo, kdyz se najim - vycitam si to, pak trebas den nejim a piju jen caj a pak je mi zle. Staram se o deti, co zmuzu. Ale stale to neni dost.
Manzel me za nic nepochvali - a ani nikdo jiný. Obcas mi pomuze mama, ale trebas k nam prijede - a zacne hned uklizet nebo mi rekne, ze nemam vyzehleno… Pripadam si pak jak blbec (pritom doma mam uklizeno- tak nejak normalne - cisto, vyprano, v mezich normy vse usporadane). jako chybí mi, že by mi nekdo za neco pochvalil? Nevim…
Citim se proste bidne. Kdyz mi nekdo pomuze - jsem vztahovacna, ze jsem neschopna. Kdyz mi manzel nepomaha, jsem nastvana.
Jak seo sebe nestaram, protoze na to nemam cas, mam prece jen nejake obtize - beru vic leku, jsem vic unavena a tedy - i jim nepravidelne a blbe.

Jak se z teto mizerie dostat. Nebavi me to. prijdemi, ze jen prezivam. Jako bych ani nemela narok na to, aby mi bylo dobre. Mam to dost v sobe zakoreneny,

  • Citovat
  • Nahlásit
815
6.8.20 12:27

A co vás u takového chlapa drží? Jestli žít sama s dětma nebo se sobcem vedle sebe, radši bych volila první možnost. Nikde není psané, že člověk po dětech nemá nárok na šťastnější život pokud v tom nynějším je nešťastný.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama