Je to na AD? Co byste dělali na mém místě?

Anonymní
25.12.19 11:19

Je to na AD? Co byste dělali na mém místě?

Ahoj, jdu si k vám pro radu, nebo zkušenosti. Jde o to, že mám už asi čtyři roky psychické potíže. Rozjelo se mi to po tragické události v rodině. Zkraje jsem vůbec nevěděla co se se mnou děje. Myslela jsem, že jsem nějak fyzicky nemocná. Teď už vím zpětně, že jsem měla šílené úzkosti, byla v depresi a nemohla i proto x měsíců spát. Když mi obvodní napsala AD říkala jsem si, že já je přece nepotřebuju, že bude časem líp. No… postupem, když mi docházelo, že to je fakt psychika, jsem začala chodit k psychologovi. Vystřídala jsem za tu dobu čtyři. K té poslední chodím doteď. Bohužel mám ale pořád hrozné propady, kdy jsem třeba po pár týdnech v relativní pohodě zase úplně na dně. Ono i když jsem v pohodě, tak mám v sobě pořád takové divné napětí, stačí strašně málo, něčí blbé řeči, v rodině nějaký náznak něčí nepohody a já se zase celá rozklepu úzkostí. Hlavou mi víří negativní myšlenky, někdy až katastrofické scénáře… někdy je to tak hrozný, že si říkám, že to bez nějaké další pomoci nedám. Zašla jsem už i k psychiatricce, ona mi sama řekla, že to není u mě nijak těžký případ, aby mi přikázala brát AD, ale že by mi je doporučila, že by se mi ulevilo a nemusela bych se tak trápit. Ale. Já se AD hrozně bojím, že mě zničí úplně. Navíc když jsem se zmínila o nich před psycholožkou, tak mě sjela, že přece nechci být magor na lekach, co se zbavuje odpovědnosti za svůj život. No..doma mám od psychiatricky Sertralin (kvůli tomu, že bych kdybych ovšem byla v pohodě chtěla děti, tak že je vhodný i při těhotenství) a Lamotrigin, který mi napsala původně. Nezačala jsem ale ze strachu brát ani jedno. S tím, že jsem s ní domluvená, že kdybych se pro to rozhodla, objednám se na kontrolu. Jinak už k ní nechodím, nemá to cenu, když ty léky prý zatím neberu. Jinak jsem už vyzkoušela snad vše. Bachovky, homeo, byliny, vitamíny, doplňky, hodně pohybu…ale můj život je prostě ty poslední roky jen plný strachu, hnusu, nedokážu se těšit a užívat jako dřív. A ještě podstatná věc. Před tou tragédii jsem brala antiepileptika, která fungují i jako stabilizátor nálady. Ale ne kvůli psychickým potížím. Ale já si myslím, že mi vlastně pomáhaly právě v té emoční stabilitě (i neurolog mi tehdy řekl, že tušit co se stane, tak by mi je jeste nechal) a jak jsem je vysadila, tak se sypu. Ale ten původní problém, proč jsem je brala je už vyřešen a navíc nebyly kompatibilní s těhotenstvím, které jsem tehdy chtěla řešit.. No… myslíte, že by mi mohly léky jako Sertralin pomoct od úzkostí, depresívních stavů, negace? Máte podobnou zkušenost a co vás z toho dostalo ven?

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

Anonymní
25.12.19 11:29

Musela jsem brát léky.
Nutno ale podotknout, že depresemi trpí u nás už více generací.
Dnes už je neberu.
Pokud jde o psycholožku, vyměnila bych ji. Tak neprofesinální čůzu, aby člověk pohledal. Kdyby měla alespoň nejmenší tušení o tom, co je to deprese a panická ataka, tak by toto v životě nemohla vypustit z úst. A jak by ti měla pomoci, když očividně nemá nejmenší tušení o příčinách těchto problémů?!
Anonym, nechci spojovat nick se zdravotními obtížemi.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
25.12.19 11:34

Psycholožka je.. radši nic. Tu změnit. Mě pomáhá psychoterapie. Anonym, nechci aby se mě tu nikdo spojoval s problémy tohoto typu.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
25.12.19 11:39

Děkuju za reakci. U nás v rodině taky nejsou všichni ok. Hlavně máma je dost nevyrovnaná, ale nikdy to nechtěla řešit. Z tátovi strany zase byli nějaké potíže v jeho původní rodině. A ta psycholožka mi krom toho přijde jinak fajn. Ono z těch čtyřech měli stejný názor na AD dva, tak mi to pak taky úplně v rozhodnutí a víru v prášky bere. Jinak ona mi pořád říká, že úzkost je jen řeč těla, že mám v životě něco změnit. A já se snažím. Ale ono to nejde tak dobře a čas utíká jako voda. Hlavně kvůli těm dětem třeba. Ale já si takhle labilní nemůžu troufnout mít děti…:pensive:

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
25.12.19 11:51

Deprese a úzkost jsou nemoci mozku a vždy je to jen na člověku, zda se z toho dostane.
Ale léky jsou nástrojem, který člověku pomůže vůbec fungovat a dát možnost ty změni udělat.
Nezlob se na mě, ale psycholožka, která toto řekne, nemůže být fajn. Antidepresiva jsou nebezpečné léky, když se užívají nevhodně a v nevhodných případech.
Já trpím depresemi od puberty, představ si, že to dokonce nemělo ani spouštěč. Já prostě byla třeba jen s kamarádkami na koupališti, celý den byl moc fajn a večer najednou buch a pocity naprosté beznaděje, nespavost.
Co by měl člověk změnit, když je vše ok?
Problém je, že dnes ti antideprsiva napíše lékař v okamžiku, kdy nemůže přijít na příčinu zdravotních obtíží. Tenhle přístup je průšvih.
Jen z mého okolí lékař předepsal antidepresiva mozkovou mrtvici(lehčího rázu), žlučníkové kameny, bolesti způsobené rakovinou.
Samozřejmě ještě předtím, než se zjistilo, že šlo o tyto zdravotní problémy.
Ale pokud jde o skutečně deprese a úzkosti, pak není důvod, proč prášky nebrat. Jen to musí být pod dohledem lékaře a nejlépe ve spolupráci s psychologem, který člověka povede, aby podnikl ty dalši kroky k nápravě, kde to skutečně musí udělat člověk sám.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
25.12.19 11:56

Že je fajn, myslím v porovnání s těmi dalšími třemi psychology. Ale ano, už jsem uvažovala o tom, že zkusím ještě další. Jinak mi ta předtím řekla, že si myslí, že trpím úzkostně depresivní poruchou. Nemám vyloženě těžké deprese. Funguju, ale spíš ze setrvačnosti, protože vím, že když bych nefungovala, bude mi ještě hůř. To mě nutí ta úzkost nebýt ani na chvíli v klidu a nicnedělání. Občas mám i období, kdy se zase raduju, těším na věci. Ale jsou to takové vlny..

  • Nahlásit
  • Citovat
Ou
10721
25.12.19 12:18

Ano, si učebnickový neurotik a antidepresiva ti pomůžou.

A ne - nestřídej psychoterapeuty jako ponožky - tipuju že velmi často utíkáš chvilku před tím, než by to mohlo být zajímavé.

Jestli něco, tak poté co ti zaberou léky k individuálu přidej skupinovou práci - ale opět vystřídat terapeuta a opět začínat od začátku je klasická neurotická sabotáž. Stejně jako blud, že tě antidepresiva zničí, že brát léky je známka slabosti a podobné voloviny, kterým lidi věří, jen aby nemuseli na psychiatrii (ne, nenechávej si je psát od obvodní) a využili všchno, co jim může pomoci fungovat a mít kontrolu.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
25.12.19 12:19

To co popisuješ je chronická deprese. Mám jí taky + teda ještě OCD. Špatně tě diagnostikovali podle mě. Taky to mám po tragické události a trvalo 7 let se stabilizovat. Prošla jsem léčebnou, krizovým centrem i psycholožkami co byly úplně mimo. Správně mě diagnostikovali až po 4 letech a dali mi medikaci co zabrala. Taky jsem nechtěla jíst léky co mi dávali před tím, nějak intuitivně jsem tušila že jsou dost vedle. Pracovali hlavně s posttraumatem, což byl problém tak první dva roky a ještě mě odkázali na skupinovou terapii, která na mě měla jinej efekt než jsem potřebovala. Hledej, klidně podle internetu a recenzí, nech si někoho doporučit, až najdeš někoho, kdo opravdu porozumí tvým stavům, můžeš začít léčbu.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
25.12.19 12:29

Martina

Mam to same.Po letech nalhavani si, ze to zvladnu bez leku (psycholog mi proste nestacil), jsem odhodila stud a zasla na psychiatrii.
Beru 2tbl Olwexya 75mg rano. A citim se dobre. K tomu pravidelně navstevuji psychologa

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
25.12.19 12:32

@Ou
Děkuji za reakci. Ono to střídání není úplně z mé vůle. Ten prvni to po roce ukončil se mnou sám, že mi pomůže čas a že on už mi nemá co nabídnout. Druhá paní mi nesedla a ten jeden byl zase hodně silně věřící a mě to úplně nebylo příjemné. Ten byl taky právě hodně silně proti AD. Teď ta poslední to už taky říkala, že bychom to ukončili po roce a půl. A já jí ještě poprosila, že bych ještě jaro rada chodila, protože ty jara bývají náročnější. A to krom toho prvního jsem si všechny platila sama, jsou to soukromí psychologové. A na psychitraii jsem byla sama od sebe podle mého úsudku. Právě jsem nechtěla brát něco od obvodní. Tak s tím problém nemám. Strach z AD je asi i z těch šíleně protichůdných informací. Ať už od „odborníků“ nebo z některých knížek…

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
25.12.19 12:37

To co popisuješ je chronická deprese. Mám jí taky + teda ještě OCD. Špatně tě diagnostikovali podle mě. Taky to mám po tragické události a trvalo 7 let…
Odpovídám
A když jsi začala léky brát, za jak dlouho ti bylo líp? Máš pocit, že jsi z toho venku?

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
25.12.19 13:11
@Anonymní píše:
To co popisuješ je chronická deprese. Mám jí taky + teda ještě OCD. Špatně tě diagnostikovali podle mě. Taky to mám po tragické události a trvalo 7 let…
Odpovídám
A když jsi začala léky brát, za jak dlouho ti bylo líp? Máš pocit, že jsi z toho venku?

Líp mi začalo být po měsíci a půl. Teď už se mi nevrátil takový ten hodně drsný depresivní stav dva roky, občas mám jen výkyvy nálad a OCD v daleko mírnější formě. Léky už dva roky neberu. Venku, nevím. U mě jde o ztrátu nejhorší, smrt dítěte (respektive dětí, ale druhé miminko jsem neviděla a nestrávila s ním žádný čas), teď už jsem ale schopná myslet na ně s láskou a tak nějak pokojně a s pokorou, ne s palčivou bolestí a křivdou v srdci. Takže spíš tak, že jsem schopná žít relativně normálně. Mám rodinu, malého syna, to mi pomohlo nejvíc mít zase pro co žít :)

  • Nahlásit
  • Citovat
21222
25.12.19 13:12
@Anonymní píše:
Ahoj, jdu si k vám pro radu, nebo zkušenosti. Jde o to, že mám už asi čtyři roky psychické potíže. Rozjelo se mi to po tragické události v rodině. Zkraje jsem vůbec nevěděla co se se mnou děje. Myslela jsem, že jsem nějak fyzicky nemocná. Teď už vím zpětně, že jsem měla šílené úzkosti, byla v depresi a nemohla i proto x měsíců spát. Když mi obvodní napsala AD říkala jsem si, že já je přece nepotřebuju, že bude časem líp. No… postupem, když mi docházelo, že to je fakt psychika, jsem začala chodit k psychologovi. Vystřídala jsem za tu dobu čtyři. K té poslední chodím doteď. Bohužel mám ale pořád hrozné propady, kdy jsem třeba po pár týdnech v relativní pohodě zase úplně na dně. Ono i když jsem v pohodě, tak mám v sobě pořád takové divné napětí, stačí strašně málo, něčí blbé řeči, v rodině nějaký náznak něčí nepohody a já se zase celá rozklepu úzkostí. Hlavou mi víří negativní myšlenky, někdy až katastrofické scénáře… někdy je to tak hrozný, že si říkám, že to bez nějaké další pomoci nedám. Zašla jsem už i k psychiatricce, ona mi sama řekla, že to není u mě nijak těžký případ, aby mi přikázala brát AD, ale že by mi je doporučila, že by se mi ulevilo a nemusela bych se tak trápit. Ale. Já se AD hrozně bojím, že mě zničí úplně. Navíc když jsem se zmínila o nich před psycholožkou, tak mě sjela, že přece nechci být magor na lekach, co se zbavuje odpovědnosti za svůj život. No..doma mám od psychiatricky Sertralin (kvůli tomu, že bych kdybych ovšem byla v pohodě chtěla děti, tak že je vhodný i při těhotenství) a Lamotrigin, který mi napsala původně. Nezačala jsem ale ze strachu brát ani jedno. S tím, že jsem s ní domluvená, že kdybych se pro to rozhodla, objednám se na kontrolu. Jinak už k ní nechodím, nemá to cenu, když ty léky prý zatím neberu. Jinak jsem už vyzkoušela snad vše. Bachovky, homeo, byliny, vitamíny, doplňky, hodně pohybu…ale můj život je prostě ty poslední roky jen plný strachu, hnusu, nedokážu se těšit a užívat jako dřív. A ještě podstatná věc. Před tou tragédii jsem brala antiepileptika, která fungují i jako stabilizátor nálady. Ale ne kvůli psychickým potížím. Ale já si myslím, že mi vlastně pomáhaly právě v té emoční stabilitě (i neurolog mi tehdy řekl, že tušit co se stane, tak by mi je jeste nechal) a jak jsem je vysadila, tak se sypu. Ale ten původní problém, proč jsem je brala je už vyřešen a navíc nebyly kompatibilní s těhotenstvím, které jsem tehdy chtěla řešit.. No… myslíte, že by mi mohly léky jako Sertralin pomoct od úzkostí, depresívních stavů, negace? Máte podobnou zkušenost a co vás z toho dostalo ven?

Ja bych léky brala. Psychiatr je nepředepíše jak lentilky. Máme v rodině tuto nemoc a nemocný se po lécích srovnal. Samozřejmě musí pracovat na sobě sám, léky nejsou samospásné (nechápu tu psycholožku, to ti snad nemohla říct). Ale je to výrazně lepší a nedochází k takovým těm stavům, co měl před tím.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
25.12.19 13:16

Být tebou bych to s těmi antidepresivy zkusila. Taky je beru pár měsíců a cítím se po nich líp. Ze začátku můžeš mít nějaké vedlejší účinky, ale ty po pár dnech zmizí a bude ti líp. Budeš to zase ty, akorát bez těch uzkostí a depresí. AD zmírňují ty fyzické příznaky úzkostí tím, že ti mění chemii v mozku. Na tvoji osobnost to nijak nepůsobí. Tvoje myšlenky to taky nemění, takže určitě pokračuj v té psychoterapii, která ti pomůže v tom, že si s někým můžeš povídat o tom, co tě trápí, navíc ti pomůže se s tím vyrovnat, změnit tvoje myšlení a pohled sama na sebe a na okolí. Taky souhlasím s tím, že jestli ti tato terapeutka vyhovuje, neměla bys ji měnit, protože pravý účinek terapie pocítíš až po několika měsících a když je budeš furt střídat, bude to k ničemu. Je to taky dost o tom, jaký máš s terapeutem vztah, jestli k němu máš důvěru a víš, že mu můžeš říct opravdu všechno. Jestli cítíš, že by to s ni mohlo jít, tak ji neměň. To, že bereš antidepresiva by ji vadit nemělo. AD se často předepisují i na zmírnění bolestí nebo jen problémy s usínáním. A moderní AD mají negativních účinků fakt málo, takže je to vklidu. Je to lék jako každý jiný. Jsi nemocná. Když máš horečku, tak si vezmeš paralen, ty máš depresivně úzkostnou poruchu, což je onemocnění mozku, takže AD jsou na místě. A když by ti to nesedlo, můžeš je po konzultaci s psychiatričkou zase vysadit. Držím palce, abys to zvládla, vím jak je to těžké mít nějakou duševní nemoc a vím, že jak je hrozné se dokopat vůbec k tomu s tím něco dělat, když máš zrovna depky.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
25.12.19 13:21

AD ti právě zmírní to napětí, třes, bušení srdce a ostatní fyzické příznaky. Budeš po nich úplně normální, akorát bez tady toho. Myslím, že to stojí minimálně za zkoušku.

  • Nahlásit
  • Citovat

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama