Jaká práce? Nemoci, soc. fobie.

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
Anonymní
26.6.22 11:59

Jaká práce? Nemoci, soc. fobie.

Dobrý den všem. Prosím o názory, protože si už nevím rady.
Jsem těžký introvert (dokážu žít úplně bez lidí, jen s přítelem, max. rodinou), od střední školy mám soc. fobii se kterou se potýkám dodnes, tj. více než 20 let. Mám jen maturitu, VŠ jsem nedokončila, s hledáním práce a průbojností zápasím celý život a nebýt přítele, životem bych se protloukala mnohem hůř. Hledání práce a hlavně pohovory jsou pro mě neuvěřitelný boj. Sehnala jsem si 2× sama práci, ostatní práce jen po známosti. Skoro v každé práci jsem byla za otloukánka (i v jednom zájmovém kroužku, kde se po mně vozila o pár let mladší holka, z kroužku jsem po pár měsících odešla). Léčení jsem začala teprve před pár lety, kdy jsem se po šikaně v bývalé práci zhroutila a skončila na psychiatrii. Dala jsem výpověď, byla jsem dlouhou dobu doma a srovnala se. Po 1,5 roce jsem si našla práci uklízečky na zkrácený úvazek, jednak kvůli mnoha nemocem (štítná žláza, hematolog. problémy, spánkové paralýzy, vážné neuro. onemocnění, neustálé únavy, bolesti) a také kvůli SF, bohatě mi stačí těch pár lidí, se kterými se potkávám. Doufala jsem, že začnu, jak se říká, od začátku, protože jsme se s přítelem mezitím přestěhovali na vesnici (dlouho jsme hledali RD).
Začátky v práci byly sice těžké, ale snažila jsem se jak nejvíce jsem mohla, práci beru vážně, je někdy těžká, ale baví mně, byť je za mizerný plat. Mnohokrát jsem pracovala bez přestávky a ještě navíc půlhodinku zadarmo, ale chtěla jsem mít práci hotovou. O práci se blíže rozepisovat nebudu, protože by to bylo na další stránku, ale dověděla jsem se pár věcí, které mě přinutily se zamyslet, jestli v práci zůstat. Zkrátka, i přes to, že jsem věřila, že tato práce bude pro mě ideální, stal se pravý opak. I když se snažím a zpočátku si mě vedoucí chválila, jsem trnem v oku jedné holce (možná už nejenom jí), která se na oko tváří mile, ale začala o mně šířit drby a to až k hlavnímu vedení, které nám (pracujeme na pozici dvě) zkomplikovalo práci. Zpětně jsem se dověděla, že je to kvůli mně, protože se zašívám, což je naprostá lež a nevím, co proti tomu dělat. Moc jsem si přála konečně dobrý kolektiv, kde nebudou klacky pod nohy a zase jsem v ženské drbárně, kde nevím, co může ještě přijít. Byla jsem během této práce už 4× nemocná – 3× nemocenská a covid. Z práce přijdu vyčerpaná, 2-3h dělám v domácnosti nebo na zahradě a padám na ústa. Kolem 7h. se chystám do postele, v noci špatně spím.. Vyspím se max. 1-2 noci za týden. Jsem na sebe naštvaná, burcuju se ať zaberu, že ostatní zvládají víc, mají děti, náročná zaměstnání a já nezvládám ani tohle. Nejsem nemakačenko, i když se cítím zle, překonávám se a jdu dělat, neumím moc odpočívat, ale pořád mám pocit, že nezvládám tolik, kolik ostatní.
Jakou práci, v mém případě introverze, fobie a častých nemocí a únavy dělat? Z lidí a mnoha podnětů okolo jsem vyčerpaná… Opravdu nevím, čím na druhé (hlavně ženy) působím, že se obracejí proti mně. Jsem uzavřená, neprůbojná, všem vyhovím, neumím říct ne, ale jsem precizní a velmi trpělivá, podle některých lidí pomalá, ale spíš se zaměřuju na detaily. Nejsem zákeřná, zlá, nevyvolávám konflikty. Když mi někdo ubližuje, zásadně se nemstím nebo nesnižuju na jejich úroveň, neumím a nechci vracet rány. To je má zásada. Možná působím jako mladé neotrkané, naivní a hloupé tele, při mluvení koktám, uhýbám očima, červenám se, někdy jen odpovídám hmm, nebo se usměju, zkrátka v komunikaci jsem dost nemožná. Nejím před lidmi, při podepisování se mi třepe ruka atd. Celý život si hledám podřadné pozice – úklidy, pomocné práce, skladnice, protože si na víc nevěřím a nemám co nabídnout. Nechci aby to vypadalo, že se vymlouvám nebo jsem líná, nechci se litovat, ale nevím, jak se dál posunout. Doufala jsem, že se časem otrkám, ale táhne mi na 40 a pokrok nevidím za ta léta žádný. Nechci zůstat bez příjmu a vše nechat na příteli, i když mě podpoří v jakémkoliv rozhodnutí. Finančně nestrádáme, mám něco našetřené a s přítelovou podporou bych mohla zůstat doma, ale v dnešní době, navíc se stále se zdražujícími cenami energií a potravin, nechci zůstat bez příjmu, byť tak nízkého. Jakou práci byste doporučily/i pro absolutně neprůbojného a věčně nemocného introverta, jen s maturitou? Zapomněla jsem dodat, že jsem byla na x vyšetřeních a kromě výše zmíněného a banálních nemocí, mi nic nenašli. I když mám dlouholeté problémy, tak jeden doktor mi narovinu řekl, že neví, co se mnou. Ještě chci dodat, že mám spoustu koníčků (na které teď nemám čas), naprosto miluju pěstování zeleniny a zahradničení obecně (rýpání v hlíně je má terapie a bez legrace bych to mohla dělat od rána do večera) a kreativní, rukodělné činnosti. Některé výrobky jsem i prodala známým (teda přítel, já moc známých nemám) a měly úspěch. Proč to píšu…dodala jsem si odvahy a chtěla jsem při této práci zkusit si přivydělat na vedlejšák, ale vidím, že bych to absolutně nezvládala, navíc teď je špatná doba.
Co dál dělat?
Děkuji všem, kteří dočetli až do konce, nechtěla jsem psát takový román.
Prosím anonym, citlivé údaje.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
43852
26.6.22 12:42

Začni někdy říkat ne. A po práci nejdřív odpočívej. Jakou střední skolu máš?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
K82
2010
26.6.22 12:47

Dovoluji si, protoze vyciti, ze nemas zadne hranice. Takze spis nez typ prace, res jinou terapii. Chapu te, protoze take cely zivot spatne snasim, ze svet neni nalakovany na ruzovo, ale tak to proste je. Takze aby jsme zili spokojeneji, je potreba se za to vic bit. Ne tim, ze si neodpocines a budes dal sama sve hranice borit, ale naopak tim, ze si je najdes. A co se typu prave tyce, tak pro tebe, nyni, treba neco se zviraty/rostlinami? Homemade prace pro nekoho? Ale uplne bych se doma nezavirala, to ne pak ta „socializace“ zase o neco tezsi. Drz se.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1
26.6.22 12:54

Nešlo by se třeba alespoň částečně zivit tím, co tě baví? Např pěstovat ovo a zele, následně prodávat, případně chovat drůbež, něco vyrábět, psát Blog na téma zahradničení…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
545
26.6.22 13:02

To je tím, že jsi uzavřená a nekomunikuješ s ostatními. Pro kolektivy v práci je to jako červený hadr na býka, dokud se nenaučíš komunikovat s lidmi, budeš takhle narážet asi často.
Bohužel, pokud máš sociáloní fobii, nejsem schopna ti moc poradit, co bys mohla dělat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
872
26.6.22 13:16

Proč nejdeš dělat někam do zahradnictví? To by tě, když už nic, aspoň bavilo.
Existují i chráněné dílny (konkrétně se zahradnictvím)- není šance se s tvojí diagnózou do nějaké takové dostat?
Jinak bych se snažila hledat něco, kde se moc nepotkavas s kolektivem, ale získáš sebevědomí, že něco umíš. Jak jsi na tom s jinými jazyky -preklady, korektury,..
A hlavně pracovat na sobě a na svých hranicích..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
26.6.22 13:28

Rovněž se přikláním k práci v zahradnictví-za zkoušku nic nedáš, i kdybys měla dojíždět a třeba bys byla konečně šťastná. Zeptám se ještě na jednu věc-kde se dá najít partner, který s tím vším, s čím se potýkáš, Tě přijal a je s tím v pohodě? Chlapi všeobecně moc nemusí různé odlišnosti. A ten Tvůj při Tobě stojí a ještě v případě potřeby je ochoten Tě podporovat i finančně, nejen morálně. Anonym-nestojím o útočící komentáře zdejších dam.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
26.6.22 13:32

Děkuji za reakce. Mám jen gympl. S ostatními se snažím komunikovat, i když je to pro mně vyčerpávající. Mám pocit, že lidi v práci o fobii nic netuší, myslí si, že jsem jen stydlivka. Ale kdo ví. Je fakt, že vyhledávám samotu, abych si dobila baterky, ale úplně se nestraním. Když je možnost a vím, že lidi jsou fajn, tak s nimi pár vět prohodím (i když jak jsem psala, zadrhávám se atd.), ale pokud vím, že člověk není férový, snažím se udržovat odstup, i když mi to moc nejde. Doma se zavírat nechci, myslela jsem, že začnu malými krůčky a na takové pozici mi nic nehrozí. Už vím, jak pitomé to bylo…Je mi jasné, že jsem se propálila, pokud vlákno bude číst někdo z práce, okamžitě pozná, o koho jde. Na hlavní činnost si netroufám a vedlejšák, jak jsem psala, bych ani při práci nezvládla. Ale pouvažuju nad jinou terapií.

  • Citovat
  • Nahlásit
10658
26.6.22 14:51

No, idealni praci neseženeš, pokažde se najde nekdo/neco, co ti bude vadit a vycerpavat. Řeš, jak si nepoustet tolik pod kuzi, ze te pomlouva JEDNA kolegyne. Jestli mas tolik okolnich problemu, tak bud rada, ze ta prace ti vyhovuje, fakt.

Ja ted v praci taky nemam pratele, no a co, chodim tam vydelavat penize, prizpusobila jsem se. Ta prace je dobra a vazim si ji, ze me tam nijak extra nemusej, mi neni jedno, ale je to to posledni :nevim: resim, jestli ta prace sama o sobe je dobra, dale podminky (plat, prac doba, moznost flexibilne dochazet, HO, nesikana) a ferovost. Kaficko si dam s rodinou

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
26.6.22 20:15

Právě, že jen jedna to není, je to má kolegyně (pracujeme tam dvě), pak její známá (ta hlavní), která donáší vedení. Navíc i šéfová mě od jisté doby dost přehlíží. Do hlavy jim nevidím, nevím, co jim kdo napovídal, ale všímám si, jak se tam od jisté doby něco děje. Kdyby šlo jen o prkotiny, ale zasahuje to i do naší práce. Právě, že mě tam nic nedrží, jsem jen ráda za zkrácený úvazek a práce mě ještě trochu baví (i když mytí wc nebyla nikdy má vysněná práce). Plat mě tam rozhodně, za tu dřinu, nedrží a všimla jsem si, že se tam s lidmi zametá a nechávají si to líbit. Ale o tom se více rozepisovat nechci.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
26.6.22 20:25

Pro anonymní slunečnici. Přítel mě bere takovou jaká jsem. Zahradnictví je dobrý nápad, jen mám obavu, že by chtěli praxi nebo výuční list. Ani jedno z toho nemám. Zapomněla jsem napsat, že mě i dost brzdí neuro. nemoc, mám skoro denně závratě, bolesti, špatnou prostorovou orientaci a zpomaluje mě to v práci.

  • Citovat
  • Nahlásit
10658
26.6.22 22:01
@Anonymní píše:
Pro anonymní slunečnici. Přítel mě bere takovou jaká jsem. Zahradnictví je dobrý nápad, jen mám obavu, že by chtěli praxi nebo výuční list. Ani jedno z toho nemám. Zapomněla jsem napsat, že mě i dost brzdí neuro. nemoc, mám skoro denně závratě, bolesti, špatnou prostorovou orientaci a zpomaluje mě to v práci.

Byt tebou, hele, tak to proste vydržim. Treba jim vadis v tom, ze si myslej, ze mas zvlastni ulevy. Lidi toho navymejšlej, ale fakt.

Pokud to stihas, tak chod na vyberka, kdyz se neco ukaze, tak pujdeš jinam. Mas pravdu, neni to prace americke prezidentky (tj. nenahraditelna), lidi je malo, jeste porad si asi muzes vybirat

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5034
26.6.22 22:34
@Anonymní píše:
Dobrý den všem. Prosím o názory, protože si už nevím rady.
Jsem těžký introvert (dokážu žít úplně bez lidí, jen s přítelem, max. rodinou), od střední školy mám soc. fobii se kterou se potýkám dodnes, tj. více než 20 let. Mám jen maturitu, VŠ jsem nedokončila, s hledáním práce a průbojností zápasím celý život a nebýt přítele, životem bych se protloukala mnohem hůř. Hledání práce a hlavně pohovory jsou pro mě neuvěřitelný boj. Sehnala jsem si 2× sama práci, ostatní práce jen po známosti. Skoro v každé práci jsem byla za otloukánka (i v jednom zájmovém kroužku, kde se po mně vozila o pár let mladší holka, z kroužku jsem po pár měsících odešla). Léčení jsem začala teprve před pár lety, kdy jsem se po šikaně v bývalé práci zhroutila a skončila na psychiatrii. Dala jsem výpověď, byla jsem dlouhou dobu doma a srovnala se. Po 1,5 roce jsem si našla práci uklízečky na zkrácený úvazek, jednak kvůli mnoha nemocem (štítná žláza, hematolog. problémy, spánkové paralýzy, vážné neuro. onemocnění, neustálé únavy, bolesti) a také kvůli SF, bohatě mi stačí těch pár lidí, se kterými se potkávám. Doufala jsem, že začnu, jak se říká, od začátku, protože jsme se s přítelem mezitím přestěhovali na vesnici (dlouho jsme hledali RD).
Začátky v práci byly sice těžké, ale snažila jsem se jak nejvíce jsem mohla, práci beru vážně, je někdy těžká, ale baví mně, byť je za mizerný plat. Mnohokrát jsem pracovala bez přestávky a ještě navíc půlhodinku zadarmo, ale chtěla jsem mít práci hotovou. O práci se blíže rozepisovat nebudu, protože by to bylo na další stránku, ale dověděla jsem se pár věcí, které mě přinutily se zamyslet, jestli v práci zůstat. Zkrátka, i přes to, že jsem věřila, že tato práce bude pro mě ideální, stal se pravý opak. I když se snažím a zpočátku si mě vedoucí chválila, jsem trnem v oku jedné holce (možná už nejenom jí), která se na oko tváří mile, ale začala o mně šířit drby a to až k hlavnímu vedení, které nám (pracujeme na pozici dvě) zkomplikovalo práci. Zpětně jsem se dověděla, že je to kvůli mně, protože se zašívám, což je naprostá lež a nevím, co proti tomu dělat. Moc jsem si přála konečně dobrý kolektiv, kde nebudou klacky pod nohy a zase jsem v ženské drbárně, kde nevím, co může ještě přijít. Byla jsem během této práce už 4× nemocná – 3× nemocenská a covid. Z práce přijdu vyčerpaná, 2-3h dělám v domácnosti nebo na zahradě a padám na ústa. Kolem 7h. se chystám do postele, v noci špatně spím.. Vyspím se max. 1-2 noci za týden. Jsem na sebe naštvaná, burcuju se ať zaberu, že ostatní zvládají víc, mají děti, náročná zaměstnání a já nezvládám ani tohle. Nejsem nemakačenko, i když se cítím zle, překonávám se a jdu dělat, neumím moc odpočívat, ale pořád mám pocit, že nezvládám tolik, kolik ostatní.
Jakou práci, v mém případě introverze, fobie a častých nemocí a únavy dělat? Z lidí a mnoha podnětů okolo jsem vyčerpaná… Opravdu nevím, čím na druhé (hlavně ženy) působím, že se obracejí proti mně. Jsem uzavřená, neprůbojná, všem vyhovím, neumím říct ne, ale jsem precizní a velmi trpělivá, podle některých lidí pomalá, ale spíš se zaměřuju na detaily. Nejsem zákeřná, zlá, nevyvolávám konflikty. Když mi někdo ubližuje, zásadně se nemstím nebo nesnižuju na jejich úroveň, neumím a nechci vracet rány. To je má zásada. Možná působím jako mladé neotrkané, naivní a hloupé tele, při mluvení koktám, uhýbám očima, červenám se, někdy jen odpovídám hmm, nebo se usměju, zkrátka v komunikaci jsem dost nemožná. Nejím před lidmi, při podepisování se mi třepe ruka atd. Celý život si hledám podřadné pozice – úklidy, pomocné práce, skladnice, protože si na víc nevěřím a nemám co nabídnout. Nechci aby to vypadalo, že se vymlouvám nebo jsem líná, nechci se litovat, ale nevím, jak se dál posunout. Doufala jsem, že se časem otrkám, ale táhne mi na 40 a pokrok nevidím za ta léta žádný. Nechci zůstat bez příjmu a vše nechat na příteli, i když mě podpoří v jakémkoliv rozhodnutí. Finančně nestrádáme, mám něco našetřené a s přítelovou podporou bych mohla zůstat doma, ale v dnešní době, navíc se stále se zdražujícími cenami energií a potravin, nechci zůstat bez příjmu, byť tak nízkého. Jakou práci byste doporučily/i pro absolutně neprůbojného a věčně nemocného introverta, jen s maturitou? Zapomněla jsem dodat, že jsem byla na x vyšetřeních a kromě výše zmíněného a banálních nemocí, mi nic nenašli. I když mám dlouholeté problémy, tak jeden doktor mi narovinu řekl, že neví, co se mnou. Ještě chci dodat, že mám spoustu koníčků (na které teď nemám čas), naprosto miluju pěstování zeleniny a zahradničení obecně (rýpání v hlíně je má terapie a bez legrace bych to mohla dělat od rána do večera) a kreativní, rukodělné činnosti. Některé výrobky jsem i prodala známým (teda přítel, já moc známých nemám) a měly úspěch. Proč to píšu…dodala jsem si odvahy a chtěla jsem při této práci zkusit si přivydělat na vedlejšák, ale vidím, že bych to absolutně nezvládala, navíc teď je špatná doba.
Co dál dělat?
Děkuji všem, kteří dočetli až do konce, nechtěla jsem psát takový román.
Prosím anonym, citlivé údaje.

Ahoj, přečetla jsem si celý tvůj příspěvek. Napadá mě, máš ID? Pokud ne, tak na těžkou sociální fobii bys podle mě třeba 1.stupeň mohla dostat, pokud se léčíš a nic nezabírá. Pak bys mohla do chráněné dílny něco tvořit, i když to není moc dobře placené, ale lepší, než nic. V Praze je třeba chráněná dílna Prosaz, kde se šijí hračky, dělají svíčky, mýdla a určitě je takových organizací víc, dřív to byl Salet atd. Ale i v jiných městech jsou různé sociálně-terapeutické dílny atd. Jelikož jsou tam lidé s podobnými problémy, tak bys tam nemusela zažívat nepochopení a ponižování. Nebo na úklid jsou třeba Tamtamy, taky zaměstnávají OZP a kromě úklidů mají třeba i venčení psů.

Jinak k té SF, napadá mě, že v Praze je svépomocná skupina SFinga, která je určena pro lidi se SF a vedou to lidé, kteří se se SF úspěšně poprali, takže tam mají všichni pochopení. Nebo v NÚDZu v Klecanech je KBT oddělení, kde taky léčí mimo jiné sociální fobie.

Moc ti držím palce, ať se ti podaří najít něco, kde budeš spokojená.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
648
27.6.22 10:26

A co práce u zvířat? U nás ve Vsi v dojírně (ať už robotické nebo obyč) nebo u telátek v teletníku je vždy místo. Žádné speciální vzdělání nevyžadují. Není to sice nejčistší práce, ale za celou směnu potkáte jen 1-2 lidi. Až máš hotovo, tak jdeš domů a platí docela dobře :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
27.6.22 15:00

@Lollitka Ahoj, děkuji ti za reakci. ID nemám. Četla jsem, že těžká sf je např. když člověk nemůže ani vyjít z bytu. Tak těžkou sf, bohudík, nemám. Jsem schopná jít třeba do obchodu nebo jezdit MHD (pro zdravého člověka naprostá samozřejmost). Spíš mám problém se sebeprosazením, psaním, jezením, mám úzkosti, když jsem středem pozornosti a nejhorší je mluvení před skupinou lidí (skupinou beru i dva lidi). Navíc z ID mám obavu, jelikož by se mi zúžil výběr zaměstnání. O SFinze jsem slyšela, ale mám ji hodně z ruky, stejně jako Prosaz nebo NÚDZ.

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat