Jak zvolnit a naučit se užívat si života?

Anonymní
22.4.21 22:24

Jak zvolnit a naučit se užívat si života?

Nevím ani kde začít a jak přesně popsat svůj „problém“.
Začnu od začátku. Dětství jsem prožila, řekla bych velmi šťastně. Rodiče jsou stále spolu, mají krásný vztah. V dětství mě téměř ve všem podporovali a milovali mě (a doteď tomu tak je). Pubertu jsem měla složitější a dost jsem se hledala, nicméně jsem se kolem 17ti, 18ti srovnala, našla si přítele a brzy se vdala a porodila děti.
S manželem jsme spolu víc jak 15 let, děti máme 4. Jsme spokojeni, řekla bych že šťastní. Peněz máme také dost. Můžeme si relativně dopřát vše co chceme. Teď bych se ráda dostala k tomu problému. Celý život jsem byla hodně společenská, nesnášela jsem samotu a spolu s dětmi jsem stále vyhledávala společnost kamarádek, kamarádů a společně jsme dělali různé aktivity pro děti i pro nás. I přes to, že jsem na MD, stále pracuji. Práce mě baví, je tedy ale psychicky velmi náročná. I když bych pracovat nemusela, mám díky tomu pocit, že dělám něco jen svého.
Moje maminka mě v dětství učila dodržovat nějaké režimy (chodit spát ve stejnou dobu, úkoly dělat v určeny čas atd.) I to se snažím dělat a dělám s dětmi.
Poslední dobou mám ale pocit, že mě to hrozně svazuje, ani už se družit nechci, mám pocit, že mi něco uniká, nějaký řád. Že stále něco musím!
Musím dělat večeři přesně na čas, dát děti spát na čas atd. Hrozně mě to omezuje.
Například když chtějí být děti venku déle, už mi to nesedí a vše se posouvá a mě to hrozne stresuje!
Nervuje mě to a je mi z toho kolikrát až špatně (pocit jako bych něco provedla špatného). Děti nemají přeci ten řád! Každý večer chodím spát s tím, že jsem stejně neudělala vše, co jsem chtěla a připravuji si, co musím udělat další den aby bylo vše 100%.
Chtěla bych vypnout a uvolnit se, uklidnit a hodit do pohody, ale nevím jak na to. Neumím to.
Jak se to mám naučit? Snad je to aspoň trochu pochopitelné. Mám šťastný a spokojený život bez velkých potíží, mám relativně vše co si přeji, ale neumím se zastavit, stále něco vnitřně „musím“ (uklidit, vytřít, dát svačinu, věnovat se dětem, udělat úkoly, být venku, naplánovat rekonstrukci pokojíčku, vyklidit ho…). Neumím si užívat a vychutnat si chvilky s dětmi. S kamarády už se mi nechce ani trávit čas, protože přeci mám jinou „důležitější“ práci doma. Jsem akorát podrážděná a protivná. Přitom vím, že jsou to kraviny, ale neumím si pomoct. Vše se dost změnilo příchodem čtvrtého dítka, které si ani neužívám, protože přeci něco musím.
Snad mě někdo trochu pochopí a dokáže poradit a pomoci jak se od toho odpoutat a trochu zvolnit abych byla zase veselá a spokojená.
Děkuji Vám všem

PS: trochu se stydím přiznat, že mám nějaký vnitřní problém, proto prosím anonym

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
Ou
16439
22.4.21 22:39

Pro začátek se mrkni na to jak funguje a jestli by ti seděla všímavost/mindfullnes. Mohla by ti nabídnout nějak základní zklidnění..

http://praveted.info/

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1985
22.4.21 22:48

@Ou To by zajímalo mě!

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1985
22.4.21 22:52

Zakladatelko, já tě chápu, také musim mít stále vše pod kontrolou. Jsem nervózní, když to není tak, jak jsem zvyklá a mám to již zavedené. Na druhou stranu si hrozně přeji to neřešit, lehnout k filmu s malým a chlapem a neřešit, že není večeře, že není uklízeno, atd, atd.. Místo toho stále myslím na to, že zítra musím udělat x dalších úkolů a pak kolikrát na úkor syna pracují, uklízím, a jsem ve stresu.

Vím, že hledáš pomoc, tu já nemám, ale chtěla jsem ti říct, že ti do jisté míry rozumím. Já už kolikrát se snažila hledat meditace, uklidnění, pomoc v knihách, všude a nic. Myslím, že velký podíl na tom má i tato uspěchaná doba…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
675
22.4.21 23:03

Zkusila bych pro zacatek schovat vsechny hodiny. Nestresovat se tim ze neco neni udelane.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
833
22.4.21 23:17

Hned jak to vzhledem k situaci půjde, domluvit hlídání a vyrazit na party s kámoškama. To mě osobně vždycky příjemně vytrhne z kolotoče povinností a navodí pocit svobody. :mrgreen:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
22.4.21 23:18

Já jsem dětství měla šťastné napůl. (ve zkratce) Otec, známí a sousedé fajn, matka mi neustále říkala jak jsem blbá a pitomá. Takže sebevědomí nula, šikana x let. A užívat si života jsem si neuměla, byla jsem neustále negativní, ve všem jsem hledala to špatné.
Mě pomohlo číst si motivační knihy pro začátek Miluj svůj život, jít na magnetickou rezonanci s tím že mám možná nádor na mozku (ve 25 letech) a rok na to se málem utopit.
Od té doby vidím ve všem pozitivitu i když třeba nechci :mrgreen: tak mě jako první napadne to pozitivní. Nerozhodí mě snad nic. užívám si života už tak nějak pořád :hug:
Těš se z maličkostí, najdi si čas sama na sebe - procházka v přírodě, četba knihy a ono to užívání a zvolnění přijde.

  • Citovat
  • Nahlásit
22.4.21 23:23

Zaprvé bych určitě neopomíjela to, že máma, obzvláště čtyř dětí, se zkrátka nezastaví a perfektní organizace je v zásadě nutná k „přežití“, a z toho pohledu je přehlcení a nestíhání normální.

a zadruhé bych se podívala na to svoje šťastné dětství. nakolik mě rodiče podporovali v mé vlastní přirozenosti, a nakolik mi vtiskli potřebu podávat maximální výkon, bez něhož nejsem dost dobrá, hodna lásky atp. nároční rodiče mívají takové děti… to by pak samozřejmě byl mnohem hlubší problém

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
23.4.21 01:18

Milá zakladatelko,
jako bych to psala já o sobě. Jen s tím rozdílem, že (ač jsem vždy měla pocit „milovanosti“ od svých rodičů a vždy mi byli oporou, sami se navzájem nenáviděli, ponižovali a vystupovali jako dvě samostatné jednotky- pluli jeden na druhého, házeli si klacky pod nohy… a přirozeně, když máma haní tátu a táta haní mámu - je nejvíc haněno dítě, protože je vlastně půl mámy a půl táty -nevím, zda mi teď rozumíš, co tím chci říct - navenek jsem prostě nestrádala a oba rodiče se mi snažili dát to nejlepší, ovšem jejich vztah navzájem mě jako dítě zničil - ztráta sebevědomí, touha být perfektní dokonalá vyústila v téměř 20letý boj s bulimií…)
No, zkrátím to - je mi téměř 40, mám záviděníhodného manžela a dítě, finančně nestrádám, ač bych nemusela - pracuji - naplňuje mě to…ovšem rozhodí mě jakékoliv vybočení z řádu / režimu, sebemenší změna v původním plánu - byť banalita, stresuje mě, když „nestíhám“, i když se jedná pouze o pár minut…
Rozumím ti, ani nevíš jak.
Link budu sledovat a doufat, že snad někdo poradí jak „vypnout, neřešit a být nad věcí“.

  • Citovat
  • Nahlásit
2344
23.4.21 04:26

Holky taky to tak mam, ale ja chapu proc to tak mam…mam vidinu volneho vecera, toho jedineho casu pro sebe tak si chci odbyt ty veci nutne okolo dne jako vecere ty veci co me nebavi delat… Mame proste malo casu pro sebe

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
177
23.4.21 06:22

Bývalá jsem taková dřív, mnoho let…a mně ve finále pomohlo to, jsem se rozhodla, že když mě chytne pocit „že musím to, to a tamhle to“, tak že si v tu chvíli naopak na 30min sednu a nebudu dělat nic. Takže jsem vždycky seděla, chytaly mě úzkosti, a brala jsem to jako příležitost být sama se svými úzkostmi a vnímat je, bez žádných aktivit kolem. Taková „meditace“. Koukat třeba jak děti dělají bordel doma a nutit se nejít hned sbírat drobky a hračky, ale prostě počkat. Člověk časem zjistí, že mu vůbec nic neuteče a že život je úplně o jiných věcech než o dokonalosti a řádu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
148
23.4.21 06:31
@Len123l píše:
Zkusila bych pro zacatek schovat vsechny hodiny. Nestresovat se tim ze neco neni udelane.

Tak to by me vystresovalo jeste vic, cejtila bych se jak bezruka beznoha, kdybych se nemohla koukat kolik je :lol:
Taky jsem dost organizovanek rezimni typ a taky by to chtelo nejakou zmenu, protoze narozeni ditete mi do toho hazelo vidle a to mi pri jinych depkach a splinech moc nepomohlo a za chvili se narodi druhy, ach ouvej.
Ale je zajimavy, jak se hledaji ty priciny v detstvi, tak ja si neuvedomuju vubec nic, co by me k takovy vlastnosti privedlo :think:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
675
23.4.21 06:45

@Janadel to muze byt nauceny podvědomě

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
57
23.4.21 06:48

Dej si jointa.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
8
25.4.21 01:09

Vzorec chování

Podle toho co píšete, bych řekla, že je to vzorec chování, který Vám předala Vaše maminka a který Vám, podle nepříjemných emocí, nevyhovuje. V určitém období života se člověk může dostat do bodu, kdy si uvědomí, že není svými předky ale sám sebou a že mu to, co ho rodiče naučili, resp. co mu předvedli v dětství, nevyhovuje a že mu to třeba i komplikuje život a vytváří situace, ve kterých se necítí šťastný… spokojený… v klidu.
Pokud si tohle uvědomí, přizná, dokáže třeba svým rodičům odpustit, tak je to začátek úspěchu. Každý dělá to, co umí, a je jen na nás, zda v tom budeme pokračovat nebo nikoliv. V dospělém věku jsme zodpovědní sami za sebe a máme vždy možnost volby.
A někdy ani nemusí jít o model rodičů, ale třeba něco po prarodicich… genetika je nevyzpytatelná…

Také jsem několik takových modelů opustila a i když své rodiče miluji, cítím se lépe, protože díky tomu jsem více sama sebou. A také více v harmonii… většina modelů, které nám nevyhovují, jsou vychýlenim do nějakého extrému a to člověka nikdy neuspokojí… ideální je vždy jakýsi střed… alespoň já tam potom pociťuji klid a pohodu

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat