Je mi skoro 40 a žádná mě nechce

Anonymní
26.6.21 21:26

Je mi skoro 40 a žádná mě nechce

Už jsem sem kdysi psal, vyzkoušel jsem všechny vaše rady a nic. Ony to vlastně ani nebyly rady, spíš to bylo jen utěšování, že jednou se ta pravá objeví. Někdo mi říkal, že je chyba ve mně, žádnou jsem neobjevil a ani mé okolí mi nikdy nic konkrétního neřeklo.
V prosinci mi bude 39 let. Nikdy jsem neměl normální vztah. Přesto, že jsem po něm toužil stejně jako mí ostatní kamarádi od mých asi dvaceti. Vždycky mě holky jen odmítaly. Důvod - jsem fyzicky nepřitažlivý. Vždycky jsem si říkal krávy blbý nevyzrálý a šel jsem si dál po svém, nevěnoval tomu pozornost, měl jsem poměrně vysoké sebevědomí. Věřil jsem tomu, co mi říkali mí starší kamarádi, že se to s věkem poddá, že se nějaká objeví sama, že ženských jsou mraky. A tak šel čas, nic se neobjevovalo a najednou mi bylo 30, ten výběr se podstatně zúžil a já jsem občas začínal upadat do lehoučké deprese. To, co mi bylo do té doby víceméně lhostejné mě začínalo nutit k zamyšlení, proč tomu tak je. Nikdy jsem tomu nevěřil, připadalo mi, že vypadám normálně, nejsem nějaký postižený.
O panictví jsem přišel až po třicítce s prostitutkou. Jestli se ten proces teda vůbec dá tak nazvat. Byl jsem úplně hotový z toho, o co jsem za ta promarněná léta bez sexu přicházel a následné tři roky jsem ndělal nic jiného. Přiznám se i, že jsem se do nejedné takové děvy zamiloval, ono když si za to člověk platí, tak proč by si nevybral kvalitu a nepočkal na ty nejhezčí holky, které se tehdy nabízely. Nejedna z nich byla mou dobrou kamarádkou. Později jsem pochopil, že se jako kamarádky jen tvářily, pokud jsem ukazoval, že mám něco v peněžence. I ony mi řekly, že kdyby za to nedostaly peníze, že by se mnou nešly, že se jim nelíbím. Říkal jsem si no co, hezký holky, asi budu muset rapidně snížit své nároky.
A pak, co čert nechtěl, objevila se náhle jedna slečna, o sedm let starší než já, která o mne projevila zájem. Také prý na chlapy neměla štěstí, bla bla bla. Tvrdila, že je fakt, že moc přitažlivý nejsem (úplně jsem vždycky vyskakoval z kůže, když jsem slyšel tu debilní frázi nejsi můj typ), ale jinak v pohodě. Po pár týdnech přátelství mi na férovku nabídla, jestli bych to s ní nedal dohromady, nebo jí aspoň neudělal dítě, že už je jí skoro 40 a ráda by někdy vlastní dítě měla. Utekl jsem jak to jen nejrychleji šlo. Byla neskutečně ošklivá, anorektická, hloupá, pro život nepoužitelná, setkání s ní se mi stávaly utrpením, nic mě k ní netáhlo. Ale někdy to bylo lepší než být sám. Bohužel opravdu jen někdy. Tak to byl jediný pokus. Pak jsem se nějak na pár měsíců uzavřel do sebe a snažil se na tu hrůzu zapomenout. Žil jsem a žiju s tím, že ani ty nejošklivější holky, o které bych si neopřel ani kolo, o mne nemají zájem. Když jsem se ptal proč, všechny mi opakovaly to samé - nejsi můj typ, nehodnotím kluka podle zjevu, ale ty jsi prostě něco úplně jiného, nedokážu si s tebou představit fyzický kontakt apod.
Samozřejmě jsem po čase pochopil, že musím být i já nějak aktivnější, nechtěl jsem to vzdávat, i když s poněkud sraženým sebevědomím už to jde obtížněji. Přečetl jsem i pár knih na toto téma… Z nich jsem pochopil, že skutečně nějaké malinké chybky dělám, ale fakt to byly jen drobnosti, kterých jsem se dokázal rychle zbavit. Výsledek byl ten, že jsem šel jednou s nějakou zlatozubou Ukrajinkou opakovaně na pivo, než mi řekla co je zač a že je na fetu a ztratila pas. Je to už pět let a od té doby chátrám. Mám sice kamarády, ale ani oni ani jejich známí neznají prý nikoho, koho by mi prý mohli „dohodit“. Dost často podnikám nějaké společenské akce, jezdíme na kole, na ryby, mám dokonce i práci, kde pracuji s lidma. Nejsem člověk, který doma sedí jen na netu nebo hospodský povaleč. Mám slušné příjmy, vlastní bydlení, všechno… A pořád ani náznak. Měl jsem snad tisíce inzerátů po novinách, později všude na netu, mám desítky mailových schránek, na tisíce inzerátů jsem i odpověděl, desetitisíce ženských, samozřejmě v mém věku už řádně rozvedených a to i několikanásobně a s dětma si prohlížely můj profil. Bezvýsledně. S některými jsem si povídal, když později chtěly fotku, byl okamžitě konec. Když jsem si já dával inzeráty s fotkou, ani jednou mi na ně nikdo nikdy neodpověděl. Jen jednou nějaká slečna, vzdálená asi 200 km a navíc s obrnou a mentálním postižením na vozíku.
Dnes už jsem se rozloučil s tím, že budu mít někdy normální rodinu, vlastní děti - to po čem jsem od těch třiceti vždycky tak toužil. Tak co, máte ještě nějaké jiné nápady, vždy mi bylo omíláno, že u mne je problém jen ve vzhledu. Nebudu si ale přece kvůli tomu hledat nějakou alkoholičku, které skutečně po deseti pivech a pěti panácích o vzhled skutečně nejde.
Přiznám se, že jsem už pomalu o jakékoliv navazování kontaktů s opačným pohlavím ztratil zájem.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
1454
26.6.21 21:33

Myslím si, že jsi napsal na správnou stránku. Až ti tady některé předestřou, co všechno je tvoje chyba, tak zjitíš, že život bez ženské má občas své výhody.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1039
26.6.21 21:33

Klídek. Můj manžel mě poznal po 40, tuším. 41 letech. A to jsme žili skoro 300 km od sebe. Přistěhoval se po půl roce sem, a už to jelo. Takže tím chci říct, nehazej flintu do žita, pořad chod na seznamky a buď aktivní v životě. A poradím ještě jedno - partnerku si vizualizuj a popros toho nahoře, aby ti takovou nějakou poslal. Ono to vážně funguje, vyzkoušeno. Akorát je tam vždycky malé ale od představy, ale nikdy nic není 100 %. Jinak dle popisu určitě šance mas …

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
8068
26.6.21 21:36

No a podle Tebe, co je na Tobe nepritazlivyho?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
567
26.6.21 21:36

Nevím jak jsi krásný z venku. Po přečtení mám ale pocit, že nejsi krásný zevnitř.
Nevím proč.
Třeba tě sežraly ty roky neúspěchů.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1959
26.6.21 21:36
@Anonymní píše:
Už jsem sem kdysi psal, vyzkoušel jsem všechny vaše rady a nic. Ony to vlastně ani nebyly rady, spíš to bylo jen utěšování, že jednou se ta pravá objeví. Někdo mi říkal, že je chyba ve mně, žádnou jsem neobjevil a ani mé okolí mi nikdy nic konkrétního neřeklo.
V prosinci mi bude 39 let. Nikdy jsem neměl normální vztah. Přesto, že jsem po něm toužil stejně jako mí ostatní kamarádi od mých asi dvaceti. Vždycky mě holky jen odmítaly. Důvod - jsem fyzicky nepřitažlivý. Vždycky jsem si říkal krávy blbý nevyzrálý a šel jsem si dál po svém, nevěnoval tomu pozornost, měl jsem poměrně vysoké sebevědomí. Věřil jsem tomu, co mi říkali mí starší kamarádi, že se to s věkem poddá, že se nějaká objeví sama, že ženských jsou mraky. A tak šel čas, nic se neobjevovalo a najednou mi bylo 30, ten výběr se podstatně zúžil a já jsem občas začínal upadat do lehoučké deprese. To, co mi bylo do té doby víceméně lhostejné mě začínalo nutit k zamyšlení, proč tomu tak je. Nikdy jsem tomu nevěřil, připadalo mi, že vypadám normálně, nejsem nějaký postižený.
O panictví jsem přišel až po třicítce s prostitutkou. Jestli se ten proces teda vůbec dá tak nazvat. Byl jsem úplně hotový z toho, o co jsem za ta promarněná léta bez sexu přicházel a následné tři roky jsem ndělal nic jiného. Přiznám se i, že jsem se do nejedné takové děvy zamiloval, ono když si za to člověk platí, tak proč by si nevybral kvalitu a nepočkal na ty nejhezčí holky, které se tehdy nabízely. Nejedna z nich byla mou dobrou kamarádkou. Později jsem pochopil, že se jako kamarádky jen tvářily, pokud jsem ukazoval, že mám něco v peněžence. I ony mi řekly, že kdyby za to nedostaly peníze, že by se mnou nešly, že se jim nelíbím. Říkal jsem si no co, hezký holky, asi budu muset rapidně snížit své nároky.
A pak, co čert nechtěl, objevila se náhle jedna slečna, o sedm let starší než já, která o mne projevila zájem. Také prý na chlapy neměla štěstí, bla bla bla. Tvrdila, že je fakt, že moc přitažlivý nejsem (úplně jsem vždycky vyskakoval z kůže, když jsem slyšel tu debilní frázi nejsi můj typ), ale jinak v pohodě. Po pár týdnech přátelství mi na férovku nabídla, jestli bych to s ní nedal dohromady, nebo jí aspoň neudělal dítě, že už je jí skoro 40 a ráda by někdy vlastní dítě měla. Utekl jsem jak to jen nejrychleji šlo. Byla neskutečně ošklivá, anorektická, hloupá, pro život nepoužitelná, setkání s ní se mi stávaly utrpením, nic mě k ní netáhlo. Ale někdy to bylo lepší než být sám. Bohužel opravdu jen někdy. Tak to byl jediný pokus. Pak jsem se nějak na pár měsíců uzavřel do sebe a snažil se na tu hrůzu zapomenout. Žil jsem a žiju s tím, že ani ty nejošklivější holky, o které bych si neopřel ani kolo, o mne nemají zájem. Když jsem se ptal proč, všechny mi opakovaly to samé - nejsi můj typ, nehodnotím kluka podle zjevu, ale ty jsi prostě něco úplně jiného, nedokážu si s tebou představit fyzický kontakt apod.
Samozřejmě jsem po čase pochopil, že musím být i já nějak aktivnější, nechtěl jsem to vzdávat, i když s poněkud sraženým sebevědomím už to jde obtížněji. Přečetl jsem i pár knih na toto téma… Z nich jsem pochopil, že skutečně nějaké malinké chybky dělám, ale fakt to byly jen drobnosti, kterých jsem se dokázal rychle zbavit. Výsledek byl ten, že jsem šel jednou s nějakou zlatozubou Ukrajinkou opakovaně na pivo, než mi řekla co je zač a že je na fetu a ztratila pas. Je to už pět let a od té doby chátrám. Mám sice kamarády, ale ani oni ani jejich známí neznají prý nikoho, koho by mi prý mohli „dohodit“. Dost často podnikám nějaké společenské akce, jezdíme na kole, na ryby, mám dokonce i práci, kde pracuji s lidma. Nejsem člověk, který doma sedí jen na netu nebo hospodský povaleč. Mám slušné příjmy, vlastní bydlení, všechno… A pořád ani náznak. Měl jsem snad tisíce inzerátů po novinách, později všude na netu, mám desítky mailových schránek, na tisíce inzerátů jsem i odpověděl, desetitisíce ženských, samozřejmě v mém věku už řádně rozvedených a to i několikanásobně a s dětma si prohlížely můj profil. Bezvýsledně. S některými jsem si povídal, když později chtěly fotku, byl okamžitě konec. Když jsem si já dával inzeráty s fotkou, ani jednou mi na ně nikdo nikdy neodpověděl. Jen jednou nějaká slečna, vzdálená asi 200 km a navíc s obrnou a mentálním postižením na vozíku.
Dnes už jsem se rozloučil s tím, že budu mít někdy normální rodinu, vlastní děti - to po čem jsem od těch třiceti vždycky tak toužil. Tak co, máte ještě nějaké jiné nápady, vždy mi bylo omíláno, že u mne je problém jen ve vzhledu. Nebudu si ale přece kvůli tomu hledat nějakou alkoholičku, které skutečně po deseti pivech a pěti panácích o vzhled skutečně nejde.
Přiznám se, že jsem už pomalu o jakékoliv navazování kontaktů s opačným pohlavím ztratil zájem.

No nevím :think:
Jako chápu, že do toho se Ti nejspíš chtít nebude, ale nemohl bys sem dát svoji fotku?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
841
26.6.21 21:38

Tak jediná šance, vydělej velký prachy a nabal zlatokopku nebo si dovez nějakou Asiatku.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6155
26.6.21 21:38

Já bych po takových zkušenostech hledala nějakého kouče na krásu a vztahy. Sice nevím, jestli někdo takový existuje, ale vím že úprava vzhledu a oblečení udělají i z uválenýho bezdomovce slušně vypadající chlapa. Ty proměny na you tubě jsou, podívej se na to. S postavou můžeš dělat divy. Jen něco dělej a neztrácejí naději.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
814
26.6.21 21:39

A máš nějaký kamarádky? Cítí se vedle tebe dobře, vyhledávají tvoji společnost? Tam by se nějaká osamělá duše nenašla?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
782
26.6.21 21:42

Znám podobný případ… Jeho problém jsou vysoké nároky, které už žena na prahu 40, která není alkoholická troska nebo jinak zkrachovalá existence těžko splní… :dance:

Co slevit i ze svých nároků?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3519
26.6.21 21:42

Dej sem fotku.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
10886
26.6.21 21:43

Co přesně znamená být fyzicky nepřitažlivý? Ať chceme nebo ne, vzhled v životě hraje hodně důležitou roli. Taky je důležité, jaký typ ženy hledáš. Musíš asi trochu lovit ve stejným vodách :nevim: nejsou tvoje nároky moc vysoké?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6155
26.6.21 21:43
Já bych po takových zkušenostech hledala nějakého kouče na krásu a vztahy. Sice nevím, jestli někdo takový existuje, ale vím že úprava vzhledu a oblečení udělají i z uválenýho bezdomovce slušně vypadající chlapa. Ty proměny na you tubě jsou, podívej se na to. S postavou můžeš dělat divy. Jen něco dělej a neztrácejí naději.
@řeřicha píše:
A máš nějaký kamarádky? Cítí se vedle tebe dobře, vyhledávají tvoji společnost? Tam by se nějaká osamělá duše nenašla?

Dobrý nápad. Nebo by ti mohla říct, co na tobě ženám vadí. Ale musel bys to unést.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
32934
26.6.21 21:44

A nějakého opravdového kamaráda máš? Vycházíš s rodiči? Jak tě berou v práci? Chlap nemusí být krasavec (pokud opravdu nemáš nějak neformovaný obličej nebo hrb), aby se ženám líbil. Jestli působíš tak divně jako tady, nedivím se, že se ti každý vyhne. A malé chybičky jsou co? Fotku sem dáš?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1114
26.6.21 21:44

Ahoj, to je mi líto, jak to máš s ženami.
Co konkrétně je podle tebe na tvém vzhledu nepřitažlivé? Je to obličej, postava, vlasy nebo co? Na vzhledu se částečně zapracovat dá, ne?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat