Je možné, že jsem se nepřenesla přes minulost ?

Anonymní
23.10.20 00:42

Je možné, ze jsem se nepřenesla přes minulost ?

Ahoj, jdu se asi jen vypsat, možná si nechat poradit, co dal.. přesně nevím..
Momentálně je mi 22 a mám půlroční holčičku. Manžela i dceru miluji. Známe se 5let, byli jsme nejlepší kamarádi, přerostlo to v něco víc, jsme spolu skoro 4 roky, rok a půl jsme manželé..
Myslela jsem si, ze jsem psychicky v pořádku. Ale vše se zhoršilo, když jsem zjistila, ze jsem konečně těhotná- po 5 potratech a přes rok snažení. Přišli silné deprese, zda mě manžel opustí, budu se mi líbit když přiberu, v půlce tehotenstvi jsem chtěla dat dítě k adopci, manžela opustit. Měla jsem rizikové tehotenstvi. Dcera měla problémy. A nakonec takový byl i porod.. Trápila jsem se s kojením, deprese pokračovali až tak silně, ze jsem chtěla ublížit sobě i dítěti.
Teď i po ukončení kojení mám deprese stále, hodně brečím, manželovi nevěřím.
Přemýšlím nad tím, jestli moje deprese a chování mohou být z mé minulosti.
Moje nejhorší období začalo v 15 letech. Poznala jsem svého expřítele. Měsíc bylo vše v pořádku. Později začali hádky bez duvodu, podezřívání. Začal mě mlátit. Každý den, bez důvodu. Milovala jsem ho, dělala jsem vše, aby se měl dobre. Po půl roce mě donutil vyspat se s ním a jeho kamarádem- při odporu mě zbil. Toto se stávalo Xkrat do měsíce. Říkal mi jak mě miluje a chce se mnou děti, na to jsem v 17letech otěhotněla. Zbil mě a donutil jít na potrat. Byla jsem hloupá a i toto překousla. Snažili se mi pomoct i jeho kamarádi, i rodice, milovala jsem ho, nechtěla si to připustit. Zbil me i tak, ze jsem ležela na silnici a nemohla se hnout. Když jsme byli u něj, koukala jsem na hodiny a počítala, kdy už konečně přijdou jeho rodiče. Strašně jsem se bála. Po par měsících týrání jsem otěhotněla znovu, o dítě jsem samovolně přišla. Rozešla jsem se s nim, cítila se konečně volná, začala se dal bavit s kamarády, které mi dříve zakazoval, nesměla jsem ven, žádného kluka mít v mobilu, na fb. V noci mi kontroloval veškeré sociální sítě. 5 měsíců jsem byla bez něj šťastná a bohužel potom znovu naletěla. Viděli jsme se poprvé a mě přišlo, ze se změnil, ze jsem mu opravdu chyběla. Sliboval, ze mi už nikdy neublíží. Dojizdela jsem za nim 150km. Nikdy mě už znovu nevzal k nim domu. Tajil mě. Pořídil si byt a bral mě tam. Po nějaké době jsem zjistila, ze mě podvádí. Když nebyl se mnou, byl s jinou. Nechával mě u svých kamarádů, aby mohl být s tou druhou. Hlavně abych někoho nepotkala, třeba jeho rodinu.. Sliboval jak se s ni rozjede. Dal mě mlátil, prodával svým kamarádům, dal jsem si to nechávala líbit. V tu dobu jsem utekla od rodičů. Nějakou dobu jsem s nim ještě byla. Nakonec jsem znovu otěhotněla, rozešla se s nim. Zjistila jsem, ze si našel další holku se kterou mě podváděl. V té řadě už asi 3. Chtěla jsem začít znovu. S mým dítětem. Vydíral mě, byla jsem ve stresu a nakonec stejně potratila. Tím pro mě skončil..
S manželem jsme se dali dohromady, doufala jsem, ze je vše za mnou. Ale nejspíš není..
Nevím už co dělat..
Poradil by mi někdo, jak se přes to všechno prenest? Jde to vůbec?
Omlouvám se, za tak dlouhý text, vetsinou o tom nemluvím, ale mám strach, abych kvůli tomu nezničila naše manželství…
A hlavně se z toho všeho vypsat…

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
60867
23.10.20 00:50

Rozhodně vyhledej extra rychle odbornou pomoc.. Ve chvíli, kdy chceš ublížit sobě a svému dítěti to sama nedáš ani omylem.. A ano, máš zasek v minulosti, ale sama se s tím nepoperes

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
189
23.10.20 00:55

Vyhledej odborníka, deprese nejsou z minulosti, ty jsou v tobě a možná to jen ta předchozí zkušenost spustila že se začali projevovat. Neléčené deprese můžou mít tragické následky. Takže je to jen v tvoji hlavě v ničem jiném, později by se projevili stejně. Deprese musíš léčit.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2704
23.10.20 01:12

No stihla jsi toho hodně. Tví rodiče byli jako kde, když tě mlátil a třikrát jsi s ním otěhotněla? Vždyť za tebe měli zodpovědnost, z jakého důvodu nekontaktovali policii, že jim týpek bije dceru?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1935
23.10.20 02:16

Cítíš se špatně.
Jak se ti daří, starat se o maličkou?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1935
23.10.20 02:23

Budeš se muset do své minulosti vrátit.
Pod odborným vedením.
Protože jinak se neuzdravíš.
Tvoje holčička potřebuje zdravou maminku.
Tak zajdi ke své lékařce a řekni jí to, co teď jsi tady řekla nám.
Dobře?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
58
23.10.20 04:15

Určitě vyhledej odbornika.. v tomto stavu se muzes obrátit i na psychology pres různé charity a spolky. Neni to sranda a pokud jsi to doted nezpracovala sama, tak potrebujes nekoho, kdo ti poradi, jak na to. Pokud jste s manzelem stále dobri kamaradi, určite si rekni i o jeho podporu (ne vzdy je to napadne automaticky) a dochazejte nekde spolu, at i on pochopi tve chovani a nehleda za tim nejake teorie a konspirace.
Hodne stesti! Kdyz to budete resit, tak to zvladnete! :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5193
23.10.20 06:04
@Anonymní píše:
Ahoj, jdu se asi jen vypsat, možná si nechat poradit, co dal.. přesně nevím..
Momentálně je mi 22 a mám půlroční holčičku. Manžela i dceru miluji. Známe se 5let, byli jsme nejlepší kamarádi, přerostlo to v něco víc, jsme spolu skoro 4 roky, rok a půl jsme manželé..
Myslela jsem si, ze jsem psychicky v pořádku. Ale vše se zhoršilo, když jsem zjistila, ze jsem konečně těhotná- po 5 potratech a přes rok snažení. Přišli silné deprese, zda mě manžel opustí, budu se mi líbit když přiberu, v půlce tehotenstvi jsem chtěla dat dítě k adopci, manžela opustit. Měla jsem rizikové tehotenstvi. Dcera měla problémy. A nakonec takový byl i porod.. Trápila jsem se s kojením, deprese pokračovali až tak silně, ze jsem chtěla ublížit sobě i dítěti.
Teď i po ukončení kojení mám deprese stále, hodně brečím, manželovi nevěřím.
Přemýšlím nad tím, jestli moje deprese a chování mohou být z mé minulosti.
Moje nejhorší období začalo v 15 letech. Poznala jsem svého expřítele. Měsíc bylo vše v pořádku. Později začali hádky bez duvodu, podezřívání. Začal mě mlátit. Každý den, bez důvodu. Milovala jsem ho, dělala jsem vše, aby se měl dobre. Po půl roce mě donutil vyspat se s ním a jeho kamarádem- při odporu mě zbil. Toto se stávalo Xkrat do měsíce. Říkal mi jak mě miluje a chce se mnou děti, na to jsem v 17letech otěhotněla. Zbil mě a donutil jít na potrat. Byla jsem hloupá a i toto překousla. Snažili se mi pomoct i jeho kamarádi, i rodice, milovala jsem ho, nechtěla si to připustit. Zbil me i tak, ze jsem ležela na silnici a nemohla se hnout. Když jsme byli u něj, koukala jsem na hodiny a počítala, kdy už konečně přijdou jeho rodiče. Strašně jsem se bála. Po par měsících týrání jsem otěhotněla znovu, o dítě jsem samovolně přišla. Rozešla jsem se s nim, cítila se konečně volná, začala se dal bavit s kamarády, které mi dříve zakazoval, nesměla jsem ven, žádného kluka mít v mobilu, na fb. V noci mi kontroloval veškeré sociální sítě. 5 měsíců jsem byla bez něj šťastná a bohužel potom znovu naletěla. Viděli jsme se poprvé a mě přišlo, ze se změnil, ze jsem mu opravdu chyběla. Sliboval, ze mi už nikdy neublíží. Dojizdela jsem za nim 150km. Nikdy mě už znovu nevzal k nim domu. Tajil mě. Pořídil si byt a bral mě tam. Po nějaké době jsem zjistila, ze mě podvádí. Když nebyl se mnou, byl s jinou. Nechával mě u svých kamarádů, aby mohl být s tou druhou. Hlavně abych někoho nepotkala, třeba jeho rodinu.. Sliboval jak se s ni rozjede. Dal mě mlátil, prodával svým kamarádům, dal jsem si to nechávala líbit. V tu dobu jsem utekla od rodičů. Nějakou dobu jsem s nim ještě byla. Nakonec jsem znovu otěhotněla, rozešla se s nim. Zjistila jsem, ze si našel další holku se kterou mě podváděl. V té řadě už asi 3. Chtěla jsem začít znovu. S mým dítětem. Vydíral mě, byla jsem ve stresu a nakonec stejně potratila. Tím pro mě skončil..
S manželem jsme se dali dohromady, doufala jsem, ze je vše za mnou. Ale nejspíš není..
Nevím už co dělat..
Poradil by mi někdo, jak se přes to všechno prenest? Jde to vůbec?
Omlouvám se, za tak dlouhý text, vetsinou o tom nemluvím, ale mám strach, abych kvůli tomu nezničila naše manželství…
A hlavně se z toho všeho vypsat…

Ona bude chyba i v tvé rodině. Jestli holku v 15 nechali prožívat toto všechno… najdi si doktora specialistu a řeš to.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
658
23.10.20 08:12

No jo, ženská…když on je slušný muž táááková nuda…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
23.10.20 09:20

@Serpentini Bývali jsme většinu času u něj, se svými rodiči jsem se potkala parkrat do měsíce. Rozváděli se. Ani jeden do teď neví, co přesně se celou dobu dělo..
@poučená o dceru se starám jak nejlíp mužu, věnuji se ji, je to šťastné dítě. A ke které doktorce?
@vendulaaa moje rodina nic z toho neví..

  • Citovat
  • Nahlásit
8881
23.10.20 09:27
@olino píše:
No jo, ženská…když on je slušný muž táááková nuda…

Ty ses taky případ, tohle není prd. l, to je fakt běh na delší trať, v 15 si těžko holka odhadne, kdy zdrhnout, rodiče nezájem… Chudák ještě se do ní navážej, divím se že ještě neskončila někde v léčebně ty kraso.

Poporodní deprese jsou previt a tohle mi přijde už jako na hraně laktacky, je zázrak, že se jeste nestal nějaký průšvih. A chlapi maj tendenci tohle podceňovat, můj taky. Jestli o tom zakl. nemluví ani s parrtnerem a dusí to v sobě, tak to dřív nebo později zničí hlavně jí, ne jen vztah. Nejdřív se do kupy musí dát s odbornou pomocí sama tj zalecit deprese a pak může řešit další věci.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3376
23.10.20 09:34
@Anonymní píše:
@Serpentini Bývali jsme většinu času u něj, se svými rodiči jsem se potkala parkrat do měsíce. Rozváděli se. Ani jeden do teď neví, co přesně se celou dobu dělo..
@poučená o dceru se starám jak nejlíp mužu, věnuji se ji, je to šťastné dítě. A ke které doktorce?
@vendulaaa moje rodina nic z toho neví..

Vyhledej odbornou pomoc - toto zamává s dospělým člověkem, natož s polovičním dítětem (nic ve zlém, ale je to tak).
Co se stane může stát, když to neuděláš - tvoje traumata začne odnášet tvoje současná rodina.

PS: nezájem vlastní rodiny je pro mě naprosto trestuhodný - to, že se rozváděli je naprosto vedlejší.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
23.10.20 09:47
@Anonymní píše:
@Serpentini Bývali jsme většinu času u něj, se svými rodiči jsem se potkala parkrat do měsíce. Rozváděli se. Ani jeden do teď neví, co přesně se celou dobu dělo..
@poučená o dceru se starám jak nejlíp mužu, věnuji se ji, je to šťastné dítě. A ke které doktorce?
@vendulaaa moje rodina nic z toho neví..

To je ale nezbavuje zodpovědnosti zlato… Souhlas s potratem ti museli dát oni, ne? :pocitac: Běž klidně k praktické nebo na gyndu, záleží ke komu máš větší důvěru, pak jsou i bezplatné manželské/vztahove poradny, nasmerujou te. Mně takhle fajn doktorku doporučila i domluvila paní z 1 poradny, která sídlí ve stejné budově jako moje prakt.dr., ktera mě (už 2.) odbyla, že mi při kojeni nic napsat nemůže a at si jdu zasportovat a dám malou manželovi, haha celej zhavej. Ten radši vzal staršího někam na výlet, malou výjimečně na procházku s kočárkem, ale to jsem zase šla uklízet atd. Problémů tam prostě bylo víc, pravidelný čas pro sebe by to asi uplne sam o sobě nevyřešil, potřebovala jsem se celkově tak nějak zklidnit, uzkosti aj. stavy jsem měla i po 1. porodu, ale to jsem byla jen asi 2× u soukr. psycholožky, AD a psychiatra jsem nechtěla - bála jsem se, že mi zakáže kojit a budu si připadat jako ještě horší matka než už jsem si myslela i tak. U 2.to bylo v pohodě do doby, než mi přestala skoro v noci spát a začaly jí růst zuby. To už jsem bez AD nedala - musela jsem fungovat i pro staršího. Manžel pořád v práci, vše jsem si obihala s malou nebo hlidala moje mami, který jsem se taky vždy vymluvila na běžnou kontrolu, styděla jsem se…AD beru doteď… diky za zachování anonymu.

  • Citovat
  • Nahlásit
1935
23.10.20 10:18
@Anonymní píše:
A ke které doktorce?

Obvyklé je jít k psychologovi. Ale klidně můžeš začít u praktického lékaře.
Těch druhů terapií je spoustu, ale začni u těchto.
Jsi zdatná žena. Držím ti palce :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
9770
23.10.20 10:46

Zakladatelko,
seš v situaci, kterou sama nezvládneš a nemusíš se vůbec stydět. Určitě vyhledej odbornou pomoc, psychologa/psychiatra/terapeuta. Možná bude potřeba, aby ses pod oborným vedením ve svém životě vrátila do určité doby, bude to náročné, ale pomůže ti to. Na nic nečekej, koukni, jací doktoři jsou v tvém okolí a ihned se objednej, i tak budeš čekat.

Manžel o tom vše ví? :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama