Trpím nějakou formou psychické poruchy?
- Fotoalbum (0)
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
Není to schizofrenie - protože máš náhled. V okamžiku kdy by si byla psychicky nemocná a měla poničenou biochemii v mozku tak že by ti to působilo rozpad myšlení a s ním případně spojené halucinace, tak by si byla přesvědčenýá, že jsou prostě skuteční.
To co popisuješ je projev tvojí silné fantazie a potřeby mít blízké lidi, což možná je potřeba kterou v reálu nemáš úplně naplněnou.
Stejně jako ty to ledaskdy popisují spisovatelé když mluví o tom že jen sledují co dělaj jejich postavy.
Obecně čím víc vlastní enerie budeš imaginárním společníkům věnovat tím pevněji se budou tvé psychice vyskytovat.
Osobně bych se na tvém místě spíš začala učit překonávat vlastní ostych a úzkost a učit navazovat dostatečně upřímné, bezpečné a uspokojivé vztahy s reálnými lidmi. I když to s nimi je vždycky těžší než s těmi co si člověk vymyslí. Zároveň ale prostě vždycky umí dát daleko víc, než ti fantazijní.
Pro začátek si přečti tuhle knihu o introverzi
https://www.kosmas.cz/…77698/ticho/
a tuhle taky - je docela praktická
https://www.grada.cz/…astni-11318/
Jo a pokud ještě nepíšeš, začni psát a číst a číst tak aby si přitom sledovala jak autor zachází s postavami a s psaním.
Příspěvek upraven 26.01.21 v 12:52
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Nejsem odborník, jako standardní schizofrenie mi to nepřijde, má to rysy útěku před realitou, to by ale chtělo důkladnější rozbor osobnosti, nemusí to být nic zásadního, třeba máš jen velkou fantazii… Klidně kontaktuj nějakého profíka přes psychotesty.
A proč jim to tedy neřekneš normálně, když existují? Namísto toho,
že s nimi mluvíš „bez nich“? 
To jim nemůžeš zavolat, napsat? Nebo v čem
je problém?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
To není porucha, to je jen tvoje forma vnitřní terapie. Pomáhá ti to zpracovat problémy a utřídit myšlenky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@listento píše:
Nejsem odborník, jako standardní schizofrenie mi to nepřijde, má to rysy útěku před realitou, to by ale chtělo důkladnější rozbor osobnosti, nemusí to být nic zásadního, třeba máš jen velkou fantazii… Klidně kontaktuj nějakého profíka přes psychotesty.A proč jim to tedy neřekneš normálně, když existují? Namísto toho, že s nimi mluvíš „bez nich“?
To je prave ono. Problém je v tom, ze ty lidi sice znám, existují, ale jsou to většinou lidé se kterými nemám žádný přátelsky vztah, nevím, například nadřízený, učitel, atd.
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
@Anonymní píše:
To je prave ono. Problém je v tom, ze ty lidi sice znám, existují, ale jsou to většinou lidé se kterými nemám žádný přátelsky vztah, nevím, například nadřízený, učitel, atd.
je to forma vnitřního dialogu, to je běžná funkce tvého mozku, díky tomu že máš silnou představivost tak holt hodně oživená.
V okamžiku kdy by ti tvoje… introjekty… začali nadávat, zaplavovat tě pocity viny, říkat ti že jsi k ničemu a podobně, tak se ti tvoje úzkosti a pocity viny dostávají mimo kontrolu a chce to psychoterapii.
stejně tak pokud si raději povídáš s vlastními postavami a vyhýbáš se lidem tak to je něco co chce řešit.
obecně - dokud ti to neubližuje, není to porucha.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Ou píše:
je to forma vnitřního dialogu, to je běžná funkce tvého mozku, díky tomu že máš silnou představivost tak holt hodně oživená.V okamžiku kdy by ti tvoje… introjekty… začali nadávat, zaplavovat tě pocity viny, říkat ti že jsi k ničemu a podobně, tak se ti tvoje úzkosti a pocity viny dostávají mimo kontrolu a chce to psychoterapii.
stejně tak pokud si raději povídáš s vlastními postavami a vyhýbáš se lidem tak to je něco co chce řešit.
obecně - dokud ti to neubližuje, není to porucha.
To je, ty osoby mi nic neříkají.. kontaktu s lidmi se taky nevyhýbám.
Bavím se s nimi o tom samém jako například s přáteli, nevím proč kam
takovou tendenci. Přátele mám normálně, s rodiči těm vztah sice není
takový, blízký, ale ani ne nějak špatný.. jinak děkuji za odpověď 
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Me to taky prijde v poradku. Nejsem zadny odbornik, ale jako dite jsem tohle taky bezne delala. Je mozne, ze az je prestanes potrebovat, tak sami zmizi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Oriseka píše:
Me to taky prijde v poradku. Nejsem zadny odbornik, ale jako dite jsem tohle taky bezne delala. Je mozne, ze az je prestanes potrebovat, tak sami zmizi.
Děkuji za názor. Prave si nedokážu vysvětlit, proč je potřebuji,
nemyslím si ze bych měla nějaký špatný sociální život nebo tak.. 
děkuji všem tedy. Odborníka se mi kontaktovat
nechce, říct tohle někomu z oči do oči myslel by si ze jsem silena 
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
@Anonymní píše:
Děkuji za názor. Prave si nedokážu vysvětlit, proč je potřebuji, nemyslím si ze bych měla nějaký špatný sociální život nebo tak..
Neboj odborníci jsou zvyklý na vsechno😄taky si občas mluvím pro sebe, ale spíš si zdůvodňují, co přijde ještě udělat a tak
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Anonymní píše:
Děkuji za názor. Prave si nedokážu vysvětlit, proč je potřebuji, nemyslím si ze bych měla nějaký špatný sociální život nebo tak..
Ale vubec. Znam davno dospele lidi, kteri veri treba v andeli a v klidu
rozmlouvaji s nimi nebo treba rovnou s bohem a nikdo to za nic sileneho
nepovazuje, pokud to teda neni nejaky okazaly extrem. Dokud nezacnou odpovidat
, tak to na odbornika neni. Mozna to souvisi
i s tou fantazii, jak tu nekdo psal.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Další podobná témata podle názvu
- Porucha ejakulace
- Kolik dětí s poruchami učení muže být ve třídě?
- Znáte nějaké sladkosti bez lepku?
- Jsem psychicky na dně, poraďte psychologa
- Strach z uspání ( operace) + hypofunkce, nějaký vliv?
- Da se vubec nejak lecit unava?
- Únava a psychické vyčerpání s dvouletým dítětem
- Porucha osobnosti
Zdravím, prosím anonym, jinak smazat.
Mám docela dost citlivý problém.. a strach.. Myslím si totiž, že asi trpím nějakou formou psychické poruchy..
Jsem mladá, ještě studuji. A co si tak pamatuji tenhle problém mám od mala. A ani moc nevím jak to popsat. Mám zkratka porad pocit, ze je se mnou stále někdo další, v podstatě imaginární kámoši. Říkám jim třeba co jsem zažila jak jsem se měla co mě štve atd.. Reálně vím, ze tady se mnou nikdo další není, nevidím je, neslyším je, nemám halucinace.. ale ta potřeba mluvit s nimi ke občas silnější než já, musim se vykecat, je to silnější než já, ale dělám to jen doma.. A nejsou to osoby, co bych neznala, vymyšlené, jsou to lidé které reálné existují, jsou mi nějakým způsobem sympaticky, na mě hodný.. Je mi tohle neskutečné trapný někam psát, na jednu stranu nevím, jestli to není už moc.. aby to někdy nedospělo do fáze kdy si budu mluvit sama pro sebe na veřejnosti
není tu nějaký odborník přes psychiku
který by mi řekl jestli to není třeba schizofrenie nebo tak? Dost mě to
trápí a budu rada za názory