Jaké to je už zůstat bez chlapa?

Anonymní
6.4.20 18:45

Jaké to je už zůstat bez chlapa?

Mám asi podivný dotaz, ale v poslední dobou dost bilancuji a tato otázka mě často napadá. V životě jsem měla několik vztahů, každý cca pětiletý. Bohužel žádný nevydržel, důvody byly pokaždé jiné. Z posledního vztahu mám dítě. První rok po krachu manželství byl hrozný, neuměla jsem žít sama, chyběl mně partner, parťák pro dobré i náročné chvíle v životě… Zkoušela jsem se proto seznámit, výsledkem bylo pár nápadníků, ale vždy jsem cítila, že to není ono. Ale jak čas běží, čím dál víc si zvykám, že jsem s dítětem sama, stal se z nás sehraný tým, mám i spoustu koníčků, tudíž nudou netrpím. A co se mění, postupně si nedokážu představit v mém životě cizího chlapa, že bych musela dělit volný čas mezi dítě a jeho, že by s námi měl žít, natož s ním sdílet ložnici. Jsou to pro mě nové pocity a já mám obavu, že časem už si žádného chlapa do života nepustím, už teď se to láme. A moc si nevím rady, jak s tím naložit. Nevím, jestli se tu najde žena, která už zůstala sama. Litovala toho jednou nebo naopak? Klidně anonymně, chápu, že je to citlivé téma… Jinak dítě mám školkové a bude mi 37.

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

Anonymní
6.4.20 18:51

Budu mluvit za mámu, vždycky říkala, že nejšastnější byla sama, bez chlapa.
Měla dvě manželství, jedno horší než druhé.
Jeden gay (rok 1965), dělal, že má rodinu a je hetero a druhý byl psychicky nemocný (bohužel na to přišla až po svatbě).
Takže ano byla od svých 35 let sama a spokojená.
Inko, nemusí všichni vědět, co byl můj otec zač

  • Nahlásit
  • Citovat
176
6.4.20 19:00

Dokážu si to představit, v případě by to nastalo, zůstala bych sama

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
52717
6.4.20 19:04
@Anonymní píše:
Mám asi podivný dotaz, ale v poslední dobou dost bilancuji a tato otázka mě často napadá. V životě jsem měla několik vztahů, každý cca pětiletý. Bohužel žádný nevydržel, důvody byly pokaždé jiné. Z posledního vztahu mám dítě. První rok po krachu manželství byl hrozný, neuměla jsem žít sama, chyběl mně partner, parťák pro dobré i náročné chvíle v životě… Zkoušela jsem se proto seznámit, výsledkem bylo pár nápadníků, ale vždy jsem cítila, že to není ono. Ale jak čas běží, čím dál víc si zvykám, že jsem s dítětem sama, stal se z nás sehraný tým, mám i spoustu koníčků, tudíž nudou netrpím. A co se mění, postupně si nedokážu představit v mém životě cizího chlapa, že bych musela dělit volný čas mezi dítě a jeho, že by s námi měl žít, natož s ním sdílet ložnici. Jsou to pro mě nové pocity a já mám obavu, že časem už si žádného chlapa do života nepustím, už teď se to láme. A moc si nevím rady, jak s tím naložit. Nevím, jestli se tu najde žena, která už zůstala sama. Litovala toho jednou nebo naopak? Klidně anonymně, chápu, že je to citlivé téma… Jinak dítě mám školkové a bude mi 37.

Je tu takových dost, určitě se ti brzy ozvou

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
5213
6.4.20 19:07

Nejsem sólový hráč, takže pro mě by to nebylo, ale jsou jedinci, kterým vyhovuje být bez partnera.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
6.4.20 19:09

Já mluvim za sebe a také si postupně zvykam na život bez muže. Poslední cca 4 roky jsem „urputně“ hledala muže, tak hrozně moc, az se to nějak zlomilo a už ho prostě nechci. Mám svůj byt a svůj klid, svoje zájmy a koníčky, nikomu se nezpovidam ani nepodrizuju. Je mi samotné dobře a život bez muž uz mě neděsí jako dřív. Nebudu první ani poslední :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
6.4.20 19:10
@Anonymní píše:
Mám asi podivný dotaz, ale v poslední dobou dost bilancuji a tato otázka mě často napadá. V životě jsem měla několik vztahů, každý cca pětiletý. Bohužel žádný nevydržel, důvody byly pokaždé jiné. Z posledního vztahu mám dítě. První rok po krachu manželství byl hrozný, neuměla jsem žít sama, chyběl mně partner, parťák pro dobré i náročné chvíle v životě… Zkoušela jsem se proto seznámit, výsledkem bylo pár nápadníků, ale vždy jsem cítila, že to není ono. Ale jak čas běží, čím dál víc si zvykám, že jsem s dítětem sama, stal se z nás sehraný tým, mám i spoustu koníčků, tudíž nudou netrpím. A co se mění, postupně si nedokážu představit v mém životě cizího chlapa, že bych musela dělit volný čas mezi dítě a jeho, že by s námi měl žít, natož s ním sdílet ložnici. Jsou to pro mě nové pocity a já mám obavu, že časem už si žádného chlapa do života nepustím, už teď se to láme. A moc si nevím rady, jak s tím naložit. Nevím, jestli se tu najde žena, která už zůstala sama. Litovala toho jednou nebo naopak? Klidně anonymně, chápu, že je to citlivé téma… Jinak dítě mám školkové a bude mi 37.

Jsem na tom tak nějak stejně, věkové i skolkove dítě. Pár let už sama jsem. Ale zatím nejsem rozhodnuta zůstat sama. Je pravda, že netvrdím, že si někoho hned k sobě nastehuji, ale vůbec nechci tvrdit, že jsem partnerský život hodila za hlavu. Přeci jen bych ráda ještě našla partnera pro rodinu a měla ráda ještě dítě.

  • Nahlásit
  • Citovat
23765
6.4.20 19:10

V květnu budu sama (s dětmi) 11 let. Neměnila bych. Už bych se asi neuměla přizpůsobit.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
6271
6.4.20 19:12

Ja partnera mam ale taky ziju sama s detma..ono to ma neco do sebe.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
6.4.20 19:26

Děkuji všem za odpovědi :kytka: Já jsem zatím taková rozpolcená, neříkám, že si samotu jen užívám. Občas chybí moct si popovídat, nechat se obejmout, typicky mužské práce se teprve učím, je to horší po finanční stránce. Na druhou stranu mám jistou volnost, jak naložím s volným časem a jsem zvyklá na určitou každodenní rutinu. Trochu zvláštně si připadám mezi ostatními, přátelé v mé věkové kategorii jsou úplně všichni zadání, cítím, že když na návštěvu přijede nějaká rodina, obvykle partnerovi kamarádky chybí, že tu není chlap, s kým by mohl pokecat, zatímco my „tlacháme“… Dost těžko jsem brala, že dítě bude jedináček, s tím teď doteď trochu bojuji, ale je mně jasné, že bez chlapa s tím stejně nic neudělám..

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
6.4.20 19:26

Mam dve deti a jsem rok a pul single a nechci menit. Nabidky prisly, ale je mi lip bez chlapa. Uz mam splneno, mam dve deti a cas me nikam netlaci. Nemusim se omezovat, delat kompromisy, jdu si kam chci, nemusim vyvarovat a posluhovat chlapovi proste bajo zivot :dance: nic nam nechybi, financne to zvladame na jednicku, jezdime kazdy rok na dovolenou :palec: chlap by doma prekazel a byl by navic. Takze muzu si zivot bez chlapa jenom vynachvalit :pankac:

  • Nahlásit
  • Citovat
5213
6.4.20 19:30
@Anonymní píše:
Mam dve deti a jsem rok a pul single a nechci menit. Nabidky prisly, ale je mi lip bez chlapa. Uz mam splneno, mam dve deti a cas me nikam netlaci. Nemusim se omezovat, delat kompromisy, jdu si kam chci, nemusim vyvarovat a posluhovat chlapovi proste bajo zivot :dance: nic nam nechybi, financne to zvladame na jednicku, jezdime kazdy rok na dovolenou :palec: chlap by doma prekazel a byl by navic. Takze muzu si zivot bez chlapa jenom vynachvalit :pankac:

Ne každý muž překáží, některý je i fajn parťák pro děti

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
5213
6.4.20 19:31
@Anonymní píše:
Děkuji všem za odpovědi :kytka: Já jsem zatím taková rozpolcená, neříkám, že si samotu jen užívám. Občas chybí moct si popovídat, nechat se obejmout, typicky mužské práce se teprve učím, je to horší po finanční stránce. Na druhou stranu mám jistou volnost, jak naložím s volným časem a jsem zvyklá na určitou každodenní rutinu. Trochu zvláštně si připadám mezi ostatními, přátelé v mé věkové kategorii jsou úplně všichni zadání, cítím, že když na návštěvu přijede nějaká rodina, obvykle partnerovi kamarádky chybí, že tu není chlap, s kým by mohl pokecat, zatímco my „tlacháme“… Dost těžko jsem brala, že dítě bude jedináček, s tím teď doteď trochu bojuji, ale je mně jasné, že bez chlapa s tím stejně nic neudělám..

Není všem dnům konec. Třeba někoho potkáš, s kým budeš chtít být

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
6.4.20 19:33

Dve děti, sama. A spokojená. Nedovedu si představit s někým sdílet domácnost. Nechci.
Mam všechno co potřebují, děti, svobodu ani s penezi to není zlé. Na sex je taky vždy někdo po ruce. Někdy mě žere, že jsou deti bez otce ale pak si uvědomím, že ja nejsem typ na vztahy a jen bych byla nešťastná a oni taky a jsem hned klidnější.
To bych se musela pořádně zamilovat aby se to ve mě změnilo.

  • Nahlásit
  • Citovat
3504
6.4.20 19:41

Já třeba vím, že kdyby nedejbože můj současný vztah krachnul, tak už chlapa nechci :oops: :nevim: a taky vím, že jediný problém by byly asi finance.. Ne, nemyslím to zle, miluju svyho muže, máme před svatbou, jsme spolu dlouho, tři děti.. Ale prostě už bych to znovu vše nechtěla podstupovat - randeni, seznamování, zas vše odznovu… radši budu sama s dětma. Tatínka už mají a ten by jim zůstal a já sama osobně (dalšího) chlapa nepotřebuju. Moje mamka taky zůstala sama a celej život říká to samý, jediný co jí občas chybí, jsou ty peníze :lol: jinak nic

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama