Je mi špatně, když si můžu od mimi odpočinout
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Je mi špatně, když si můžu od mimi odpočinout
Ahoj, chtěla bych se zeptat, jestli máte někdo něco podobného a hlavně recept, jak z toho ven. Když jsme totiž třeba u našich nebo přijde babička na návštěvu, tak se mi po chvilce začne dělat hrozně špatně. Svět vidím jakoby za sklem a všechno je najednou „daleko“, začne m bušit srdce, bolí mi břicho, mravenčí prsty. A je mi prostě hrozně blbě. Nejde o to, že bych se o malou bála, že ji někdo ublíží. Ale naopak, že prostě vím, že kdyby něco, tak je tu někdo, kdo se o malou postará a jak najednou můžu vypnout, tak místo abych si to užívala a relaxovala, tak je mi blbě jak psovi. Prostě mi přijde, že když jsem s ní většinu dne sama, tak jsem pořád připravená, když něco potřebuje. Asi se vyplavuje nějaký adrenalin nebo něco takového. A jakmile mě není potřeba a já vypnu, tak se adrenalin přestane vyplavovat a je mi špatně. A to, že to není ze strachu o mimi, se mi potvrdilo, když se mi udělalo špatně párkrát i večer, když usnula a já věděla, že kromě jednoho, dvou nočních vstvávání mám až do rána padla. Jsou to fakt hrozný stavy, když to přijde. Máte někdo podobnou zkušenost?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Reakce:
Ahoj, myslím, že bych to popsala doktorovi (psychologovi), podobné stavy jsem měla, když jsem měla tetanii(nedostatek hořčíku), ale nevím, proč by se Ti to projevovalo zrovna v určitých chvílích. Jestli to spíš není celková vyčerpanost organismu nebo něco takového 
- Citovat
- Upravit
Ahoj,
mám něco podobného…už jsem se objednala k psych. bojím se, aby se to nějak nevystupňovalo. Připadá mi, že jsem permanentně ve stresu. Jakoby našponovaná a stáhne se mi žaludek…mžitky před očima. 
jak staré máš mimi?
- Citovat
- Upravit
Trochu to vypadá i na panické stavy či nějakou neurozu, kterou si vyvoláváš.
Zhluboka dýchej, at se zklidníš..
Může to být i ta vyčerpanost, ale ze své zkušenosti vím, že já si psychikou dokážu pěkně zavařit právě těmito stavy.
Chce to návštěvu doktora a nějakou odbornou radu..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Něco podobného má moje známá - je tedy již ve věku mojí matky. Má slepého syna od dětství, kterému se v pubertě po operaci téměř zázrakem vrátil zrak. Když musela o syna pečovat, všude ho vodit, byla psychicky v pohodě, jakmile se ale syn osamostatnil, šílený deprese, nemohla ani vstát z postele a měla inval. důchod. Když se ale dozvěděla, že její bratr trpí rakovinou, zase jakoby ožila, začala se o něj starat, deprese pryč. Prostě k fungování potřebuje permanentní stres. Netvrdím, že jsi na tom tak zle jak ona, ale nezdá se mi to běžné, raději bych zašla k lékaři.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Zdravím, bojuju s tímto už asi 4 roky a vypadá to, že vyhrávám:)ze začátku mě to děsilo, nechápala jsem, co se se mnou děje, když jsem zjistila - pomocí přátel psychologů a internetu, o co jde - u mě úzkostná porucha, ale projevují se takto i ostatní neurózy. Neboj, nejsi divná, jsi jen citlivější na určité podněty. Mrkni na stránky http://www.panickaporucha.mistecko.cz/, je to něco podobného. Možná ti pomůžou příběhy ostatních, jsou tam myslím i nějaké nácviky, jak to zvládnout. Důležité je zklidnit se, dýchat pomalu…protože to co se ti děje je vlastně „jen“ z toho, že zrychleně dýcháš, aniž by sis to uvědomovala. Takže klid, snažit se odvést pozornost, říkat si že to nic není. Je toho moc co bych ti mohla napsat, jestli máš zájem, určitě se ozvi…ně moc pomohla jedna bezva psycholožka, protože se mi to potom už hodně stupňovalo…je ale možné, že je to u tebe hlavně únavou a vyčerpáním, tak to mám taky. Asi píšu pátý přes devátý, každopádně za ty čtyři roky už mě to přepadne opravdu jen občas a dá se to krásně zvládnout, je ale důležité to nezanedbat, pochopit a vědět co ti pomáhá.........držim palec!!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
a to že se ti to stává ve chvíli kdy máš klid je nakonec úplně logický - ale věř mi že než jsem to pochopila, myslela jsem že mám něco s tlakem a pod.....ale to je ten čas kdy máš pro sebe a podvědomí má „čas“ se stresovast......hlavně fakt nepodcenit,komu by se chtělo začít chodit k psych…ale pak už jsem se bála, že se mi to stávalo na poradách v práci apod…no lepší řešitř včas
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Janio, můžeš prosím popsat svoji léčbu? Klidně mi napiš soukromou zprávu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Zdravím, po pár měsících, kdy mi bývalo fakt špatně a byla jsem hrozně vyděšená jsem šla k psychologovi, který je zaměřen na KBT - kognitivně behaviorální terapii, to zn. na nácviky správných návyků. to mi nevyhovovalo, protože jsem potřebovala a chtěla spíš odstraˇnovat příčiny a pochopit co se děje…tak jsem se objednala k jiné psycholožce, kdo je z brna, můžu doporučit. Víc než rok mi bylo hůř a líp, ale pak už jsem to nějak začala nedávat v práci, nikdo nic nevěděl, ale já se bála, že to poznají - spolupracuji s psychlogy a psychiatry:) a tak jsem se rozhodla pro antidepresiva. K psycholožce jsem chodila každý týden, nebo 14 dní a brala malou dávku antidepresiv. Po těch mi bylo chvíli ještě hůř, ale to byla zase „jen“ psychika. Pak zabraly a mě bylo konečně zase normálně jako dřív. Brala jsem je rok, někdy mi nebylo úplně dobře, ale nedalo se to srovnat, a pak jsem začala hooodně pomalounku vysovat a už jsem ani k psych. nechodila, protože už jsem měla pocit, že co jsem si tam vyřešit mohla, už jsem vyřešila. No a když jsem zjistila že jsem těhotná, vysadila jsem i to malé množství. Bála jsem se co po porodu…a tak vůbec, mim inko..ale je to fajn. Jen musim na sebe dávat pozor a fakt se snažit v noci aspon tech 7 hodin naspat, pak se cítim dobře.
Ptejte se na cokoli, vím jak mě to tehdy pomáhalo když jsem v tom nebyla sama, omlouvám se za překlepy, mám na rukách Elinku:)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Janio, díky za odpověď -zajímalo mě, jak jsi na to šla ty a teď vidím, že obdobně jako já. Nejdřív psychoterapie, tam už jsem spoustu věcí naťukla, ale ještě pokračuju. Během roku se mi pak vážně přihoršilo až tak, že jsem musela nasadit AD v menší dávce (předtím jsem se jim bránila). Zatím je pořád beru, ale je to teprve půlroku. Tvé pozvolné vysazení zní pro mě velmi optimistickou notou…
Zakladatelko, jak bylo řečeno přede mnou, určitě zkus problém řešit, klidně nejprve s psychologem. Když to necháš být, může se to ještě zhoršit. Jsi dobrá, že jsi to takhle na sobě vypozorovala, myslím že hodně lidí by to netrklo. Držím palce!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Petr8o - podle popisu to vypadá na Latentní tetanii. Určitě to teda fakt NENÍ nedostatek hořčíku. Je to docela závažná a čím dál rozšířenější nemoc.
určitě vyhledej pomoc lékaře - možná začni u praktického… jinak tohle obvykle léčí neurolog spolu s psychiatrem. Co mám informace od lékařů i od lidí co to mají, nemoc vzniká následkem vysokého nebo dlouhodobého stresu a nebo obojího, který už tělo fyzicky neunese.
Taky by to mohla být, jak tu někdo píše Panická úzkostná porucha (PÚP) a s tou pomůže psychiatr. Obvykle si s tím člověk sám nepomůže.
Já mám mix obojího a je to fakt na palici 
Užívám hořčík, antidepresiva - až 3 různé dle potřeby, a antiepileptika až dvoje.
Běherm těhu a kojení jsme musela léčbu až na 1 lék vysadit a teĎ to je tak asi 10 min po dvanácté a dr. mě dává hodně blbě do kupy, navíc se objevily další blbé stavy - v rozčilení a hádce přijde neovladatelná agrese 
A jsem z toho fakt nešťastná. Začalo to, když jsem přestávala kojit a cca týden před tím, než jsem znova najela léčbu.
Není to žádná sranda.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
vrony: jojo,taky jsem se lékům hroznš bránila, brala jsem to dost jako svou prohru…ale daly mě do kupy…a pak s vysazováním, taky jsem se bála, takže jsem na to šla hooodně postupně…brala jsem sertralin 50mg 1 denně a pak jsem to snížila na jednou 50 další den 25…to třeba půl roku, pak 25mg každej den a pak zas za nějak čas 25mg obden…a i když mi kamarádka psychiatrička říkala že to už vůbec nemám účinou dávku, jen placebo,bála jsem se s tim seknout:)…ale šlo to a i když jsou horší dny a já si říkam ajaj, tak pak jsou zase ty lepší a to mě nakopne, že to zvládám, takže všem držím palec!!!úzkosti jsou hrozná mrcha, ale dá se s nima bojovat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
a zakladatelko, já to vidím spíš na ty úzkosti než na tu latentní tetanii, už jsem proto že se ti to stává v situacích když máš klid…i když i to se pak může změnit, hlavně se neboj!!!ať je brzy líp!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Děkuju vám všem za rady. Ono je to těžký. Všechno je to jenom v hlavě a co není v myšlenkách, tak je hezky zakopaný v podvědomí…
Příspěvek upraven 31.08.10 v 16:00
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj, většina antidepresiv, kterýma se začíná podporují tvorbu serotoninu A užívají se min. 2 roky. pak se obvykle zkouší vysadit a bývá vše OK. pokud ne, pak už jsou léky, které serotonin přímo dodávají. ty už pak musíš brát. Ale stojí to za to být v pohodě.
Otázkou je, jaký je to problém, to je jasné. Ale mě se dle stavů, žicv. situací a problémům krom 1 základního to další měnilo a většina lidí ani netuší, že něco beru a že chodím k psychiatrovi. Ono je to pro lidi.
Psycholog je někdy k ničemu, někdy ne, ale nepleť si psychologa s psychiatrem. Navíc je lékařské tajemství a já mám max. dobré zkušenost s tím mým. A bez mého souhlasu údaje o mě nesmí nikomu dát.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
