Je mi moc smutno, stýská se mi po domově

Anonymní
21.10.20 12:34

Je mi moc smutno, stýská se mi po domově

Dobré odpoledne všem. Děkuji za přečtení příspěvku a případná slova…
Nevím, jak začít. V pátek jsem se odstěhovala od mamky a segry a začala jsem žít s přítelem, v pronájmu. Jsme spolu již 8 let, poznali jsme se na střední, pak jsem pokračovala na VŠ. Nikdy jsme spolu nežili, ale vídali jsme se často. Rozhodli jsme se posunout a žít spolu. Bydlíme ve městě, kde máme oba práci. 20 km od mé rodiny.
Někomu to přijde jako kousek, mně jako dálka předaleká. Hned v pátek, když jsem přišla do bytu mi bylo zle, pláču celý víkend, celé možné chvíle. Nevím, co se najednou stalo, ale přepadl mě ohromný smutek. Svého partnera odstrkávám, nejraději bych se rozběhla domů. Vím, nejsem malé dítě, je mi 25 let, ale cítím se takhle.
Nejsem zvyklá nebýt s rodinou, pravda, na vš ano, ale to jsem vždy jela na víkend domů. A teď si uvědomuji, že nic nebude jako dřív.
Sedím tu v práci a smutně koukám. Jsem myšlenkama doma. S naším kocourem, s rodinou… Pocházím z rozvedené rodiny, dětství jsem neměla snadné a ani hezké.
Teď mi příjde, že jsem opět ztratila domov.
Mám chuť vzít si své věci a rozběhnout se domů…

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
495
21.10.20 12:43
@Anonymní píše:
Dobré odpoledne všem. Děkuji za přečtení příspěvku a případná slova…
Nevím, jak začít. V pátek jsem se odstěhovala od mamky a segry a začala jsem žít s přítelem, v pronájmu. Jsme spolu již 8 let, poznali jsme se na střední, pak jsem pokračovala na VŠ. Nikdy jsme spolu nežili, ale vídali jsme se často. Rozhodli jsme se posunout a žít spolu. Bydlíme ve městě, kde máme oba práci. 20 km od mé rodiny.
Někomu to přijde jako kousek, mně jako dálka předaleká. Hned v pátek, když jsem přišla do bytu mi bylo zle, pláču celý víkend, celé možné chvíle. Nevím, co se najednou stalo, ale přepadl mě ohromný smutek. Svého partnera odstrkávám, nejraději bych se rozběhla domů. Vím, nejsem malé dítě, je mi 25 let, ale cítím se takhle.
Nejsem zvyklá nebýt s rodinou, pravda, na vš ano, ale to jsem vždy jela na víkend domů. A teď si uvědomuji, že nic nebude jako dřív.
Sedím tu v práci a smutně koukám. Jsem myšlenkama doma. S naším kocourem, s rodinou… Pocházím z rozvedené rodiny, dětství jsem neměla snadné a ani hezké.
Teď mi příjde, že jsem opět ztratila domov.
Mám chuť vzít si své věci a rozběhnout se domů…

Ty už jsi tu psala, viď? :hug: to bude dobrý. Jeďte o víkendu k mamce na návštěvu…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
499
21.10.20 12:44

Také jsme to měla tak, ale teda zase ne tolik, že jsem kvůli tomu brečela. Časem si zvykneš a zjistíš, že je to dokonce i lepší. Já mám rodiče, babičku a dědy cca 10 km, vídám je minimálně jednou týdně a když j manžel dlouho pracovně pryč, tak tam i přespávám.
Zrovna teď mám manžela pryč, ale zároveň plno práce do školy, takže jsem včera za našima a za babičkou jela jen na otočku. Vůbec se mně nechtělo domů. Navíc mám takové těžší období, plno starostí, takže na mě úplně padl splín a bylo mi dost uzko, když jsem odjizdela :( dokonce jsem o tom měla i noční můru :(

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
21.10.20 12:47

Ve mne kazde stehovani vyvolalo hroznou uzkost, takze te chapu. Stehovala jsem se od mala uz moockrat. Nedavno jsem se stehovala znova, na misto, kde jsem dlouho chtela, z bytu do domu, se zahradou a soukromim a stejne me ty pocity prepadly, musi se to zpracovat. Nove misto, novi lide, rodina a lidi, ktere jsem mela rada daleko..
S mamkou a sestrou se budes porad vidat, psat, volat, videohovory taky pomuzou. Bude to dobre :hug:
S pritelem ve ok?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
18784
21.10.20 12:47

V 25 brečet po mamince? 8o já myslím, že se k ní brzy vrátíš, tohle musí partnera opravdu velmi bavit, na to se určitě celých 8 let těšil :lol:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
21.10.20 12:49

Není něco špatně spíš se samotným vztahem? Psala jsi, že na VŠ jsi taky byla mimo rodinu a asi jsi to zvládala lépe, než teď s přítelem? Na víkendy jsi sice jezdila domů, ale to můžeš i teď, nebo ne?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
28167
21.10.20 12:51

Tak je to životní změna, ale máš partnera. Měla by ses na společný život těšit. Ne brečet po mámě. Může vás navštívit. Denně si zavolat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
22824
21.10.20 12:52

Přiznám se, že tohle teda vůbec nechápu.
Asi bych hledala pomco u nějakého terapeuta, co tě tímto přechodem a odpoutáním od původní rodiny provede.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
18223
21.10.20 12:56

Stěhoval jsem se několikrát a vždy mi chvíli trvalo zvyknout si v novém místě. Ale po skončení VŠ jsem se těšila, až budeme konečně s manželem bydlet sami. Jsi se svým přítelem šťastná?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3989
21.10.20 12:57

Tak je bohužel vidět, jak nezpracované máš v sobě to období dětství a dospívání v rodině bez otce…
Je Ti 25, ale fňukáš jako 5leté dítě.
Jak to snáší přítel, rozumíte si? Rozumí si s Tvou rodinou a Ty jeho?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
449
21.10.20 13:01

Moc to nechápu, mělo by to být naopak, že se budeš těšit na budoucnost s partnerem a ne plakat po mamince. Máš ji blízko, kdykoliv můžeš za ní zajet, napsat smsku, zavolat..
Samozřejmě, je to životní změna, ale hezká :) Snad máte s přítelem hezký vztah, když jste spolu 8 let.
Hlavu vzhůru ;)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
21.10.20 13:02
@Santa Juana píše:
Ty už jsi tu psala, viď? :hug: to bude dobrý. Jeďte o víkendu k mamce na návštěvu…

ano, psala :-/ včera jsem u rodiny byla…

  • Citovat
  • Nahlásit
28167
21.10.20 13:06
@Anonymní píše:
ano, psala :-/ včera jsem u rodiny byla…

Já se stěhovala protestačně a měla jsem holobyt. Než mi přišla postel, ležela jsem na zemi. Bez přítele. Ale byla jsem přesto šťastná. Volná. Pamatuju si, jak jsem sledovala Ženu za pultem ze země večer a byla jsem sice opuštěná, ale ne osamělá.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
78
21.10.20 13:09

Ahoj,.
Neboj se časem to přejde. Já se taky stěhovala od rodičů teď v dubnu a ještě s manželem a malým. Stýskalo se mi hodně, dokonce tak že jsem nemohla jít mamku vyprovodit ale musel jít manžel. Takže to chápu a brečela jsem hodně :* a to jsem už měla dítě :D
Jen pro zasmání moje mamka bydli na druhé straně vesnice :D :D

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
21.10.20 13:11

Holky super :palec: za vsechny prispevky, jak je nemozna, protoze se citi, jak se citi. Vrchol empatie, fakt.

Myslim, zakladatelko, ze neni na miste delat ostry rez. Jestli jsi jen dvacet kilometru, urcite bude mozne rodinu aspon ze zacatku casto navstevovat, dokud to tak budes potrebovat. Postupne uvidis, jestli ta potreba bude prirozene slabnout a budes se vic citit doma ve sve vlastni „rodine“. Dej tomu cas a hlavne si neber k srdci dobre mirene utoky „kamosek“ na emiminu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama