Je naděje na zlepšení nebo ne? Zůstat, nebo ne?

Anonymní
29.1.20 16:44

Je naděje na zlepšení nebo ne??Zůstat nebo ne?

Dobrý den všem,
pokusím se co nejstručněji popsat můj problém…
S manželem máme 5 letého syna. Jsme spolu 14 let.
Procházeli jsme dlouhodobou krizí která se jen zhoršovala a manžel to před rokem a půl rozsekl větou. Někoho jsem potkal. Rozešli jsme se. Já zůstala bydlet se synem v našem domě a on se odstěhoval za svojí láskou. Manžel nechtěl slyšet o návratu ani o pracování na vztahu. Trvalo mi cca půl roku než jsem vůbec příjmu la jeho zradu a odchod. Se synem se vídal a párkrát si vzal syna i k jeho,,nové,,rodině… Pak už tam nechtěl syn (já ho neočkovala proti nim)Já se po necelým roku dostala do relativní pohody a začala žít pro sebe a svého syna. My jsme spolu také začali lépe komunikovat a fungovali jsme jako kdyby nic. Jezdili jsme na společné výlety, spali jsme spolu a vycházeli lépe než dřív… Pak jsem začala cítit že manžel víc a víc inklinuje k nám…Po roce přišel s tím že by se chtěl vrátit. Já kvůli svému synovi a trochu i kvůli sobě vzala manžela zpět, že jsme to oba dřív pohnojili a že si dáme druhou šanci. Já mu řekla jaké podmínky k tomu mám. Že už nechci abychom vedle sebe jen žili. Že už nic z toho co bylo nechci. A že nevím jestli si k sobě potom všem zlém najdeme cestu. Nechci rozepisovat vše. V tem moment jsem se i dozvěděla, že manžel to s ní táhnul rok a půl. Takže paralelní vztah. I přesto vše co se stalo jsem nám dokázala dát druhou šanci. Bez výčitek apod.
Jenže jsou to čtyři měsíce a já nevím jak dál… S manželem jsme víceméně jen jako kamarádi kteří spolu mají sex. Žádné city, jen respekt a úcta…Vím že oba dva jsme na tom stejně, je to potom všem těžké někde začít…Manžel mi ale teď řekl dost zásadních věcí které mi neřekl když chtěl zpět,,prý to nevěděl,, když se chtěl vrátit. Řekl mi že jí má stále v hlavě. Že mě má sice rád ale vrátil se jen kvůli synovi. Ke mě nic víc necítí. A že by chtěl aby jsme si našli k sobě cestu ale nejde to. Rozejít se také nechce.Jako rodiče fungujeme super a náš syn je štastný že jsme pohromadě. Nehádáme se jsme v klidném prostředí…Ale já se necítím dobře když tohle vše vím. Ano byl upřímný ale zasáhlo mě to znovu a připadám si znovu podvedená, zraněná.
Jako táta funguje výborně. Věnuje se malému, po hospodách nechodí, doma pomůže, dluhy nemáme prostě,,dokonalý,, tatínek. Ke mě se taky chová hezky ale jako muž k ženě je odtažitý. A já nevím jestli tomu dát čas a zkusit to když je nám jinak spolu docela dobře a fungujeme jako rodiče a kamarádi nebo to už konečně ukončit…
Když se rozhoduji jako žena, chci okamžitě pryč protože mám svou hrdost a znám svou cenu. Nechci být s chlapem který myslí na jinou ženu a ke mě se vrátil jen kvůli synovi…Ale jako máma mám obrovský strach,,vzít,, malému skvělého tátu. Vzít mu rodinu, jistotu stabilitu… Teď co se k nám vrátil se k němu syn upoutal až si myslím nezdravě. Má strach když odjede že zase dlouho nepřijede jako tomu bylo dřív. Trhá mi srdce když ho vidím jak jen tohle teď bere…
Když se rozejdeme finančně to neutáhnu, přišla jsem před měsícem o práci.
Jsem zoufalá a už nevím co dělat…jestli nám dát čas nebo ani ten čas nepomůže. Nebo zůstat ve fungující rodině ale bez lásky mezi námi. Já manžela i potom všem mám svým způsobem ráda ale na vztah musí být dva. Manžel říká že by chtěl také ale nejde to…
Děkuji všem které si našli čas přečíst mé trápení.

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

132
29.1.20 16:53

Já bych vztah kvůli dětem nedržela, nevidím v tom smysl. Nejsem si jistá, jestli návštěvy manželské poradny zajistí, aby tě manžel začal znovu milovat. Hrozí riziko, že si dřív nebo později někoho najde, případně to uděláš ty… Já bych v takovém vztahu nebyla. Nechtěla bych stále doufat v něco, co možná ani nepřijde.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1898
29.1.20 16:55

Neres to ted, kdyz nemáš praci. I kvuli tomu mas cas se v tom vic rypat. A kdyz spolu spite, co kdyz si pustite vecer film a ty ho vezmes za ruku, pohladis… proste tu intimitu postupne zase navazat. A kdyz to nepujde, tak to ukoncite pak.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
29.1.20 17:02
@jita22 píše:
Neres to ted, kdyz nemáš praci. I kvuli tomu mas cas se v tom vic rypat. A kdyz spolu spite, co kdyz si pustite vecer film a ty ho vezmes za ruku, pohladis… proste tu intimitu postupne zase navazat. A kdyz to nepujde, tak to ukoncite pak.

To mě také napadlo, ale říkal že mu dotek není nepříjemný ale je mu to spíš jedno… Nic mu to neřekne. Mě svým způsobem také ne, protože jsme si už před rozchodem postupně zvykli že se nehladime žádný city nic… Také mě napadlo tomu dát více času ale nevím jak se vlastně chovat…

  • Nahlásit
  • Citovat
21950
29.1.20 17:04
@Anonymní píše:
Dobrý den všem,
pokusím se co nejstručněji popsat můj problém…
S manželem máme 5 letého syna. Jsme spolu 14 let.
Procházeli jsme dlouhodobou krizí která se jen zhoršovala a manžel to před rokem a půl rozsekl větou. Někoho jsem potkal. Rozešli jsme se. Já zůstala bydlet se synem v našem domě a on se odstěhoval za svojí láskou. Manžel nechtěl slyšet o návratu ani o pracování na vztahu. Trvalo mi cca půl roku než jsem vůbec příjmu la jeho zradu a odchod. Se synem se vídal a párkrát si vzal syna i k jeho,,nové,,rodině… Pak už tam nechtěl syn (já ho neočkovala proti nim)Já se po necelým roku dostala do relativní pohody a začala žít pro sebe a svého syna. My jsme spolu také začali lépe komunikovat a fungovali jsme jako kdyby nic. Jezdili jsme na společné výlety, spali jsme spolu a vycházeli lépe než dřív… Pak jsem začala cítit že manžel víc a víc inklinuje k nám…Po roce přišel s tím že by se chtěl vrátit. Já kvůli svému synovi a trochu i kvůli sobě vzala manžela zpět, že jsme to oba dřív pohnojili a že si dáme druhou šanci. Já mu řekla jaké podmínky k tomu mám. Že už nechci abychom vedle sebe jen žili. Že už nic z toho co bylo nechci. A že nevím jestli si k sobě potom všem zlém najdeme cestu. Nechci rozepisovat vše. V tem moment jsem se i dozvěděla, že manžel to s ní táhnul rok a půl. Takže paralelní vztah. I přesto vše co se stalo jsem nám dokázala dát druhou šanci. Bez výčitek apod.
Jenže jsou to čtyři měsíce a já nevím jak dál… S manželem jsme víceméně jen jako kamarádi kteří spolu mají sex. Žádné city, jen respekt a úcta…Vím že oba dva jsme na tom stejně, je to potom všem těžké někde začít…Manžel mi ale teď řekl dost zásadních věcí které mi neřekl když chtěl zpět,,prý to nevěděl,, když se chtěl vrátit. Řekl mi že jí má stále v hlavě. Že mě má sice rád ale vrátil se jen kvůli synovi. Ke mě nic víc necítí. A že by chtěl aby jsme si našli k sobě cestu ale nejde to. Rozejít se také nechce.Jako rodiče fungujeme super a náš syn je štastný že jsme pohromadě. Nehádáme se jsme v klidném prostředí…Ale já se necítím dobře když tohle vše vím. Ano byl upřímný ale zasáhlo mě to znovu a připadám si znovu podvedená, zraněná.
Jako táta funguje výborně. Věnuje se malému, po hospodách nechodí, doma pomůže, dluhy nemáme prostě,,dokonalý,, tatínek. Ke mě se taky chová hezky ale jako muž k ženě je odtažitý. A já nevím jestli tomu dát čas a zkusit to když je nám jinak spolu docela dobře a fungujeme jako rodiče a kamarádi nebo to už konečně ukončit…
Když se rozhoduji jako žena, chci okamžitě pryč protože mám svou hrdost a znám svou cenu. Nechci být s chlapem který myslí na jinou ženu a ke mě se vrátil jen kvůli synovi…Ale jako máma mám obrovský strach,,vzít,, malému skvělého tátu. Vzít mu rodinu, jistotu stabilitu… Teď co se k nám vrátil se k němu syn upoutal až si myslím nezdravě. Má strach když odjede že zase dlouho nepřijede jako tomu bylo dřív. Trhá mi srdce když ho vidím jak jen tohle teď bere…
Když se rozejdeme finančně to neutáhnu, přišla jsem před měsícem o práci.
Jsem zoufalá a už nevím co dělat…jestli nám dát čas nebo ani ten čas nepomůže. Nebo zůstat ve fungující rodině ale bez lásky mezi námi. Já manžela i potom všem mám svým způsobem ráda ale na vztah musí být dva. Manžel říká že by chtěl také ale nejde to…
Děkuji všem které si našli čas přečíst mé trápení.

Teď zbývá už jen otěhotnět… My to za tebe nerozseknem, ale dlouhodobě se to udržet nedá. Jednou to stejně dopadne tak, že se rozejdete. Až on potká takovou, co si ho do vlastní postele přetáhne.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
29.1.20 17:09
@Russet píše:
Teď zbývá už jen otěhotnět… My to za tebe nerozseknem, ale dlouhodobě se to udržet nedá. Jednou to stejně dopadne tak, že se rozejdete. Až on potká takovou, co si ho do vlastní postele přetáhne.

Vím že rozhodnout se musím sama, jen jsem chtěla číst nějaké jiné názory. Především od některých který si něco podobného zažili nebo prožívají. Otěhotnět? Myslím si že jsem v urictych věcech rozumná a vím, že tohle nic nevyřeší. Naopak. Každopádně děkuji za názor :)

  • Nahlásit
  • Citovat
1139
29.1.20 17:24

Tohle stejne nevydrzi. Cim driv to ukoncis tim driv ti bude lip. Malemu tatu rozhodne neberes. :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
29.1.20 17:24

Proč se s tou ženskou kvůli které tě opustil rozešel? Jinak já bych tomu dala čas, pokud ti jeho přítomnost není vyloženě neprijemna, tak to nech zatím jak to je, třeba k sobě časem najdete cestu, třeba si každý najdete někoho jiného, ale momentálně vás nic nenutí situaci radikálně řešit.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
29.1.20 17:28
@Alušáček píše:
Proč se s tou ženskou kvůli které tě opustil rozešel? Jinak já bych tomu dala čas, pokud ti jeho přítomnost není vyloženě neprijemna, tak to nech zatím jak to je, třeba k sobě časem najdete cestu, třeba si každý najdete někoho jiného, ale momentálně vás nic nenutí situaci radikálně řešit.

Nevím zda je to pravda ale řekl mi že největší důvod byl náš syn… Že mu strašně chyběl i když ho mohl vydat teoreticky kdykoliv po předchozí domluvě.
Jeho přítomnost mi je trochu nepříjemná když vím co teď vím… Ale chtěla bych dát šanci nám oběma, nám třem. Protoze nikdo neví co se může stát. A jak píšeš nic nás nenutí to takto radikálně řešit. Asi jen můj pocit, že jsem pro něj jen matka našeho syna… Děkuji za názor :)

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
29.1.20 17:28
@Anonymní píše:
Nevím zda je to pravda ale řekl mi že největší důvod byl náš syn… Že mu strašně chyběl i když ho mohl vidat teoreticky kdykoliv po předchozí domluvě.
Jeho přítomnost mi je trochu nepříjemná když vím co teď vím… Ale chtěla bych dát šanci nám oběma, nám třem. Protoze nikdo neví co se může stát. A jak píšeš nic nás nenutí to takto radikálně řešit. Asi jen můj pocit, že jsem pro něj jen matka našeho syna… Děkuji za názor :)
  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
29.1.20 17:33
@Mika.ella1 píše:
Tohle stejne nevydrzi. Cim driv to ukoncis tim driv ti bude lip. Malemu tatu rozhodne neberes. :nevim:

Ja jsem právě asi taková, že pokud se asi nepokusim.. Že tomu nedám čas tak budu mít asi výčitky svědomí. Není špatný chlap a nikdo neví jak to může nakonec dopadnout… Tátu určitě neberu ale malej už si prošel prvním rozchodem a opravdu ho nebral dobře i když jsme si naschváli nedělali. Maji spolu úžasný vztah a někdy i dokonce žárlím :oops: :srdce: tím že odejdeme, se ten jejich vzájemný vztah určitě nějakým způsobem naruší…

  • Nahlásit
  • Citovat
29.1.20 17:42
@Anonymní píše:
Nevím zda je to pravda ale řekl mi že největší důvod byl náš syn… Že mu strašně chyběl i když ho mohl vydat teoreticky kdykoliv po předchozí domluvě.
Jeho přítomnost mi je trochu nepříjemná když vím co teď vím… Ale chtěla bych dát šanci nám oběma, nám třem. Protoze nikdo neví co se může stát. A jak píšeš nic nás nenutí to takto radikálně řešit. Asi jen můj pocit, že jsem pro něj jen matka našeho syna… Děkuji za názor :)

Možná bych zkusila vyzkouset jestli na tebe bude zarlit, je si tebou jistý, po letech jsi okoukana, takže dobrá jen na to být matkou syna. Začni se k němu chovat taky tak, je to dobrý táta, nic víc, nezajimaj se o něj, plánuj si svůj program, buď trochu vzdálená, ať neví kde jsi byla apod. Třeba se mu rozjasní a uvědomí si o co by mohl přijít.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
29.1.20 17:45
@Alušáček píše:
Možná bych zkusila vyzkouset jestli na tebe bude zarlit, je si tebou jistý, po letech jsi okoukana, takže dobrá jen na to být matkou syna. Začni se k němu chovat taky tak, je to dobrý táta, nic víc, nezajimaj se o něj, plánuj si svůj program, buď trochu vzdálená, ať neví kde jsi byla apod. Třeba se mu rozjasní a uvědomí si o co by mohl přijít.

Děkuji, určitě to vyzkouším. Za to nic nedám. Ale jak ho znám, i kdyby zarlil, nedá to na sobě znát… Takže to vlastně ani moc nepoznám…

  • Nahlásit
  • Citovat
1139
29.1.20 17:58
@Anonymní píše:
Ja jsem právě asi taková, že pokud se asi nepokusim.. Že tomu nedám čas tak budu mít asi výčitky svědomí. Není špatný chlap a nikdo neví jak to může nakonec dopadnout… Tátu určitě neberu ale malej už si prošel prvním rozchodem a opravdu ho nebral dobře i když jsme si naschváli nedělali. Maji spolu úžasný vztah a někdy i dokonce žárlím :oops: :srdce: tím že odejdeme, se ten jejich vzájemný vztah určitě nějakým způsobem naruší…

Tak hodne stesti :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3116
29.1.20 18:00
@Anonymní píše:
Dobrý den všem,
pokusím se co nejstručněji popsat můj problém…
S manželem máme 5 letého syna. Jsme spolu 14 let.
Procházeli jsme dlouhodobou krizí která se jen zhoršovala a manžel to před rokem a půl rozsekl větou. Někoho jsem potkal. Rozešli jsme se. Já zůstala bydlet se synem v našem domě a on se odstěhoval za svojí láskou. Manžel nechtěl slyšet o návratu ani o pracování na vztahu. Trvalo mi cca půl roku než jsem vůbec příjmu la jeho zradu a odchod. Se synem se vídal a párkrát si vzal syna i k jeho,,nové,,rodině… Pak už tam nechtěl syn (já ho neočkovala proti nim)Já se po necelým roku dostala do relativní pohody a začala žít pro sebe a svého syna. My jsme spolu také začali lépe komunikovat a fungovali jsme jako kdyby nic. Jezdili jsme na společné výlety, spali jsme spolu a vycházeli lépe než dřív… Pak jsem začala cítit že manžel víc a víc inklinuje k nám…Po roce přišel s tím že by se chtěl vrátit. Já kvůli svému synovi a trochu i kvůli sobě vzala manžela zpět, že jsme to oba dřív pohnojili a že si dáme druhou šanci. Já mu řekla jaké podmínky k tomu mám. Že už nechci abychom vedle sebe jen žili. Že už nic z toho co bylo nechci. A že nevím jestli si k sobě potom všem zlém najdeme cestu. Nechci rozepisovat vše. V tem moment jsem se i dozvěděla, že manžel to s ní táhnul rok a půl. Takže paralelní vztah. I přesto vše co se stalo jsem nám dokázala dát druhou šanci. Bez výčitek apod.
Jenže jsou to čtyři měsíce a já nevím jak dál… S manželem jsme víceméně jen jako kamarádi kteří spolu mají sex. Žádné city, jen respekt a úcta…Vím že oba dva jsme na tom stejně, je to potom všem těžké někde začít…Manžel mi ale teď řekl dost zásadních věcí které mi neřekl když chtěl zpět,,prý to nevěděl,, když se chtěl vrátit. Řekl mi že jí má stále v hlavě. Že mě má sice rád ale vrátil se jen kvůli synovi. Ke mě nic víc necítí. A že by chtěl aby jsme si našli k sobě cestu ale nejde to. Rozejít se také nechce.Jako rodiče fungujeme super a náš syn je štastný že jsme pohromadě. Nehádáme se jsme v klidném prostředí…Ale já se necítím dobře když tohle vše vím. Ano byl upřímný ale zasáhlo mě to znovu a připadám si znovu podvedená, zraněná.
Jako táta funguje výborně. Věnuje se malému, po hospodách nechodí, doma pomůže, dluhy nemáme prostě,,dokonalý,, tatínek. Ke mě se taky chová hezky ale jako muž k ženě je odtažitý. A já nevím jestli tomu dát čas a zkusit to když je nám jinak spolu docela dobře a fungujeme jako rodiče a kamarádi nebo to už konečně ukončit…
Když se rozhoduji jako žena, chci okamžitě pryč protože mám svou hrdost a znám svou cenu. Nechci být s chlapem který myslí na jinou ženu a ke mě se vrátil jen kvůli synovi…Ale jako máma mám obrovský strach,,vzít,, malému skvělého tátu. Vzít mu rodinu, jistotu stabilitu… Teď co se k nám vrátil se k němu syn upoutal až si myslím nezdravě. Má strach když odjede že zase dlouho nepřijede jako tomu bylo dřív. Trhá mi srdce když ho vidím jak jen tohle teď bere…
Když se rozejdeme finančně to neutáhnu, přišla jsem před měsícem o práci.
Jsem zoufalá a už nevím co dělat…jestli nám dát čas nebo ani ten čas nepomůže. Nebo zůstat ve fungující rodině ale bez lásky mezi námi. Já manžela i potom všem mám svým způsobem ráda ale na vztah musí být dva. Manžel říká že by chtěl také ale nejde to…
Děkuji všem které si našli čas přečíst mé trápení.

A co chce tvůj manžel? Chce mít rodinu to jest manželku a syna anebo jenom syna a manželka ať si dělá co chce?

Mně jen překvapuje, že ty mluvíš o tom, dávat šanci, ale tu by musel dávat i tvůj manžel, aby z toho něco bylo a řečma o tom, jak má tu druhou v hlavě a jak nelze najít cestu k sobě tomu rozhodně druhou šanci nedává. Já myslím, že nechce. Jen chce po tobě rozhodnutí. Je srab a nechce to znovu rozštípnout.

Můj bývalý mě taky počastoval výrokem - Už tě nemiluju, ale nechci rozbíjet rodinu. Na to jsem mu řekla - a co já s tím? Buď nechceš rozbíjet rodinu, takže vynecháš tu první část souvětí, anebo chceš rozbít rodinu, tak tu první část řekneš a tu druhou si necháš od cesty. Protože koneckonců co má ženská dělat s protichůdnou informací? Nic. To si musí nejdřív vyřešit chlap v sobě.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama