Jak zvládáte to, že nemáte na nic klid?

548
19.2.21 08:41

Jak zvládáte to, že nemáme na nic klid?

Ahoj, nějaký čas sama na sebe, že bych si sedla, dala v klidu kafe, přečetla knihu…to už jsem dávno vzdala a výhledově v dalších minimálně 2 letech se toho nedočkám. Ale začínám být lehce neurotická z toho, že nemůžu dělat nic v klidu. Starší dcera sice chodí do školky, ale ta je každou chvíli zavřená kvůli karanténě (v horším případě jsme zavření také), takže ji mám doma a dost se nudí, je protivná a podrážděná. Je typ, který vyžaduje publikum a kolektiv dětí. Mladší syn je ve stádiu, že se od něj nemůžu pohnout na krok aniž by spustil mých tepláků. Cokoliv dělám, musím dělat s ním za doprovodu breku, případně dceřiného mamiii! Celý den, každý den. Mytí nádobí, vaření, vytírání, vysávání, úklid kuchyně, mytí vlasů, wc, krmení zvířat, věšení prádla i spaní. Dost věcí jsem vyrušila, např. se nemaluju, češu akorát rychlodrdol. Vše s nimi a částo s brekem. Už jsem z toho podrážděná, že „si“ nemůžu ani v klidu uklidit. A nepořádek generují velice rychle. Přes den nespí a v noci se mladší často budí, tak chodím spát co nejdříve po něm. Občas bych nejradši s něčím třískla, jaký mám vztek, že nemám na nic klid. Jak to řešíte? Ve které místnosti máte boxovací pytel? :mrgreen:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
17722
19.2.21 08:47
@Linduš91 píše:
Ahoj, nějaký čas sama na sebe, že bych si sedla, dala v klidu kafe, přečetla knihu…to už jsem dávno vzdala a výhledově v dalších minimálně 2 letech se toho nedočkám. Ale začínám být lehce neurotická z toho, že nemůžu dělat nic v klidu. Starší dcera sice chodí do školky, ale ta je každou chvíli zavřená kvůli karanténě (v horším případě jsme zavření také), takže ji mám doma a dost se nudí, je protivná a podrážděná. Je typ, který vyžaduje publikum a kolektiv dětí. Mladší syn je ve stádiu, že se od něj nemůžu pohnout na krok aniž by spustil mých tepláků. Cokoliv dělám, musím dělat s ním za doprovodu breku, případně dceřiného mamiii! Celý den, každý den. Mytí nádobí, vaření, vytírání, vysávání, úklid kuchyně, mytí vlasů, wc, krmení zvířat, věšení prádla i spaní. Dost věcí jsem vyrušila, např. se nemaluju, češu akorát rychlodrdol. Vše s nimi a částo s brekem. Už jsem z toho podrážděná, že „si“ nemůžu ani v klidu uklidit. A nepořádek generují velice rychle. Přes den nespí a v noci se mladší často budí, tak chodím spát co nejdříve po něm. Občas bych nejradši s něčím třískla, jaký mám vztek, že nemám na nic klid. Jak to řešíte? Ve které místnosti máte boxovací pytel? :mrgreen:

Ty jsi na děti sama?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1665
19.2.21 08:53

Mne tohle vadi, a to hodne. Obecne mam celkem nizkou stresovou toleranci a tohle proste nedavam. Jako kdyz je to nutny a nemam nikoho k ruce, tak se samozrejme neda nic delat. Ale z dlouhodobeho hlediska jsem si to nastavila tak, ze se dost intenzivne musi podilet tatinek a taky mame castecne hlidaci prarodice.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
9231
19.2.21 09:03

Myčka, roboticky vysavač, uvařit na víc dní. Strčit děti tatinkovi.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1823
19.2.21 09:04

No Jo, dětí jsou radost. Když si budeš pořád trvat na svým, oni si zvyknou a pochopí to. Samozřejmě teď nemluvím o miminu v separačce. J si davam kafe po obědě, kdy nejmladší spí a starší dva hodim k televizi nebo si hrají. Stejně pořád něco chcou, ale ví, že si s nimi budu ráda povídat, něco jim pomuzu nachystat atp, ale stavět lego nebo vyrábět něco z krabice v tu chvíli fakt nebudu. I máma někdy potřebuje klid. A taky je potřeba se naučit dělat věci za pochodu. Umím stavět lego ani toho kreslit s druhým dítětem. Nebo vařím a u toho hrajeme hadanky, vesim prádlo a zpíváme. Vysavaji se mnou (dětskou sekackou nebo choditkem), zametaji taky, nejstarší umí i sám vytrit, nachystat jídlo… s minimem a malým barometrem.nic nenaděláš, to na tobě prostě bude viset, ale s tou starší už můžeš trénovat samostatnost, pomoc v domácnosti..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
19.2.21 09:05

Ja si ten cas na sebe i tak udelam :nevim:
Kdyz se mi fakt nechce po spatne noci, neuklizim, neporadek pocka.
Varim rychlovky.
Kdyz chci v klidu uklidit kuchyn, pockam, az prijde chlap z prace a dam mu decka, nekdy to je az v 18 hodin, tento tyden chodi ve 20, tak holt neporadek pocka.
Mladsimu jsem dala jen jeden spanek pres den, aby odpadl vecer driv. Starsi zazenu do postele v 8 a jdu si cist, relaxovat. Neporadek proste pocka.
A kdyz mladsi spi, venuju se starsi, ale kdyz jsem unavena, nedelam nic, starsi dostane nejake ukoly nebo si musi hrat v pokoji sama. Nicemu neprospeje unavena urvana matka

  • Citovat
  • Nahlásit
17615
19.2.21 09:05
@Linduš91 píše:
Ahoj, nějaký čas sama na sebe, že bych si sedla, dala v klidu kafe, přečetla knihu…to už jsem dávno vzdala a výhledově v dalších minimálně 2 letech se toho nedočkám. Ale začínám být lehce neurotická z toho, že nemůžu dělat nic v klidu. Starší dcera sice chodí do školky, ale ta je každou chvíli zavřená kvůli karanténě (v horším případě jsme zavření také), takže ji mám doma a dost se nudí, je protivná a podrážděná. Je typ, který vyžaduje publikum a kolektiv dětí. Mladší syn je ve stádiu, že se od něj nemůžu pohnout na krok aniž by spustil mých tepláků. Cokoliv dělám, musím dělat s ním za doprovodu breku, případně dceřiného mamiii! Celý den, každý den. Mytí nádobí, vaření, vytírání, vysávání, úklid kuchyně, mytí vlasů, wc, krmení zvířat, věšení prádla i spaní. Dost věcí jsem vyrušila, např. se nemaluju, češu akorát rychlodrdol. Vše s nimi a částo s brekem. Už jsem z toho podrážděná, že „si“ nemůžu ani v klidu uklidit. A nepořádek generují velice rychle. Přes den nespí a v noci se mladší často budí, tak chodím spát co nejdříve po něm. Občas bych nejradši s něčím třískla, jaký mám vztek, že nemám na nic klid. Jak to řešíte? Ve které místnosti máte boxovací pytel? :mrgreen:

Jako první mě napadlo, zda jsi na děti sama, nebo mají i tatínka.

Já tento stav řešila tím, ze jsem děti dala o víkendu tatínkovi, aby s nimi šel ven. Nebo je večer pohlidal a já si šla zacvicit/zabehat/zachodit.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1302
19.2.21 09:12

Přežít. A postupně si ukrajovat čas pro sebe a při něm být opravdu z dosahu dětí. Postupně s věkem dítěte přidávat a pak když to jde, mít aspoň 2×tydne odpoledne pro sebe. Kousnout se a opravdu začít zvykat co nejdřív dítě bez Tebe, na tatínka, prarodiče,.. Právě z toho pomalu vyplouvám (mladší je něco přes 2roky) a začínám to být konečně zase já.. A těším se do práce, kde člověk může pracovat V KLIDU :D Třetí dítě by mě už psychicky položilo, znovu tohle všechno, miluju je, ale jsem na limitu právě z tohoto důvodu ;) Teď už vidím světlo na konci tunelu, že budu mit za tu dřinu konečně parťáky místo batolat :mrgreen:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2169
19.2.21 09:14

Jestli jsi sama tak nevim. Jestli mas chlapa tak ho konecne zapoj nebo si z nej udelej aspon ten boxovaci pytel :lol:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
19.2.21 09:15

Juuuu to jsem ráda že s těmihle pocity nejsem sama :oops: A to mám jen jedno dítko syna kterému je aktuálně rok a půl. Úplně nesnáším to nestíhání a ten pocit že musím být pořád ve střehu aby mi nevyndaval věci z koše aby jsi nepřivřel ruku do dveří aby mi neskákal šipky z gauče nebo z postele a tak dále a tak podobně :zed: jinak plno věcí jsem taky tak nějak zrušila to znamená že se nemaluji a pokud jde o uklízení všechno dělám tak nějak napůl a halabala a pak mě to vnitřně štve že nic nedělám pořádně. Pokud jde o vaření tak to je taky docela oříšek tak to většinou řeším tak že si uvařím jedno jídlo ve velkém a jíme to víc dní. mě to nevadí ale občas mi přijde že manžela už to trochu krká. :roll: Nejhorší je že když si manželovi postěžuji tak řekne No chtěla jsi mimino tak ho máš :lol: To bych nejradši fakt vraždila v tu chvíli. A občas mě taky přepadne takový ten vztek že bych potřebovala boxovací pytel :zed:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
968
19.2.21 09:29

Dcera cca od roku vaří semnou taky Češi prádlo, dává prádlo do pračky atd. Baví ji to a nedovadi nekd jinde nebo jak píšeš neslyším při té práci neustále mamiii mamiii.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6069
19.2.21 09:33

@Linduš91 u obou děti: první rok jsem nějak přežila, druhý rok jsem se snažila chodit sportovat nebo na nějaké vzdělávací kurzy a nejpozději ve 2 letech věku děti jsem už byla zase v práci! A v open space mezi dalšími 30 lidmy jsem cítila tolik klidu, soukromí a volnosti, že jsem byla jak v nebi :-D

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1925
19.2.21 09:35
@Linduš91 píše:
Ahoj, nějaký čas sama na sebe, že bych si sedla, dala v klidu kafe, přečetla knihu…to už jsem dávno vzdala a výhledově v dalších minimálně 2 letech se toho nedočkám. Ale začínám být lehce neurotická z toho, že nemůžu dělat nic v klidu. Starší dcera sice chodí do školky, ale ta je každou chvíli zavřená kvůli karanténě (v horším případě jsme zavření také), takže ji mám doma a dost se nudí, je protivná a podrážděná. Je typ, který vyžaduje publikum a kolektiv dětí. Mladší syn je ve stádiu, že se od něj nemůžu pohnout na krok aniž by spustil mých tepláků. Cokoliv dělám, musím dělat s ním za doprovodu breku, případně dceřiného mamiii! Celý den, každý den. Mytí nádobí, vaření, vytírání, vysávání, úklid kuchyně, mytí vlasů, wc, krmení zvířat, věšení prádla i spaní. Dost věcí jsem vyrušila, např. se nemaluju, češu akorát rychlodrdol. Vše s nimi a částo s brekem. Už jsem z toho podrážděná, že „si“ nemůžu ani v klidu uklidit. A nepořádek generují velice rychle. Přes den nespí a v noci se mladší často budí, tak chodím spát co nejdříve po něm. Občas bych nejradši s něčím třískla, jaký mám vztek, že nemám na nic klid. Jak to řešíte? Ve které místnosti máte boxovací pytel? :mrgreen:

Mám tři děti od devíti měsíců do šesti let a času mám přes den spoustu. :nevim: Starší dva se zabaví, když jsou doma, leckdy zabaví i mimino. A po obědě prostě jdou spát všichni, žádný „přes den nespí“ u mě nikdy neexistovalo. Ve školce mají taky polední klid a nikdo s nima nediskutuje. Doma stejně - po obědě vysvlíct do tílek a trenek, zalézt do postelí, pustím jim audiopohádku a kdo se během hodiny hne, je synem smrti. :mrgreen:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2038
19.2.21 09:39

Máme to stejně :-D děti 1,5 a 2,5 :-D já si moc velké iluze nedělám, že budu mít ještě někdy klid. Kafe piju za pochodu na stojaka, aspoň si připadám jak v bufáči :-D Nejvíc se těším na sobotu odpoledne, kdy si bere děti chlap :-D (nežijeme spolu), chodím s dětmi každý den na hodinu odpoledne k rodičům, ale stejně tam je syn na mě pořád nalepenej. Já nevím, nějak tak jsem se smířila s tím, že můj předchozí bezdětný život skončil. Chtěla jsem to, tak to mám :-D nicméně do práce se těším, je pravda, že tam se budu moct aspoň soustředit na práci a trochu realizovat. Nikdo mi do toho nebude ječet a řvát :-D Každopádně ještě musím podotknout, aby to někdo nebral zle :-D že za děti jsem ráda a bezdětnej život bych určitě žít nechtěla, protože jsem se pořád cítila taková prázdná a bez života. Teď si každou volnou chvilku užívám na 100% :-D a to je to, co mi předtím hrozně chybělo :-D

Příspěvek upraven 19.02.21 v 09:42

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
9231
19.2.21 09:40
@Sonmi píše:
Mám tři děti od devíti měsíců do šesti let a času mám přes den spoustu. :nevim: Starší dva se zabaví, když jsou doma, leckdy zabaví i mimino. A po obědě prostě jdou spát všichni, žádný „přes den nespí“ u mě nikdy neexistovalo. Ve školce mají taky polední klid a nikdo s nima nediskutuje. Doma stejně - po obědě vysvlíct do tílek a trenek, zalézt do postelí, pustím jim audiopohádku a kdo se během hodiny hne, je synem smrti. :mrgreen:

To mě zaujalo :mrgreen:, jak to praktikuješ :mavam:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat