Jaké je být dítětem "starší matky"?

Anonymní
22.4.21 16:20

Jaké je být dítětem "starší matky"?

Ahoj :).
je mi 34 let a zvažuji první miminko. Chtěla jsem se před tímto krokem zeptat, jaké to je mít starší rodiče. Jestli se tu najde někdo, kdo to zažil z této druhé stránky, budu moc ráda za reakce např. ovlivnilo vás to nějak v dětském kolektivu, jaký byl vztah s rodiči a hodnotíte to spíš pozitivně nebo negativně? Děkuji :)

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
8410
22.4.21 16:32

Teď to moc nepozná, ale až v pozdějším věku. Např. méně si užije prarodiče, dříve bude muset pečovat o své stárnoucí rodiče. Možná se mu ta péče o vás bude i křížit s péčí o vlastní malé děti, a kdoví, jestli to vůbec dá :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
394
22.4.21 16:32

Mojí mamce bylo 34, když jsem se narodila. Tátovi 36, sourozence nemám. Mamka teda byla a je přehnaně úzkostná a často bála, že se může stát to nebo ono. Ale u ní je to dáno povahou, věk tam roli nehrál, spíš je staromódní. Já jsem teď ve stejném věku a dítě zatím není na pořadu dne.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5668
22.4.21 16:38
@PaníBovaryová píše:
Teď to moc nepozná, ale až v pozdějším věku. Např. méně si užije prarodiče, dříve bude muset pečovat o své stárnoucí rodiče. Možná se mu ta péče o vás bude i křížit s péčí o vlastní malé děti, a kdoví, jestli to vůbec dá :nevim:

Aspoň na tu péči o rodiče bude mít víc sil. 8)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
22.4.21 16:40

Spousta žen má děti kolem 35 let, akorát třeba ne první, takže nějakým kolektivem bych se zas tak netrápila, myslím si, že tam vybočovat nebude.

Mně mamka měla po třicítce jako první dítě, což tehdy (před 30 lety) bylo taky dost neobvyklé.

Nicméně, můj táta je výrazně starší (o víc, než 20 let starší, než mamka) a to samozřejmě už patrné bylo. :D Ale můžu říct, že jsem tím nijak netrpěla - už proto, že taťka byl a je velice akční, sportovní člověk, vypadající o dost mladší, než mu ve skutečnosti je. V kolektivu to též nikdo nikdy neřešil, maximálně sem tam zaznělo třeba od družinářky „přišel tě vyzvednout dědeček“ „to není dědeček, to je tatínek“. ;) Ale já jsem si to nikdy nějak nebrala. Jinak to mělo samé výhody. V době, kdy jsem šla do školy, šel táta do důchodu, měl čas mě vyzvedávat, jezdit se mnou na výlety, v létě jsme já a sestřenice byli s ním na chatě, jak dlouho se nám zachtělo (když jsme zrovna nebyli třeba na táborech), žádné starosti s hlídáním, a dokud jsem byla malá (už ne mimino), byl taťka v podstatě „muž v domácnosti“. Když jsem kapku odrostla, šel zas do práce, páč se nudil.

Ale ano - jednu nevýhodu to mělo, už jsem se nedočkala sourozence, což mi celoživotně poměrně dost chybí a mrzí mě to. Ale jasně, jako jedináčci kolikrát skončí i děti mladých rodičů, takže to není úplně určující.
Taky jsou (a byli) naši v některých věcech až přehnaně starostliví a opatrní - ale spíš, než věkem, si myslím, že mají prostě takovou povahu…

Tedy, myslím si, že tvůj věk bude hrát roli spíš z té zdravotní stránky, z toho, jak to ty a tvoje tělo bude zvládat, než že by tím nějak trpělo to dítě.

  • Citovat
  • Nahlásit
53250
22.4.21 16:42

Dneska počítej s tím, že v kolektivu bude dítě pětatřicetileté matky v dnešní době tak nějak zlatej střed. Jinak nevím, jak to jednou posoudí mé děti, ale už teď vidím, že to druhé na prahu čtyřicítky má matku výrazně vyklidněnější a méně řešící, než to krátce po třicítce :mrgreen: Ale asi to bude i tím, že holt druhé dítě, no. V dětství jsem měla kamarádku, kterou měla máma v tehdy nepředstavitelných šestatřiceti a jediné, co jsem jí fakt záviděla, bylo to, jak strašně na pohodu to doma měla, ale asi to bude spíš náturou člověka.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
22.4.21 16:42

Moji rodiče měli 36 a 44, když jsem se narodila a jsem jedináček. Ve třídě byly asi 3 děti se staršími otci, matky nikdo neřešil - spíš se „řešili“ děti bez dvou rodičů a nemanželští (pochybuji, že tohle dneska někdo řeší :mrgreen:), případně tlusté nebo ošklivé matky. Jinak jako dítě mně trápilo, že jsou rodiče moc aktivní - furt nějaké kroužky, sport (i se mnou sportovali) - ostatní měli rodiče mladé, kteří měli všechno na salámu. Zpětně to ale vidím jako bonus.

Žádný zásadní problém si nevybavuji. Třeba spolužačce se naopak smáli, že má matku jen o 17 let starší než je sama (to zas ale mělo později výhodu, kdy obě rodili asi půl roku od sebe, takže se „babička“ starala o obě děti a spolužačka mohla v pohodě dostudovat). Jinak dost spolužáků mělo stejně staré rodiče, rozdíl byl jen v tom, že oni byli několikáté dítě a já první. :nevim:

Asi kolem 15-20 jsem měla krizi, že jsem se bála, že umřou (paradoxně hodně spolužákům rodiče umírali, a to byli třeba o deset let mladší). Teď si zas užívám, že mi na 100 % pomáhají s dítětem (protože jsou v důchodu), takže jsem hned po mateřské mohla zpátky do práce.

Ale nevýhoda bylo to, že mi brzo umřeli babičky a dědečci (sice se dožili nad devadesát - babička i nad 100, ale taky měli moje rodiče dost pozdě, takže umřeli ještě, když jsem byla střední a teď je mi líto, že jsem s nimi nebyla víc času a nepřeptala se na „dějiny“). :nevim:

  • Citovat
  • Nahlásit
1384
22.4.21 16:44

Mam takového kamaráda. V dětství to nijak nepocitil, ale čím je starší, tím víc to jde znát. Dělá v rodinné firmě a teď, ve 30 letech čeká dítě a zároveň se začíná starat o rodiče sedmdesatniky, kteří sice jsou ještě velmi vitální, ale celou firmu už sami nezvládají a začínají potřebovat i nějakou tu osobní péči. Teď je to v pořádku, ale až s emu narodí to dítě, sám říkal, že asi nebude vědět, kam dřív skočit. Dítě, přítelkyně, rodiče, firma… nezávidím mu. Nehledě na to, ze jeho mamka rika, ze na vnoučata se sice těší, ale hlídat asi nikdy nebude, už se na to necítí, max povozi kočárek, ale třeba za 4 roky se skolkovym dítětem už skotacit nezvládne. Moje děti mají prababicku jen o pár let straší, než je ona… každopádně ať ti tu kdokoliv napíše cokoliv, rozhodneš se stejně sama podle sebe.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
8410
22.4.21 16:47
@malákráličice píše:
Aspoň na tu péči o rodiče bude mít víc sil. 8)

ano, může se tomu v pohodě obětovat :palec: Dřív se to tak taky dělalo, že se po nejmladší dceři chtělo, aby se nevdávala

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
31213
22.4.21 16:54
@Anonymní píše:
Ahoj :).
je mi 34 let a zvažuji první miminko. Chtěla jsem se před tímto krokem zeptat, jaké to je mít starší rodiče. Jestli se tu najde někdo, kdo to zažil z této druhé stránky, budu moc ráda za reakce např. ovlivnilo vás to nějak v dětském kolektivu, jaký byl vztah s rodiči a hodnotíte to spíš pozitivně nebo negativně? Děkuji :)

Rodila jsem ve 35. Jsou mladší i starší maminky kolem mě. Jelikož jsme celkem aktivní, syn nemusí mít pocit, že má starší matku.

Synovi pozdější rodičovství vnucovat nebudu, ale doufám, že se nestanu babičkou před jeho 25. narozeninami.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
22.4.21 16:56

Mě měla máma ve 37 a sestru ve 39. Máme tedy ještě starší sestru, která se ale odstěhovala ještě než jsem začala víc vnímat. Poprvé mi došlo, že je máma „stará“ někdy na ZŠ kdy jsme se bavili o roku narození rodičů a já zjistila, že všichni mají o 10 let mladší rodiče. Hodně to bylo cítit v době mé puberty, kdy máma byla furt protivná (asi v přechodu), unavená atd. Já chtěla první dítě max do 30, což se mi splnilo. Teď mi je 37, říkám si, že bych klidně ještě mohla mít čtvrté dítě, ale jedna z věcí která mě odrazuje je to, že bych byla stejně stará jako moje máma. Momentálně je máme 75. Jako babička vůbec negunguje byť ke relativně aktivní a samostatná. Tchyně je o 10 let mladší a je to neskutečný rozdíl.

  • Citovat
  • Nahlásit
5668
22.4.21 17:06
@PaníBovaryová píše:
ano, může se tomu v pohodě obětovat :palec: Dřív se to tak taky dělalo, že se po nejmladší dceři chtělo, aby se nevdávala

Namáhavé je to v každém věku. Ať už se sedmdesátiletá dcera stará o devadesátiletou maminku, šedesátiletá nebo padesátiletá. Ta nejstarší už je aspoň v důchodu, ta padesátiletá má víc sil, ale třeba doma puberťáka. Bohužel je i dost rodičů, kteří přežili své děti.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
912
22.4.21 17:12

Já měla staršího jen taťku. Bylo mu 48 když jsem se narodila. Mamka byla mladá. Já to pocítila jen v tom, že taťka prostě už nebyl tak akční. Sice se snažil, jezdili jsme na výlety atd.. ale ten věk byl znát.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
22.4.21 17:17

Mám jen staršího tátu (41 v době mého narození). Mnohdy o mě měl přehnaný strach, už nedokázal se mnou držet tempo při sportu. Na střední jsem se styděla, že je tak starý (spolužáky měly mladší aktivní tatínky). Postupně se přidaly různé nemoci, finančně ho podporuji, protože by nevystačil s důchodem.

  • Citovat
  • Nahlásit
1148
22.4.21 17:23

Podle mě je to celkem normální. Mamce bylo bezmála 40, když jsem se narodila, čtvrtá v pořadí. Jako vnímala jsem, že je mamka starší, ostatní maminky byly takové hezké a mladé, moje byla jen hezká :lol:. No prostě jsem to vnímala. Ale nevadilo mi to. Dneska navíc budeš taková průměrná máma podle mě.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat