Co si promluvit s chlapovo lékařem? Ten bude asi vědět víc než my tady…  

Není lepší to probrat s pediatrem a udělat nějaké genetické testy?

A proč jste to neřešili předtím než si otěhotněla? Teď to řeš s pediatrem.

A tebe se neptali už v těhotenství, mě ještě před 1. screeningem vyzpovídala sestra, i na infartky, mrtvice atp. Jinak nejspíš poradí víc pediatr nebo spíš manželův lékař 

Zkusenost nemam a asi moc neporadim.

Ale chtela jsem napsat ze moje maminka (58let) ma od 25let RS rozjela se po narozeni moji sestry. Vzdy ji vsichni tvrdili ze neni dedicna. Ze je to neuro onemocneni a kazdy v sobe neseme určite faktory a dispozice k teto nemoci. A vetsinou okolni podminky nebo situace onemocnění vyvola.
Zatim ja 36 a segra 35 nikde nic (tuk tuk). V rodine jiny výskyt nemoci taky ne.

Lupenka taky neni dedicna jen se riziko zvysuje.

Hlavu vzhuru, nemyslet ma spatne veci a uzivejte miminka a kdyz tak vse proberte s pediatrem nebo lekarem manzela.

Jinak me se u vsech trech těhotenství ptali na rodinou amnezu a zrovna RS vubec nebrali jako rizikový faktor.  

K otazce. Ano, lupenka i Bechterev jsou geneticky predavane nemoci, coz znamena ze je dite muze, ale taky nemusi zdedit.
Dalsi sklony k autoimunitnim nemocem to same. Definitivni odpoved da pouze cilene geneticke testovani.

Zakladatelko, zdědit to dítě může, ale nemusí. Hlavním spouštěčem je stres, tak se snaž své obavy na malého nepřenášet.
Bechtěreva měla manželova babička, trpěla jím od puberty. Měla tři děti, všem táhne na sedmdesát let a všichni se těší pevnému zdraví, kromě slabšího zraku a vyššího tlaku. Totéž i jejich děti. Nejmladší má něco přes 40 let, také jsou všichni zdraví. A i všechny naše děti, babiččina pravnoučata.
Babička zemřela ve dvaadevadesáti letech, po devadesátce onemocněla alzheimerem a ztratila chuť žít. Ještě v pětaosmdesáti jezdila po světě na různé výlety, v devadesáti kmitala na zahradě, pěstovala kytičky a opečovávala zeleninu ve skleníku. Byla to úžasná žena, která zažila válku, utrpení, hodně bolestí a přesto naplno žila každou minutu svého života.
Moje maminka má 64let, lupénka ji trápí od mládí. Má čtyři děti okolo 40. let, 11 vnoučata a lupénku nemáme nikdo.
(Omlouvám se za překlepy, zápasím s mobilem  )

@Anonymní píše:
Dobrý den, jsem úplně na nervy a přemýšlím o psychologovi.
Můj manžel je celkem dost nemocný. Má lupénku a Bechtěreva. Máme malé dítě a já denně myslím na to, že malý něco zdědí. Děsím se toho, že by mohl mít taky nějaký autoimunitní onemocnění. Může toto všechno dítě zdědit? Bojím se, aby u něj nevzniklo horší onemocnení jako třeba RS.
Prosím poraďte, jak se s tím psychicky vyrovnat? Jak se s tím dá dlouho žít? Máte zkušenost?

Jsem na tom hůř,otec mého dítě má nevyléčitelnou neurodegenerativní nemoc,která je dědičná na 50%. Nemoc u něj propukla až v dospělosti,až po tom co zplodil děti. Žije se mi s tím těžko,střídají se mi období kdy jsem zoufalá,s obdobím kdy beru jako samozřejmost,že moje dítě určitě nemoc nezdědilo…

Mam systemovy lupus, rozjel se mi po porodu. Neni to pry dedicne, jen jsou rodinne predispozice. Jenomze to by nesmeli mit deti ani moji bratranci, sestrenice a ani moje sestra, kdyz je to teda v nasem rodu. Pritom nevime, jestli to nejaci predci meli, tenkrat se nic nediagnistikovalo. Netrap se tim, to by potom nemohl mit deti nikdo, v kazde rodine je neco a ani o tom nevi.

@Monchichik píše:
A proč jste to neřešili předtím než si otěhotněla? Teď to řeš s pediatrem.

No proč asi? Protože jsme to zjistili až dávno po narození.

My jsme v rodině žádné autoimunitní onemocnění neměli, ani z manželovy strany.
Dítě má dvě Jedno onemocnění „lepší“ než druhé.