Je možné zbavit se někdy depresí?? :-(

Anonymní
25.4.21 21:05

Je možné zbavit se někdy depresí?? :-(

Zdravím všechny, jdu za vámi s prosbou o radu… Je mi 28 let, moje dětství… Jak to jen napsat bylo hodně depresivní…
Nejdříve táta mlátil mamku pak mamka zůstala na nás 3 (brácha já a ségra) sama… Táta nám nedával peníze na výživné… Mamka nás musela nějak uživit takže asi ani nechci říkat jak si občas musela přivydělat aby jsme měli na jídlo :(… A tím vším to šlo s mamkou z kopce… Než abych to tady vypisovala tak to zkratim… Moje mamka byla strašně moc krásná ženská a dopadla úplně stejně jako Iveta Bartošová… Alkohol, prášky… Do toho jsme ji my děti odsoudili kvůli tomu… Byla tak závislá že se o nás nestarala a celé dny jen spala spala a spala… Když už byla opravdu jak chodící zombie pochopila jsem že sama se z toho nedostane… Zařídila jsem ji léčebnu a mamka se z toho dá se říct dostala… 2 roky na to zemřela… Plicní embolie…
V červnu to budou 3 roky co zemřela… Rok mi trvalo se s tím vypořádat… A dnes 25.4.21 jsem zjistila že je moje mamka mrtvá… Že tady není a už se nikdy nevrátí… Poprosila jsem jednu paní aby se s ní spojila jelikož se mi o mamce zase začalo hodně zdát tak jsem myslela že mi chce něco říct nebo varovat… Proto jsem ji poprosila aby zjistila co se děje… Řekla mi že mamka už našla svůj klid a že poprosila anděly aby ji pomohli najít krásně místo a zvyknout si že už není… Že už je někde jinde… A to mě dostalo na kolena… Najednou jsem si uvědomila že moje mamka tady se mnou není že je opravdu pryč a už se nikdy nevrátí… Celou dobu jsem žila s tím že je se mnou tady u nás doma a že jí mám blízko sebe… Teď jsem zjistila že tu není a psychicky jsem to nezvládla…
A teď k tomu o čem chci mluvit… Mám psychické problémy už několik let beru léky na nervy asi 6 let… Cipralex ráno a večer a venlafaxin ráno a večer… Občas jsme s doktorem zkusili vysadit a někdy to šlo pak se to zase zhoršilo a takhle pořád dokola… Teď dokonce beru ještě prosulpin a když je nejhůř tak Neurol… Nemůžu tady vypisovat všechny důvody chci jen vědět jestli je možné se těch léků někdy zbavit a fungovat jako normální člověk bez léků… Být šťastná bez toho aby mi k tomu pomohli léky… Šíleně mě to trápí že nemůžu fungovat bez léků… Jenže to prostě nejde nám šílený deprese a to opravdu sebevražedný stavy… Myšlenky že prostě jsem na světě sama že nic nezvládám… Že jsem jiná než ostatní atd atd atd… Ty deprese jsou šílené nejde popsat ty stavy ale už takhle nechci být… Nechci na tohle trpět… Chci být v pohodě… Prosím vás řekněte mi je možné abych se z toho někdy dostala… Nebo bude už jen hůř?? Začínala jsem na jednom prášku… A kde jsem teď?? :'(

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
357
25.4.21 21:35

Léčím se s dost urputnou a vytrvalou depresí dlouhá léta.

Jasně že to zmákneš! ;) Máš teda naloženo jako šerpa… Koukej, jsem plus minus autobus stejně mladá jako Ty. Byla jsem za 5 let mockrát v léčebně. Dnes je to o 90 % lepší než ještě tak před rokem, ale léky ještě beru. Zdá se, že jsem nedávno kápla na to, jak tahle nepříjemná témata zpracovat a poskládat se zase zpátky, ale kdyžtak mi písni SZ.

Léky mají své místo, abys hned na začátku nespáchala sebevraždu a zvládla vymyslet, co s tím vším dál a začala nějako vnímat a uvažovat. Dlouhodobě ale podle mě nemá smysl je brát - je třeba intenzivní psychoterapeutická práce. Detaily kdyžtak v té SZ.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3805
25.4.21 21:51
@Anonymní píše:
Zdravím všechny, jdu za vámi s prosbou o radu… Je mi 28 let, moje dětství… Jak to jen napsat bylo hodně depresivní…
Nejdříve táta mlátil mamku pak mamka zůstala na nás 3 (brácha já a ségra) sama… Táta nám nedával peníze na výživné… Mamka nás musela nějak uživit takže asi ani nechci říkat jak si občas musela přivydělat aby jsme měli na jídlo :(… A tím vším to šlo s mamkou z kopce… Než abych to tady vypisovala tak to zkratim… Moje mamka byla strašně moc krásná ženská a dopadla úplně stejně jako Iveta Bartošová… Alkohol, prášky… Do toho jsme ji my děti odsoudili kvůli tomu… Byla tak závislá že se o nás nestarala a celé dny jen spala spala a spala… Když už byla opravdu jak chodící zombie pochopila jsem že sama se z toho nedostane… Zařídila jsem ji léčebnu a mamka se z toho dá se říct dostala… 2 roky na to zemřela… Plicní embolie…
V červnu to budou 3 roky co zemřela… Rok mi trvalo se s tím vypořádat… A dnes 25.4.21 jsem zjistila že je moje mamka mrtvá… Že tady není a už se nikdy nevrátí… Poprosila jsem jednu paní aby se s ní spojila jelikož se mi o mamce zase začalo hodně zdát tak jsem myslela že mi chce něco říct nebo varovat… Proto jsem ji poprosila aby zjistila co se děje… Řekla mi že mamka už našla svůj klid a že poprosila anděly aby ji pomohli najít krásně místo a zvyknout si že už není… Že už je někde jinde… A to mě dostalo na kolena… Najednou jsem si uvědomila že moje mamka tady se mnou není že je opravdu pryč a už se nikdy nevrátí… Celou dobu jsem žila s tím že je se mnou tady u nás doma a že jí mám blízko sebe… Teď jsem zjistila že tu není a psychicky jsem to nezvládla…
A teď k tomu o čem chci mluvit… Mám psychické problémy už několik let beru léky na nervy asi 6 let… Cipralex ráno a večer a venlafaxin ráno a večer… Občas jsme s doktorem zkusili vysadit a někdy to šlo pak se to zase zhoršilo a takhle pořád dokola… Teď dokonce beru ještě prosulpin a když je nejhůř tak Neurol… Nemůžu tady vypisovat všechny důvody chci jen vědět jestli je možné se těch léků někdy zbavit a fungovat jako normální člověk bez léků… Být šťastná bez toho aby mi k tomu pomohli léky… Šíleně mě to trápí že nemůžu fungovat bez léků… Jenže to prostě nejde nám šílený deprese a to opravdu sebevražedný stavy… Myšlenky že prostě jsem na světě sama že nic nezvládám… Že jsem jiná než ostatní atd atd atd… Ty deprese jsou šílené nejde popsat ty stavy ale už takhle nechci být… Nechci na tohle trpět… Chci být v pohodě… Prosím vás řekněte mi je možné abych se z toho někdy dostala… Nebo bude už jen hůř?? Začínala jsem na jednom prášku… A kde jsem teď?? :'(

Moc mě mrzí, co tě potkalo, máš opravdu hodně naloženo a jsi statečná, že s tím vším bojuješ a ještě uvažuješ o tom, že bys chtěla být bez léků. Já si myslím, že deprese má u každého jiný průběh, někdo má jednu ataku, bere léky rok, pak vysadí a pak je ok. Pak je někdo kdo pořád léky mění, ale i tak se deprese vrací. Znám oba případy. Já sama mám mimo jiné také deprese, ale léky užívám již dlouho.
Ale pro mě je moc důležitá psychoterapie, ale opravdu s někým, kdo mi sedne. Měla jsem jednu skvělou psycholožku, díky které jsem to dala 2 roky bez hospitalizace, pak šla na MD a já terapeuty střídala a pořád jsem byla po nemocnicích. Teď jsem konečně narazila na jednu psycholožku, která se zdá naprosto super. Věřím, že zas budu lépe fungovat a že léky třeba časem snížím (beru 4 druhy). Ty jsi zažila něco, co je pro mě to největší trauma, které si dovedu představit. Určitě je těžké to zpracovat, ale pokud máš (měla bys) opravdu dobrého terapeuta, tak by se ti třeba taky mohlo ulevit i po stránce depresí, i když tam samozřejmě asi hraje i nerovnováha v přenašečích v mozku a je potřeba je nějak upravit pomocí medikace, ale třeba půjde časem medikaci snížit, či vysadit. To ti nikdo asi takhle dopředu neřekne, ale moc ti držím palce.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ou
16437
25.4.21 21:56

K lékům přidej ještě psychoterapii, když to nebude stačit, tak zkus absolvovat program v nějakém terapeutickém stacionáři.

A ještě k tomu přidej tuhle knížku pro základní porozumění tomu, že v tom nejsi sama.

https://obchod.portal.cz/…-alkoholiku/

A jo -to co popisuješ nezní jako biologicky podmíněné obtíže, ale důsledky toho, že jsi byla dítě které vyrůstalo v hodně neoptimálním prostředí - což je sice závažné trauma, ale dá se to překonat, dají se straré rány vyčistit a umožnit jim se zhojit.

Ale nejde to jen pomocí prášků a vlastní silou. Najdi si někde nějakou terapeutku, ideálně takovou, která pracuje se závisllými a jejich blízkými a k lékům přidej psychoterapii.

Jo a prosím tě- neutrácej za šarlatány, co jen zneužívají zoufaý lidi a tahají z nich prachy. Evidentně tě baba chtěla potěšit, že se nemáš trápit a místo toho tě rozstřelila a nechala si za to zaplatit. Fakt šikulka. (je fakt že kdyby byla sociálně zdatná šmejdka, tak ti nakuká, že teda se umí s tvou matkou spojit a nechá tě k ní chodit a cálovat si za spiritistická představení)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
10635
25.4.21 22:43

Muzu se jen zeptat odkud si? :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
26.4.21 08:09
@Ketris píše:
Muzu se jen zeptat odkud si? :hug:

Bydlím 24 km od Českých Budějovic. :)

  • Citovat
  • Nahlásit
PaníKadrnožková
26.4.21 08:10

Jsem presvedcena, ze je to prace na ceky zivot, ale ze se to bez leku zvladnout da. Za me kombinace zivotniho rezimu (pohyb, slunce, spanek, jidlo, socialni kontakt, vyhybani se zavislostem vseho druhu) a duchovni cesty (nekomu pomuze psychoterapie a…ehm…kbt nebo jine smery, nekomu vira a kostel). Drzim palce, kazdy si jako šnek nese svuj domecek na zadech :hug: :hug: :hug:

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
26.4.21 08:11

@Ou
Moc děkuji, vážím si toho a určitě začnu hledat někoho na tu psychoterapii jelikož se z tohohle chci dostat a být prostě v pohodě jako jsou ostatní :)

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
26.4.21 08:13

@PaníKadrnožková
Jiné závislosti nemám. Nekouřím, nepiju alkohol a každý den chodíme na dlouhé procházky, o víkendu jezdíme neustále někam na výlety a snažíme se život si užívat. Ale pak přijde den kdy to na mě padne a vše se pokazí :( teď jsme v karanténě o to hůř to snáším :(

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
26.4.21 08:20

@Lollitka
Moc děkuji za zprávu a čas který jste pro mě objetovala :) moc si toho vážím a jsem strašně vděčná za to že je na světě někdo kdo prostě ví o čem mluvím a rozumí mi :hug:

  • Citovat
  • Nahlásit
618
26.4.21 09:21
@Anonymní píše:
Zdravím všechny, jdu za vámi s prosbou o radu… Je mi 28 let, moje dětství… Jak to jen napsat bylo hodně depresivní…
Nejdříve táta mlátil mamku pak mamka zůstala na nás 3 (brácha já a ségra) sama… Táta nám nedával peníze na výživné… Mamka nás musela nějak uživit takže asi ani nechci říkat jak si občas musela přivydělat aby jsme měli na jídlo :(… A tím vším to šlo s mamkou z kopce… Než abych to tady vypisovala tak to zkratim… Moje mamka byla strašně moc krásná ženská a dopadla úplně stejně jako Iveta Bartošová… Alkohol, prášky… Do toho jsme ji my děti odsoudili kvůli tomu… Byla tak závislá že se o nás nestarala a celé dny jen spala spala a spala… Když už byla opravdu jak chodící zombie pochopila jsem že sama se z toho nedostane… Zařídila jsem ji léčebnu a mamka se z toho dá se říct dostala… 2 roky na to zemřela… Plicní embolie…
V červnu to budou 3 roky co zemřela… Rok mi trvalo se s tím vypořádat… A dnes 25.4.21 jsem zjistila že je moje mamka mrtvá… Že tady není a už se nikdy nevrátí… Poprosila jsem jednu paní aby se s ní spojila jelikož se mi o mamce zase začalo hodně zdát tak jsem myslela že mi chce něco říct nebo varovat… Proto jsem ji poprosila aby zjistila co se děje… Řekla mi že mamka už našla svůj klid a že poprosila anděly aby ji pomohli najít krásně místo a zvyknout si že už není… Že už je někde jinde… A to mě dostalo na kolena… Najednou jsem si uvědomila že moje mamka tady se mnou není že je opravdu pryč a už se nikdy nevrátí… Celou dobu jsem žila s tím že je se mnou tady u nás doma a že jí mám blízko sebe… Teď jsem zjistila že tu není a psychicky jsem to nezvládla…
A teď k tomu o čem chci mluvit… Mám psychické problémy už několik let beru léky na nervy asi 6 let… Cipralex ráno a večer a venlafaxin ráno a večer… Občas jsme s doktorem zkusili vysadit a někdy to šlo pak se to zase zhoršilo a takhle pořád dokola… Teď dokonce beru ještě prosulpin a když je nejhůř tak Neurol… Nemůžu tady vypisovat všechny důvody chci jen vědět jestli je možné se těch léků někdy zbavit a fungovat jako normální člověk bez léků… Být šťastná bez toho aby mi k tomu pomohli léky… Šíleně mě to trápí že nemůžu fungovat bez léků… Jenže to prostě nejde nám šílený deprese a to opravdu sebevražedný stavy… Myšlenky že prostě jsem na světě sama že nic nezvládám… Že jsem jiná než ostatní atd atd atd… Ty deprese jsou šílené nejde popsat ty stavy ale už takhle nechci být… Nechci na tohle trpět… Chci být v pohodě… Prosím vás řekněte mi je možné abych se z toho někdy dostala… Nebo bude už jen hůř?? Začínala jsem na jednom prášku… A kde jsem teď?? :'(

Léčila jsem se s depresí před třemi roky, měla jsem i sebevražedné úmysly. Brala jsem léky a stále chodila i do práce, to mi to pomáhalo zvládat. Částečně mi bylo líp v dubnu a úplně dobře mi bylo tak v červenci. Od té doby jsem prožila pár životních ran a žádná recidiva zatím nebyla, ale bojím se toho pořád.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
PaníKadrnožková
26.4.21 11:46
@Anonymní píše:
@PaníKadrnožková
Jiné závislosti nemám. Nekouřím, nepiju alkohol a každý den chodíme na dlouhé procházky, o víkendu jezdíme neustále někam na výlety a snažíme se život si užívat. Ale pak přijde den kdy to na mě padne a vše se pokazí :( teď jsme v karanténě o to hůř to snáším :(

Jo, to mam taky, nabeh jsem mela zase ve vlastni karantene a kdyz zavreli okresy. Je to takovy ten pocit uzkosti…fujtajbl :roll: drzim palce :hug:

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
27.4.21 15:35

Ano, dá.
Ta sebe 4 roky užívání ad a už jsme několik let v pořádku. Pomohl mi sport.

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat