Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahoj, potřebovala bych poradit. Mám téměř tříměsíčního syna a stále jsem nenašla způsob, jak přes den fungovat. Vím, mám jen jedno dítě, takže by to asi mělo být snadné, nicméně syn moc nespí, případně usne na 20 minut a to ho musím uspávat já, nedokáže usnout sám. Nejsem schopná přes den pomalu ani uvařit oběd, protože když není v ruce, tak řve. Zkoušela jsem ho dávat do lehátka, aby na mě viděl a mluvit na něj, ale je to marný…Poslední dobou si nevydrží hrát sám ani dvě minuty pod hrazdičkou, takže celý den strávíme na hrací podložce nebo nošením, případně jdu s kočárem (což v těch teď vedrech teda nešlo). Zapomněla jsem zmínit, že občas vezme na milost nosítko - ale jen na spánek, jinak v něm být nechce. Nicméně minule jsem s ním v nosítku chtěla umýt aspoň dřez a hned ho to vzbudilo. Závidím všem maminkám, jejichž děti jsou v klidu, šoupnou je na deku nebo do houpátka a mají chvíli čas něco udělat. Možná na to neexistuje žádná rada, než že to je jen období, ale třeba jste to některá měla stejně a podělíte se o zkusenost. ☺️
Pošli odpoledne s kočárkem tatínka na procházku a udělej si, co potřebuješ. A nebo jdi spát. Vařit není povinnost, nejde si objednat nějaký dovoz jídla? Já jsem si chodívala pro oběd do jídelny pro důchodce.
Jo to jsem měla u obou dcer. Tiše jsem záviděla maminkám co chodily na procházkách s tichým, spícím kočárkem
. U nás teda to nosítko celkem fungovalo, ale nesměla jsem si sednout, pořád jsem musela chodit nebo se pohupovat. Radu nemám, nějak jsme to prostě přežily, snad jen nebo, přejde to.
Musí se to nějak prezit… Mě starší nespala ale když byla v houpatku tak byla spokojená..mladší pak první 2 měsíce chtěl hodně chovat…spi doteď pres den dost málo třeba jen 30 minut výjimečně hodinu…nosila sem v šátku když to šlo ale blbě bylo že sem v tom taky moc neudělala…vařit. v tom mi nepřišlo bezpečné a když starší potřebovala prebalit tak sem ho taky musela sundat..dcera při přebalování tenkrát dost kopala…navíc se už dávno nevedla na přebalovak takže sem prebalovala buď na posteli nebo na zemi…což s novorozencem uvázaným nešlo…navíc chtěl malý kolikrát být třeba půl dne na prsu…musela sem prostě přežít..úklid jen ten nejzákladnější, vařila sem rychlovky…většinou něco co sem dala na pekáč do trouby a hotovo…nebo mi navarila tchýně/ moje mamka…hodně mi pomáhal plyšák s bilym šumem a zavinovani…zavinovala jsem tak 3 měsíce určitě..bílý šum používáme doteď..hlavně v noci ( když malý zafnuka tak začne šumět a po nějaké době se zase sám vypne) chvíli taky trvalo než si starší zvykla že se jí nemůžu hned věnovat…do té doby byl stále často řev…děti mám od sebe 16m a už to celkem jde. ![]()
Jo no tohle jsem mela s prvnim synem taky. Nejak jsem to pytlikovala…casem jsem vychytala par veci, jako ze ho na 5 minut zabavi kolotoc nad postylkou (ktera mi jinak byla uplne k nicemu, nespal v ni
) l, abych se stihla aspon umyt, nebo ze kdyz vylezu s kocarem a po cca hodine se vratim, tak casto vydrzi spat jeste treba 10 minut, a ze to mam cas aspon naladovat pracku nebo neco. Obcas zabralo na chvili to nositko…naucila jsem se spoustu veci udelat v tech 10-20 minutach, co jsem vzdy mela. Jidlo jsem si kolikrat koupila v ramci te prochazky nebo varila jen rychle a jednoduche veci…
Casem si to sedne, i kdyzy teda se spankem bojovali hodne dlouho. ![]()
Ještě jsem nenašla způsob, jak uvařit oběd ani s 1,5r starou dcerou ![]()
Sama neumí nic, pouze jíst…
Díky bohu alespoň za tatínka a občas babičky.
Já to taky tak měla a přijde mi to v tomhle věku normální. Spánky byly jen v kočárku, takže jsem najezdila denně 20 km s kočárem. Jak myslíš to s tím, že není schopná usnout sama? Vždyť každý dítě nějak musíš uspat. Odložit dítě na zem a vařit si absolutně nemožný. Tak do roka nebyla schopná se nějak samostatně zabavit na nějakou dobu, abych cokoliv udělala. Od roka úplně zlatý dítě naopak.
S mladší to tak taky bylo… Obědy jsem vařila den dopředu odpoledne, když byl doma manžel a staral se o malou. Pracovala jsem jednou rukou (ano, kvalita výkonu místy pokulhávala
), úklid řešil manžel. Ostatní šlo dělat s malou v náručí
po roce a něco se to zlomilo, už je to šikulka samostatná ![]()
Zeptejte se v odkazu níže, tam jsou všichni chytří, ale že má většina z nás třicátníků a čtyřicátniků zkažený zuby, samou plombu a nohy do O a záda v p*deli, to už nikoho nezajímá
Vykašli se na všechny takové ty poznámky a úšklebky typu „jedno dítě a nezvládneš ani uvařit, chmm“ a dělej skutečně jen to, co musíš a co zvládneš. Kdykoli můžeš, odpočívej. Nesnaž se zároveň hubnout. Já sama jsem s náročným miminkem postupně zjistila, že toho, co se opravdu MUSÍ je velmi málo, a většinu tlaku na sebe jsem měla jen v hlavě právě z podobným rýpavých poznámek starších, tady v diskuzích atd. Nikdo se tě za pět let nebude ptát, kolkrát jste měli instantní nudle, když vám mimčo nespalo, a pak tě podle toho posuzovat jako člověka ![]()
Já strávila skoro celý třetí měsíc v polosedě na gauči, dítě položené na klubíčko na klíně, protože jinak nebylo schopné kvůli refluxu a kolice odpočívat. Skoro celý pátý měsíc jsme zas jen nosili po baráku, furt dokola. Většinou to fakt přejde a najednou je dítěti 14 měsíců a koukáš na fotky a vlastně už si ani ÚPLNĚ nevybavuješ, jaké to bylo ![]()
Jo a ještě jedna revoluční rada - pokud dítě fakt nespí ani v noci a otec není zrovna mozkový chirurg co jde zítra na směnu, tak není jediný důvod, proč by třeba od osmi do půlnoci nemohl mít dítě on, a ty spát ![]()
Znam. Mela jsem první dceru hodne náročnou a teď po letech i druhou, která navíc právě hrozne špatně spí a musím cele dny jen chovat a v noci také. Bude jí za týden uz rok a zatím žádné velké zlepšení
Každopádně moc rad na to není, jen to proste nějak vydržet, jednou to vždycky přejde ![]()