Jde to ještě zachránit? (manželství)

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 30.10.17 05:32
Jde to ještě zachránit? (manželství)

Jdu s prosbou o názor, třeba i radu.
Jsme spolu už strašně dlouho, dvě děti. No a tak nějak se všechno vytratilo. Každý si jedeme svoji kolej + děti. Spolu netrávíme téměř žádný čas. Poslední dobou jsem se i kousla a prostě i na ty večery mu kašlu. Prostě ani do obýváku nejdu a dělám si své věci, případně jdu brzo spát a brzo vstávám a mám tu chvilku klidu po ránu. Já jsem vážně už hrozně unavená. Mám práci (částečný úvazek naštěstí), děti, domácnost a ještě do toho on. On toho má taky až nad hlavu, abych tu nepsala nesmysly, jak všechno dělám já. On má náročnou práci (nějaké lidi pod sebou), další věci ještě bokem, stará se o dům, auto… Na tohle si prostě stěžovat nemůžu, asi je taky unavený, stejně jako já. Jen teda já jsem dlouhodobě zničená z toho, že jeho představa o tom, že bychom taky měli dělat něco pro náš vztah je taková, že si jednou či dvakrát za týden pustíme film, u kterého většinou oba usneme. Jenom spolu jsme nebyli nikde 3 roky (nepočítám jednu večeři, kdy jsme byli stejně za hodinu a půl doma). Teď jsem navrhla, že bych zajistila hlídání a mohli bychom jet spolu na víkend někam. No tak to se mu teď nehodí a zase tolik keců okolo… já jsem si hlavně uvědomila, že já s ním už ani ten čas trávit nechci. On neumí říct nic hezkýho, furt je vše špatně, jen na mě vyjíždí, jeho představa pěknýho sexuálního života je taková, že si mě celý den nevšimne a večer se zeptá, jestli něco bude, aby se případně nenamáhal zbytečně. Jako fakt to máme moc pěkný. Budu upřímná, nebýt dětí, jsem už dávno pryč a i s těma dětma si hýčkám myšlenku, jak jsme s dětma pryč a jaký by to byl klid a pohoda. Asi jo, občas by mně bylo smutno, ale asi mám nějakou podzimní depresi a já s ním neumím vyjít a snad už se ani nechci snažit. Co s tím? Já bych to ráda urovnala kvůli dětem, i si umím představit manželství „jen na oko“, aby měly děti alespoň iluzi úplné rodiny, ale nevím, zda je cesta zpět. My jsme prostě spolubydlící. Jako spolubydlící si myslím, že by to mohlo být fajn. Jen já nechci žít tak, že si neřekneme nic pěknýho, vše je špatně, pořád jen samý negativní věci, čas pro sebe nula a snaha to zlepšit mínus jedna.
Podařilo se některé z vás tohle dát do pořádku?
Předem moc děkuji za přečtení a případné rady.
Zakladatelka

Stránka:  1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 Další »
Reakce:
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 30.10.17 05:56
@Anonymní píše:
Jdu s prosbou o názor, třeba i radu.
Jsme spolu už strašně dlouho, dvě děti. No a tak nějak se všechno vytratilo. Každý si jedeme svoji kolej + děti. Spolu netrávíme téměř žádný čas. Poslední dobou jsem se i kousla a prostě i na ty večery mu kašlu. Prostě ani do obýváku nejdu a dělám si své věci, případně jdu brzo spát a brzo vstávám a mám tu chvilku klidu po ránu. Já jsem vážně už hrozně unavená. Mám práci (částečný úvazek naštěstí), děti, domácnost a ještě do toho on. On toho má taky až nad hlavu, abych tu nepsala nesmysly, jak všechno dělám já. On má náročnou práci (nějaké lidi pod sebou), další věci ještě bokem, stará se o dům, auto… Na tohle si prostě stěžovat nemůžu, asi je taky unavený, stejně jako já. Jen teda já jsem dlouhodobě zničená z toho, že jeho představa o tom, že bychom taky měli dělat něco pro náš vztah je taková, že si jednou či dvakrát za týden pustíme film, u kterého většinou oba usneme. Jenom spolu jsme nebyli nikde 3 roky (nepočítám jednu večeři, kdy jsme byli stejně za hodinu a půl doma). Teď jsem navrhla, že bych zajistila hlídání a mohli bychom jet spolu na víkend někam. No tak to se mu teď nehodí a zase tolik keců okolo… já jsem si hlavně uvědomila, že já s ním už ani ten čas trávit nechci. On neumí říct nic hezkýho, furt je vše špatně, jen na mě vyjíždí, jeho představa pěknýho sexuálního života je taková, že si mě celý den nevšimne a večer se zeptá, jestli něco bude, aby se případně nenamáhal zbytečně. Jako fakt to máme moc pěkný. Budu upřímná, nebýt dětí, jsem už dávno pryč a i s těma dětma si hýčkám myšlenku, jak jsme s dětma pryč a jaký by to byl klid a pohoda. Asi jo, občas by mně bylo smutno, ale asi mám nějakou podzimní depresi a já s ním neumím vyjít a snad už se ani nechci snažit. Co s tím? Já bych to ráda urovnala kvůli dětem, i si umím představit manželství „jen na oko“, aby měly děti alespoň iluzi úplné rodiny, ale nevím, zda je cesta zpět. My jsme prostě spolubydlící. Jako spolubydlící si myslím, že by to mohlo být fajn. Jen já nechci žít tak, že si neřekneme nic pěknýho, vše je špatně, pořád jen samý negativní věci, čas pro sebe nula a snaha to zlepšit mínus jedna.
Podařilo se některé z vás tohle dát do pořádku?
Předem moc děkuji za přečtení a případné rady.
Zakladatelka

Mám pocit že náš vztah spěje ke stejnému závěru :( A to máme „jen“ jedno dítě ani ne dvouleté a já na RD. (jsme spolu 12 let) Než se narodil syn, byli jsme jako jedna duše, nevěřila jsem ani, že mám takové úžasné manželství. Po porodu to jde do šíleného stereotypu… Sice mi chlap nenadává, že je vše špatně, ale nespíme spolu. Ani se nezeptá. večery občas ještě pracuje, když zapne TV, hned spí. Čekám druhé dítě neplánovaně a lituju toho :( Bude to ještě horší. Ovšem být sama bych být nechtěla, to si zas neodvedu představit. Ale třeba za pár let se nám to zvrtne ještě víc..
Chci na vztahu pracovat, ale on taky nemá nějak snahu.

Jahudka82
Závislačka 2863 příspěvků 2 inzeráty 30.10.17 06:04

Manzelska poradna? Pro zacatek bys tam mohla zajit sama, a pokud se ti tam podari dotahnout manzela, tak jedine dobre, ale to asi bude tezky, kdyz ma pocit ze je vse OK a nema zajem neco resit - mozna jen nevi, co ti vadi, jestli spolu nekomunikujete? Chlapum proste naznaky nestaci, nejspis ani nevnima, ze mas z jeho chovani takove pocity, ze je/mas nejaky problem - zkousela jsi mu rict, ze te trapi, ze spolu netravite cas? A jak reagoval, odbyl te? Nebo pokud nezkousela tak co ho prekvapit, ty deti na hlidani proste dat treba jen na patek vecer a az prijde z prace, prekvapit ho veceri, vinko, svicky, proste mu ukazat (popovidat si o tom,) jak bys ten cas chtela travit, a treba by na neco spontannejsiho doslo i v te posteli - a mozna jeste driv nez do ni dojdete? ;) Proste vas ubiji ten stereotyp a on sam nema duvod, chut z nej vybocovat, proto ty vymluvy na praci - tak pokud budes vedet, ze ten vikend nikam nemusi, nema nic pracovniho, tak ho prekvapit a postavit pred hotovou vec, zamavat mu pred ocima listkama do kina, ale mit radsi v zaloze nahradu, kdo by sel misto vas, kdyby to odmitl - schvalne nepisu do divadla, tam se kolikrat musi koupit listky mesic dopredu minimalne…

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 30.10.17 06:11

Já vím, že bych se měla vyburcovat k akci já, jenže víte co? Mně se už fakt tááák nechce. Jako proč bych pořád měla já něco řešit a organizovat a domlouvat, když mám vedle sebe člověka, kterýmu přijde v pořádku, že spolu vůbec nejsme. On umí přijít 3× týdně s tím, jak ho mrzí, že má na děti tak málo času. Nikdy, fakt nikdy nepřišel s tím, že ho mrzí, že spolu nemáme na sebe čas, že jsme spolu nikde nebyli. Fakt už mně nějak došla energie, asi tak nějak to byla ta poslední kapka, když jsem nabídla celý víkend, že zařídím, aby bylo hlídání, kterého je fakt jako šafránu, a stejně zájem veškerý žádný. Nějak už se mně nic nechce :,(

aiwwa
Nadpozemská drbna 27024 příspěvků 30.10.17 06:18

Tak začnete jezdit na výlety o víkendu, ve všední den večer vypněte Tv a PC a zahrajte si všichni nějakou hru. Kup lístky do kina třeba :nevim:. Na každém vztahu je potřeba „pracovat“. Pošli manželovi přes den hezkou sms, buď na něj milá. Začni od sebe. Jinak ti rozumím, mam kolem sebe několik kamarádek, co měly supr manželství před dětma a ten stereotyp je semlel. Chce to nové zážitky, začni a uvidíš, že to manžel ocení. Když to nepůjde, tak nějaká poradna, přece jen, pomůže kouknout se na sebe zvenčí. Držím palce. :kytka:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 30.10.17 06:18

Take jsme takovou krizi.meli. Az jsem si nasla bokovku. Trvalo to 1,5 roku. Az ve chvili, kdx to chlap zjistil (i kdyz mi to nepriznal, ale vim to)se zmenil. V te dobe jsem zaroven mela velke zdravotni problemy. Muz mi byl oporou, ten druhy i kdyz o tom vedel a ze jsem po nelehke operaci se pomalu neozval. Az po te, co ho dorvala jeho sestra… v tu chvili mi asi uplne doslo, ze i kdyz ma muz chyby, tak je na nej spoleh a mam v nem oporu. A hlavne, tp chovani byl obrat o 180 stupnu a nam je zase fajn…
Asi i dopomohla drsna hadka, kdy jsem mu rekla, ze chci odejit

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 30.10.17 06:23

Holky, ještě poraďte, kde vzít v sobě tu energii na to, abych se zase snažila :nevim: Mně přijde, že jsem totál vyhořelá a že si i libuji v tom, jak to stojí za houby. Já vím, že když se budu fakt snažit, tak on se přidá, ale fakt už mě to se*e, mít takovýho ňoumu s prominutím, co se jen veze. Přitom ve všem jiným je akční, v práci má pod sebou tým lidí, ale doma, jo, to prostě v tomhle směru nic. Víte, jak dlouho jsem neslyšela, že mně to sluší, že mě má třeba rád? Na jeho obranu, taky to neříkám. No nevím, asi opravdu podzim a deprese, mám chuť odjet někam strašně daleko, ideálně do tepla a k sluníčku, tam si lehnout a 14 dní se ani nehnout :mrgreen:

Jinak děkuji za možnost se tu vypovídat :kytka:
Zakladatelka

Sany80s
Kelišová 7386 příspěvků 30.10.17 06:24

Určitě to má cenu, jen musíte oba chtít.
A já tady nevidím důvod proč nechtít.

aiwwa
Nadpozemská drbna 27024 příspěvků 30.10.17 06:28

Stereotyp je zabiják každého vztahu. Já jsem taky ten aktivnější, co vymysli výlet, ale mě to nevadí, vím, že manžel je unavený z práce víc a už nemá kapacitou vymýšlet. Ale pokaždé je rád, že vyrazíme. A nemusí to být nic honosného. kolikrát stačí večerní procházka nebo spolu uvaříme večeři. Ale já mám asi výhodu, že mě to vymýšlení aktivit baví. U vás už je tě zajetý stereotyp a chlap si to možná ani neuvědomuje. Nevím, co dělá za práci, ale pokud v kanclu a doma odpočívá zase u pc nebo TV, tak nic moc. Nevím jak to maš s hlídáním, ale aspoň jednou týdně by to chtělo nějakou společnou aktivitu, bazén, večeři, kino.

aiwwa
Nadpozemská drbna 27024 příspěvků 30.10.17 06:33
@Anonymní píše:
Holky, ještě poraďte, kde vzít v sobě tu energii na to, abych se zase snažila :nevim: Mně přijde, že jsem totál vyhořelá a že si i libuji v tom, jak to stojí za houby. Já vím, že když se budu fakt snažit, tak on se přidá, ale fakt už mě to se*e, mít takovýho ňoumu s prominutím, co se jen veze. Přitom ve všem jiným je akční, v práci má pod sebou tým lidí, ale doma, jo, to prostě v tomhle směru nic. Víte, jak dlouho jsem neslyšela, že mně to sluší, že mě má třeba rád? Na jeho obranu, taky to neříkám. No nevím, asi opravdu podzim a deprese, mám chuť odjet někam strašně daleko, ideálně do tepla a k sluníčku, tam si lehnout a 14 dní se ani nehnout :mrgreen:Jinak děkuji za možnost se tu vypovídat :kytka:
Zakladatelka

Asi to nechceš slyšel. Ale začni od sebe. víc se usmivej, buď milá, pošli mu sms, že se na něj těšíš, řekni mu, že ho miluješ.
Chlap většinou ocení usmevavou ženskou, co je v pohodě. Jestli je vyřízený z práce, potřebuje doma cítit teplo rodinného krbu. Je to asi klišé ale pravdivé. Někdy stačí málo, být pozitivní a radovat se z maličkostí.
Máš chlapa, děti, jste zdraví předpokládám, to přece není málo. :kytka:

elot
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 30.10.17 06:38

Pět jazyků lásky. Myslím že tahle knížka by vám mohla dát návod.

ivašot.
Echt Kelišová 8322 příspěvků 30.10.17 06:55
@aiwwa píše:
Asi to nechceš slyšel. Ale začni od sebe. víc se usmivej, buď milá, pošli mu sms, že se na něj těšíš,řekni mu, že ho miluješ.
Chlap většinou ocení usmevavou ženskou, co je v pohodě. Jestli je vyřízený z práce, potřebuje doma cítit teplo rodinného krbu. Je to asi klišé ale pravdivé. Někdy stačí málo, být pozitivní a radovat se z maličkostí.
Máš chlapa, děti, jste zdraví předpokládám, to přece není málo. :kytka:

V podstatě souhlasím, jen bych na to nešla tak hr. Myslím, že by si o takové SMSce mohl i myslet, že patřila někomu jinému :D

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 30.10.17 07:01

Omlouvám se za anonym, ale je to pro mě hodně osobní a ještě čerstvé.
Po 18 letech s partnerem jsem měla úplně stejné pocity jako zakladatelka. A partner zjevně taky. Našel si milenku, trvalo to minimálně půl roku. Nakonec jsem i já měla nějaký jednorázový úlet. On nedokázal odejít, já ho nedokázala vyhodit. Oba jsme přes to všechno nějak začali cítit, že je blbost takhle rozbít rodinu.
Oba jsme milenecké poměry ukončili a začali si zase vážit jeden druhého. Momentálně se k sobě už půl roku chováme tak, jako na začátku vztahu a je nám spolu zase hezky.
Samozřejmě, že to není universální rada a nevím, jak nakonec dopadneme, ale teď je mi fajn

Černá vdova
Extra třída :D 13228 příspěvků 30.10.17 07:09
@Anonymní píše:
Já vím, že bych se měla vyburcovat k akci já, jenže víte co? Mně se už fakt tááák nechce. Jako proč bych pořád měla já něco řešit a organizovat a domlouvat, když mám vedle sebe člověka, kterýmu přijde v pořádku, že spolu vůbec nejsme. On umí přijít 3× týdně s tím, jak ho mrzí, že má na děti tak málo času. Nikdy, fakt nikdy nepřišel s tím, že ho mrzí, že spolu nemáme na sebe čas, že jsme spolu nikde nebyli. Fakt už mně nějak došla energie, asi tak nějak to byla ta poslední kapka, když jsem nabídla celý víkend, že zařídím, aby bylo hlídání, kterého je fakt jako šafránu, a stejně zájem veškerý žádný. Nějak už se mně nic nechce :,(

Tak to udělej pro sebe. Začni taky trochu žít. Jste dva, nedokážete se podělit o děti, aby jeden z vás měl volno pro sebe? Jak jsou ty děti staré? Zapřáhněte je do společných aktivit.

Podívala bych se na to, co všechno máte na starost a zkusila bych to přeorganizovat. Stereotyp je zabiják.

Zeptej se chlapa, co by chtěl dělat společně a jestli nechce něco dělat sám. A zeptej se sama sebe, co bys chtěla dělat Ty? Chodit cvičit? Tančit? Chodit na přednášky? Těch věcí je přece hodně, co se dá dělat. :palec:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 30.10.17 07:13

Ahoj, úplne mňa mrazi pri čítaní tvojho príspevku. Ako keby si opisovala moju životnú situáciu, vo všetkom. Momentálne som v situácii že zase nemám energiu na to byť ťa aktívna tak to nechávam plynúť. Úplne ťa chápem v tom, že nechceš byť stále ty ta aktívna a kde brat tu energiu. Manžela nezmenim, je to rok od roku horšie, moje potreby nijako nereflektuje, aj keď mu to priamo poviem. Bojujem takto už minimálne 2 roky a nič sa nezmenilo. Ale mám ho stále rada, je uzasny otec a tak sa to snažím v nejakých vlnách stále zachrániť. Beriem pozitivnu energiu z detí, z toho že sme všetci štyria spolu, robím si radosť inde (žiadna bokovka, proste záujmy, kamarátky). Potom je zo mňa na chvíľu pohodova manželka, ktorá neprudi, vždy s úsmevom a to sa potom pridá i manžel. Bohužiaľ nie som povaha aby mi to dlho vydržalo, pretože vo vnútri cítim že to nefunguje. Tak príde zase obdobie depresi a hádok.. A takto dokolecka, v dobrom i zlom..

Stránka:  1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 Další »
Váš příspěvek
Reklama