Jak zmírnit závislost dítěte na matce?

27589
28.4.17 23:09

Jak zmírnit závislost dítěte na matce?

Po dnešním večerním uspávání už mám zas dost, musím se tu zkusit zeptat, jestli nemá někdo nějakou radu.
Mladší dcera je na mě hodně fixovaná. Už když se narodila, je hodně emotivní, odmala hodně uplakaná. Cca v 9m totálně odmítla manžela (od narození koupal a staral se o ni), to jí vydrželo do cca 1,5 r, než zase byla ochotná s ním částečně existovat. Velice výrazně preferuje mě, před kýmkoliv koho zná. Když to začalo, tak jsem to brala, že má separační úzkost a že z toho prostě vyroste. Zatím to tak nevypadá :nevim: a já už nevím, co s tím.
Já sama jsem poměrně nezávislá osoba, s rodinou má dobré vztahy, ale prostě dokážu existovat bez každodenního kontaktu, s mužem nemáme problém se od sebe odloučit bez „stýskání si“. Tím víc mě to svazuje, dcera na mě visí jakmile jsem k dispozici. Umí být i u babičky, kde když je zábava, tak si na mě ani nevzpomene, klidně tam spí. U tchýně trochu horší, tam občas pláče po mamince. Chodí i na dvě dopoledne do školky, tam se adaptovala sice s pláčem, ale už je to ok - nicméně mě při vyzvedávání vítá tak, jako bychom se neviděly týden a doslova se na mě fyzicky přilepí.
Jak to vnímám já, tak tak její závislost cca do 2 let byla „nevědomá“, prostě malé dítě. Ten poslední 3/4 rok už to vnímám spíš jako manipulaci a závislost uvědomělou nebo jak to říct.
Jakmile jsem v dohledu, tak všechno všechno musím jedině já. Když jsme spolu doma, tak vyžaduje ode mě asistenci naprosto u všeho, od malování, umývání, jídla. Navíc mě přímo fyzicky vyhledává, neustále mi sedí na klíně nebo se po mě nějak povaluje, drží mě za nohu, ruku, chce se chovat, nosit. Měla období „sama“, ale vždycky jsem musela na to její „sama“ koukat. Ted cca 2m začala dost vzdorovat, odmítá se svlékat/oblékat/jíst/umývat/ cokoliv beze mojí pomoci, předtím ty věci alespon dělala sama. Vlastně ted všechno odmítá, nemůže jí s ničím pomoci sestra, tatínek, babička - všechno jen maminka, jak je nějaký problém, pád, něco jí nejde, tak pláče až se hory zelenají. Přiznávám, že už jsem z toho docela unavená, ráda bych jí nějak „odmaminkovala“ na běžnou úroveň, ale netuším jak.
Nechci se nechat od ní vydírat, přijde mi, že pokud není nemocná nebo není nějaká krizová situace, že by mohla existovat i s tatínkem třeba…ale to prostě nejde, okamžitě je řev, až se zalyká. Každý večer uspávání, chce držet mě za ruku, abych nemohla odejít pryč, přitom evidentně moje přítomnost jí uspávání prodlužuje, protože prostě nechce zavřít oči a usnout (když je u babičky, tak tu klidně pošle pryč a spí se ségrou, usne za 15 minut), já jí uspávám minimálně hodinu.
Starší sestra už to začíná taky vnímat negativně, nemůžu s ní nikdy být bez té mladší, to se jí nelíbí.
Nemáte nějaké rady, jak a co dělat, aby se ode mě trochu odpoutala?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

Smazaný anonym
28.4.17 23:31

@acimedaca Já to ze svých zkušeností vidím tak, že druhé dítě je závislejší na matce než první i proto, že se starším sourozencem soupeří o její pozornost. Kromě toho je ještě malá. Pokud jsem to dobře spočetla, tak jí ještě nejsou ani tři roky.
Třetí dítě mám dceru 2r3m jí budou a je také mnohem více mazlivá než starší kluci. Prostě je to holka. Jak jsem byla poučena psycholožkou se zaměřením na výchovu dcer, tak obecně děti do předškolního věku včetně (asi víc holky) potřebují tu maminku a teprve později se odpoutávají od rodiny (zhruba s tím nástupem do školy, kdy už by měli být schopné fungovat i samostatně).
Kromě toho je každé dítě jiné, u některého je víc výrazné, u někoho méně. Také tedy záleží na pořadí a pohlaví.
A co s tím dělat? Prostě to přijmout. Děti potřebují mít tu jistotu rodiny, zejména matky do těch 5-6 let.

  • Citovat
  • Upravit
2042
28.4.17 23:41
@acimedaca píše:
Po dnešním večerním uspávání už mám zas dost, musím se tu zkusit zeptat, jestli nemá někdo nějakou radu.
Mladší dcera je na mě hodně fixovaná. Už když se narodila, je hodně emotivní, odmala hodně uplakaná. Cca v 9m totálně odmítla manžela (od narození koupal a staral se o ni), to jí vydrželo do cca 1,5 r, než zase byla ochotná s ním částečně existovat. Velice výrazně preferuje mě, před kýmkoliv koho zná. Když to začalo, tak jsem to brala, že má separační úzkost a že z toho prostě vyroste. Zatím to tak nevypadá :nevim: a já už nevím, co s tím.
Já sama jsem poměrně nezávislá osoba, s rodinou má dobré vztahy, ale prostě dokážu existovat bez každodenního kontaktu, s mužem nemáme problém se od sebe odloučit bez „stýskání si“. Tím víc mě to svazuje, dcera na mě visí jakmile jsem k dispozici. Umí být i u babičky, kde když je zábava, tak si na mě ani nevzpomene, klidně tam spí. U tchýně trochu horší, tam občas pláče po mamince. Chodí i na dvě dopoledne do školky, tam se adaptovala sice s pláčem, ale už je to ok - nicméně mě při vyzvedávání vítá tak, jako bychom se neviděly týden a doslova se na mě fyzicky přilepí.
Jak to vnímám já, tak tak její závislost cca do 2 let byla „nevědomá“, prostě malé dítě. Ten poslední 3/4 rok už to vnímám spíš jako manipulaci a závislost uvědomělou nebo jak to říct.
Jakmile jsem v dohledu, tak všechno všechno musím jedině já. Když jsme spolu doma, tak vyžaduje ode mě asistenci naprosto u všeho, od malování, umývání, jídla. Navíc mě přímo fyzicky vyhledává, neustále mi sedí na klíně nebo se po mě nějak povaluje, drží mě za nohu, ruku, chce se chovat, nosit. Měla období „sama“, ale vždycky jsem musela na to její „sama“ koukat. Ted cca 2m začala dost vzdorovat, odmítá se svlékat/oblékat/jíst/umývat/ cokoliv beze mojí pomoci, předtím ty věci alespon dělala sama. Vlastně ted všechno odmítá, nemůže jí s ničím pomoci sestra, tatínek, babička - všechno jen maminka, jak je nějaký problém, pád, něco jí nejde, tak pláče až se hory zelenají. Přiznávám, že už jsem z toho docela unavená, ráda bych jí nějak „odmaminkovala“ na běžnou úroveň, ale netuším jak.
Nechci se nechat od ní vydírat, přijde mi, že pokud není nemocná nebo není nějaká krizová situace, že by mohla existovat i s tatínkem třeba…ale to prostě nejde, okamžitě je řev, až se zalyká. Každý večer uspávání, chce držet mě za ruku, abych nemohla odejít pryč, přitom evidentně moje přítomnost jí uspávání prodlužuje, protože prostě nechce zavřít oči a usnout (když je u babičky, tak tu klidně pošle pryč a spí se ségrou, usne za 15 minut), já jí uspávám minimálně hodinu.
Starší sestra už to začíná taky vnímat negativně, nemůžu s ní nikdy být bez té mladší, to se jí nelíbí.
Nemáte nějaké rady, jak a co dělat, aby se ode mě trochu odpoutala?

Tady jsi popsala naprosto přesně mou dceru. Už má 4 pryč a stále je mamánek, ale je to lepší. Už aspoň dokáže fungovat s manželem, když jdu třeba večer cvičit. to bylo ještě před 3/4 rokem naprosto nemyslitelne. Stále se bála, že když odejdu, tak už se nevrátím. a absolutně nechápu, kde se to vní vzalo. Nikdy se nic takového nestalo, že jsem nepřišla, nebo ji někde nechala. U nás i nástup do školky ve 2 a 3/4 roce naprsotá katastrofa. naprostá. to tam nikdy ani nespala.Tam už jsem teda nevydržela a navštívila psycholožku. ALe jen ohledně té školky. Ona se nejvíc uklidnila posledního půl roku, kdy jsem jí kvůli nemoci musela odhlásit ze školky a zůstat s ní doma. Paradoxně díky tomu začala být samostatnější, co se komunikace s ostatními(hlavně teda členy rodiny)týče. Ale jako jinak je nesamostatná, co se týče her. když už si sam hraje, tak jí musím aspoň zdálky „asistovat“ tím, že na mě mluví, já na ni…pořád. Miluju ji nejvíc na světě, ale upřímně přiznávám, že čím víc byla na mě zavislá a čím víc mě vyžadovala a odmítala ostatní lidi, tím víc já se „vzdalovala“.Celé dny mi byla za zadkem, pořád se po mně „povalovala“, 100× denně otázka kam jdu (když jsme šla jen na wc, do kuchyně apod), že jde se mnou,…takový bludný kruh. přitom bych za ni dýchala, ale co je moc je moc.bylo to náročné. kolikrát extrémně náročné, ale opravdu je to lepší a lepší(ťukám) A navíc, možná se to zlepšilo i mým náhledem na situaci.Ona na podzim onemocněla (v podstatě běžným bacilem, který se z ní nedařil dostat pryč (proto to odhlášení ze školky).A mě to celé, ten strach o ni, stál strašně moc nervů a probdělých nocí…a právě v té době jsem si říkala, jaká jsem kráva, že jsem řešila blbosti a že ta závislot je to nejmenší (i když úmorné, no :oops: )a jednou to přejde. a ještě mi bude smutno;) :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1563
29.4.17 00:14

Každý jsme jiný. Chápu, taky jsem spíš ten nezávislý typ, ale pořídili jsme si děti dobrovolně a měli bychom se k nim chovat tak, aby jim bylo hezky. Dcera byla taky mamánková, přejde to, akorát ti nikdo neřekne kdy.
Jinak děti vycítí opravdu hodně, čím víc tě to bude štvát, a budeš toho mít dost, tím to podle mě bude horší, protože to dcera vycítí a bude tě chtít o to víc.
Možná zkusit i psychologa, já osobně poradu s někým dobrým v tomto oboru vidím jako fajn záležitost (ale vím, že to ta každý nemá).

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1085
29.4.17 01:14

Jeeeje to je jako u nas. Dcera bude mit v lete 3 roky. Od narozeni je opravdu hodne uplakana. V podstate se kolikrat celym tim dnem proknoura. Pamatuju si, ze jsem ji do 15ti mesicu pouze nosila. Bylo u nas tez obdobi, kdy naprosto odmitala manzela. Ted si s nim pohraje, ale za chvilku knoura, ze chce me. S nikym jinym byt nechce. Dokonce jsme na tom tak, ze sedi na gauci, ja stojim 2 metry od ni a ona place, ze chce maminku. Rekla bych, ze ji opravdu hodne chovam a mazlim, spi s nami v posteli, ale tez si nedojdu ani na zachod. A hlavne to celodenni knourani - uuuuffff.
Opravdu se desim nastupu do skolky :?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
28884
29.4.17 06:44

Může to být povahou, taky mám takovou „úzkostlivější“ jednu dcerku, je třetím dítětem, čtvrté dítě je už zase úplně v pohodě, ve dvou a čtvrt letech mi dá pusu a je schopna odejít a být s kýmkoliv, koho zná.

Taky měla období, kdy vzdorovala a něco si vynucovala pláčem(abych byla u ní a dívala se, jak se obléká, abych si s ní šla lehnout výhradně já),ale díky tomu, že má hodně sourozenců a taky já mám občas i jiné povinnosti než děti, někdy prostě odejít musím, tak se to tak nějak zmírnilo na přijatelnou úroveň samo. Výhodou u ní je, že když je u babičky nebo někde jinde, nikdy tam není sama ale se sourozenci.
Má 5 let, do školky chodí od 4 let(chtěla jsem to tak),zadaptovala se dobře, je spokojená, má kamarádky a nemá vážnější problém. Paní učitelky sice říkají, že oproti svým sourozencům je taková ostýchavější, zakřiknutější, kamarádek má sice méně, než její starší sestra, která byla hvězdou kolektivu, ale nic, co by se vymykalo širší normě.

Rozhodně to neberu jako schválnost, pokud to jen trochu jde, tak jí vyhovím, ale ne vždy to jde. Snažím se denně udělat čas jen na ni, ale zároveň ji podporuji v tom, aby byla samostatná, dávám jí i různé úkoly, např. jít vybrat poštovní schránku nebo do večerky pro rohlíky(nikde se nepřechází a vidíme na ni ze dveří, buď já nebo někoho pověřím) Je to povahou, já jsem byla a dodnes svým způsobem jsem taky taková, akorát jsem byla hodně fixovaná na babičku, protože jsem z více sourozenců nejstarší, navíc jsem jako malá měla zdravotní problémy, máma mě tam dost odkládala, aby měla čas na péči o mladší děti. To považuji za mnohem horší variantu, s odstupem času. U matky a rodičů jsem nikdy nezískala jistotu a babička poměrně brzy zemřela, bylo to, jako by odešlo kus mě v době, kdy to tak být nemělo.

S věkem se to zlepšuje, už jí jde ledacos vysvětlit, domluvit se s ní. Je potřeba vzít na vědomí, že někdo má takovou povahu, špatně snáší změny a „opuštění“.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
5271
29.4.17 06:55

@luca241 a co ti psycholožka poradila?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
7629
29.4.17 07:01

Radu asi taky nemam, mam to same doma, ikdyz v mirnejsi forme. Synek je taky knoura a plazivec obecny. poridili jsme mu segru :mrgreen: na tu sice nezarli a pekne pomaha, ale je umazlenejsi nez driv, musim vic asistovat…jesteze mu odlouceni nedela problem a obcas ho poslu na vikend k sestre, jinak bych si to hodila. Umi to byt v kombinaci s miminem docela bolehlav :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Ou
11312
29.4.17 07:05

Není to vydírání a manipulace, to je prostě na ani ne tříleté dítě příliš složité. Tato předsatava je čistě tvoje projekce a právě tvoje nejistota odmítání může dceru znejisťovat a tím víc vyžaduje tvou přítomnost. Stejně tak nejspíš bude zesitovat tvoje pocity když ji předáváš někomu dalšímu.

V žádném případě tvoje dcera není porouchaná a nepotřebuje opravit u psychologa. Co by se dost hodio je trošku si vyčistit vlastní představy a řešit to víc v klidu a pomalu začít v klidu a bez vlastního divadla nechávat jiným lidem, i když jejich přístup je jiný a prostě se dceři bude trošku stýstkat a v holt se dostyční nebudou chovat přesně podle tvých představ.

Na zklidnění potřeby kontroly nad dítětem a na přerovnání si postojů k hlavě „moje batole mě vydírá a manipuluje“ vřele doporučuju princip „nevýchovy“. Nejde o zanedbávání dítěte a nechání ho ať si dělá co chce. Spíš naopak.

https://www.nevychova.cz/…i_nevychova/

To že u babičky je to v pohodě vážně ukazuje hlavně na to, že neporozumění situaci bude dost v tvé hlavě.

Jesti už chceš k tomu přibírat někoho dalšího, tak hlasuju za někoho, kdo řeší videotréning interakcí - tam pak bude jasně vidět a bude dobře pochopitelné kde jsou případní ambivalentní vazby a zakopaný pes.
http://www.spin-vti.cz/…-vti-trenera

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3142
29.4.17 07:59

@acimedaca Bohužel nemám radu, jak ji „odmaminkovat“, ale tak třeba zkus se na to podívat jinak, třeba jejíma očima. Očividně tě potřebuje. Cítí se u tebe v bezpečí a důvěřuje ti. Dopřej jí to. Ona se jednou odpoutá sama, protože bude vědět, že tu ta maminka pro ni vždycky je a bude, i když není zrovna pořád na blízku. Ale teď je na to ještě asi malá. Prožívej to s ní a užívejte si spolu radost. Užívejte si jedna druhou. I ta starší ji možná nebude brát jako otravnou. Já vím, že se to lehce říká a že je to někdy děsně otravný a únavný, zvlášť pro člověka, který je nezávislý. Někdy se člověk cítí úplně vyšťavený a má všeho plný zuby. Ale jednou ti vylétne z hnízda a mohlo by tě mrzet, že jsi si ty okamžiky s ní neužívala na plno. Jenže člověk si to vždycky uvědomí, až už je pozdě.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2484
29.4.17 08:14

Pujdu proti proudu, at me ukamenuji. Mam 3 deti, prvni dve si prosly obdobim vetsi fixace, preference tatinka, pak zas maminky. Treti je zatim kojenec.
Myslim si, ze lasku je treba u ditetete dokazovat, ale vse ma sve hranice a prijde mi znacne nefer drzet vecer za ruku jen jedno dite…bud vsechny nebo zadne. :mrgreen: My mame doma mantinely-uspavam vsechny najednou-jedno podruhem pomuchluji, pohladim, opusinkuji, prectu pohadku a odchazim. Pevne se stridame s manzelem. Co se tyka asistence u beznych dennich procedur, je umerna jejich veku a schopnostem-starsi dite je predskolak, pomaham se zipem, kdyz nejde, ale oblikani uz musi zvladnout samotne, mladsi dite ma snahu to zvladnout, ale asistenci potrebuje, nejmladsi je komplet na udrzbu jeste…kdybych mela oblikat komplet vsechny 3, tak se ven nedostanem…proste to nejde. Co se tyka hrani a jinych aktivit, povetsinou si musi vystacit sami, ale jsou veci, na kterych se dohodnem, ze chteji delat se mnou a to s nimi delam-staveni lega, drevenych koleji…ale pak uz teda masinkama nejezdim. :) Pri vytvarnych cinnostech pomaham, opet umerne jejich veku…vim, co umi a co potrebuji pomoct. Pak jsou taky oddelene aktivity, ve kterych je musim vsechny prostridat-se starsim treba hrajeme spolecenske hry jine, nez s mladsim, s kojencem potrebuji cas na kojeni a jine veci. Mame zkratka nejaky rezim a pravidla, deti to vedi, vedi, ze se musi prostridat a ze se dostane na vsechny…miluji se jako sourozenci navzajem, berou na sebe navzajem ohledy a nikdo se nesnazi mit neco na ukor sourozence. Ldyz treba je manzel na sluzebni ceste, mame ritual, ze je vezmu do manzelske postele vsechny a tam taky muzu vsechny drzet a mazlit najednou…v pokojicku neeee, tam to nejde. :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
27589
29.4.17 08:45
@luca241 píše:
Tady jsi popsala naprosto přesně mou dceru. Už má 4 pryč a stále je mamánek, ale je to lepší. Už aspoň dokáže fungovat s manželem, když jdu třeba večer cvičit. to bylo ještě před 3/4 rokem naprosto nemyslitelne. Stále se bála, že když odejdu, tak už se nevrátím. a absolutně nechápu, kde se to vní vzalo. Nikdy se nic takového nestalo, že jsem nepřišla, nebo ji někde nechala. U nás i nástup do školky ve 2 a 3/4 roce naprsotá katastrofa. naprostá. to tam nikdy ani nespala.Tam už jsem teda nevydržela a navštívila psycholožku. ALe jen ohledně té školky. Ona se nejvíc uklidnila posledního půl roku, kdy jsem jí kvůli nemoci musela odhlásit ze školky a zůstat s ní doma. Paradoxně díky tomu začala být samostatnější, co se komunikace s ostatními(hlavně teda členy rodiny)týče. Ale jako jinak je nesamostatná, co se týče her. když už si sam hraje, tak jí musím aspoň zdálky „asistovat“ tím, že na mě mluví, já na ni…pořád. Miluju ji nejvíc na světě, ale upřímně přiznávám, že čím víc byla na mě zavislá a čím víc mě vyžadovala a odmítala ostatní lidi, tím víc já se „vzdalovala“.Celé dny mi byla za zadkem, pořád se po mně „povalovala“, 100× denně otázka kam jdu (když jsme šla jen na wc, do kuchyně apod), že jde se mnou,…takový bludný kruh. přitom bych za ni dýchala, ale co je moc je moc.bylo to náročné. kolikrát extrémně náročné, ale opravdu je to lepší a lepší(ťukám) A navíc, možná se to zlepšilo i mým náhledem na situaci.
jo přesně, to je ono
já jí miluju, ona navíc je strašlivě roztomilá a oklouzlující, navíc krásně mluví, takže to je pořád „maminko já tě chci obejmout“. Ale mě prostě přijde, že už v některých situací je to na škodu, hlavně třeba u toho uspávání nebo i u jídla.
Jak jsem tam, tak nechce jíst/spát, dokud jí u toho neasistuji
Já vím, že do 15 to dělat nebude, ale řekal bych, že to významně ovlivňuje celou naši rodinu. Jak dceru, tak manžela - protože ta starší vidí, že malá je mi pořád za zadkem, na ní se „nedostává“ (já se samozřejmě snažím, ale to bych tu malou musela zavřít do sklepa, aby mě nechala o samotě se starší), manžel není úplně nadšený z toho, že ho dcera odmítá.
@Sexynohy píše:
Každý jsme jiný. Chápu, taky jsem spíš ten nezávislý typ, ale pořídili jsme si děti dobrovolně a měli bychom se k nim chovat tak, aby jim bylo hezky. Dcera byla taky mamánková, přejde to, akorát ti nikdo neřekne kdy.
Jinak děti vycítí opravdu hodně, čím víc tě to bude štvát, a budeš toho mít dost, tím to podle mě bude horší, protože to dcera vycítí a bude tě chtít o to víc.
Možná zkusit i psychologa, já osobně poradu s někým dobrým v tomto oboru vidím jako fajn záležitost (ale vím, že to ta každý nemá).
to já to před ní jinak neventiluju, nevyčítám jí to - ale v sobě to mám, to nezapírám, celkem mě to vysává a je to pořád a pořád dokola.
  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
27589
29.4.17 08:48
@Luca82 píše:
Jeeeje to je jako u nas. Dcera bude mit v lete 3 roky. Od narozeni je opravdu hodne uplakana. V podstate se kolikrat celym tim dnem proknoura. Pamatuju si, ze jsem ji do 15ti mesicu pouze nosila. Bylo u nas tez obdobi, kdy naprosto odmitala manzela. Ted si s nim pohraje, ale za chvilku knoura, ze chce me. S nikym jinym byt nechce. Dokonce jsme na tom tak, ze sedi na gauci, ja stojim 2 metry od ni a ona place, ze chce maminku. Rekla bych, ze ji opravdu hodne chovam a mazlim, spi s nami v posteli, ale tez si nedojdu ani na zachod.A hlavne to celodenni knourani - uuuuffff.
Opravdu se desim nastupu do skolky :?

to je to, stokrát nic umořilo osla, já se strašně snažím to brát tak, jak to je, ale :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
7281
29.4.17 08:50

@acimedaca Taky mám z toho tvého vyprávění pocit, že tě trochu vydírá. Můj druhý syn je na mě taky hodně závislý, jednu dobu, ještě v kojeneckém věku, se snažil odmítat tatínka. Ale já mám vůči dětem relativně pevnou ruku (obrazně řečeno ve smyslu důslednosti, ne že bych je bila :-)) a pokud jsem naznala, že to, co chtějí, už není o plnění potřeb, ale o vymýšlení, tak jsem jim to prostě hned ze začátku nastavila hranice a ono to vynucování netrvalo dlouho. Samozřejmě nepopírám důležitost matky pro miminko, jsem s dětmi téměř pořád, nosím, kojila jsem, malý s námi může spát v posteli, pokud si o to řekne, ale „vocaď pocaď“. Tatínek je taky rodič, milující rodič, takže pokud k němu vstane v noci on, tak já už tam nejdu, ani kdyby se malý milostpán zvencnul. Pokud koupe tatínek, tak koupe tatínek a basta. Starší syn chce u koupání tatínka, aby si ho užil, když přijde z práce. Kdyby si mladší vymýšlel maminku, tak se takhle můžem dohadovat do Vánoc. Mladšímu je teď rok a 8 měsíců a musím s úlevou říct, že ho to hodně přešlo. Mám to štěstí, že mám velmi starostlivého a ochotného partnera, který s dětmi tráví čas, kdykoliv může, takže péči o ně si dělíme a malý je s tím v pohodě, přijímá tatínka stejně jako mě. V posteli se někdy přitulí ke mně, někdy k němu, je mu jedno, kdo mu chystá snídani, obléká ho, hraje si s ním.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
27589
29.4.17 08:52
@melitea píše:
@acimedaca Bohužel nemám radu, jak ji „odmaminkovat“, ale tak třeba zkus se na to podívat jinak, třeba jejíma očima. Očividně tě potřebuje. Cítí se u tebe v bezpečí a důvěřuje ti. Dopřej jí to. Ona se jednou odpoutá sama, protože bude vědět, že tu ta maminka pro ni vždycky je a bude, i když není zrovna pořád na blízku. Ale teď je na to ještě asi malá. Prožívej to s ní a užívejte si spolu radost. Užívejte si jedna druhou. I ta starší ji možná nebude brát jako otravnou. Já vím, že se to lehce říká a že je to někdy děsně otravný a únavný, zvlášť pro člověka, který je nezávislý. Někdy se člověk cítí úplně vyšťavený a má všeho plný zuby. Ale jednou ti vylétne z hnízda a mohlo by tě mrzet, že jsi si ty okamžiky s ní neužívala na plno. Jenže člověk si to vždycky uvědomí, až už je pozdě.

„Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého.“
já vím, že mě potřebuje, snažím se, ale já jsem taky člověk s určitými potřebami, potřebovala bych prostě to nějak srovnat…spala se mnou v posteli, ted spí se mnou v pokoji, 2,5roku jí v noci konejším, celé dny se jí věnuju - ale mám taky druhou dceru a manžela, nemůžu prostě být neustále a pořád s ní a navíc „naštvaná a sváznaná“

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama