Je šance, že se změní?

Anonymni
27.9.08 23:10

Je šance, že se změní?

Ahoj,
není to tak dávno (pár týdnů), co jsem doslova a do písmene utekla s dětma od manžela.
Bydleli jsme pohromadě s jeho rodiči, manžel byl za všech okolností na jejich straně, hlavně jeho máma mi ráda do všeho mluvila, i když mi s dětmi dost pomáhala. Měli jsme i společnou kuchyň, což byla katastrofa, absolutně žádné soukromí. Nebyla jsem tam doma a do rodiny mého manžela jsem absolutně nezapadla, protože jsem úplně jiná, než oni. Myslela jsem si, že se s nimi dokážu sžít, ale nezvládla jsem to. Už dřív jsem uvažovala o rozvodu, pak jsme se domluvili, chvíli to bylo v pohodě a po pár týdnech zase tam, kde jsme byli před tím. Za půl roku jsem se rozhodla, že žádost o rozvod podám, našla jsem si právníka a nechala si připravit návrh na rozvod a návrh na svěření dětí do mé péče. Manžel přišel sám vše řešit, tak jsme se zas domluvili, žádosti jsme nepodala, chvilku byl klid a pohoda. Za 3 měsíce jsem nechala papíry k rozvodu dodělat a právník je podal. Když zjistila tchýně, že jsem podala žádost o rozvod, začalo mi peklo na zemi. Nesměla jsem prát v její pračce (vozila jsem prádlo ve velkém batohu k našim autobusem a vlakem), tchýně mi vyčítala, že jsem s nimi bydlela zadarmo, vzala mi úplně všechno, co mi kdy dala pro mě nebo pro děti. Manžel mě odpojil od internetu, vzal mi televizi a DVD přehrávač, když jsem si nechala odstěhovat pár skříní a nějaké svoje věci, tak nejdřív vyházel moje věci z ložnice a nakonec z ložnice vyhodil i mě. Nedával mi peníze na nákupy a ani mi nákupy nevozil, neměla jsem klíče od baráku. Bylo to k zbláznění, pomalu jsem to přestávala zvládat a když už to bylo neúnosné, tak jsem s dětmi prostě zdrhla. Doslova a dopísmene. Nenáviděla jsem manžela i jeho rodiče.
Teď bydlím sama s dětmi, dělám si co chci, kdy chci a jak chci, nikdo mi do ničeho nemluví, nikdo mi neradí a nedělá ze mě blbce. Dělám si věci po svém.
S manželem jsme se nakonec po mnoha peripetiích domluvili na dětech tak, jak nám to oběma vyhovuje. Naší dohodu už potvrdil soud. Čekáme na předvolání k rozvodu, protože o dětech už bylo rozhodnutu, o majetku jsme se domluvili. Vzala jsem si jen své věci, nic jsem do jeho domu finančně nevložila, nic si tedy nebudu brát. Šlo mi hlavně o děti, abych je dostala do péče a to se stalo. Nechci jeho majetek.
A teď, co řeším za problém :( . Jak jsem sama a v klidu, protože si dělám věci po svém, otrnulo mi. Manžel mi začal strašně moc chybět. Ne nějaký jakýkoliv chlap, ale konkrétně můj muž. Vidíme se jen při předávání dětí, ale jsme spolu skoro každý den v kontatku - přes Skype, přes SMS nebo osobně při předávání dětí.
Chtěla bych manželovi dát ještě jednu šanci, tedy pokud by chtěl, ale nevím, jestli by to nebylo jen zbytečné prodlužování agónie. Trošku se změnil, ale nevím, jestli je to napořád. Odpustila jsem mu všechno to špatné, i když jsem to samozřejmě nezapomněla. Přemýšlím pořád, co mám dělat. Rozum říká pryč od něj, srdce říká dej mu ještě šanci, když bude chtít.
Tak jsem se chtěla zeptat Vás, komu se to stalo, že po dramatickém rozchodu jste se zas usmířili, jestli to bylo trvalé, nebo jen na čas a pak šel vztah stejně do kopru. Já si nejsem jistá, jestli by naše soužití (kdyby se přistěhoval za námi) fungovalo dlouhodobě, ale zas když to nezkusím, tak to nezjistím, že?
Mám obavu z toho, že když mu dám ještě jednu šanci, odvrátí se ode mě moji rodiče a můj brácha, který mi moc pomohl se odtamtud dostat. Nemluví do větru, on, ani moje máma neodpouštějí. A hlavně nedokážou pochopit, že bych dokázala udělat tlustou čáru a začít s mužem zas úplně od začátku. Chápu ženy, které nedokážou odejít od manžela, i když důvody by měly veliké. A taky chápu lidi, kteří tohle nezažili, že to nepochopí.
Tak co změní se trvale? Asi ne, co?

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

9867
27.9.08 23:24

Změna by podle mě bylo SNAD možná, pokud by se naprosto a definitivně odsřihl od své rodiny. Což pochopitelně nikdy neudělá, takže můj názor je:
Slepovaný džbán nikdy nezní jako ten nový. Zůstaňte s mužem kamarádi, to bude stačit. Vlastně nejenže to bude stačit, bude to ideál (i když se obávám, že v okamžiku, kdy manžel pochopí, že velký návrat k manželce se konat nebude, kamarádství dost utrpí…)

Podle tvého popisu máš za sebou krušné dny, přeji hodně sil do budoucna.

L.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymni
28.9.08 00:02

No, ja si myslim, ze velka chyba se stala tehdy, kdyz jste se rozhodli bydlet s rodici dohromady, to dokaze s lidma udelat veci! Nepises ani, jestli jsi s manzelem mela nejake jine problemy nez ty, ktere se tykaly spolecneho bydleni s jeho rodinou.

My bydlime s moji mamou v jednom dome (nastesti v oddelenych bytech), ale i tak obcas vznikaji trenice, protoze manzel si s ni moc nerozumi a oba maji o ruznych vecer ruzne predstavy. Pokud bychom meli mit dokonce spolecnou kuchyn, tak nam souziti asi dlouho nevydrzi. Jakmile jsme nekde sami, nemame absolutne problem.

Pokud si s manzelem jinak rozumis, tak bych mu tu sanci dala, pod podminkou, ze budete bydlet sami.

Hodne stesti, J.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymni
28.9.08 08:02

Ahoj,
my jsme spolu s manželem bydleli sami v tom domečku, kde jsem teď s dětmi sama. Bylo to relativně v pohodě, aspoň jsme měli klid, i když ideální to taky nebylo. Jenže manžel si chtěl postavit svůj dům (domeček je mojí mámy), tak s společně s rodiči postavili nový velký dům, který je ale stejně postavený, jako jednogenerační.
S manželem mám velké problémy od začátku našeho společného soužití s jeho rodičema. Jeho táta je despota a manžel je v tomhle po něm. Ani se to nemohl naučit jinak :-(. Jenže to se ukázalo až když jsme se sestěhovali. Já jsem s nimi bydlet nechtěla, ale byla jsem blbá a souhlasila jsem, protože jsem chtěla vyhovět manželovi, který o bydlení s rodiči moc stál. Já jsem je v té době neznala a ani během našich občasných návštěv jsem nedokázala odhadnout, jak to nakonec bude zlé.
Tchýně mi hodně pomohla s dětma, dost jsme si rozuměly, ale konflikty na sebe nedaly dlouho čekat.
Nakonec jsem já ta špatná. Manžel má bráchu, ten je ženatý a má jednu holčičku, je stejně stará jako naše děti. Ať jsem dělala co dělala, švagrová byla vždycky ta lepší a vždycky mi byla dávaná za vzor. Ať jsem udělala cokoliv, pokaždé jsem se dozvěděla, jak to dělá švagrová. Švagrová ani švagr s rodiči nechtěli bydlet, vidí se jen párkrát do roka, takže když pak oni přijeli k nám, tak to mě tchýně najednou vůbec neznala. Dlouhé procházky jen ve dvou a s neteří, družné hovory, které začaly ráno a končily pozde v noci..... Přitom když tchýně dřív pár týdnů bydlela u švagrové, tak ta s ní přestala mluvit po pár dnech. Já jsem tchýni leccos koupila, co jsem si pořídila do kuchyně, to chtěla mít taky, nikdo by jí to nekoupil, tak jsem jí zajišťovala já. Když jsem chtěla, aby mi vrátila dárky, které dostala ode mě poté, co mi vzala úplně všechno, co mi kdy dala, tak mi řekla, že si to nechá za to, že jsem s nimi bydlela 2 roky zadarmo. Snažila jsem se jí aspoň dávat dárky a drobnosti za to, že mi pomáhala s dětma. A teď jsem ta nejhorší na světě. Ale to je tchýně a té jsem nic neodpustila.
Nejsem svatá, taky se mnou není vždycky jednoduché vyjít, ale snažila jsem se a nezapadla jsem.

  • Nahlásit
  • Citovat
394
28.9.08 10:27

Podle toho co píšeš, máš spíš problém s tchýní, než se svým mužem. Pokud se sestěhujete zpátky, tak určitě né k nim. Jinak se to velmi rychle vrátí do starých kolejí.
Je pravda, že člověk na to špatný velmi rychle zapomíná. Muselo to být těžké pro tebe sebrat děti a odejít, asi jsi měla pádný důvod a ten by sis měla pokaždé připomenout. Protože si myslím, že to fungovat nebude. Krize ve vztahu někdy vztah posílí, ale pokud ti vadí jak se tvůj manžel chová, tak pochybuju, že se změní, možná dočasně, ale pak se všechno vrátí.
Hodně sil pro tvé další rozhodování :)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymni
28.9.08 11:05

Ahoj,

neviem ako Ty, ale ja som si vsimla, ze kazdy clovek sa ukaze pravou tvarou vtedy, ked je kriza.

A podla toho, co si pisala vo svojom prispevku, je Tvoj muz s prepacenim tyran. Nedat Ti kluce od domu kde byvas, nedat Ti peniaze na jedlo, nenechat Ta vyprat pradlo v pracke? No nehnevaj sa na mna, toto by nemal NIKTO robit inemu cloveku vseobecne, nieto este svojej MANZELKE, nech ste pohadani akokolvek.

Ked mas tendencie vracat sa k nemu, tak si spomen a zas si predstav, jak Ti bolo, ked si nosila to pradlo na pranie kamsi k svojim rodicom, atd. Neviem, spravil to raz a ked sa raz vedel chovat takto, kde mas istotu, ze Ta nenecha na holickach aj nabuduce, kvoli inemu problemu? Uz by si sa nemala nechat takto ponizovat, aj ked Ti muz chyba. Je to zmena, nieje lahke sa zmierit s tym ze sa zivot zmenil (a nieje vidiet velke zlepsenie, aspon zatial), ale neboj sa, zvyknes si, emocie sa upokoja a nebude to take zle ako sa Ti to teraz zda, prestane Ti muz chybat a to prazdne miesto v Tvojim zivote bude moct zaplnit nieco ine.

Ja by som sa do takeho vztahu nevracala, tchyne netchyne, Tvoj muz ukazal, aky je grand, tak ho nechaj - zasluzis si predsa lepsieho. A este jedna vec - ludia sa nemenia.

L.

  • Nahlásit
  • Citovat
242
28.9.08 14:00

Rychle od něho!!! Mysli hlavně na děti, ať žijí v klidu a mají šťastné dětství. O takového chlapa není co stát. :cry:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
341
28.9.08 20:00

Panebože přesně tak - vzpomeň si na to, co ti dělal a jak to bylo PONIŽUJÍCÍ!!!
Teda já nevím jak kdo, ale pro mě je ponížení to nejhorší, co mi kdo může udělat. A pokud byl takových věcí jednou schopen, udělá to zas.
A co je ze všeho nejhorší, těmi naschvály ubližoval i dětem - to je přece hnus.
Je ovšem těžké radit, když tě zas přitahuje, v tom případě bych volila cestu nějakého vztahu na bázi chození, i intimního partnerství třeba, ale už bych si ho k sobě nastěhovat nenechala. Protože se v:,–(ím, že ty ošklivé vlastnosti se časem zase projeví a vystřízlivíš. Navíc, určitě někde existuje člověk, se kterým můžeš zase žít jako rodina a který si tě bude vážit.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1580
30.9.08 11:00

Myslim si, ze manzel by mel byt oporou jak pro deti, tak pro tebe. A kdyz videl, ze ty jsi nestastna z jeho matky, mel se odstehovat s tebou a podrzet te. Nevratila bych se k nemu, kdyz mu nedoslo, jak to tezce neses a byl spokojeny se svou rodinou (matkou). A s tim, ze je tva svagrova „lepsi“ nez ty, bych si nedelala starosti. Ono to tak byva vzdy, kdyz nekomu porad pomahas, snazis se delat prvni, posledni, tak nejsi docenena tak, jako kdyz se nekdo prijede podivat na navstevu jednou za pul roku :evil:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
5100
30.9.08 13:40

Ne, nezmění se. Může se chvíli snažit nebo přetvařovat, ale nezmění se.
Chceš si to všechno zopakovat? A myslím, že druhý kolo by bylo horší, když by zjistili, že seš schopná se vrátit…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
857
30.9.08 15:10

Ahoj,

my se asi známe , že?

Já se neodvažuju soudit, když zúčastněné neznám, ale na rozdíl od ostatních bych byla spíš smířlivá - vydusili jste se oba do zlatova a to pak člověk dělá věci…Když se rozjede kolotoč ublíženosti, domnělých i skutečných křivd a pak se přejde k činům…:

  • Zas tak moc vlastností a okolností, které by vylučovaly spokojené soužití s někým, není. Toxická tchyně je jednou z nich. Myslíš, že je manžel ochoten a schopen osamostatnit se od rodičů natolik, aby měla jednoznačná přednost jeho rodina - tedy vy? Tím nemyslím přerušení styků - jsou to jeho rodiče. Samostatné bydlení a pokud možno dostatečná vzdálenost ale asi budou podmínkou.
  • Jaký je manžel jinak a jaká jsi ty? Má manžel sám o sobě nějaké vlastnosti, kvůli kterým se obáváš případného soužití? Můj muž byl také vychován jako autoritativní despota, ale interakce s mojí dominantní povahou ho poněkud přetavila, takže naše soužití je teď éměř ideální (ťukám na dřevo).
  • Co takhle manželská poradna apod.? Bez nějaké kvalifikované porady bych do toho asi nešla. Mohli byste požádat, aby vám pomohli předem probrat a uspořádat hlavní složky soužití - uvidíte, jak to půjde.
  • Přišlo mi, že manžel měl problém s bydlením ve vašem domku - tedy tvojí matky. Celkem bych pochopila, že se cítil závisle, nebo nedostačivě, že sám rodině nezajistí bydlení. Řešili byste to nějak?

Držím palce k správnému rozhodnutí.

Eva

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
23505
30.9.08 15:19

Rozhodnutí je na tobě. Já za sebe bych se hodně bála návratu. Slepovanej hrnec jsem už zažila. Chvíle pohody, známe se, takže odpadá poznávání, všechno je takříkajíc ošahané, známé a bezpečné. Ale pak přišel daleko drsnější pád, hrozný rozčarování, že když jsem se vrátila už jednou, tak přece snad vydržím vše. A co mi na tom vadilo nejvíc, bylo to druhou stranou uznání jako že, když jsem se vrátila, tak přece je v pohodě a moje pokusy o nový pravidla a jasný zadání co jo a co ne, je přece formalita, která mě po pár měsících přejde a můžeme se vrátit k tomu, co známe a co se nám líbí. Teda co se líbí jemu a co jsem přece už jednou překousla.

Pokud to chceš i tak zkusit, bude ochotný bydlet s tebou bez jakýchkoli! zásahů jeho rodičů? Omluví se za to, co udělal? Bude s tebou, v podstatě proti nim? Co se stane, když ne? Poradna nebo přesný určení pravidel přijme a bude dlouhodobě dodržovat?

Člověk má tendenci se vracet tam, kde se spálil a kde to i tak zná. Tahle ambivalentnost je nám vlastní, přesto bych se snažila to řešit hodně rozumem a míň strachem a vlastním pocitem opuštěnosti a tendencí si vše idealizovat.

Za sebe NE a ROZHODNĚ NE!!!!!

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
361
6.10.08 08:20

ahojky,
Teda to cos zažila ti fakt nezávidím a dost se divím, že se chceš vracet..Podle toho cos psala je manžel asi dost závislý na rodičích. Já to mám taky tak. Přítel nesnese jak si někdo dovolí zkritizovat jeho rodinu. To je hned oheň na střeše. A já jsem člověk co si nenechá nic líbit a když se mi něco nelíbí dám to patřičně najevo..takže máme doma někdy itálii.Ale jen kvůli této jedné věci takže se to dá přežít. Ale podotýkám, že my s jeho rodiči nebydlíme..A to je asi to nejdůležitější..Jestli se k němu vrátíš tak hlavně se nevracej do jejich baráku. To nebude dělat dobrotu nikdy. My jsme si to taky zkusili..bydlet s jeho rodiči v baráku.Jeden pokoj, společná kuchyn, wc, koupelna. Jo a ještě rozmazlenej 17 letej bratr, který si k nám do pokoje chodil kdy chtlěl..Já to nesnesla. Vydrželi jsme to půl roku :) a ted radši platíme 7 tis nájem ale jsme sami..a vo tom to je.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
srdce01
20.5.12 20:13

změní se takový člověk?

Měla jsem přítel který se semnou rozešel teť nedávno.Začátek byl docela krásnej byl milej snažil se mi pomáhat.Dokud jsme spolu nezačali žít.Pak to začalo , že nemá rád když žeská chodí do hospody,že to má jako já fobii z pavouků tak pro něj je tohle fobie.Nesměla jsem chodit ani na večeře od podniku a když sem chtěla aby šel semnou tak mi řek " co bYch tam dělal ".Po třech letech jsem zjistila ,že bere drogy ( perník ) Což mě dostalo! Chtěl abych mu odpustila že to dělat nebude,brečel předemnou a prosil ať ho neopouští.Já blbec tak učinila.Ldyž měla holka maturák tak nešel semnou protože chtěl jít v ryflích a to sem nechtěla ani já a ani by ho tam nepustili.Jela jsem s dcerou a on pak dělal doma scény a zase mě pak prosil ať ho nepouštím.
Opět jsem mu odpustila…jela jsem za dcerou do Prahy abych si přivydělala u ní v práci úklidem hned mi psal,že jak se nevrátím tak nás v pondělí odhlásí.Jela jsem domu.
Opět to samé odpustila jsem mu i to…a zůstala s ním.On si teť našel jinou a mě vyhazuje z bytu.Připadámi teť jinej šťastnej a milej,ale je to asi to samé co bylo semnou ze začátku aspoň si to myslím,jen mě to prostě mrzí,že semnou už takovej nebyl.A mám jen takový pocit,že mi už teť je smutno…ale to je spíš jne ten zvik na něj.A každej mi říká , že se ke mě bude stejně chtít vrátit.Jen já vím že bych to už asi nechtěla.Nevěřím,že by se dokázal změnit.Nebo si myslíte , že ano?

: :,( (

  • Nahlásit
  • Citovat

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama