Jak zvládnout první den a noc bez dítěte

Anonymní
25.6.21 21:42

Jak zvládnout první den a noc bez dítěte

Ahoj,
v první řadě bych chtěla říct, že nejsem žádná hysterka, která si myslí, že je jediná, která se dokáže postarat o vlastní dítě.
Jde o to, že náš syn bude os zítra do neděle poprvé sám u tchyně. Nebojím se, že by to nezvládli, tchyně to se synem umí a on je u ní spokojenej, ale… Je to naše první odloučení a já vůbec nevíme, co dělat abych se nervama nezblaznila. Do teď jsem si myslela, že si s manželem uděláme hezkej den a večer, ale teď mám pocit, že si to vůbec nedokážu užívat, protože budu neustále myslet na to, co syn dělá, jestli neplace a tak. Manželovi jsem se svěřila a ten mi řekl, že to moc prožívam, že se mám uvolnit a užít si den a noc klidu. Jenže to se lehko řekne, hůř dělá.. Máte nějaké tipy, jak si tne den aspoň trochu užít? Měli jste podobné pocity při prvním hlídání přes noc?
Prosím o anonym, tchyně sem chodí taky a nechci aby věděla o mých pocitech, nechci aby si myslela, že jí nevěřím..

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
2036
25.6.21 21:45

Tchyni zakaz volat či psát, jen třeba večer sturcnou zprávu, že už spokojeně spí. A sobě zakaz na cokoliv s tím spojené myslet. Jakmile začneš přemýšlet, co teď asi dělá, jak se má, jestli mu není smutno, jestli to nebo ono… tak ses v háji. Bouchni sampus a oslavuj super babičku a užij si s mužem volno pro sebe.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
22462
25.6.21 21:45

Hlavně se uklidni, tchýně to zvládne, tvého muže taky vychovala bez újmy ne? Dej si skleničku na uvolnění, pust film, udělej si s mužem ten hezký večer.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2369
25.6.21 21:46

Joo, brečela jsem asi hodinu, no po třech hodinách jsme si s chlapem udělali úplnou pohodu u TV a plno jídla a byla jsem nakonec ráda. Jen večer se partner vzbudil vyděšenej kde je malej :lol: a to já byla hysterka, že brečím :lol:

Myslí na to, že i dítě si potřebuje odpočinout :lol:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3497
25.6.21 21:50

První odloučení od dcery - nebyl jí ani rok - jsem projuchala na koncertě. Při dalším jí byl rok a půl, byla s manželem a mojí mámou, já byla čtyři dny na fesťáku a musela jsem si připomínat, abych se mrkla na mobil a odepsala domů :mrgreen: Ale rozumím ti, v některejch situacích týkajících se dcery umím být podobně bezdůvodně úzkostná. Dobrý je se nad to povznést, snažit se dívat se na to rozumově - dítě je s někým, koho zná, kdo se u něj umí postarat, netrpí, nestrádá hladem ani zimou a není v žádné nebezpečné situaci. Tohle si říkej, a udělej si s manželem hezký večer :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1189
25.6.21 22:09

A proč to děláš? Naše dcera je dvouletá a já nějak nemám potřebu ji dávat někomu přes noc, když se na to necítím.
Já denni hlídání beru v pohodě, moje mamka posíla fotky nebo napíše, že malá po obědě už spí a tak a já si udělám, co potřebuju a jsem v klidu. Tchyně nic a já jsem na nervy, jestli je všechno ok a jestli je malá v pohodě (jakože jasněže je a i kdyby něco, tak zažije jen lehký nepohodolí). Na noc si to neumím představit a to ani u jedný babičky :nevim:. Já bych si třeba udělala hezkej večer s manželem, ale stejně bych byla na telefonu a nepila bych, abych si mohla pro malou zajet, kdyby něco. Ale naše mrně je na spaní cíťa a občas jí zlobí špatné sny.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5203
25.6.21 22:18
@Anonymní píše:
Ahoj,
v první řadě bych chtěla říct, že nejsem žádná hysterka, která si myslí, že je jediná, která se dokáže postarat o vlastní dítě.
Jde o to, že náš syn bude os zítra do neděle poprvé sám u tchyně. Nebojím se, že by to nezvládli, tchyně to se synem umí a on je u ní spokojenej, ale… Je to naše první odloučení a já vůbec nevíme, co dělat abych se nervama nezblaznila. Do teď jsem si myslela, že si s manželem uděláme hezkej den a večer, ale teď mám pocit, že si to vůbec nedokážu užívat, protože budu neustále myslet na to, co syn dělá, jestli neplace a tak. Manželovi jsem se svěřila a ten mi řekl, že to moc prožívam, že se mám uvolnit a užít si den a noc klidu. Jenže to se lehko řekne, hůř dělá.. Máte nějaké tipy, jak si tne den aspoň trochu užít? Měli jste podobné pocity při prvním hlídání přes noc?
Prosím o anonym, tchyně sem chodí taky a nechci aby věděla o mých pocitech, nechci aby si myslela, že jí nevěřím..

Za me mobili nebyly, proste jsem hlidacum verila..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
35060
25.6.21 22:19
@Anonymní píše:
Ahoj,
v první řadě bych chtěla říct, že nejsem žádná hysterka, která si myslí, že je jediná, která se dokáže postarat o vlastní dítě.
Jde o to, že náš syn bude os zítra do neděle poprvé sám u tchyně. Nebojím se, že by to nezvládli, tchyně to se synem umí a on je u ní spokojenej, ale… Je to naše první odloučení a já vůbec nevíme, co dělat abych se nervama nezblaznila. Do teď jsem si myslela, že si s manželem uděláme hezkej den a večer, ale teď mám pocit, že si to vůbec nedokážu užívat, protože budu neustále myslet na to, co syn dělá, jestli neplace a tak. Manželovi jsem se svěřila a ten mi řekl, že to moc prožívam, že se mám uvolnit a užít si den a noc klidu. Jenže to se lehko řekne, hůř dělá.. Máte nějaké tipy, jak si tne den aspoň trochu užít? Měli jste podobné pocity při prvním hlídání přes noc?
Prosím o anonym, tchyně sem chodí taky a nechci aby věděla o mých pocitech, nechci aby si myslela, že jí nevěřím..

Kolik je dítěti? Pokud rok nebo dva, tyto pocity jsou normální. Děti jsem dávala hlídat jen na dobu nezbytně nutnou a den bez nich bych si neužila. Noc taky ne, ještě jsem kojila.
Pokud jde třeba o čtyřleté dítě, taky není potřeba, aby nutně někde spalo, ale v tomto případě už bys měla se svými pocity pracovat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
64457
25.6.21 22:23

Moji máme 100 pro věřím, takže sraz, na Ktery jsme jeli, jsem si maximálně užila. Prostřednímu bylo 13 měsíců. Zvládli to skvěle, měly jsme s mámou domluveno, že ráno a večer pošle SMS

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
72
25.6.21 22:24

Mam vzdy tenhle pocit, kdyz jedou holky nekam na noc, uz 12 let. Postupne se rozplyne, uzivam si „bezdetnosti“. Neco delam, nebo naopak nic nedelam…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
35060
25.6.21 22:25

Když píše, že i noc v klidu, předpokládám, že jde o mladší dítě. Moje děti cca od 9 měsíců až 1 roku spávaly celou noc. Přestože byly dlouho kojené.

Taky záleží, za jakých okolností k této akci došlo. Kdyby z vlastní iniciativy a potřeby(skutečná potřeba odpočinout si a být s manželem nebo třeba koncert, třídní sraz apod.), matka to bude snášet lépe, bude s tím vnitřně smířená a ztotožněná. Pokud ale tchyně naléhala, že už by si ho ráda vzala na noc a manžel souhlasně přitakával, zakladatelka bude pravděpodobně myslet jen na dítě. Nic si neužije a večer možná skončí hádkou.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6375
25.6.21 22:31

Jak stare je dítě? Moje dcery šly k babičkám spát až když chtěly a měly z toho zážitek, nebyly dávno mimina, tudíž jsem si noc bez nich docela užila. Dokud byly ve věku kdy jsem se od nich nechtěla odloucit, Dávala jsem je na hlídání jen v nezbytném případě, pro zábavu ne.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
292
25.6.21 22:53

Bylo mu rok a pul a odjeli jsme na dve noci, uzit si volno, prochazky a wellness. V aute neskutecna euforie, ze nikdo neknoura a nevzteka se a ze nemusime spechat… Na miste jsme si to paradne uzili a diky bohu nebyl syn tema k hovoru cislo jedna. Samozrejme jsme na nej mysleli, mama nas informovala, posilala fotky a rada jsem to videla i cetla, ale proste to byl NAS vikend a MUJ prvni odpocinek. Ty dve rana, kdy jsem nemusela hned z postele svistet poskytovat servis byly super. V nedeli uz jsme se na nej oba tesili a vitani bylo kouzelny, malem jsem slzu ukapla. Ale hlidala moje mama, u tchyne bych asi byla nervoznejsi. Ale ta tehdy o hlidani fakt zajem nemela :D

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5610
25.6.21 23:02

Ne, neměla jsem tyto pocity a nechápu to. Neznám situaci, že by bylo dítě u babičky na noc a já hystericky brečela. Za mě teda úzkostná jsi a manžel má pravdu, ale každý jsme jiný. Tak tam dítě nedávej, ty nejsi zralá. Dítě to ovládne, ale ty evidentně ne.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
353
26.6.21 00:04

Jo jo. Nejvíce jsem separační úzkostí trpěla já. :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: Ale já byla sama. Ty máš alespoň toho manžela. Dovolím si říct, že když jsem byla sama, bylo to horší…

Asi bych ti měla říct, že to časem přejde, ale jakmile je moje dítě (už je školák) na víkend pryč-třeba u babičky, tak ležím v jeho posteli s jeho plyšákem a nemůžu spát :lol: :lol:

Nejdůležitější, je nedělat z dítěte bábovku a tu separační úzkost v něm nevyvolávat… Musíš hrát hrdinku ;)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat