Jaké mám povinnosti ke své matce?

Anonymní
15.11.19 14:32

Jaké mám povinnosti ke své matce?

Ahojky,
hodně citlivé téma pro mě, proto anonym.
Když jsem byla malá, mí rodiče se ošklivě rozváděli. Moje mamka byla už od mého narození, co vím, zvláštní. Někdy mě strašila, aby mohla spát, že jestli se pohnu na posteli (třeba v 10 ráno), sežerou mě krokodýlové, co na mě čekají pod postelí apod. Někdy spolykala velkou hromadu prášků, zapila to vodkou a zavolala si rychlou… Při rozvodu řekla, že si bere jen mou sestru a „tohle tady nechává“ (myšleno mě). Občas si mě měla pak na hodinu třeba vzít, ale někdy ani nepřišla. Nechci jí nic zazlívat, byla jsem malá. Sice jsem kvůli otmu skončila podvyživená, moje tělo nebylo vubec schopné trávit potraviny a v rukou psychiatrů, ale dostala jsem se z toho. Mamka měla RS (roztroušenou sklerozu), ale byla v pohodě, měla nejlepší léky na stabilizaci. V průběhu mého dospívání se mi někdy ozvala, ale buď byla opilá, nebo prostě pak začala psychicky vydírat, táta vysoudil 500kč výživné na mně, a já šla po gymplu na VŠ a lítala po brigádách. A sestra na mě skrze mámu podala TO, že už jsem dospělá a nic se na mě platit nebude a že jim mám dát peníze. Samozřejmě to soud zamítl, ale psychikou mi to zamávalo. Neviděla jsem do toho, to byla věc mámy a táty…
No a nyní se má situace následovně, mamka má 3tí stupen invalidky, má sestra (35 let) zdědila vše po babičce a dědovi, celé to profetovala, prý byla i 3× na léčení (myslím, že brala/bere dokonce heroin), mámu pak vykopla z baráku jejích partnera, začala s ním žít a máma je teď v nějakém sanatoriu, nebo duchodáku pro nemocné lidi, jako ležák na plínách…
A já mám teď prostě dilema a výčitky, když ji nepomůžu finančně a časově…
Co by jste na mém místě udělaly vy?

Díky za anonymitu, je to hodně citlivé téma…

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

144
15.11.19 14:36

Nic

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
6729
15.11.19 14:38

Vůbec nic, zapomněla bych, že existuje. Sestra je teda taky hodně povedená.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
15.11.19 14:39

Jako…starat se o invalidní lidi na plenách je peklo..chceš si ji nastěhovat domů a starat se než umře? máš k ní takový vztah, nebo bys to dělala jen kvůli vyčítkám..
Za mě..nestarala se ona, nestarám se já…
navíc ta starost je opravdu psychicky i fyzicky náročná..a dělat to jen kvůli výčitkám nestojí za to..pokud to bude ze srdce, že ji máš ráda, pak ano..protože to ti pak pomůže překonat tu psychickou stránku věci..jakože dělám to pro někoho koho miluju..
jinak bych do toho nešla. Jí taky bylo jedno, co se s tebou stane.

  • Nahlásit
  • Citovat
13634
15.11.19 14:39

Řekla bych si, že karma je zdarma.
Zapomeň na ně! Žij vlastní život.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
15.11.19 14:40

Jo a sestru bych taky odstřihla..

  • Nahlásit
  • Citovat
15.11.19 14:40
@Anonymní píše:
Ahojky,
hodně citlivé téma pro mě, proto anonym.
Když jsem byla malá, mí rodiče se ošklivě rozváděli. Moje mamka byla už od mého narození, co vím, zvláštní. Někdy mě strašila, aby mohla spát, že jestli se pohnu na posteli (třeba v 10 ráno), sežerou mě krokodýlové, co na mě čekají pod postelí apod. Někdy spolykala velkou hromadu prášků, zapila to vodkou a zavolala si rychlou… Při rozvodu řekla, že si bere jen mou sestru a „tohle tady nechává“ (myšleno mě). Občas si mě měla pak na hodinu třeba vzít, ale někdy ani nepřišla. Nechci jí nic zazlívat, byla jsem malá. Sice jsem kvůli otmu skončila podvyživená, moje tělo nebylo vubec schopné trávit potraviny a v rukou psychiatrů, ale dostala jsem se z toho. Mamka měla RS (roztroušenou sklerozu), ale byla v pohodě, měla nejlepší léky na stabilizaci. V průběhu mého dospívání se mi někdy ozvala, ale buď byla opilá, nebo prostě pak začala psychicky vydírat, táta vysoudil 500kč výživné na mně, a já šla po gymplu na VŠ a lítala po brigádách. A sestra na mě skrze mámu podala TO, že už jsem dospělá a nic se na mě platit nebude a že jim mám dát peníze. Samozřejmě to soud zamítl, ale psychikou mi to zamávalo. Neviděla jsem do toho, to byla věc mámy a táty…
No a nyní se má situace následovně, mamka má 3tí stupen invalidky, má sestra (35 let) zdědila vše po babičce a dědovi, celé to profetovala, prý byla i 3× na léčení (myslím, že brala/bere dokonce heroin), mámu pak vykopla z baráku jejích partnera, začala s ním žít a máma je teď v nějakém sanatoriu, nebo duchodáku pro nemocné lidi, jako ležák na plínách…
A já mám teď prostě dilema a výčitky, když ji nepomůžu finančně a časově…
Co by jste na mém místě udělaly vy?Díky za anonymitu, je to hodně citlivé téma…

Ty nemáš mít proč výčitky. Tvoje máma ti toho vzala víc než dost a nejsi ji ničím dlužná. Maximálně bych si za ní jela urovnat myšlenky a možná odpustit. Já bych toho ale schopná nebyla…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
15.11.19 14:43

Výčitky mít nemusíš, to ona tě ze svého života vyhnala. Možná bych za ní zašla na návštěvu, třeba si některé věci bude chtít vyříkat, možná se omluvit, nevím?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
6729
15.11.19 14:43
@jizvíková píše: Řekla bych si, že karma je zdarma.
Zapomeň na ně! Žij vlastní život.

Tak tak. Jak žila, tak skončila

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
15.11.19 14:45

Když já si zase říkám, že každý v životě může udělat chybu a nezaslouží si skončit takhle…
Nevím, pere se mi v hlavě tolik myšlenek..

Zakladatelka

  • Nahlásit
  • Citovat
25
15.11.19 14:48

Nedělej vůbec nic a výčitky určitě mít nemusíš. Já měla něco podobného s mým otcem.. dnes už mezi námi není a musím říct, že mě to ani netrápí, po tom všem co mě a mamce prováděl. Karma je zdarma.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3331
15.11.19 14:49

Zakladatelko to je těžké. Pokud chceš občas za ní zajdi. Aby jste si to eventuálně vyříkali pokud budeš mít chuť. Ale není tvá povinnost se o ní starat.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
6729
15.11.19 14:49
@Anonymní píše:
Když já si zase říkám, že každý v životě může udělat chybu a nezaslouží si skončit takhle…
Nevím, pere se mi v hlavě tolik myšlenek..Zakladatelka

Je paradox, že odvržené či týrané děti často cítí k rodičům až náboženskou uctu a neustále se snaží zavděčit a mají pocit, že za svou situaci mohou samy. Pokud potom všem cítíš, že máma prostě jen „udělala v životě chybu“ radím ti navštívit terapeuta.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
15.11.19 14:50
@Anonymní píše:
Ahojky,
hodně citlivé téma pro mě, proto anonym.
Když jsem byla malá, mí rodiče se ošklivě rozváděli. Moje mamka byla už od mého narození, co vím, zvláštní. Někdy mě strašila, aby mohla spát, že jestli se pohnu na posteli (třeba v 10 ráno), sežerou mě krokodýlové, co na mě čekají pod postelí apod. Někdy spolykala velkou hromadu prášků, zapila to vodkou a zavolala si rychlou… Při rozvodu řekla, že si bere jen mou sestru a „tohle tady nechává“ (myšleno mě). Občas si mě měla pak na hodinu třeba vzít, ale někdy ani nepřišla. Nechci jí nic zazlívat, byla jsem malá. Sice jsem kvůli otmu skončila podvyživená, moje tělo nebylo vubec schopné trávit potraviny a v rukou psychiatrů, ale dostala jsem se z toho. Mamka měla RS (roztroušenou sklerozu), ale byla v pohodě, měla nejlepší léky na stabilizaci. V průběhu mého dospívání se mi někdy ozvala, ale buď byla opilá, nebo prostě pak začala psychicky vydírat, táta vysoudil 500kč výživné na mně, a já šla po gymplu na VŠ a lítala po brigádách. A sestra na mě skrze mámu podala TO, že už jsem dospělá a nic se na mě platit nebude a že jim mám dát peníze. Samozřejmě to soud zamítl, ale psychikou mi to zamávalo. Neviděla jsem do toho, to byla věc mámy a táty…
No a nyní se má situace následovně, mamka má 3tí stupen invalidky, má sestra (35 let) zdědila vše po babičce a dědovi, celé to profetovala, prý byla i 3× na léčení (myslím, že brala/bere dokonce heroin), mámu pak vykopla z baráku jejích partnera, začala s ním žít a máma je teď v nějakém sanatoriu, nebo duchodáku pro nemocné lidi, jako ležák na plínách…
A já mám teď prostě dilema a výčitky, když ji nepomůžu finančně a časově…
Co by jste na mém místě udělaly vy?Díky za anonymitu, je to hodně citlivé téma…

Podle mě má člověk postarat se o své blízké, kteří jsou nemohoucí. Ale po tom co jsi psala bych nedělal nic a žil si svůj život!!!

  • Nahlásit
  • Citovat
259
15.11.19 14:51

Když jsem četla název diskuze, napadlo mě, co je to za otázku. Že přeci každý cítí, co by měl či chtěl rodičům vrátit. Já měla krásné dětství a dospívání a nyní cítím a chci rodičům hodně vrátit a třeba jim i finančně pomoci. V tvém případě se nedivím, že cítíš určité dilema. Podle toho co jsi napsala, si myslím, že nemusíš mít vůbec žádné výčitky, pokud se k matce obrátíš zády. Ona se jako matka nechovala…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama